Pětistovka nejbohatších lidí světa přišla v uplynulých pěti obchodních dnech kvůli burzovním propadům v souhrnu o 444 miliard dolarů, plyne z dat Bloombergu. To odpovídá 10,3 bilionu korun, což je suma, jež se blíží hodnotě všeho toho, co česká ekonomika vyprodukuje za dva roky.
Největší boháče planety zasáhl zejména propad burz, který byl nejdramatičtější od světové finanční krize roku 2008. Trhy se obávají dopadu šíření koronavirové nákazy na ziskovost firem a podniků, což vede k pádu cen akcií.
Ze všech lidí světa kvůli koronaviru v uplynulých pěti dnech nejvíce zchudl Jeff Bezos, zakladatel a šéf Amazonu. Bezos od pondělí zchudnul o 11,9 miliardy dolarů neboli takřka 275 miliard korun. Pokud by o takový majetek přišel nebohatší Čech Petr Kellner, která ovládá skupinu PPF, už by byl na mizině. Kellnerův majetek nyní podle Bloombergu činí 11,8 miliardy dolarů neboli zhruba 272 miliard korun. Kellner kvůli koronaviru přišel od pondělí o zhruba 18,5 miliardy korun. Majetek Andreje Babiše, toho času českého premiéra, se v uplynulých pěti dnech podle Bloombergu scvrkl o necelých pět miliard korun. V letošním roce, od začátku ledna, ovšem Babiš zchudl podle Bloombergu o více než devět miliard korun.
Proti ztrátě těch vůbec nejbohatších na světě jsou to však jen „drobné“. Po Bezosovi je druhý v pořadí nejrychleji chudnoucích Bill Gates, spoluzakladatel Microsoftu, jehož majetek se podle Bloombergu ztenčil o deset miliard dolarů neboli zhruba 231 miliard korun. Třetí v pořadí je Bernard Arnault, jenž stojí za značkami jako Christian Dior nebo Louis Vuitton. Francouz Arnault je vůbec nejrychleji chudnoucím Evropanem, jelikož od pondělí přišel v přepočtu o 210 miliard korun. Elon Musk, šéf Tesly, pak zchudnul o 208 miliard korun a legendární investor Warren Beuffett o 203 miliard korun.
Špatné zprávy pro boháče tím nekončí. V pondělí zřejmě akciové trhy na svůj propad naváží. Dnes totiž vyšlo najevo, že výroba v Číně se v únoru kvůli koronaviru propadla ještě více, než se čekalo. To ohrožuje letošní celosvětový ekonomický růst, ziskovost firem napříč planetou a v důsledku také právě jmění těch vůbec nejbohatších.
Výpadek čínských továren kvůli koronaviru byl v únoru ještě větší, než se dosud předpokládalo. V pondělí se dále propadnou akciové trhy i čínská měna
Podmínky v čínském zpracovatelském průmyslu se v únoru zhoršily nejvýrazněji za celou historii měření. Dokonce ani během vrcholné fáze světové finanční krize před jedenácti lety nebyl propad tak citelný. Důvodem je to, že podstatná část čínských továren a závodů byla kvůli obavě z šíření koronavirové nákazy zavřená nebo nejela na plný provoz.
V pondělí, až se otevřou burzy, lze očekávat další citelný propad akcií i třeba oslabení čínské měny. Přitom již v tomto týdnu se akciové trhy prakticky po celém světě propadaly nejvíce od světové finanční krize.
Ukazatel podmínek v čínském zpracovatelském průmyslu, příslušný index nákupních manažerů, se propadl na 35,7 bodu, když ještě v lednu vykázal úroveň padesáti bodů. Analytici ve střední hodnotě svých odhadů sice pokles očekávali, ale ne až tak citelný. Na nejnižší úroveň v historii měření, 29,6 bodu, se propadl také ukazatel aktivity a podmínek v čínské produkční sféře mimo zpracovatelský průmysl (tj. ve stavebnictví, službách apod.).
Výpadek čínské výroby ohrožuje ziskovost firem po celém světě, pročež se v uplynulých pěti obchodních dnech akcie globálně propadly nejdramatičtěji od roku 2008, kdy propukla světová finanční krize. Propad je o to závažnější, že světově významné centrální banky v čele s americkým Fedem a Evropskou centrální bankou stále i letos v lednu a v únoru poskytovaly trhům pomoc prostřednictvím pumpování nových peněz do ekonomiky. Přesto nastal tak dramatický propad. Podle některých měřítek se například americké akcie propadaly dokonce nejrychlejším tempem v celé historii.
