Ministryně Maláčová by však mohla upustit od neprofesionální praxe zveřejňování míry nezaměstnanosti na svém twitteru.
Míra nezaměstnanosti v březnu klesla na 4,2 procenta, jak uvedla ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová na svém twitteru. Opakované zveřejňování takto zásadního, potenciálně kurzotvorného údaje „polooficiálně“, na twitterovém účtu ministryně, nesvědčí o nejvyšší možné míře profesionality resortu.
Potěšující je tak alespoň samotný údaj, který překonal očekávání části analytiků, kteří počítali s tím, že míra nezaměstnanosti setrvá v březnu na únorové úrovni 4,3 procenta.
Ministryně Maláčová neopomněla připomenout, že příznivý vývoj míry nezaměstnanosti je dílem společného působení programů Antivirus a aktivní politiky zaměstnanosti. Programy Antivirus, uplatňované od loňského jara, skutečně zásadně přispěly a přispívají dosud k udržení nízké míry nezaměstnanosti. Ta je podle údajů Eurostatu v Česku nyní druhá nejnižší v EU, po Polsku. Částečně je ovšem za příznivým vývojem míry nezaměstnanosti také běžný, každoroční vývoj, kdy dochází k nárůstu zaměstnanosti z důvodu konce zimní sezóny a návratu k pracovní činnosti v exteriéru, například ve stavebnictví, lesnictví, povrchové těžbě či zemědělství.
Mezinárodní měnový fond ve své zveřejněné prognóze (6. 4.) přitom neočekává žádný výrazný nárůst míry nezaměstnanosti v ČR ani ve zbytku roku. Ta by v Česku měla letos průměrně vykázat nejnižší úroveň v celé Evropě, tedy nejen v EU. Měla by tedy být za celý rok níže než ve Švýcarsku, v Polsku, v Maďarsku, v Německu i než v Norsku, což jsou další evropské země s relativně velmi nízkou mírou nezaměstnanosti.
Jen poměrně slabý nárůst míry nezaměs nanosti však přispívá k tomu, že v Česku ani loni, ani letos příliš nepolevily inflační tlaky, které se z podstatné části odvíjejí od tlaků v oblasti mezd. Kvůli stále poměrně vysoké zaměstnanosti však mzdy neklesají tolik, jak by klesaly nebýt podpory státu, třeba právě ve formě programů Antivirus. Proto ani tolik neoslabují inflační tlaky a inflační očekávání. Trh proto předpokládá, že Česká národní banka bude muset silné inflační tlaky krotit poměrně agresivním zvyšováním základní úrokové sazby. Ta by podle sázek trhu měla vzrůst ze současné úrovně 0,25 na 1,25 procenta během následujícího půldruhého roku. Představitelé ČNB však v poslední době vysílají signály, že se zpřísňováním své měnové politiky takto pospíchat nehodlají.
Otevírání obchodů se blíží, Češi v nich v nákupním boomu utratí až 200 miliard
Dosud své nákupy musely odkládat, tržby proto citelně klesají hlavně kamenným prodejcům, částečně nevratně.
Únorový propad maloobchodních tržeb v ČR byl nižší, než se čekalo. Meziročně se tržby propadly o 5,8 procenta neočištěně, po očištění dokonce jenom o rovná tři procenta. Analytici oslovení agenturou Bloomberg přitom ve střední hodnotě svých odhadů počítali s osmiprocentním poklesem neočištěných tržeb.
Výsledek únorových tržeb je příznivý nejen proto, že překonal expertní očekávání. Meziročně se srovnává letošní „pandemický“ únor, poznamenaný uzavírkou podstatné části maloobchodu, s loňským, stále ještě „předpandemickým“ únorem. Nouzový stav byl loni vyhlášen poprvé v březnu. Navíc za letošním únorovým meziročním propadem tržeb není jen ochlazení poptávky. Stojí za ním i třeba markantní pokles cen pohonných hmot. Ty loni v únoru vykazovaly dle údajů CCS průměrnou cenu 32,02 koruny za litr, zatímco letos v únoru jen 28,25 koruny za litr.
Meziročně ovšem letos v únoru narostly v očištění tržby za potraviny, o 0,4 procenta, což souvisí s tím, že lidé mají kvůli uzavírce podstatné části maloobchodu omezené možnosti realizace výdajů, pročež ochotněji utrácí právě za potraviny, včetně potravin dražších, než jaké by si dopřáli nebýt pandemie. Obchody s potravinami zůstávají otevřeny.
