Tuzemský hypotéční trh v květnu zamrzl. Banky poskytly nejméně májových hypoték za uplynulých deset let. Slabá poptávka po hypotékách značí, že může oslabit i poptávka po nemovitostech. Ty by pak mohly zlevnit.
Většina trhu nyní říká, že koronavirová krize ke znatelnému poklesu cen nemovitostí nepovede. Dostaví se prý spíše přechodná stagnace či jen plíživý růst cen. To ve svém základním scénáři předpokládá i Česká národní banka. Pokud však nastane scénář nepříznivý, ceny realit se dle centrální banky propadnou zhruba o pětinu.
Minulý týden přitom ČNB oznámila uvolnění svých doporučení pro poskytování hypoték. Potvrdila, že komerční banky mohou klientům standardně půjčovat až 90 procent hodnoty kupované nemovitosti, zatímco před úderem koronaviru to bylo jen 80 procent. Zároveň zcela zrušila podmínku určité maximální výše měsíční splátky k čistému příjmu. Hypotečnímu a nemovitostnímu trhu tyto kroky poskytnou pozitivní impuls. Podpoří jej dále i to, že ČNB se rozhodla také snížit sazbu proticyklické kapitálové rezervy.
Centrální banka zkrátka uvolňuje regulace, aby komerčním bankám „rozvázala ruce“. Banky kvůli koronakrizi čelí nečekaným výzvám, jež významně ohrožují jejich letošní ziskovost. A ČNB uvolňuje i proto, že koronakrize samotná představuje faktor, který nemovitostní trh tlumí. Proto už není třeba, aby jej ještě navíc v dosavadní míře regulacemi tlumila sama ČNB.
Zároveň je třeba říci, že ČNB teď svými kroky signalizuje, že se obává možného dramatického propadu cen realit. A to zřejmě i propadu o více než oněch zhruba dvacet procent. Ať už dvacetiprocentní či hlubší propad by měl dle pesimistického scénáře ČNB nastat v příštím roce, od roku 2022 by se pak růst cen obnovil. Pesimistický scénář s může zhmotnit například v případě možné druhé vlny pandemie koronaviru, která nyní celosvětově hrozí den ze dne stále zřetelněji.
Pochopitelně, ČNB mluví opatrně, jazykem scénářů. Těžko očekávat, že by za situace, jaká panuje nyní, někdy naplno řekla, že může nastat třeba čtvrtinový pokles cen. Centrální banka dobře ví, jak značný vliv na trh její slova mají. Z titulu své ústřední role, již v ekonomice hraje, vždy bude mírně tíhnout k optimističtějšímu vidění vývoje nadcházející doby. Ostatně, jejím klíčovým posláním je dbát o finanční stabilitu. Citelný propad cen realit tuto stabilitu ohrožuje.
Je tedy na nezávislých ekonomech, aby dořekli za ČNB to, co si ona může dovolit jen opatrně naznačit. Zároveň to ovšem naznačit musí, jaksi si „otevřít zadní vrátka“, aby v případě méně příznivého vývoje neztrácela na důvěryhodnosti jakožto instituce, která zásadně podcenila, co podcenit neměla.
Nuže, dořekněme to. Tím, že centrální banka „rozvazuje“ hypotéční trh a bankám ruce, preventivně – nikoli pohotovostně – cenu realit v důsledku podepírá. V předstihu se snaží dodávat dodatečnou poptávku hypotečnímu a realitnímu i hypotečnímu trhu a poskytnout mu tak vzpruhu. Právě proto, aby se případně nezhroutil.
Je třeba narovinu říci, že varianta možného zhroucení teď na stole je. Vždyť pokud by se centrální banka pádu cen ani v nejmenším neobávala, proč by podmínky uvolňovala, a podpírala tak cenu realit? ČNB má totiž ceny nemovitostí stále za nadhodnocené, dokonce za ještě více nadhodnocené než před rokem. Ke konci loňska nadhodnocení podle ní odpovídalo až 25 procentům, zatímco v půli roku 2019 to bylo až dvacet procent. Jestliže by se propadu cen vůbec neobávala, nebude přece uvolňovat podmínky na trhu, který považuje za citelně předražený až nafouklý.