Čína je „dílna světa“ a největší vývozce na planetě. Do České republiky vyváží ve velkém například elektrotechnické součástky, takže na jejím dovozu jsou závislá pracovní místa a celková úroveň výroby i v ČR. A samozřejmě v mnoha jiných zemích světa.
Ministerstvo financí ČR i ve své aktuální prognóze vychází z předpokladu růstu čínské ekonomiky v letošním roce ve výši 5,8 procenta. Stejnou expanzi čínské ekonomiky přitom předpokládalo už v listopadové prognóze, tedy ještě v době před propuknutím koronavirové nákazy.
Česká národní banka zase svůj letošní odhad výkonu české ekonomiky staví na předpokladu růstu čínské ekonomiky v letošním roce dokonce o 5,9 procenta.
V důsledku posledních dat z čínské produkční sféry lze považovat ponechání odhadu růstu čínské ekonomiky ve výši 5,8, resp. 5,9 procenta za příliš pozitivní předpoklad.
Z modelu České národní banky přitom plyne, že pokles růstu čínské ekonomiky o procentní bod vyvolává pokles růstu české ekonomiky o 0,25 až 0,3 procentního bodu. Pokud by například čínská ekonomika rostla kvůli koronaviru místo tempa 5,8 procenta letos tempem 5,4 procenta, ministerstvo financí by mělo předpokládat růst české ekonomiky pod úrovní dvou procent (místo nynějšího odhadu tempa růstu ve výši rovných dvou procent). Pokud bude růst ještě nižší, třeba pětiprocentní, jak předpokládá S&P Global Ratings, zdá se být odhad letošního růstu české ekonomiky, jak jej odhaduje ČNB, tedy na úrovni 2,3 procenta, naprostým sci-fi. A to prosím při použití předpokladů a modelů z dílny samotné ČNB.
Na první pohled se zdá, že nejde o nic velkého, jenom o hru s čísílky za desetinnou čárkou. Pokud ale Čína kvůli koronaviru poroste letos tempem pěti procent místo tempa 5,85 procenta (které v průměru předpokládají MFČR a ČNB), pak letošní růst české ekonomiky nebude 2,15 procenta, ale jen 1,9 procenta. Česká ekonomika tak přijde o zhruba čtrnáct miliard korun a státní kasa o pět miliard korun. Vzhledem k tomu, že už nyní se předpokládá hlubší schodek než ten plánovaný při sestavování rozpočtu (40 miliard korun), je třeba počítat s tím, že deficit za rok 2020 by dosáhl 55 až 60 miliard korun.
Tento výpočet ale stojí na předpokladu, že ekonomické zpomalení tvrdě zasáhne vlastně jen Čínu samotnou. Protože pokud bude pokračovat výpadek produkce v Číně, v rostoucí míře budou české firmy zasaženy skrze německou ekonomiku nebo přímo (budou muset hledat nové dodavatele namísto čínských apod., což znamená ztráty a prodražení). Zpomalení české ekonomiky by pak bylo ještě mnohem výraznější, vždyť jen obrat českého obchodu s Čínou činí přes 600 miliard korun ročně. Obrat zahrnuje jak vývoz, tak dovoz, přičemž jak vývoz, tak dovoz budou v případě delšího výpadku čínské výroby citelně poškozeny. Ztráty pro českou ekonomiku by pak mohly být o řád výše než uvedená suma čtrnáct miliard korun. V takovém případě by narostl deficit státní kasy, a to o další desítky miliard nad uvedenou úroveň, v krajním případě až k úrovni 100 miliard korun.
Pokud by se navíc nákaza výrazně rozšířila do Evropy a ochromila třeba i německou nebo přímo naši ekonomiku, budou ztráty ještě vyšší. Pak už by byl schodek vyšší než sto miliard korun. To je ale opravdu černočerný scénář, který má nyní stále naštěstí jen velmi nízkou pravděpodobnost. Něco podobného se ale přihodilo v roce 2009, kdy na Česko udeřila světová finanční krize.