Enormní nárůst tržeb i na svůj standard zaznamenaly letos v únoru e-shopy. Statistická položka, jež je zahrnuje, vykazuje velmi silný růst 41,7 procenta. Pokračuje tedy masivní přesun českých spotřebitelů z off-line od on-line sféry, přičemž zčásti jde o nevratný proces. Kamenní prodejci budou mít po otevření ekonomiky po několik let potíže dostat do obchodů tolik utrácející klientely jako před pandemií. To si vyžádá trvalé uzavření některých provozoven.
Na předpandemickou úroveň vrátí tržby kamenným prodejcům jen předpokládaný růst kupní síly Čechů v nadcházejících letech, podíl off-line tržeb na celkových tržbách maloobchodu se však již zřejmě nikdy na předpandemickou úroveň nevrátí. Včera oznámené postupné zahájení otevírání některých dosud uzavřených provozoven tak přichází až příliš pozdě.
Za celý letošní rok by maloobchodní tržby měly růst o 1,5 procenta. Bude je hlavně od zhruba poloviny pohánět otevření ekonomiky, umožněné postupující vakcinací, a nákupní boom, jenž se po otevření dostaví. Češi během něj budou realizovat své odkládané nákupy. Podle odhadu České národní banky by Češi mohli do ekonomiky „pustit“ až 200 miliard korun právě zejména realizací odkládaných nákupů. Tím se částečně, ačkoli ne zcela, „zahojí“ právě i kamenní prodejci.
Banky plošně zdražují hypotéky
Doba ultralevných levných hypoték je pryč, kdo ji chce ještě levně, musí si pospíšit.
Úrokové sazby na hypotékách míří v těchto dnech nahoru celkem plošně. V poslední době zdražila své hypotéky většina tuzemských bank.
Růst sazeb odstartoval jejich největší poskytovatel v České republice, skupina ČSOB. V březnu zdražila také Komerční banka, Fio banka, mBank, Air Bank i Equa bank a Sberbank. Zvýšení úroků nevylučují ani další banky, třeba UniCredit Bank. Úroky přitom dále porostou (viz tabulka níže Kde lze teď sehnat nejlevnější hypotéku?).
Symbolicky tak končí takřka roční období zlevňování hypoték. Češi se teď musí připravit na jejich zdražování, které může trvat i léta. Zejména, pokud se v nadcházející době projeví inflace citelně, půjdou poměrně rychle nahoru také úrokové sazby, včetně těch hypotečních. Trhy nyní sázejí na to, že Česká národní banka zvýší svoji základní sazbu hned čtyřikrát během následujícího půldruhého roku. Takový vývoj by se projevil také právě znatelným zdražením hypoték.
Tuzemské banky se ocitají pod dosud nikdy nezaznamenaným náporem Čechů dychtících po hypotéce. Těží i z toho, že Češi se „cítí bohatší“ díky zrušené superhrubé mzdy a kvůli nemožnosti realizovat své výdaje v době pandemie jinde. V únoru tak banky poskytly největší měsíční objem hypoték v historii, a to za 29,9 miliardy korun. Letošní únor je tak první v historii ČR, kdy průměrný denní objem poskytnutých hypoték překročil jednu miliardu korun.
Češi se na poslední chvíli snažili využít klesající úrokové sazby. Průměrná sazba hypoték klesla v únoru na 1,93 procenta, z lednové úrovně 1,94 procenta. Naposledy byly hypotéky levnější přesně o čtyři roky dříve, v únoru 2017. V březnu už ale bude průměrná sazba výše. A v dubnu ještě výše.
Češi, kteří si chtějí vzít hypotéku za velmi výhodných podmínek, by si tak měli pospíšit. Lépe už nebude. Češi si na hypotékách letos v lednu i v únoru půjčovali o desítky procent více peněz než v průměru v stejných měsících v době prosperity let 2015 až 2020. V období pandemické krize, kdy se vláda rekordně zadlužuje, aby zachránila zaměstnanost a ekonomiku, si tedy půjčují na bydlení jako diví.
Jen částečně je to dáno tím, že nemovitosti postupně zdražují, takže pochopitelně roste o objem hypoték nutných k jejich financování. Jistou roli hraje i to, že hypotéky jsou poměrně levné. Jenže stále nejsou rekordně levné. I letos v únoru byly stále dražší než v takřka ročním období od dubna 2016 do února 2017.
