Stavební výroba v ČR se v lednu meziročně propadla nejvýrazněji od března krizového roku 2013, a to o více než třináct procent. Důvodem je částečně vysoká srovnávací základna loňského roku, kdy se stavebnictví dařilo díky nadprůměrně teplému zimnímu počasí. Stavební práce tak loni začínaly dříve než letos, kdy počasí stavebnictví zdaleka tolik nepřálo.
Propad je zvláště nebývalý u pozemního stavitelství. Infrastrukturní stavitelství se výraznějším tempem propadalo naposledy začátkem roku 2017.
Problémem stavebnictví jsou dlouhá léta jeho útlumu, která následovala po roce 2008. Tehdy propukla světová finanční krize, jejíž důsledky postupně a dlouhodobě doléhaly právě na české stavebnictví. To se z jejích dopadů vzpamatovalo jako poslední klíčový sektor české ekonomiky, avšak nikdy už ne na úroveň vrcholného roku 2008. Během desetiletí, které od roku 2008 uplynulo, se postupně snižovala potenciální kapacita stavebnictví, mizely stavební firmy a pracovníci ve stavebnictví.
Nyní tedy stavebnictví již poměrně záhy po loňském rapidním oživení, umocněném čerpáním prostředků z fondů EU, naráží na své kapacitní limity. Za celý letošní rok proto zřejmě vykáže černou růstovou nulu.
Český průmysl padá. Důvodem je čínské a německé zpomalení, brexit, trable v eurozóně a již delší dobu vlastní tuzemská kapacitní omezení
Tuzemská průmyslová výroba se v lednu v meziročním sledování propadla druhý měsíc v řadě. Dva měsíční poklesy v řadě nastaly naposledy v první polovině roku 2013, kdy se česká ekonomika dostávala z recese. Je třeba ale vzít v potaz, že loni na přelomu roku průmyslová expanze v ČR kulminovala, takže výsledek letošního ledna je poznamenán právě i poměrně vysokou srovnávací základnou.
Dolů průmysl letos v lednu stahovala zejména automobilová výroba. Důvodem slábnutí výkonu tuzemského průmyslu jsou obecně kapacitní omezení, k nimž se ovšem už koncem loňského roku přidala chabnoucí zahraniční poptávka. To bylo patrné už z lednových čísel za zahraniční obchod, který vykázal v prvním měsíci letošního roku nejslabší lednové kladné saldo od roku 2013. Důvodem byla výraznější meziroční růstová dynamika dovozu než vývozu. A slabší dynamika vývozu odráží právě chabnoucí zahraniční poptávku.
Česká republika je exportně nejvýrazněji exponována vůči zemím, které ve své aktuální prognóze OECD vypichuje jakožto klíčové původce současného ekonomického zpomalování – jde o Čínu, Německo, Itálii a Británii. Exportní expozice Česka vůči těmto zemím činí zhruba 45 procent celkového objemu tuzemského exportu a žádná jiná země nemá v souhrnu exportní expozici vůči uvedenému kvartetu tak vysokou. Bylo tedy jen otázkou, než se zhoršování zahraničních podmínek projeví citelným oslabením tuzemského průmyslu.
Z výčtu oněch čtyř zemí jsou mezi řádky patrné také fundamentální důvody jejich zpomalení, a tedy důvody nynějšího zpomalení českého průmyslu. Jedná s o delikátní proces oddlužování čínské ekonomiky probíhající v době celní války s USA, o brexit v případě Británie, a o recesi či takřka recesi v případě Itálie, resp. Německa.
Český průmysl však za letošní rok jako celek podá lepší výkon, než by se dalo usuzovat z lednových čísel. Mimo jiné proto, že vlády a centrální banky činné v uvedeném problémovém kvartetu zemí rozjíždějí další kolo monetárních a fiskálních stimulů. Za celý rok vykáže český průmysl růst 2,5 procenta. (15.3.2019)