Koronavirus je pro evropské akcie horší než brexit, grexit či Fukušima, padají nejvíce od krachu Lehman Brothers. Zato Babišově vládě klesají úroky z dluhu a zlevní asi i hypotéky v ČR
Koronavirus má na evropské akciové trhy horší dopad než brexit, hrozba grexitu (odchod Řecka z eurozóny) nebo třeba fukušimská jaderná havárie. Klíčový ukazatel evropských akcií, index Stoxx Europe 600, se v tomto týdnu propadl o zhruba dvanáct procent. Jedná se tak o nejhorší týden pro evropské akcie od října 2008, kdy trh panikařil po krachu investiční banky Lehman Brothers, jímž započala kritická fáze světové finanční krize. Podobně se propadají akcie americké. Americké akciové trhy se včera propadly o 4,4 procenta, nejvýrazněji od roku 2011. Pamětníci mezi akciovými obchodníky říkají, že něco tak příšerného ve své kariéře dosud nezažili. Tyto hodiny jsou dost možná horší než burzovní krach roku 1987 nebo finanční krize z doby před dvanácti lety, říká jeden z nich, Scott Minerd, šéf investic u Guggenheim Partners.
Koruna dnes vůči euru znehodnotila na svoji nejslabší úroveň od letošního prvního ledna. Euro se dnes prodávalo i za 25,48 koruny. Vůči dolaru ale česká měna své oslabování zastavila, a to navzdory celosvětovému růstu obav z dopadu koronavirové nákazy. Včera odpoledne středoevropského času se dolar prodával v korunách nejlevněji od 18. února. Dnes koruna vůči dolaru jen mírně oslabuje.
Koruně k posílení vůči dolaru pomohlo zpevňování eura vůči americké měně. Důvodem je zejména příslib německé vlády, že v rámci boje s ekonomickým dopadem šíření koronaviru zlepší podmínky pro podnikání v zemi, sníží daňovou zátěž firem a rozšíří daňové úlevy pro investice v digitální ekonomice. Už včera německý ministr financí Olaf Scholz uvedl, že zvažuje pozastavení platnosti ústavní dluhové brzdy, což by právě umožnilo výše uvedenou fiskální expanzi. Berlín chce také ulevit zadluženým německým regionům, mezi něž patří samotná německá metropole.
Německá fiskální expanze v očích trhu snižuje nutnost další expanze měnověpolitické. Zásah Berlínu by tedy měl odsunout další uvolnění měnových podmínek v eurozóně, což má zpevňující účinek na euro, a zprostředkovaně tedy i na korunu vůči dolaru. Dolar však oslabuje i „svojí vlastní vahou“, jelikož se kvůli postupu koronavirové nákazy zvyšuje šance, že americká centrální banka letos hned několikrát sníží své úrokové sazby.
Růst pravděpodobnosti, že americká centrální banka sníží své úroky, je patrný i z vývoje na dluhopisovém trhu.
Výnos desetiletých českých dluhopisů klesá, aktuálně se pohybuje kolem úrovně 1,27 procenta, nejníže od loňského října. Výnos patnáctiletého českého dluhopisu pak dnes klesl k úrovni 1,25 procenta, a to poprvé dokonce od září roku 2017.
Dluhopisy české vlády jsou totiž vnímány částečně jako bezpečné útočiště, takže i do nich mezinárodní investoři přesouvají své peníze v čase zvýšené nejistoty, i když méně než třeba do dluhopisů amerických.
Růst zájmů investorů o dluhopisy – ať americké, české či jiné – zvyšuje jejich cenu a současně snižuje výnos. Investoři v čase nejistoty vládě – ať už Babišově, Trumpově či jiným – ochotněji půjčují, aby zaparkovali své peníze, o něž by jinak, v době propadu akciových trhů, mohli přijít. Jelikož půjčují ochotněji, spokojí se s nižším úrokem, pročež právě Babišově vládě zlevňuje provoz státu českého a Trumpově administrativě zase provoz Spojených států amerických.
Výnos amerického desetiletého dluhopisu se dnes poprvé v dějinách dostal pod úroveň 1,2 procenta. Takto levně si tedy žádná z předchozích administrativ USA nepůjčovala. Rekordně levné americké půjčování už se stává zásadním předmětem prezidentské kampaně USA. Možný úhlavní Trumpův rival v listopadových volbách, Bernie Sanders, argumentuje, že Spojené státy by v čase rekordně nízkých úroků měly řádně navyšovat své veřejné výdaje a uskutečňovat další sociální programy.