Klíčovým důvodem je jednoduše to, že Češi „nevědí, co s penězi“. Podle dat České národní banky činil loni koncem roku objem netermínových vkladů klientů tuzemských bank celkem 2,42 bilionu korun. To je historicky rekordní suma. Ještě zajímavější je meziroční nárůst tohoto ukazatele. Mezi prosincem 2019 a prosincem 2020 totiž stoupl o 17,87 procenta, nejvíce za celé období měsíčního sledování od března 2009. Další peníze přibývají Čechům nyní v únoru, kdy se zaměstnancům poprvé na výplatní pásce znatelně projevilo snížení daní způsobené loňským zrušením superhrubé mzdy (a navýšením slevy na poplatníka).
Navzdory krizi tedy Češi mají hodně peněz. Ba co více, tyto peníze se jim na účtech v bankách hromadí nejrychlejším tempem za posledních skoro dvanáct let. Částečně proto, že Češi tolik necestují, nepodnikají tolik zejména zahraničních cest, a omezují také některé své nákupy hlavně v kamenných obchodech. O to více peněz jim tedy zbývá, přičemž část těchto peněz míří právě do hypoték.
Lidé v Česku ale do realit zhusta investují ještě i z jiných důvodů, než jsou levné hypotéky a fakt, že mají omezené možnosti dalších výdajů.
Uvědomují si, že v době nízkých úrokových sazeb je výnos z nemovitostí, ročně třeba kolem čtyř nebo pěti procent, ještě lákavější alternativou. Také se obávají výraznější inflace, kterou v nadcházející době může způsobit expanzivní fiskální, resp. monetární politika vlád i centrálních bank. Tedy právě to, že ekonomiku vláda a centrální banka zachraňuje na dluh.
Peníze uložené v nemovitostech jsou před inflací chráněny lépe než ty uložené na spořícím nebo termínovaném účtu. Koronavirus také umocnil zájem Čechů o chaty a chalupy, které představují stále vítanější únik nejen před ruchem velkoměsta, ale také před jeho novým rizikem, tím pandemickým. Někteří se také obávají ztráty zaměstnání v nadcházející době, případně zhoršení své finanční situace, a tedy toho, že by jim banka nemusela již hypotéky poskytnout – chtějí to tedy stihnout ještě, než se tak stane. V neposlední řadě zájem o reality podněcuje loňské uvolnění podmínek České národní banky pro poskytování hypoték a rovněž loňské zrušení daně z nabytí nemovitosti.
Utrácí se za jiné věci než covid, chátrají mosty, miliardy na digitalizaci nejsou vidět
Nejvyšší kontrolní úřad tepe vládu a stát, někde je však jeho kritika sporná.
Nejvyšší kontrolní úřad ve své výroční zprávě za rok 2020 (digitálně zde) nekompromisně účtuje se státem a vládou. Kritice podrobuje celou řadu oblastí státní správy, v některých aspektech je ale jeho kritika sporná.
Klíčovým problémem je z hlediska NKÚ hospodaření státní kasy. Výdaje státního rozpočtu loni oproti roku 2019 narostly podle úřadu o 291 miliard korun, na boj s dopady covidu však šla jen necelá polovina takto navýšené sumy, 145 miliard.
Kromě samotného hospodaření státu kritizuje NKÚ také například jeho dlouhodobou neschopnost využít potenciálu informačních a komunikačních technologií a digitalizace či elektronizace k zefektivnění – a tedy k úsporám – státní správy. Mezi lety 2016 a 2020 narostly výdaje státu na informační a komunikační technologie podle NKÚ z 10,9 na 16,7 miliardy koruny, avšak nemají pro občany očekávaný přínos.
Navzdory markantnímu nárůstu veřejných výdajů přitom řada oblastí zůstává chronicky podinvestovaná. Jeden příklad za všechny: ve špatném až havarijním jsou podle NKÚ 3,4 tisíce z celkem 17,5 tisíce dálničních a silničních mostů.
Vzhledem k závazku vůči NATO je podinvestovaná také oblast obrany, neboť loni dle NKÚ šlo na výdaje na obranu pouze 1,43 procenta hrubého domácího produktu. Dle směrnice NATO by optimální výše obranných výdajů měla přitom činit rovná dvě procenta. K této úrovni se však Česko loni ani nepřiblížilo, a to mělo kvůli pandemickému propadu HDP k naplnění optima usnadněné podmínky.
