Letos míra nezaměstnanosti v ČR může vystoupat k osmi procentům, v roce příštím k deseti. Koronavirová krize začala jako nabídkový šok, jenž postupně přerostl a slil se s šokem poptávkovým. Synergický efekt těchto dvou šoků je tak silný, že nyní vyvolává šok realokační. Firmy zjišťují, že některé zaměstnance potřebovat už nikdy nebudou, zatímco některé jiné, nové ano.
Vládní opatření a opatření centrálních bank umí jakžtakž „řešit“ jen poptávkový šok. Do ekonomiky prostě doplní peníze, tedy vypadnuvší poptávku. Vlády tím ovšem zadlužují budoucí generace, centrální banky zase z kapsy těchto generací přímo berou, a to prostřednictvím manipulace s úroky a tištěním stovek miliard.
Celý Západ tak žije hlavně už jen ze své podstaty, a navíc ještě na úkor své budoucnosti; lidé mají výplatu, i když nepracují, řada z nich je radši na dávkách, než aby šla pracovat třeba na pole a pomohla zemědělcům sklízet, v nejhorším případě si krátí čas bouřemi v ulicích a čmáráním na Churchilla.
Nebýt přebujelého sociálního státu v Evropě a monetárního socialismu v USA, kterému se zavádějícím způsobem říká tržní monetarismus, museli by usilovat o práci, tudíž žádoucí kreativní destrukce, tedy onen realokační šok, by proběhla relativně snáze. S daleko nižšími dlouhodobými celospolečenskými náklady.
Bohužel, opakovaně volíme cestu „zevlování za nově tištěné miliardy“ a držíme při životě zombie firmy.
Proto Západ není s to alespoň udržet dynamiku růstu své produktivity, tedy svého bohatnutí, a že v globálním měřítku ztrácí na ekonomickém a tím pádem hodnototvorném významu – hlavně ve prospěch Asie. V Asii ještě úplně nezapomněli, že hodnoty a bohatství vznikají prací, nikoli sociálními dávkami, dotacemi a tiskem miliard.
Někteří živnostníci už příští rok na daních možná ušetří i přes 80 tisíc korun. Vláda v pondělí projedná „menší daňovou revoluci“, takzvanou paušální daň
Živnostníky od příštího roku dost možná čeká menší revoluce. V pondělí má vláda projednat návrh ministerstva financí na zavedení takzvané paušální daně. Její hlavní výhoda spočívá právě v tom, že je „paušální“. Jeden odvod, suma 5740 korun měsíčně, tedy v sobě zahrnuje jak sociální pojistné (3126 Kč), tak zdravotní pojistné (2514 Kč) i samotnou daň z příjmu (100 Kč).
Živnostníkům to šetří čas a papírování, neboť nemusí komunikovat se třemi různými úřady, ale jen s jedním. Zbaví se složité administrativy, a navíc budou mít klid od případných kontrol z finančního úřadu.
Pokud nakonec paušální daň v současném návrhu projde, využít ji budou moci živnostníci s ročními tržbami do milionu korunu. Z nich se však přechod na paušální daň vyplatí jen některým.
Paušální daň se například nevyplatí řemeslníkům či zemědělcům, kteří využívají osmdesátiprocentní výdajový paušál. Z těch živnostníků, kteří uplatňují šedesátiprocentní výdajový paušál, se paušální daň vyplatí těm, kteří nemají děti, ani manželku, přičemž jejich příjem bude v pásmu od 46 tisíc do zhruba 83 tisíc korun měsíčně (tak, aby svým příjmem nepřekročili zmíněný milion korun ročně).
Doslova „ternem“ ale může být paušální daň pro mnohé živnostníky, kteří uplatňují čtyřicetiprocentní výdajový paušál. Například bezdětný živnostník s ročními tržbami 800 tisíc korun, který právě uplatňuje čtyřicetiprocentní paušál, díky přechodu na paušální daň ušetří na odvodech státu takřka 81 tisíc ročně. Místo dosavadní částky 12 470 korun, již platí na dani, sociálním a zdravotním, bude odvádět pouze zmíněnou paušální daň 5740 Kč, tedy o 6730 korun měsíčně méně. Ve výsledku by tak mohlo paušální daň využívat zhruba 150 tisíc živnostníků.
Krach Wirecardu, jeden z největších německých dějin, je selháním regulace. Jindy nenávidění spekulanti naopak faleš správně tušili o mnoho let dříve než regulátor či auditor
Německo zažívá jeden z největších finančních skandálů svých dějin. A jeden z největších krachů. Společnost Wirecard dnes vyhlásila insolvenci a požádá o zahájení konkursního řízení. Důvod už je celkem známý z minulého týdne: firmě chybí v přepočtu přes 50 miliard korun, které přitom vykazovala ve svém účetnictví.