Zástupci bank i realitní makléři po čtvrtečním oznámení ČNB přispěchali s vlastní interpretací, která vyhroceně zdůrazňuje význam základního scénáře ČNB, zatímco úporně upozaďuje scénář nepříznivý. Pokud totiž v praxi dojde na nepříznivý scénář, bankám i realitním firmám se dále ztenčí zisky. Bankéři či makléři by v této době, kdy si prach koronakrize ještě nesedl, rozhodně neměli být výlučnými adresáty dotazů stran dalšího vývoje cen hypoték či realit. Jsou z hlediska svého ekonomického zájmu do děje zpravidla až příliš vtaženi.
Pokud mezi širokou veřejností zakoření přesvědčení, že se trh bude vyvíjet v souladu spíše s nepříznivým scénářem ČNB, toto negativní očekávání samo o sobě může spustit citelný propad cen nemovitostí. V takovém případě by totiž zamrzl nejen hypoteční trh, a nejen v měsíci květnu, ale – a na mnohem déle – celý trh realitní. Lidé by v očekávání nižších cen odkládali svoji investici do realit, čímž by roztáčeli spirálu jejich poklesu. O tom, že tato spirála sebenaplňujícího se proroctví se může dostavit, dobře ví i ČNB. Ostatně odkladem spotřeby, a tím spíše investic, v očekávání nižších cen argumentovala v době své intervence. Tehdy se snažila oslabením koruny vyvolat v lidech očekávání vyšší inflace, aby začali konečně utrácet.
Příští rok velmi pravděpodobně nabídne Čechům generační příležitost ke koupi nemovitosti. Reality budou v souhrnu stejně drahé nebo levnější než dnes a hypotéky budou levnější, kvůli poklesu tržních úrokových sazeb. O kolik ale budou reality případně levnější, to v tuto chvíli říci nelze. Můžou to být jednotky procent. Férově ale řekněme, že to mohou být – byť méně pravděpodobně – i desítky procent.
Opět zdraží cigarety, hrozí bujení černého trhu
Letos se začátkem března spotřební daň z krabičky cigaret stoupla ze dne na den o deset až třináct korun. Zdražení cigaret tak bylo nejvýraznější v historii. V příštím roce čeká kuřáky navýšení další, pak další v letech 2022 a 2023.
Mezi lety 2009 a 2019 zdražovala krabička cigaret v průměru o 3,10 Kč ročně, letos však došlo k jejímu zdražení až o pětinásobek, tj. o patnáct korun. Průměrná cena krabičky se tak poprvé vyhoupla nad úroveň jednoho sta korun. V příštím roce zdraží krabička, která nyní vyjde na 101 korun na 105 korun. Zdražení tedy nebude tak markantní jako to letošní.
Politici to zdůvodňují zdravotními riziky kouření a snahou odnaučit Čechy tomuto zlozvyku.
Ministerstvo financí si od vyšší daně slibuje dalších necelé dvě miliardy korun pro veřejnou kasu navíc, zatímco letošní navýšení má vynést dodatečných devět miliard. Loni státní rozpočet na tabákové dani inkasoval 56 miliard korun. Plán ministerstva však může narazit.
Navýšení daně totiž ještě více rozevře nůžky mezi cenou cigaret v sousedních zemích Slovensku a Polsku. Zejména Češi z příhraničních oblastí tak častěji budou jezdit pro kartóny právě tam. Na jednom kartonu mohou ušetřit až stokoruny. Zřejmě také bude bujet černý obchod s cigaretami, případně se rozmůže jejich pašování, padělání a další kriminální činnost s nimi spojená.
Už dnes se v Česku nelegálně prodá zhruba sedm procent cigaret, například nekolkovaných krabiček z Ukrajiny a Běloruska, včetně padělků známých značek. Podíl nelegálních prodejů kvůli růstu spotřební daně vzroste. Do Česka si přitom zároveň bude pro cigarety kvůli jejich zdražení jezdit přes hranice méně Němců a Rakušanů, což rovněž může zčásti zhatit plány ministerstva ohledně zvýšeného daňového inkasa ze zdražených cigaret.
