Zpomalení německé ekonomiky není nečekané. Může za něj zadrhnutí evropského automobilového trhu, obchodní válka mezi USA a Čínou a částečně také nejistota spjatá s brexitem. To všechno jsou ale spíše politické a regulatorní příčiny než příčiny fundamentálně ekonomické. Proto německé zpomalení může být stále jen přechodné. Musí se ovšem co nejrychleji zmírnit tenze ve světovém obchodě, napětí mezi Británií a zbytkem EU musí taktéž polevit a Evropská komise a další unijní struktury by měly vzít vážně v potaz právě i zadrhnutí německého automobilového průmyslu. To totiž pomohly přivodit náročné emisní testy. Přičemž se chytají další přísné emisní limity, které evropský automobilový průmysl činí ve světovém měřítku méně konkurenceschopný.
Zpomalení německé ekonomiky je špatnou zprávou pro ČR. Už ve třetím čtvrtletí bylo patrné, že česká ekonomika zpomaluje, zatímco ostatní země Visegrádské čtyřky nikoli. Klíčovým důvodem je právě silná provázanost ČR a Německa. Déle trvající zpomalení německé ekonomiky ale pochopitelně dolehne na celý Visegrád, dokonce na celou Evropu.
Zatímco zpomalení německé ekonomiky se čekalo, připomeňme, že včera trhy nepříjemně zaskočila Čína. Její zahraniční obchod povážlivě zeslábl. Dovoz do říše středu se v prosinci 2018 propadl meziročně o 7,6 procenta, zatímco analytici počítali s pětiprocentním nárůstem. Ochabl také čínský vývoz, o 4,4 procenta. Trh přitom počítal s tříprocentním vzestupem. Celkově jde o další znak čínského zpomalení, z něhož nemůžeme mít radost ani my v Česku. Když zpomalí Čína, zpomalí – a už zpomaluje – Německo. Když zhasnou Němci, zhasneme – a už zhasínáme – i my. Bude se propouštět. Bujará léta skončí.
Stále se však můžeme snadno vyhnout krizi rozsahu té z doby před deseti lety. Nynější klíčové ekonomické hrozby převážně mají jinou povahu než to, co způsobilo tehdejší pohromu. Před deseti lety to byla ve své podstatě krize důvěry. Tisíce, desetitisíce, statisíce bankéřů přestali věřit jeden druhému. Přestali věřit firmám, že úvěr řádně splatí. Přestalo se věřit i některým státům a jejich vládám, že svůj bobtnající dluh řádně uhradí. Polámaná důvěra se obnovuje dlouho. Před deseti lety tedy šlo o krizi ve své podstatě vyvolanou opravdu ekonomicky, jelikož důvěra je motorem ekonomiky. Ne náhodou je slovo „úvěr“ ve výrazu „důvěra“ etymologicky víceméně obsaženo. Úvěr přece poskytuje ten, kdo důvěřuje, že své peníze ještě někdy zase uvidí.
Klíčové hrozby dneška nepramení ze systematické vzájemné nedůvěry tisíců a milionů klíčových bankéřů či manažerů celého světa. Lze říci, že dnešní hrozby lze zažehnat během jediného odpoledne. Stačí, když si pár konkrétních lidí sedne k jednomu stolu a budou zase chvíli konsensuální. Stačí, když se americký prezident Donald Trump udobří se svým čínským protějškem Si Ťin-Pchingem a hrozba další eskalace obchodní války bude ta tam. Stačí, když se šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker zachová státnicky a dohodne se s britskou premiérkou Theresou Mayovou na co nejpoklidnějším brexitu. Stačí, když šéf americké centrální banky Jerome Powell přibrzdí tempo zvyšování úrokových sazeb v USA. Stačí, když Evropská unie vyslyší nářky zástupců evropského automobilového průmyslu.
Ano, jistě, je to trochu naivní pohled. Má ovšem hlavně jen ilustrovat, že pokud by ekonomická krize opravdu přišla, půjde o krizi vyvolanou politicky, několika konkrétními lidmi či orgány.
Mayová dnes jde na porážku, mají jasno burzy. Trhy budou napjatě sledovat, jak propastná porážka bude a jak rychle Mayová přijde s plánem B
Britská premiérka Theresa Mayová dnes večer britského času s velkou pravděpodobností nezíská souhlas parlamentu pro svůj plán vystoupení Británie z Evropské unie. Co se bude dít dále a jak zareagují burzy?
Pokud Mayová opravdu podporu nezíská, důležité bude, jak výrazný její neúspěch bude: zda půjde o rozdíl několika hlasů, nebo o „historickou prohru“ jejího kabinetu, kterou mnozí vyhlíží.
Pokud se hlasy, které Mayové k prosazení návrhu chybí, budou počítat na vyšší desítky, nebo dokonce na více než stovku půjde opravdu už spíše o historické fiasko. To by burzy vyděsilo. Porážka o více než sto hlasů by byla nejvýraznější od roku 1924, porážka o 150 a více hlasů, kterou také nelze zcela vyloučit, by pak byla největší dokonce za uplynulých více než sto let.
Pod výprodejním tlakem by se v případě „historické prohry“ ocitly americké akciové trhy, které budou tou dobou otevřené, a také britská libra. Ta by se ve volném pádu ocitla při porážce o 220 hlasů a více. Mezi investory by naopak v případě fiaska londýnského hlasování stoupl zájem o bezpečná útočiště typu japonského jenu nebo amerických dluhopisů.
Pokud se Mayové nebude dostávat jen relativně málo hlasů, třeba jednotky nebo nízké desítky (maximálně do padesátky), burzy budou klidnější. Nevyloží si celou věc jako „konec světa“ a budou sdílet naději v možný kompromis. Burzy totiž, zdá se, už dnešní očekávaný neúspěch Mayové do cen akcií a kursů měn v přiměřené míře započítaly.
Po neúspěšném hlasování bude mít Mayová tři dny na to, aby předložila alternativní plán brexitu. Vystupňuje se ovšem tlak na ni, a to jak ze strany opozice, tak z vlastních a koaličních řad. Burzy tak budou bedlivě sledovat, jak rychle, pokud vůbec, bude Mayová s to „plán B“ předložit. Burzy také opatrně sází na to, že tlak, pod nímž se ocitne britská vnitropolitická scéna, ovlivní i dění v Bruselu. Mají za to, že Brusel by nemusel striktně lpět na současném časovém rozvrhu brexitu, ale mohl by umožnit odložení samotného vystoupení. Tak, aby se stihl dát dohromady nový návrh postupu brexitu.
Libra včera zpevnila na svoji nejsilnější úroveň od poloviny listopadu 2018. Burzy jako by tedy dávaly za pravdu spíše Mayové. Když totiž dnes její plán brexitu neprojde, je ve hře i varianta, že k žádnému brexitu nedojde. A tato varianta by byla z hlediska burz pravděpodobnější než brexit bez dohody, který je pro ně noční můrou.
Autor je hlavní ekonom, CZECH FUND (15.1.2019)