Celá kauza se nyní zdá být především selháním německého finančního regulátora BaFin. Ten nejen, že včas neodhalil, že Wirecard je zjevným „letadlem“, ale ještě tomuto „letadlu“ pomáhal doletět o něco dále. A o něco dále tedy například balamutit akcionáře Wirecardu.
BaFin totiž loni v únoru zakázal spekulace na pokles ceny akcií Wirecardu. Spekulace na pokles je druh burzovního obchodu, kdy si daný spekulant vypůjčí akcie společnosti, o které se domnívá, že je předražená. Tyto akcie následně prodá. Jakmile (a pokud) jeho sázka vyjde a předražené akcie klesnou na ceně, spekulant je nakoupí zpět za poníženou cenu. A zase vrátí původnímu majiteli, od kterého si je vypůjčil. Spekulant tedy vydělává na tom, že prodával dráž, než za kolik to samé nakupoval zpět.
Spekulanti na pokles, často z řad hedgeových fondů, jsou obvykle haněni jako supi, kteří hodují na cizím neštěstí. Causa Wirecard však prokazuje, že jde zkreslený a nepoučený názor. O prostou pomluvu. Spekulanti a hedgeové fondy díky své až detektivní práci tušili faleš v podnikání Wirecardu dlouhé roky předtím, že o ní minulý týden informoval auditor Ernst&Young (výkazy za rok 2018 ještě týž auditor posvětil). A než ji konečně teď také přiznává samotný německý finanční regulátor BaFin. Pozdě.
Část německých politiků žádá hlavu šéfa BaFinu a nutno říci, že opodstatněně. Vždyť už jen svým loňským rozhodnutím zapovědět spekulaci na pokles ceny akcií Wirecardu regulátor vlastně firmu chránil. Před „detektivy“ z řad spekulantů, kteří se také stali terčem systematického tlaku trollů sociálních sítí a hackerů a jejich phisingových útoků. V zájmu lidí dobře vydělávajících na tom, že Wirecard poletí dále a dále, totiž pochopitelně bylo, aby se v jeho hospodaření nikdo moc nešťoural.
BaFin, coby regulátor, má stát na straně „dobra“, méně vzletně, na straně veřejného zájmu. V cause Wirecard se ale postavil na stranu „zla“, na stranu dílčích zájmů, podle řady indicií kriminální povahy. Ba co víc, tomuto zlu aktivně napomáhal.
Až zase uslyšíme o tom, jak potřebujeme více regulace, aby nás chránila před trhem, vzpomeňme na tento případ: trh vystupuje ve veřejném zájmu, neboť detektivní činnost spekulantů a fondů pomáhá skoncovat se zjevným podvodníkem, zatímco regulátor jde proti veřejnému zájmu.
Trump zvažuje další cla i na zboží z Česka, například vína či kávu
Spojené státy zvažují nová cla na vybrané evropské zboží, a to včetně zboží českého. Trumpova administrativa zvažuje zavedení dodatečných cel například na kávu či víno, jež se do USA z Česka dováží.
Evropské akcie se dnes právě i v reakci na oznámení americké administrativy propadají. Zatím však nejde o transatlantickou obchodní válku, tedy o obchodní válku mezi USA a EU, byť její pravděpodobnost narůstá.
Světová obchodní organizace loni v říjnu povolila Spojeným státům uvalit cla na zboží z EU v objemu 7,5 miliardy dolarů ročního dovozu. Američanům totiž už zhruba patnáct let vadí, a u Světové obchodní organizace si na to stěžují, že úhlavní rival Boeingu, společnost Airbus, získává výhodu v konkurenčním boji díky miliardám eur státních subvencí. Hrozbou nových cel chtějí EU přimět k tomu, aby praxi subvencování Airbusu opustila.
Na seznamu evropského zboží, které může být zatíženo až stoprocentním clem, je i zboží dovážené z Česka, například víno nebo káva.
Nová zvažovaná cla postihují zejména produkty ze zakládajících zemí společnosti Airbus (Velká Británie, Německo, Španělsko, Francie), ale postiženy jsou i vývozy některých produktů (víno, káva, džemy, nealkoholické pivo, některé druhy sýrů apod.) ze všech ostatních zemí EU. Zboží na seznamu pro dodatečná cla nepatří mezi zásadní exportní položky v agrárním obchodu ČR-USA, nicméně omezení může mít za následek přetlak produktů na evropském trhu, což by mělo na české vývozce již tíživější dopad.
Například pražené kávy se loni vyvezlo z Česka do USA za necelých jedenáct milionů korun. Tichá vína se loni vyvezla z ČR do USA v objemu zhruba 6,3 milionu korun, vyplývá dále z údajů ČSÚ. (26.6.2020)
