V lednu přibylo 17 tisíc nezaměstnaných. Pandemie přitom drtí spíše ženy než muže.
Míra nezaměstnanosti v ČR v lednu citelně narostla. Ke konci minulého měsíce dosáhla úrovně 4,3 procenta. Dnes uvedená čísla zveřejnil Úřad práce ČR.
Přitom ještě koncem prosince 2020 činila míra nezaměstnanosti rovná čtyři procenta. V lednu tak v Česku přibylo zhruba 17 tisíc nezaměstnaných. Koncem prosince 2020 bylo v ČR necelých 292 tisíc nezaměstnaných.
Míra nezaměstnanosti je tak nyní nejvýše od dubna 2017. V růstu míry nezaměstnanosti se odráží pochopitelně zejména pandemická situace, která způsobuje propouštění v sektoru služeb, v segmentu turistického ruchu, gastronomie, ubytování nebo dopravy. Projevují se také krachy a zániky firem a živností zejména právě v těchto segmentech. Zároveň je však patrná také probíhající zimní sezóna, která každoročně zapříčiňuje nárůst míry nezaměstnanosti z důvodu omezování pracovních činností v exteriéru, tedy v zemědělství, v lesnictví, v povrchové těžbě či ve stavebnictví. Svoji roli také běžně hraje ukončování pracovních úvazků ke konci roku.
Celková čísla za rok 2020 potvrzují, že pandemická krize tíživěji zasahuje ženy než muže. Během roku 2020 stoupla míra nezaměstnanosti žen z rovných tří procent na 4,1 procenta, tedy o 1,1 procentního bodu. Míra nezaměstnanosti mužů ovšem loni vzrostla jen z 3,1 na 3,9 procenta, tedy o 0,8 procentního bodu. Klíčovým důvodem je právě to, že pandemickou krizí je předně zasažen sektor služeb, v němž jsou ženy zastoupeny v porovnání se dalšími sektory typu průmyslu ve srovnání s muži výrazněji.
Češi loni v obchodech utráceli skoro jako před pandemií
Letos své útraty ještě navýší, a to díky rouškovnému a zejména díky zrušení superhrubé mzdy. E-shopy loni měly nejlepší rok za sedm let.
Obyvatelé ČR v prosinci 2020 navýšili své spotřebitelské výdaje nejvýrazněji od propuknutí pandemie. Naposledy totiž v meziročním pohledu rostly maloobchodní tržby (bez zahrnutí motorových vozidel) v únoru 2020, tedy ještě před úderem pandemie.
Tuzemskému maloobchodu v prosinci 2020 pomohlo to, že došlo k rozvolnění restriktivních opatření, platných v listopadu. Příznivý dopad tohoto rozvolnění se očekával, nicméně překvapivý je v pozitivním smyslu jeho rozsah.
Příznivý prosincový výsledek tak přispívá k tomu, že za celý rok 2020 nakonec maloobchodní tržby poklesly oproti roku 2019 jen celkem nevýrazně, a to 0,6 procenta. A to je ještě tento mírný pokles tržeb z podstatné části dán poklesem tržeb za pohonné hmoty. V jejich poklesu, o 7,9 procenta, se zrcadlí jak pokles poptávky řidičů po palivech, patrný zejména době jarní koronavirové uzavírky, tak ovšem i globální historické zlevnění ropy, které nastalo rovněž během jara.
Nejlepší rok za celé období od roku 2013 ovšem loni prožili internetoví prodejci. Tržby maloobchodu prostřednictvím internetu nebo zásilkové služby totiž meziročně narostly o 28,2 procenta. V roce 2013 to bylo o 28,3 procenta – tehdy ovšem internetový prodej rostl z mnohem nižší základny, takže dosažení výraznějšího růstu bylo snazší než dnes.
V letošním roce by měly tržby v maloobchodu mírně růst, o zhruba 1,5 procenta. Míra nezaměstnanosti sice dále poroste, až výrazně nad úroveň pěti procent, což vytvoří citelný tlak na pokles spotřebitelských výdajů. Na druhou stranu ovšem budou tento tlak více než kompenzovat tlaky na vzestup spotřeby: rouškovné a zrušení superhrubé mzdy a zvýšení slevy na poplatníka.
Mezi ně se řadí takzvané rouškovné ve výši 5000 tisíc korun, které důchodci obdrželi na sklonku roku 2020. Navíc vládní politici ve volebním roce mohou přijít s dalším rouškovným, ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová už uvedla, že se o něčem takovém může rozhodnout letos v létě. Rouškovné navyšuje maloobchodní tržby poměrně citelně, neboť důchodci sdílí poměrně vysoký sklon ke spotřebě.