Zlato zdražuje na osmiletá maxima, míří k dějinnému rekordu. Burzy se totiž bojí druhé vlny pandemie
Zlato se v tuto chvíli prodává za skoro 1752 dolarů za troyskou unci. Pokud by na takovéto ceně dnes své obchodování i skončilo, půjde o nejvyšší uzavírací cenu drahého kovu od roku 2012, přesněji od 23. listopadu toho roku.
Od začátku letošního roku zlato zdražilo v dolarech o zhruba 15,5 procenta. Vývoj jeho ceny je tak v kontrastu s cenou dalších drahých kovů. Stříbro je od začátku roku v dolarech zhruba na nule, palladium o půldruhého procenta níže. Platina ztrácí dokonce takřka šestnáct procent. V korunách kvůli letošnímu oslabení české měny zhodnocuje zlato od začátku roku o 21 procent, stříbro o pět a palladium o více než tři procenta. Platina se propadá v korunách o necelých dvanáct procent.
Cenu zlata pohání vzhůru strach burz z celosvětového šíření druhé vlny pandemie koronaviru. V Německu se nákaza nyní šíří opět rychleji, zatímco australský stát Victoria, druhý nejlidnatější v zemi, zpřísnil svá protikoronavirová opatření, a to kvůli nárůstu počtu nakažených. Zlatu ale také svědčí růst geopolitického napětí mezi USA a Čínou.
Zlatu konečně prospívá i prostředí historicky velmi nízkých úrokových sazeb a extrémně expanzivní měnová politika světově významných centrálních bank v čele s tou rou americkou, která od minulého týdnu nakupuje za nově vytvářené dolary dokonce už i jednotlivé dluhopisy amerických podniků a firem. Americká banka Goldman Sachs prognózuje, že zlato se v horizontu roku dostane nad cenovou úroveň 2000 dolarů za unci. I to pochopitelně poptávku po kovu podporuje.
Mnozí z půl milionu Čechů, kteří doma pečují o své blízké, často nevědí, že mají nárok na státní podporu. Unikají jim tak tisíce korun měsíčně
V českých domácnostech žije více 1,1 milionu lidí se zdravotním postižením starších patnácti let, plyne z údajů Českého statistického úřadu. Jedná se o třináct procent všech obyvatel ve věku nad patnáct let žijících v soukromé domácnosti.
O mnohé z těchto lidí pečují doma jejich rodinní příbuzní, případně další blízcí. Těchto „pečujících laiků“ je už více než půl milionu a jejich počet kvůli obecnému stárnutí české populace rok od roku narůstá. Typickým „pečujícím laikem“ je žena středního nebo vyššího věku, která se mnohdy ještě stará o své nezletilé děti. Vžívá se tedy označení „sendvičová generace“, což jsou právě lidé středního věku pečující o své ještě nesamostatné děti a současně již také o nemohoucí, stářím scházející rodiče.
Obětavost a vytížení vede „sendvičovou generaci“ často k vlastnímu vyhoření, ztrátě zaměstnání nebo rozpadu vlastní rodiny. Výdaje státu na péči o dlouhodobě nemocného pacienta v domácím prostředí přitom představují zhruba sedm miliard korun ročně, vyplývá z údajů Diakonie ČCE. To znamená, že stát průměrně hradí pečujícímu laikovi kolem 14 tisíc korun ročně, měsíčně nějakých 1200 korun. Vzhledem k tomu, oč vše mnozí zástupci „sendvičové generace“ svojí péči o blízké přichází, jde o velmi nízkou sumu. Pečující laici tak jsou jakýmsi „neviditelným pilířem“ tuzemského sociálního systému, kteří ke své škodě, finanční i osobní, výrazně šetří peníze daňových poplatníků, aniž se o tom vůbec pořádně ví.
Sami pečující laici, ač jsou de facto výrazně podhodnocenou pracovní sílou, si často ani neuvědomují, že mají nárok na příspěvek na péči, případně se zdráhají o něj zažádat. Pravdou také je, že úřady postupují při přiznávání příspěvku často velmi zdlouhavě a nepřívětivě, což žadatele odradí. Nejčastěji se tak pečující laici připravují o tisíce korun měsíčně, u řady z nich však jde o i více než deset tisíc korun.
