Bitcoin opět nabírá dech. A pořádně! V neděli jeho cena vystoupala až nad 7500 dolarů za kus. To značí více než stoprocentní zhodnocení od začátku letošního roku. Nejpoužívanější a nejvíce kapitalizovaná kryptoměna se tak ocitla na své nejvyšší cenové úrovni od začátku loňského srpna.
Bitcoin navíc upevňuje svoji dominanci mezi ostatnímu kryptoměnami. Tržní podíl bitcoinu v rámci celého segmentu kryptoměn (celkem jich existuje skoro 2200) totiž včera vzrostl na 59 procent, tedy na 17měsíční maximum. To znamená, že ostatní kryptoměny v souhrnu nezachytily nástup bitcoinu a „zůstaly stát opodál“. Samotná tržní kapitalizace celého segmentu kryptoměn vystoupala v neděli na 219 miliard dolarů, což je šestiměsíční maximum.
Neznamená to však, že by všechny ostatní kryptoměny za bitcoinem zaostávaly. Například kryptoměna Ether přidává od prosince 2018 rovněž více 100 procent, jako bitcoin.
Za opětovným růstem ceny bitcoinu a některých dalších kryptoměn je třeba hledat více faktorů. Kryptoměny v uplynulých měsících zmizely „z radaru“ médií hlavního proudu. V médiích se tedy také přestalo diskutovat o problematických aspektech kryptoměn a politici či centrální bankéři přestali tak intenzivně volat po jejich regulaci či přímo zákazu. Naopak, kryptoměny stále zřetelněji pronikají do zavedeného finančního světa. To bitcoin a kryptoměny obecněji dále legitimizuje a investorům dodává odvahy k jejich koupi.
V dubnu přinesla agentura Bloomberg informaci, že obchodování s bitcoinem a další vyhledávanou kryptoměnou, zmíněným etherem, svým klientům umožní vedoucí obchodní platforma E-Trade. Ta je průkopníkem v on-line obchodování drobných investorů, první takový obchod zprocesovala už v roce 1983. Nyní má zhruba pět milionů klientů.
Obchod s bitcoinem a dalšími vysoce kapitalizovanými kryptoměnami by své klientele měla brzy šířeji umožňovat také investiční společnost Fidelity, založená už ve 40. letech minulého století, skutečná ikona investičního světa.
Je tedy evidentní, že zájem zavedených jmen finančního byznysu o kryptoměny trvá. Nepolevuje. Neodradilo je ani splasknutí bitcoinové bubliny na přelomu let 2017 a 2018. Nutno však říci, že to v historii bitcoinu nebyl zdaleka první takový jeho pád. Vždy se dokázal otřepat a vystoupat na ještě vyšší úroveň. A mnozí investoři na něco takového nyní sázejí znova. Proto jeho cena opět roste. Investoři také nechtějí propásnout nástup růstové fáze bitcoinu. Řada z nich zaspala při jeho minulých vzestupech a nyní nechce nic ponechat náhodě. Jejich apetýt umocňuje právě i zmíněná skutečnost, že negativní publicita kolem bitcoinu polevila, což vyvolává dojem, že kryptoměna je nyní jaksi důvěryhodnější.
Výsledkem je, že letos lze jen stěží nalézt aktivum, které zhodnotilo více než bitcoin. Od Nového roku do včerejška bitcoin zhodnotil o 104 procent. Další letošní vysoce výnosná aktiva rostla o poznání méně. Ropa typu WTI (americká lehká ropa) přidávala ke včerejšku necelých 36 procent. Nejvýkonnější ze všech světových hlavních burzovních indexů, příslušný ukazatel athénské burzy, posiloval ke včerejšku o dvacet procent. A vepřové s červnovým datem dodání je na chicagské burze o deset procent draží než začátkem roku, zejména kvůli epidemii afrického moru prasat, která od loňska zuří v Číně a která už způsobila vybití již více než milionu kusů prasat.
I když je bitcoin letos vysoce výnosný, platí v jeho případě to, co kdykoli v minulosti. Jde o extrémně rizikové a kolísavé aktivum, které může během krátké doby dramaticky získat na hodnotě, ale zrovna tak dramaticky o ni také přijít. Investor do bitcoinu může hodně získat, ale také o vše přijít. Vložení peněz do bitcoinu vlastně ani není investicí, ba ani spekulací, nýbrž pouhopouhou sázkou jako při ruletě.
Vláda chce zdanit tvrdý alkohol, ale k pivu a vínu je mnohem smířlivější. Vytváří tak nebezpečný dojem, že existuje „měkký alkohol“, který není tak nebezpečný
Tuzemská ekonomika zpomaluje a vláda hledá způsoby, jak záplatovat očekávané rozpočtové schodky. Navrhuje zvýšit „daň z neřestí“, čili spotřební daň z tabáku, lihu a hazardu. Kdo by ostatně mohl být proti?
