Výkon tuzemského průmyslu v prosinci zaostal za očekáváním. Průmysl navíc podal nejhorší výkon od června krizového roku 2013. Potvrzují se tak neblahá předstihová zjištění, plynoucí například z prosincového indexu nákupních manažerů ve zpracovatelském průmyslu. Třeba sedmiprocentní meziroční pokles v segmentu výroby motorových vozidel je prakticky nejrazantnější taktéž od poloviny roku 2013. Je pravdou, že k většímu propadu tohoto segmentu došlo během prázdninových měsíců roku 2014 a 2016, avšak to byla jen přechodná zakolísání, způsobená časováním celozávodních dovolených. Nyní poprvé od roku 2013 nastává takto citelný pokles mimo sezónu dovolených.
Průmysl za celý rok přidal rovná tři procenta, což je nejméně od roku 2013. Nejhorší roční výkon za posledních pět let podal také klíčový, zpracovatelský sektor průmyslu. Situace v průmyslu se přitom dále zhoršuje se vstupem do nového roku 2019. Poprvé za šest let průmyslové podniky propouští. Důvodem je pokles objemu výroby a nových zakázek. Český průmysl doplácí z velké části na neblahý zahraniční vývoj. Částečně si ale za méně zakázek můžeme sami. Z důvodu až přílišného růstu mezd napříč ekonomikou totiž průmysl ztrácí konkurenceschopnost.
K zásadním zahraničním důvodům ztráty dynamiky českého průmyslu, která trvá už rok, patří zpomalení Číny a s ním související postupný pokles německého průmyslu. Ten v lednu vykázal první zhoršení provozních podmínek za poslední více než čtyři roky. Nepříznivý vývoj v Číně a v Německu je přitom z podstatné míry výsledkem politických činů.
V prvé řadě se jedná o rozpoutání obchodní války mezi Čínou a Spojenými státy, které vnáší do světového obchodu značnou porci nejistoty a bere vítr z plachet čínskému spotřebiteli, ale třeba i německému a tedy také českému průmyslníkovi. Další porci nejistoty pak představuje politický chaos související s odchodem Británie z Evropské unie. Obava z takzvaného tvrdého brexitu ochromuje německý průmysl a zprostředkovaně také český průmysl a české exportéry. Británie je, resp. před vznikem brexitového chaosu byla, zejména po zahrnutí nepřímého vývozu největším odbytištěm tuzemského exportu ze všech zemí, s nimiž nemáme přímou hranici.
Vedle Číny a obchodní války, která zásadně přispívá k čínskému zpomalení, je dalším důvodem poklesu tuzemského průmyslu „homologační krize“ evropských automobilek. Ty se zadrhly z důvodu loňského zpřísnění podmínek měření emisí. Přechod na přísnější normy úřadů Evropské unie způsobil automobilkám značné potíže a ochromil celý evropský autoprůmysl, a to i nesčetné české subdodavatele.
Další výhled českého průmyslu je chmurný. Letos by měl jeho růst zpomalit na 2,5 procenta. Nezdá se, že by popsané příčiny mohly rychle odeznít, a i kdyby odezněly, bude si průmysl nějaký čas „lízat rány“. Mizérie českého průmyslu je klíčovou příčinou, proč letos česká ekonomika zpomalí výrazněji, než se ještě nedávno čekalo. Na tříprocentní růst teď musíme zapomenout, úspěchem bude i dosažení tempa růstu v pásmu od dvou do 2,5 procenta.