Kritika NKÚ v celé řadě ohledů poskytuje cennou zpětnou vazbu. V některých aspektech je však sporná. Úřad například tvrdí, že loni „stát nedokázal zareagovat na snížení výkonu ekonomiky adekvátními úspornými opatřeními na straně výdajů státního rozpočtu.“ Je ovšem otázkou, zda se do takovýchto škrtů má stát v čase ekonomického útlumu pouštět, neboť škrty alespoň krátkodobě jen prohloubí propad celkové poptávky v ekonomice, čímž ekonomický propad umocní. K redukci na výdajové straně má ovšem bezesporu docházet v čase ekonomicky příznivém.
Sporné je také to, jak NKÚ svoji kritiku opírá o mezinárodní kontext. V řadě případů opodstatněně, v jiných méně. Ve výroční zprávě (str. 28) sice konstatuje, že Evropská komise „předpokládá pro ČR na roky 2021 a 2022 vysoké tempo zvyšování zadlužení.“ Přitom z tabulky, kterou sám úřad pod textem uvádí, plyne, že v ČR by měl mezi lety 2019 a 2022 vzrůst veřejný dluh z 30,2 na 42,2 procenta HDP, tedy o dvanáct procentních bodů. V EU jako celku za stejnou dobu ovšem hned o 15,7 procentního bodu (str. 28 výroční zprávy NKÚ).
NKÚ tedy v mezinárodním srovnání dostatečně nebere v potaz fakt, že řada států EU navýšila své zadlužení dramatičtěji než ČR v prvním roce pandemie, což je klíčový důvod, proč ČR bude zřejmě v letech 2021 a 2022 vykazovat nadprůměrné tempo zadlužování v rámci EU. Loni však podle nejnovějších dostupných dat narůstalo zadlužení ČR například v rámci zemí Visegrádské skupiny nejméně.
Vždyť podle dat Eurostatu za třetí čtvrtletí 2020 totiž veřejný dluh v ČR narůstal meziročně pomaleji – o 6,9 procentního bodu – než v Maďarsku (o 7,1 procentního bodu), Polsku (o 9,7 procentního bodu) i než na Slovensku (o 11,9 procentního bodu). Nelze předpokládat, že by na těchto číslech poslední loňské čtvrtletí cokoli zásadního změnilo. ČR by tak měla setrvat mezi pěticí nejméně zadlužených zemí EU. V rámci zemí Visegrádské skupiny pak bude suverénně nejméně zadlužená.
Mezinárodní měnový fond prognózuje nejrychlejší růst světové ekonomiky za minimálně 40 let
Ohledně české ekonomiky je optimističtější než naše ministerstvo financí i než Česká národní banka.
Mezinárodní měnový fond ve své (6. 4.) zveřejněné prognóze předpokládá, česká ekonomika letos poroste o 4,2 procenta, v roce 2022 pak o 4,3 procenta. Přitom neočekává žádný výrazný nárůst míry nezaměstnanosti. Ta by v Česku měla letos dosáhnout průměrné úrovně 3,4 procenta, v příštím roce by pak měla klesnout na 3,2 procenta. Míra nezaměstnanosti v ČR by tak měla letos i příští rok zůstat nejníže nejen v EU, ale v celé Evropě. Měla by tedy zůstat níže než ve Švýcarsku, v Maďarsku, v Německu i než v Norsku, což jsou další evropské země s relativně velmi nízkou mírou nezaměstnanosti.
Prognóza MMF je pro letošní rok příznivější v porovnání s očekáváním trhu. Z pravidelného šetření České národní banky plyne, že trh, tedy analytici předních tuzemských i zahraničních finančních institucí, očekávají letos růst české ekonomiky čítající 3,4 procenta. Pro příští rok počítají ve střední hodnotě svých odhadů s expanzí ve výši 4,6 procenta, což je tedy optimističtější prognóza, než jakou předkládá MMF.