Jenže už nyní je tvrdý alkohol v ČR zdaněn v kontextu EU poměrně přísně. Alespoň tedy, co se týče srovnání se zdaněním vína či piva. Léčba vysokého krevního tlaku způsobeného alkoholem vyjde ročně tuzemskou veřejnou kasu na 1,4 miliardy korun. Hypertonikem se člověk může stát zrovna tak nadměrnou konzumací kořalky jako vína či piva. Zvyšováním daně na jeden druh alkoholu přitom politici vysílají signál, že „měkký alkohol“ je méně škodlivý, což pochopitelně není pravda. Alkohol je jednom jeden. Jestliže se navíc vláda s opozicí předhánějí v tom, kdo navrhne jaké snížení daně z piva, třeba toho točeného, nezbývá nic jiného než nad nekonzistencí v jednání našich politiků nechápavě zakroutit hlavou. Uvažme navíc, že spotřeba tvrdého alkoholu od 90. let soustavně klesá, zatímco třeba u vína je tomu naopak. A že z tvrdého alkoholu získává státní kasa už nyní vyšší jednotky miliard, zatímco z vína – šumivého – jen nižší stovky milionů.
Při vyšší sazbě daně z tabáku zase vzrůstá motivace spotřebitelů přecházet k levnějším produktům, nebo se dokonce uchýlit na černý trh, a daň tak zcela obcházet. Při určitém zlomovém množství takto uvažujících spotřebitelů pochopitelně daňový výnos pro státní kasu významně klesá – ocitáme se za vrcholem takzvané Lafferovy křivky. Netřeba přitom připomínat, že rozvoj černého trhu s sebou přináší i další stinné stránky, které představují potenciální dodatečné náklady pro stát, například růst kriminality. Ne náhodou má Lafferova křivka přibližně tvar obráceného písmene „U“. Je totiž zřejmé, že při stoprocentní sazbě daně bude celkový výnos z ní nulový, protože ani největší asketa nepřenese přes srdce, aby veškeré plody jeho úsilí získával někdo jiný.
Zkrátka a dobře, nelze se zbavit dojmu, že vláda se zhoršení ekonomických podmínek a očekávanému výpadku příjmu snaží čelit narychlo spíchnutým řešením, o jehož dlouhodobé celospolečenské optimálnosti lze pochybovat. Snad se jednou dočkáme vlády, která se na zpomalení ekonomiky bude připravovat dříve, než samotné zpomalení nastane.
Americko-čínská obchodní válka jde do vyšších obrátek. To by Trumpa mohlo odradit od uvalení nových cel na Evropskou unii
Obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou jde dneškem do ještě vyšších obrátek. Čína oznámila, že podnikne odvetná opatření v podobě uvedení nových cel na dovoz z USA v ročním objemu 60 miliard dolarů. Akciové trhy reagují propadem, v Americe nejvíce klesají akcie firem jako Apple, Boeing, Caterpillar nebo Nike. Další eskalace americko-čínské obchodní války má ale minimálně jednu výhodu. Trumpa dost možná odradí od toho, aby uvalil svá cla na zboží z Evropské unie, zejména na německá auta, jež mu dlouho leží v žaludku.
Trump má do 18. května lhůtu, aby rozhodl, zda rozpoutá obchodní válku i s EU. Pokud opravdu otevře „druhou frontu“ své obchodní války, frontu evropskou, zabolí to hlavně Německo, resp. Rakousko, které do Ameriky vyvážejí ve velkém auta, resp. autodíly. To je však jen přímý vývoz. Po zahrnutí nepřímé expozice vůči USA je třeba k obzvláště ohroženým evropským státům připočíst ještě Česko, Slovensko a Maďarsko.
Existuje však pár signálů, že Trump v nadcházejících dnech cla na evropská auta zatím ještě nevyhlásí.
Zaprvé, otevření boje na „druhé frontě“, byť naštěstí jen boje obchodního rázu, se může vymstít podobně jako stejný tah v oblasti vojenské. Trump bude muset koordinovat paralelní intenzivní vyjednávání s Čínou a Evropskou unií. Pokud by už měl situaci na „čínské frontě“ vyřešenou, bylo by zavedení nových cel na evropská auta z tohoto hlediska pravděpodobnější. Jenže opak je pravdou, na „čínské frontě“ teď bude rušněji než kdykoli předtím.
Zadruhé, Trump jistě postřehl, že hrozba zavedením cel Evropu rozděluje. Německu jde o víc než Francii, takže je i mnohem svolnější k vyjednávání s ním. Naopak, zavedením cel už v tomto týdnu by americký prezident Evropu ujednotil v odporu k němu. Navíc by tak pravděpodobně nahrál politikům evropského establishmentu před nadcházejícími volbami do europarlamentu. Pokud si Trump přeje spíše rozdělenou Evropskou unii a pokud by rád, aby u eurovoleb měli různí evropští nacionalisté a antisystémové strany co největší šance na úspěch, zůstane nyní spíše jen u hrozby nových cel na auta.