Nízké výnosy neslouží jako argument jen Sandersovi, ale potenciálně také třeba českým bankéřům a dalších hypotečním zprostředkovatelům. Vývoj výnosu desetiletého dluhopisu ČR je provázán s vývojem sazeb hypoték. Pokud daný výnos trvaleji klesá, je pravděpodobné, že zlevní i hypotéky. Tržní úrokové sazby v USA dnes signalizují už výše zmíněné, tedy že americká centrální banka letos sníží své sazby hned třikrát, zejména kvůli koronaviru. Jinak Spojeným státům bude patrně hrozit recese. Na tak markantní snížení základního úroku by musela reflektovat i Česká národní banka, takže i ona by přistoupila k citelnějšímu snižování svých základních sazeb. To by vyvolalo další tlak na zlevnění českých hypoték.
Zní to možná cynicky, ale kdo je přesvědčen, že koronavirová nákaza bude opravdu závažná, ten nechť si zatím hypotéku nebere. Kvůli nákaze ji může mít v příštích měsících citelně levnější.
České banky byly loni nejziskovější v historii, i kvůli pasivitě klientů. Letos jim zisk zřejmě řádně sníží koronavirus
Tuzemské banky za sebou mají další úspěšný rok. Celkový zisk čtveřice největších bank působících na českém trhu za loňský rok vzrostl o 7,1 miliardy na 62,2 miliardy korun, uvedla ČTK. Skupina ČSOB vykázala čistý zisk 19,7 miliardy, Komerční banka 14,9 miliardy a UniCredit Bank ČR a SR 9,9 miliardy korun. Jako poslední dnes oznámila výsledky Česká spořitelna, které loni stoupl čistý zisk o 15,5 procenta na 17,7 miliardy korun.
Klíčovým zdrojem růstu zisku byly loni největším tuzemským bankám stoupající čisté úrokové výnosy. Klíčovým zdrojem bohatnutí bank je tedy skutečnost, která rmoutí běžné střadatele. Čili skutečnost, že úroky na běžných či spořících účtech jsou v souhrnu stále prakticky na nule.
Ostatní úrokové sazby v letech 2017 až 2019 totiž zpravidla vzrostly. Ať už jde o úročení půjček, které banky poskytují podnikům, nebo o úroky na hypotékách, i když ty v druhé půli roku nečekaně klesaly, kvůli konkurenčnímu boji bank ochotných snížit si marži. V uplynulých třech letech také celkově vzrostly úroky státních dluhopisů, navzdory poklesu loňského léta. A zejména pak stoupala základní úroková sazba České národní banky, světově takřka ojedinělým tempem. Od ní se odvíjí další úrokové sazby v ekonomice. Ve své podstatě je to tedy právě růst této sazby, který bankám a spořitelnám přihrává stále vyšší a vyšší zisk. Banky samy totiž ukládají své volné peníze u centrální banky za vyšší úrok, momentálně 2,25 procenta, zatímco střadatelům vklady prakticky ani neúročí.
Dokonce i někteří členové bankovní rady Česká národní banky loni uváděli, že není důvod, aby banky stále držely úrokové sazby na běžných účtech poblíž nuly.
Jenže banky pro to důvod mají. Vlastně důvody. Tím prvním je intervenční režim samotné České národní banky z let 2013 až 2017. Během něj centrální banka vytvářela nové koruny, za které do svého pomyslného sejfu nakupovala eura. Tím korunu uměle oslabovala. Celkově takto vytvořila více než dva tisíce miliard nových korun. Tyto koruny nikam nezmizely. Dnes způsobují to, že banky, které ty koruny od České národní banky inkasovaly, mají ještě větší přebytek české měny než před intervencí. Nemají tedy příliš potřebu předhánět se ve vzájemném konkurenčním boji o další peníze, o další koruny běžných střadatelů. Jinými slovy, nic je moc nemotivuje, aby na vkladech zvyšovaly úroky a aby tak vklady činily atraktivnější.
Dalším důvodem je chování střadatelů. Ti jen tak banku nezmění. Pokud tedy banka zvýší úroky pouze drobně, sice si tím poníží zisk, protože bude vyplácet na úrocích střadatelům více než konkurence. Jenže dostatečný počet střadatelů od konkurence tím nepřetáhne. To by musela zvýšit své úroky na vkladech opravdu markantně. A k tomu v české ekonomice ani loni objektivně nebyly podmínky. Navíc velké banky, které mají největší počet klientů, jsou v tomto ohledu pochopitelně ještě opatrnější. Musely by totiž přetáhnout konkurenci ještě větší počet klientů než menší banky, aby se jim zvýšení úroků na vkladech vyplatilo. Proto se zástupci právě velkých bank nechávají slyšet, že na běžných účtech už úroky možná ani nikdy zvedat nebudou.