Dopad loňského rouškovného bude však jen přechodný, patrný v prvním čtvrtletí 2021. Dopad loňského zrušení superhubé mzdy a navýšení základní slevy na poplatníka však již bude trvalejší a bude maloobchodní tržby pohánět po celý letošní rok.
V Česku se letos bude stěhovat více než milion lidí
Sto tisíc z nich proto, aby ušetřili; stěhováním se za nižším nájmem lze v době pandemie ušetřit desetitisíce.
Desetina obyvatel České republiky se letos přestěhuje. Podobně jako loni. Vyplývá z průzkumu Raiffeisen stavební spořitelny. V absolutním počtu jde tedy o více než milion lidí. Ke stěhování mají různé důvody. Od koupě nové nemovitosti, po sestěhování se s partnerem či stěhování se za prací. Deset procent lidí, kteří se stěhují, ovšem jako důvod uvádí snahu ušetřit. Sto tisíc Čechů se tedy stěhuje právě a jen z finančních důvodů. Letos jich ještě přibude.
Před úderem pandemie, v roce 2019, představovaly náklady na bydlení velkou zátěž pro zhruba 740 tisíc tuzemských domácností, vyplývá z dat ČSÚ. Od té doby, do čtvrtého čtvrtletí 2019, přibylo přes 50 tisíc nezaměstnaných. Ovšem jen za uplynulé dva měsíce přibylo 40 tisíc nezaměstnaných (viz graf níže). Míra nezaměstnanosti tedy letos citelně roste, i na poměry pandemické doby, a ještě poroste. Současně bude klesat příjem řady tuzemských domácností, přičemž inflace oproti loňsku sice zmírní, ale jen poměrně nepatrně. Takže až pro milion domácností v ČR bude letos bydlení představovat velkou finanční zátěž.
Lze tedy předpokládat, že podíl lidí, kteří se stěhují proto, aby ušetřili, naroste. Přispěje k tomu i ta skutečnost, že stěhováním lze momentálně ušetřit více, než je běžné. Zejména centrum Prahy a dalších větších, univerzitních měst se vylidňují. Kvůli úbytku turistů a krátkodobých pronájmů či kvůli úbytku studentů. Majitelům příslušných bytů tak nezbývá než jít s cenou nájemného dolů, aby vůbec byt obsadili. Například v Praze loni nájmy spadly o deset procent, přičemž další pokles lze čekat i letos. Stěhováním se za nižším nájmem lze tedy ušetřit i desetitisíce ročně.
Realitní makléři potvrzují, že v době pandemie nerostla fluktuace stěhování za prací u těch lidí, kteří hledají levnější nájem. Tato fluktuace letos pravděpodobně dále stoupne. Ruku v ruce s tím, jak se v problémech s placením nájemného ocitnou další až statisíce tuzemských domácností.
Inflace letos může nepříjemně překvapit
Nebezpečně se prodražují dodávky z Asie, zdražení způsobí i zrušení superhrubé mzdy.
V Česku citelně zrychluje inflace. I když zatím docela nepozorovaně. Jedná se totiž o inflaci nikoli cen spotřebitelských, ale cen vstupů. Ovšem vstupů, které průmysloví výrobci používají pro výrobu spotřebního zboží. Znatelný nárůst cen vstupů se tak v nadcházejících měsících může projevit výraznějším než nyní předpokládaným nárůstem spotřebitelských cen. To vše v době, kdy statisíce domácností v ČR budou tak jako tak čelit nejvýraznější hrozbě propuštění ze zaměstnání nebo závažného poklesu příjmu za posledních takřka deset let.
Podle šetření, které mezi nákupčími v tuzemském zpracovatelském průmyslu pravidelně provádí společnost Markit, rostly začátkem letošního roku ceny průmyslových vstupů nejrychlejším tempem za poslední takřka čtyři roky.
Co je vlastně důvodem citelného vzestupu cen průmyslových vstupů? A mají se spotřebitelé a politici – zejména ti vládní, máme volební rok – obávat v letošním roce rychlého zdražování?
Na sklonku loňského roku automobilka Volkswagen varovala, že čelí masivnímu výpadku v dodávkách autodílů a součástek, například čipů do elektronických zařízení nebo bluetoothových komponent svých vozů. Výrobci elektronických součástek typu čipů se totiž během loňských nejhorších fází covidové krize ve značné míře přeorientovali na výrobu spotřební elektroniky. Místo elektroniky do aut vyráběli třeba více dílů pro notebooky, po nichž z důvodu boomu „home officu“ celosvětově dramaticky vzrostla sháňka. Nebo pro herní konzole, jako je PlayStation, které světu v karanténě krátí dlouhou chvíli.