Taktičtěji než Trump, zdá se, uvažují v USA představitelé tamní demokratické strany. Jejich postoj k Číně je většinově podobně ostrý jako postup Trumpův. Mají však za to, že Spojené státy by neměly postupovat tak jednostranně. Měly by podle nich naopak iniciovat vznik širší protičínské obchodní ofenzivy, která by zahrnovala přirozeně právě i Evropskou unii. To dává rozum. Celosvětový tlak na říši středu by na ni mohl platit spíše než stávající jednostranný tlak Washingtonu. Pokud však Trump otevře „druhou frontu“, protičínské spojenectví s Evropskou unií bude vyloučeno. Zřejmě až do doby, než Bílý dům získá kandidát demokratické strany. To poněkud zesiluje vyjednávací pozici Bruselu.
Brusel totiž může sázet na to, že případná americko-evropská celní válka, pokud ji Trump rozjede, by nemusela mít dlouhého trvání. Jestliže by jej v Bílém domě už na základě výsledku voleb v příštím roce nahradil demokratický kandidát, válka Washingtonu s Bruselem hbitě ustane. Peking s něčím takovým počítat nemůže. Jakkoli se Trump snažil o uplynulém víkendu svými tweety naznačit, že případný demokratický prezident by byl vůči Pekingu výrazně měkčí, nezdá se to být příliš pravděpodobné. Z hlediska Pekingu může být větší hrozbou právě zmíněný soustředěný tlak Západu, nejen Spojených států, ale i Evropské unie, případně dokonce i některých asijských a dalších zemí.
Buď se tedy Trump v tomto týdnu zachová celkem „rozumně“, a cla na evropská auta nezavede, například by je mohl odložit s tím, že Evropská unie už přikývla vzájemným vyjednáváním. Nebo opět překvapí, jako minulý víkend oznámením cel na čínské zboží, a „nerozumně“ zavede cla na evropská auta. Netřeba připomínat, že největším nepřítelem současné české vlády premiéra Andreje Babiše není opozice, ale právě Trump. Hlavně „nerozumný“ Trump. Krátkodobě by totiž jeho „nerozum“ málokoho zabolel tolik jako českou ekonomiku.
Zdražování stále Čechy trápí, zejména růst cen elektřiny, zeleniny či třeba povinného ručení. ČNB ale čekala inflaci ještě vyšší
Tempo inflace v České republice v dubnu nečekaně zpomalilo z březnové úrovně rovných tří procent na 2,8 procenta. Březnová úroveň tří procent tak byla pravděpodobně letošním maximem inflace, neboť v nadcházejících měsících lze očekávat její další zpomalení.
Trh ve střední hodnotě analytických odhadů předpokládal, že dubnová inflace vykáže stejné tempo jako v březnu, tedy tempo tří procent. Česká národní banka počítá ve své aktuální prognóze s dubnovou inflací ve výši 2,9 procenta, takže i ona čekala citelnější cenový růst.
Klíčovým důvodem pomalejší inflace byla v dubnu slabší než předpokládaná cenová dynamika některých potravin, například vajec, sýrů, tvarohu, másla či mléka. Nadále ovšem poměrně citelně rostly ceny bydlení či energií v čele s elektřinou. Znatelně zdražovala také zelenina, brambory jsou meziročně dražší o 70 procent. Zdražují také služby, ať už služby finanční, pojišťovací či osobní péče. V nich se souhrnně zrcadlí aktuální silný růst mezd napříč ekonomikou. Například růst průměrné mzdy automechanika se odráží v dražších opravách vozů, který se pak promítá do růstu ceny povinného ručení, který pozorujeme. Růst cen zeleniny a některých dalších potravin je odrazem loňského sucha a špatné úrody, která byla třeba v případě zmíněných brambor třetí nejhorší v historii sledování od roku 1920.
Inflace bude v dalších měsících roku zvolňovat, avšak zůstane nad úrovní dvou procent. Firmy čelí nejslabší ziskovosti za poslední dvě desetiletí a jakkoli tato zůstává stále nad průměrem zemí EU, nejsou již tolik ochotny absorbovat růst nákladů snižováním svých marží, takže přenášejí cenový tlak na konečného spotřebitele.
Pokud letos opět udeří sucho jako loni, lze v druhé polovině roku očekávat silnější růstové tlaky v oblasti řady potravin, které by tlumily další zmírňování inflace. Vyhrocení obchodní války mezi USA a Čínou, jehož jsme nyní svědky, by mohlo naopak přinést úlevu alespoň motoristům, neboť zmírní růstový tlak v oblasti cen ropy, a tedy i pohonných hmot v ČR.
Za celý rok tak inflace vykáže tempo 2,4 procenta. Dubnový vývoj inflace snižuje pravděpodobnost, že Česká národní banka letos ještě zvýší svoji základní úrokovou sazbu. (13.5.2019)