MMF je však pro oba roky, 2021 i 2022, optimističtější než Česká národní banka samotná, která ve své aktuální prognóze počítá s růstem v letošním roce čítajícím 2,2 procenta, zatímco v roce příštím pak 3,8 procenta. V obou případech je tedy ČNB pesimističtější než MMF. České národní bance umožňuje méně příznivý výhled snáze argumentovat ve prospěch delšího ponechání základní úrokové sazby na stávající úrovni. Trh ovšem nadále sází na to, že ČNB svoji základní sazbu zvýší v nadcházejícím půldruhém roce o celý jeden procentní bod, což by odpovídalo čtyřnásobnému zvýšení této sazby o čtvrtinu procentního bodu. Je možné, že dnešní nová prognóza MMF dále přiživí sázku trhu na to, že ČNB nakonec bude zvedat sazbu poměrně agresivně. Naposledy trh na tak agresivní zvyšování sazby ze strany ČNB, čtyřikrát během osmnácti měsíců, natolik pevně sázel takřka před deseti lety, v dubnu 2011, jak vyplývá z úrovně rozpětí příslušných termínových dohod o úrokové míře a tříměsíční sazby mezibankovního trhu v ČR.
Rovněž české ministerstvo financí je ve své aktuální prognóze stran růstu pesimističtější než MMF, neboť pro letošek předpokládá růst ekonomiky čítající 3,1 procenta. Mírně optimističtější je však ohledně míry nezaměstnanosti, která by podle ministerstva měla letos průměrně činit 3,3 procenta.
Celkově je tedy prognóza MMF ve vztahu k ČR poměrně příznivá, nikoli však nad rámec toho, s čím trh víceméně počítá. Koruna na zveřejnění prognózy nijak výrazněji nereagovala.
MMF očekává, že světová ekonomika letos mohutně poroste, a to o šest procent. To by byl nejvýraznější růst světové ekonomiky za posledních minimálně 40 let. Důvodem je ovšem nejen postupující vakcinace podstatné části světové populace a silné měnověpolitické a fiskální stimuly v čele s tím americkým, ale také citelně ponížená loňská základna letošního meziročního srovnání.
Spojené státy chystají novou obchodní válku, tentokrát tu proti daňovým rájům
Budou však ochotny jít i proti vojenským spojencům typu Irska?
Snad z důvodu poklidu Velikonočního pondělí si česká média výrazněji nepovšimla slov americké ministryně financí Janet Yellenové. Ta oznámila záměr americké administrativy prosadit celosvětově závaznou spodní hranici podnikové daně. Pokud by se jí to podařilo, značí to malou revoluci ve světovém finančním pořádku. Spodní hranice podnikové daně, patrně výrazně nad nulovou úrovní, by totiž v takovém případě znamenala zánik daňových rájů, jak je dnes známe. Ve své podstatě tak včera (5.4.) Yellenová vyhlásila „obchodní válku“. Nikoli Číně jako předchozí Trumpova administrativa, ale právě daňovým rájům. Svým významem pro svět jde o plně srovnatelná válčení.
Ze současné podoby globálního finančního pořádku daňové ráje enormně profitují. A ještě více pochopitelně velké nadnárodní korporace, které do rájů převádí své zisky. Zatímco tedy pracovní místa Západu utíkají do Číny a dalších zejména asijských či obecně rozvíjejících se ekonomik, daňové příjmy se Západu nevratně ztrácí v daňových rájích.
Zejména v mnoha zemích západní Evropy je tak stále neúnosnější financování nákladného státu sociálního blahobytu, což vede k neúměrnému předlužení zemí, jako je Itálie či Francie. Evropská centrální banka sice stlačováním úrokových sazeb bankrot právě třeba Itálie oddaluje, avšak výsledkem je pokles úročení celoživotních úspor obyvatelstva eurozóny až prakticky na nulu či růst spekulativní poptávky po nemovitostech. Ruku v ruce s tím dochází k polarizaci západní společnosti, která je vodou na mlýn antisystémovým politickým silám.
Ne všechny země EU jsou ovšem současným světovým daňovým pořádkem poškozeny. Například Nizozemsko, Irsko či Lucembursko lze také řadit k daňovým rájům. Třeba Nizozemsko, kde je sazba podnikové daně dokonce vyšší než v Česku, by se ovšem se zavedením celosvětově závazné nenulové spodní hranice podnikové daně vypořádalo snáze než takové Britské Panenské ostrovy nebo Kajmanské ostrovy, které podnikové zisky vůbec nezdaňují.