Jenže zájem o automobily se od té doby obnovil. A výroba se znovu rozjela. Ani v Česku, které bylo podzimní vlnou pandemie zasaženo poměrně těžce, už v druhé polovině loňska nedošlo k odstávkám automobilové výroby jako na jaře. Obnovení výroby aut a zotavování poptávky po nich jsou předně důsledkem toho, že ekonomický dopad druhé vlny pandemie nakonec rozhodně nebyl tak tíživý, jak se čekalo. Ani česká ekonomika nakonec za rok 2020 nepoklesne dvouciferně; procentuální údaj o jejím loňském poklesu bude jednociferný.
Volkswagen v tom rozhodně nejede sám. Závažný nedostatek dílů postihuje také další světové automobilky, jako je Toyota nebo Fiat Chrysler. Nejnovější osobní vozy obsahují více než stovku čipů, přičemž absence jediné komponenty nezřídka způsobí pozastavení celého výrobního řetězce. Už to pociťuje i tuzemská Škoda, součást koncernu Volkswagen. Mladoboleslavská automobilka minulý týden uvedla, že kvůli přetrvávajícímu nedostatku některých dílů zastavuje výrobu na několika provozech a směnách. Za zrušenou směnu dostávají zaměstnanci 85 procent průměrné mzdy, do níž se započítávají i bonusy, tedy více než činí denní mzda.
Nejde přitom jen a auta a čipy, často čínské provenience. Rapidně stoupají také náklady přepravy třeba právě čínských čipů do Evropy. V uplynulých týdnech vzrostly tyto náklady mnohonásobně, a to až na historický rekord. Pandemie totiž narušila světový obchod natolik, že se nyní v Asii nedostává volné kapacity přístavních terminálů. Cena přepravy dvanáctimetrového naloženého kontejneru z Asie do severní Evropy proto mezi listopadem loňského roku a letošním lednem stoupla z dvou na devět tisíc dolarů. Ceny šponují zájemci o nakládku a přepravní objem kontejnerů, kteří se vzájemně přeplácejí, aby se jejich zboží do Evropy vůbec dostalo. Tisíce prázdných kontejnerů zůstaly v Evropě nebo v Severní Americe v důsledku loňského jarního lockdownu, který způsobil náhlý prudký propad v intenzitě mezinárodního obchodu. S nečekaným a znatelným obnovením poptávky po subdodávkách a zboží z Asie, které nastalo v druhé polovině loňska, nyní nakládací terminály v asijských přístavech prostě „nestíhají“.
Enormní nárůst cen přepravy subdodávek i dodávek hotového zboží, od oblečení po elektroniku, se pochopitelně promítne do konečné ceny pro spotřebitele. Stejně jako její samotný výpadek. Čas jsou peníze. Tyto náklady nakonec alespoň v jisté míře výrobci a dodavatelé přenesou na konečného spotřebitele. I toho českého, pochopitelně.
Přes zmírnění inflačních tlaků v průběhu loňska tak v poslední době i v Česku vznikají celkem nečekané příčiny, které mohou tuzemskou inflaci opět citelně zrychlit. Jde nejen o popsané výpadky ve výrobě komponent či „zužování hrdla“ v oblasti celosvětové kontejnerové přepravy zboží, jež prodražuje asijské dodávky. Jde též o loňskou tuzemskou „daňovou revoluci“, tedy o zrušení superhrubé mzdy a další opatření, která mají za cíl podpořit spotřebu. A tím pádem tedy podpoří právě i inflaci. Inflačně konečně může zapůsobit i úspěšná vakcinace podstatné části globální populace.
Rizika rychlejší než očekávané inflace jsou tedy ve svém „součtu“ zřetelná. Česká národní banka by na výraznější inflaci reagovala zvýšením základní úrokové sazby už letos. To by společně se zotavováním globální ekonomiky vytvořilo silný dodatečný tlak na posílení koruny. Z hlediska firem v zahraničním obchodě je jistě prozíravé se proti takovému posílení zajistit, neboť jeho pravděpodobnost není malá. Bohužel tuzemský spotřebitel se proti inflaci žádným podobným způsobem „zajistit“ nemůže. Nezbude mu než se obrnit trpělivostí. Inflace by nakonec měla přece jenom zmírnit. Letos však nelze vyloučit, že paličatě zůstane poměrně vysoko v pásmu od dvou do tří procent. I vzhledem k prakticky nulovým úrokům na bankovních vkladech to nebude nic příjemného. (5.2.2021)