Stavební dozorci či daňoví poradci v posledním roce zdražili až čtrnáctkrát výrazněji než překladatelé a tlumočníci. Znalost zahraniční řeči už se nevyplácí?
Ceny služeb v Česku v posledním roce rostou nejvýraznějším tempem minimálně za posledních takřka deset let. Jejich zdražování souvisí s růstem mezd napříč ekonomikou a přispívá k citelné tuzemské inflaci. Ta byla v dubnu nejvyšší v celé EU, v květnu pak druhá nejvyšší.
Ze služeb, jejichž cenu sleduje ČSÚ, v uplynulém roce zdražila nejvíce služba technického dozoru ve stavebnictví, a to o 16,7 procenta. Zdražení souvisí s obecně napjatou situací ve stavebnictví, které po hubených letech po předchozí krizi procházelo loni konjunkturou, pročež se potýkalo s nedostatkem kapacit a pracovníků, včetně právě těch kvalifikovanějších typu technického dozorce či dozorkyně.
Výrazně si mezi prvním loňským a prvním letošním čtvrtletím polepšili také daňoví poradci. Cena jejich služeb překročila úroveň 2000 korun za hodinu a je nyní o zhruba dvanáct procent výše než před rokem.
Úklidové služby, včetně mytí oken, zdražily meziročně o čtyři až pět procent. Pouze o jedno až dvě procenta pak zdražily služby lidí, kteří se živí znalostí cizího jazyka, ať už jako překladatelé či tlumočníci. Zejména překladatelé jsou stále více ohroženi informačními technologiemi a softwarovými či online překladatelskými platformami.
Pojišťovny se letos kvůli i kvůli povodním opět „prohnou“, tak klidný rok jako předloňský je nečeká. Zatím to ale nevypadá ani na katastrofální rok 2013, kdy je živelní pohromy stály skoro osm miliard
Tuzemské pojišťovny se kvůli živelním pohromám letos docela „prohnou“. A to je teprve polovina roku. Mohou zapomenout, že by snad letošek mohl být z hlediska objemu pojistných škod souvisejících s živelními pohromami tak příznivý jako léta 2011, 2012, 2015 a 2018. To byly z tohoto hlediska pro pojišťovny nejpříznivější roky uplynulého desetiletí. Objem škod se v těchto letech pohyboval v pásmu od 2,6 do 3,6 miliardy korun.
Naopak letos zkraje roku pojišťovny potrápil orkán Sabine, podobně jako loni Eberhard. Sabine sice třeba v lesích napáchala na poškozených stromech a dřevu jen šestinovou škodu v porovnání s miliardovou „dardou“, kterou v roce 2007 způsobil nechvalně proslulý orkán Kyrill. I to však naznačuje, že i letos budou mít pojišťovny bolehlav. Navíc, když se nyní přidávají škody z bouřek, přívalových dešťů či místních povodní a záplav. Pojišťovny tyto náklady zatím odhadují na stovky milionů korun.
Stále však nelze očekávat, že by letošek byl z hlediska živelního plnění pojišťoven tak katastrofální jako rok 2013. Tehdy živelní pojistné škody dosáhly 7,8 miliardy korun. Před sedmi lety ČR zasáhly nejprve rozsáhlé povodně a poté i letní bouře. Povodně z poloviny toho roku byly tehdy třetí nezávažnější živelní pojistnou událostí v novodobé historii Česka.
Ve výši objemu pojistných škod souvisejících s živelními pohromami se odráží nejen častost jejich výskytu a jejich závažnosti či plošnost, nýbrž také hodnota majetku, který zničí. Ta rok od roku zpravidla narůstá, a to kvůli obecnému růstu české ekonomiky, bohatnutí obyvatelstva a inflaci. Lidé mají například stále dražší automobily, nákladnější obydlí či zařízení na zahradách, takže bouře a další pohromy dané extrémním počasím tak ničí obecně stále dražší a dražší majetek. (22.6.2020)