Nizozemsko je daňovým rájem nikoli pro nízkou sazbu podnikové daně, nýbrž pro prvotřídní legislativu, prověřenou desítkami let praxe, týkající se ochrany investic. Případ Irska už je ale odlišný. Čtyři z pěti největších irských firem (viz zde) jsou tamní odnože velkých amerických technologických firem. Apple, Google, Facebook a Microsoft si „zelený ostrov“ za svoji evropskou základnu zvolily nejen pro jeho členství v EU a jazykovou vybavenost tamního obyvatelstva, ale i pro atraktivní daňovou politiku dublinské vlády. Kvůli ní se Irsko dokonce dostává „do křížku“ s Evropskou komisí, jíž extrémně nízké, leckdy rovněž prakticky nulové irské daně vadí. Dublin za tyto nízké daně však získává velký počet dobře placených pracovních míst v atraktivním a rychle rostoucím technologickém odvětví, která by jinak do Irska v takové míře zřejmě nikdy nedostal. Vyjednávací síla velkých korporací je tedy enormní. Mají co nabídnout.
Pokud země jako Irsko nebudou se zavedením spodní hranice celosvětově závazné daně souhlasit, takové řešení patrně neprojde. Dost ovšem záleží na tom, jak daleko bude Bidenova administrativa ochotna zajít. Prezident Biden v třech svých už schválených či oznámených balících rozpočtových opatření nasype do americké ekonomiky přes pět bilionů podpůrných dolarů, což je historicky nevídaná suma. V té souvislosti minulý týden oznámil záměr zvýšit sazbu podnikové daně v USA. Tím ovšem opětovně zvýší motivaci amerických korporací vyvádět zisky do zahraničí, do daňových rájů. Prosazení celosvětové minimální sazby podnikové daně by mu tedy hrálo do karet, proto s ním ostatně právě nyní „jeho“ ministryně financí Yellenová přichází.
V krajním případě mohou Spojené státy země typu Irska dotlačit k přijetí celosvětově závazné spodní hranice podnikové daně také sankcemi. Mohou pohrozit i odstřihnutím od světového finančního systému, který je stále založen na dolaru. Jak takové odstřižení vypadá, může říci třeba Carrie Lamová, správkyně Hong Kongu. Tu Spojené státy sankcionovaly loni, takže nyní dostává výplatu v hotovosti, neboť dokonce ani čínské banky působící v Hong Kongu nechtějí riskovat rozmíšku s americkým ministerstvem spravedlnosti.
Bidenova administrativa tedy má páky na to, jak globální minimální podnikovou daň prosadit, otázkou zůstává, zda je bude ochotna použít. Podle OECD svět, zejména Západ, přichází ročně o 100 miliard dolarů (podle jiných odhadů, dokonce o více než 200 miliard dolarů), které by na daních získal, jestliže by došlo k zavedení reforem, jež alespoň utlumí přelévání zisků do daňových rájů. To jsou velké peníze. Zda ovšem budou Bidenovi stát desítky miliard dolarů ročně za to, aby se i tvrdým nátlakem na vojenské spojence pokusil překopat mezinárodní finanční řád, se teprve uvidí.
Z hlediska dlouhodobého rozvoje globální ekonomiky je navíc „zátah“ proti daňovým rájům do značné míry sporný. Jejich existence totiž zostřuje konkurenci mezi jednotlivými daňovými jurisdikcemi. Hospodářsky vyspělé ekonomiky i proto v uplynulých dvanácti letech sazbu podnikové daně spíše snižovaly.
Existence daňových rájů tedy vede také k tomu, že výdajová rozmařilost Západu není ještě citelnější. Nemusí tedy nutně znamenat „závod ke dnu“. Pokud by došlo k zavedení minimální sazby podnikové daně na globální úrovni, státy Západu snáze prosadí její zvýšení. Po nějaký čas tedy budou hospodařit s nižším rozpočtovým deficitem, případně dokonce sníží svůj dluh. Středně- až dlouhodobě se ovšem pravděpodobně vrátí do starých kolejí. Příjmy z navýšené podnikové daně získají svá nová užití v rámci veřejných výdajů a státu se vrátí schodky i hlubší dluh.
Skutečně dlouhodobě udržitelným řešením je tedy spíše zeštíhlení státu tak, aby se obešel bez příjmu navíc. Bonus takového řešení je v tom, že nezavdá důvod k růstu napětí v ekonomických vztazích takových zemí, jako jsou Spojené státy a Irsko. Západ by měl v době hrozící nové studené války, té s Čínou, držet při sobě a tlačit na zefektivnění a zeštíhlení státní správy spíše, než aby hledal nové, ovšem nejspíše stejně jen přechodné zdroje navýšeného daňového inkasa. (7.4.2021)