Zahraniční obchod podal loni lepší výkon, než se čekalo. Poklesl vývoz do Británie a do Číny, ostatní klíčová odbytiště zaznamenala další růst
Zahraniční obchod vykázal za rok 2018 mírně příznivější výsledek, než se v průběhu roku předpokládalo. Jak objem vývozu, tak objem dovozu – čili také celkový obrat – byl loni opět historicky rekordní. Dovoz však oproti roku 2017 vzrostl výrazněji než vývoz, pročež kladná bilance zahraničního obchodu vykázala meziroční pokles, který je nejhlubší od roku 2000. Zahraničnímu obchodu loni pomáhala také slabší koruna, která zdaleka nezpevnila tolik, jak například očekávala Česká národní banka
Za prosinec vykázal zahraniční obchod prakticky nulové saldo. To je ovšem také příznivější výsledek, než jaký se předpokládal, neboť trh ve střední hodnotě počítal se zápornou bilancí čítající 5,5 miliardy korun. Nad očekávání se dařilo vývozcům automobilů a celkové bilanci pomohlo také zlevňování ropy na světových trzích. Ta od začátku října do konce prosince 2018 zlevnila o zhruba 40 procent a podstatná část tohoto zlevnění se odehrála právě i v prosinci. Čeští dovozci tak utratili méně na ropné produkty, zejména pohonné hmoty, což zlepšilo celkovou bilanci zahraničního obchodu.
Z klíčových vývozních destinací ČR v období od ledna do prosince 2018 vzrostl tuzemský export meziročně nejvýrazněji do Nizozemska, a to o 10,1 procenta. Citelně se zvýšil také český export do Ruska, a to o 9,2 procenta. Vývoz do Německa loni stoupl o 2,8 procenta, což je dáno zhoršováním podmínek v německém průmyslu a poměrně vysokou základnou meziročního srovnání.
Jedinými dvěma klíčovými odbytišti českého exportu, která loni vykazují pokles jeho objemu, je Británie a Čína. Pokles objemu exportu za období loňského roku představuje v případě Británie 2,5 procenta a v případě Číny 0,2 procenta. Důvodem pokles vývozu do Británie nejistota spojená s procesem jejího vystoupení z Evropské unie a stále přetrvávající hrozba takzvaného tvrdého brexitu, tedy brexitu bez dohody mezi Londýnem a Bruselem. Ten by těžce zasáhl právě i české vývozce, například automobilů. Spojené království je druhým největším odbytištěm českého exportu ze všech zemí, s nimiž ČR nemá přímou hranici, a to po Francii. Pokles vývozu do Číny je dán zpomalením tamní ekonomiky, k němuž přispěla obchodní válka se Spojenými státy.
Stavebnictví loni sílilo navzdory útlumu ekonomiky jako celku, letos výrazně zpomalí
Stavebnictví jde v současnosti „proti proudu“, takže zatímco převážný zbytek ekonomiky ztrácí na dynamice, stavebnictví naopak sílí. V loňském roce vykázalo nejsilnější růst od roku 2004. Pozemní stavitelství rostlo nejvýrazněji od roku 2007, inženýrské pak nejrychleji od roku 2009. Je však pravda, že stavebnictví i přes solidní výsledek zaostalo za očekáváním části trhu, která počítala s jeho dvouciferným růstem za celý rok 2018. Také je třeba doplnit, že stavebnictví roste kvůli matnému výkonu v minulých letech z poměrně nízké základy, což umocňuje růstovou dynamiku. Ta už v letošním roce zdaleka tak silná nebude, nyní naopak kvůli poměrně vysoké základně. Stavebnictví přidá jedno procento.
Stavebnictví pomáhá a nadále pomáhat bude čerpání prostředků z fondů EU, které zhusta míří zejména do inženýrského stavitelství, např. na opravu silničních komunikací. V současnosti čerpání prostředků z fondů EU postupně zrychluje, což se projevuje i poměrně razantním navýšením investičních výdajů ze státního rozpočtu od druhé poloviny roku 2018.
Jedním z důsledků oživení stavebnictví je růst cen stavebních prací. Ty loni dále zrychlily své meziroční růstové tempo. V průměru v roce 2018 meziročně stoupaly nejvýrazněji od roku 2008. Tehdy rostly za celý rok o 4,5 procenta, loni pak o 3,2 procenta. Stavební práce zdražují podobně jako ceny průmyslu kvůli růstu mezd a růstu cen energií. Nezanedbatelnou roli hraje také nedostatek některých stavebních materiálů a z něho plynoucí tlak na růst cen. (6.2.2019)