Letošek bude však pro banky zřejmě mnohem napínavějším rokem, než byl ten loňský. Důvodem je pochopitelně koronavirová nákaza a hrozící citelná ztráta růstové dynamiky globální ekonomiky. Ta by neblaze poznamenala také výkon české ekonomiky a v důsledku i ziskovost českých bank. Česká národní banka by také musela snížit své základní úrokové sazby, což by bankám znemožnilo ve stávající míře profitovat z čistých úrokových výnosů.
Burzy kolabují, Wall Street je v chaosu. Světové trhy zažívají kvůli koronaviru nejhorší hodiny od roku 2011
Americké akciové trhy se včera propadly o 4,4 procenta, nejvýrazněji od roku 2011. Pamětníci mezi akciovými obchodníky říkají, že něco tak příšerného ve své kariéře dosud nezažili. Dokonce ani optimisté mezi obchodníky nevěří v rychlé zotavení, tedy propad typu „V“, ale uvažují spíše o propadu typu „U“. Na dně si zkrátka pobudeme delší dobu. Jenže… kde je dno? Pesimisté pak větří další hluboké propady, a dokonce krizi typu písmene „L“. Zejména pokud se v USA potvrdí takzvané komunitní šíření koronaviru, tj. pokud se budou v jednotlivých částech země objevovat shluky nakažených, lze čekat další dramatický burzovní propad.
Mor nebo španělská chřipka kosily lidi po milionech. Jsou však bezpečně zamčeny v učebnicích dějepisu. Koronavirová nákaza zamčena není. Trhy po celém světě se obávají, že může představovat první ničivou pandemii éry moderní globalizace.
I akcioví obchodníci uvažují v symbolech. Začátkem týdne je vyděsila ta skutečnost, že infekce začala výrazně úřadovat v Itálii. Severní Itálie, oblast Milána, je tradičně vnímána jako centrum nejen průmyslu, ale i financí. Je to jedna z „ústředen“ globalizovaného kapitalismu. A to přesto, že italská ekonomika již přes dvacet let vlastně stagnuje. Žije však z podstaty. Severní Itálie stále patří mezi nejbohatší části světa. Takže i když je Milán tím pádem už spíše jen „ústřednou“ symbolickou, žijící ze své někdejší slávy a významu, váhu stále má. Byť by šlo jen… ano… o váhu symbolickou.
Investoři tak v rámci svých niterných úvah činí značný rozdíl mezi Wu-chanem, kde se koronavirus zrodil, a Milánem. Mezi Čínou a Itálií. Dokonce mezi Jižní Koreou a Itálií nebo Japonskem a Itálií. Zmíněné asijské ekonomiky jsou sice dravější a mnohem perspektivnější než Itálie, ale Itálie je pořád Itálie. Benátky, ferrari, víno, špagety, turínské paláce, milánská móda a finance. Japonsko, Korea nebo Čína jsou dětmi globalizovaného kapitalismu, Itálie jeho matkou.
A navíc, kousek dál za Milánem je Švýcarsko, Německo se svým průmyslem, tedy další tradiční „ústředny“ kapitalismu. Když už koronavirus dorazil k Milánu, proč by neměl doputovat nejen do Švýcar a Němec, ale také do Londýna, nebo nakonec do New Yorku, na samotný Wall Street, říkali si si začátkem týdne burziáni. A masivně se svých akcií zbavovali. Zvláště ve vypjatých okamžicích zkrátka i racionální investoři podléhají symbolům. Jedním z nich je i zlato a jeho třpyt. To se v těchto dnech dostalo na své více než sedmileté cenovém maximum, v korunách dokonce na maximum dějinné.
Nyní už akcioví obchodníci uvěřili tomu, že koronavirus je přímo na Wall Streetu, jen se o tom kvůli až čtrnáctidenní inkubační době neví. Symboliku však nepodceňujme. Jeden člověk nakažený koronavirem na Wall Streetu může mít celosvětově na globalizované trhy daleko ničivější dopad než třeba sto, nebo dokonce tisíc lidí, kteří na infekci koronavirem zemřou v Afghanistánu, Íránu, nebo dokonce v Číně. Další hluboké propady jsou tak zřejmě ještě před námi. (28.2.2020)
