Každoroční dostaveníčko centrálních bankéřů z celého světa, konající se ve středisku Jackson Hole ve Wyomingu, se letos smrsklo na jednodenní online konferenci. Důvod je jasný. Covid, zejména delta mutace, stojí i zatím, že setkání se neslo převážně v holubičím tónu. Šéf americké centrální banky Jerome Powell odolal tlaku některých jestřábích kolegů. V projevu k potěše trhů pronesl, že Fed bude od své extrémně expanzivní měnové politiky ustupovat jen pozvolna, byť s ním začne už letos.
Powellova slova mohou vítat také mnohé vlády. Nejmocnější z centrálních bankéřů zrychlující inflace totiž zatím neděsí, „tištění miliard“ tedy nijak fatálně nezbrzdí. Centrální banky svým „tištěním“ – vytvářením nových peněz, za něž nakupují například vládní dluhopisy – vládám mnoha zemí světa značně stlačují úrok, který ty za svůj dluh platí. Mohou si pak půjčovat o to více.
Například kvantitativní uvolňování Evropské centrální banky stlačovalo ve druhé polovině uplynulého desetiletí úrok na desetiletém vládním dluhu zemí eurozóny průměrně o procentní bod. S nástupem pandemie pak toto uvolňování ještě zintenzivnilo. Pokud by ECB takto masivně miliardy, ba biliony nových eur nevytvářela, Česko by se znatelně posunulo v žebříčku zemí EU dle výše úroku na vládním dluhu. V současnosti si ČR půjčuje na deset let společně s Polskem, Maďarskem či Rumunskem v EU nejdráže. Nebýt „tištění“ v podání ECB, byl by úrok na českém dluhu mnohem blíže unijnímu průměru.
Zmíněné online dostaveníčko centrálních bankéřů ale přineslo kromě Powellova uklidnění také výstrahu. V jednom z odborných příspěvků ekonomové z amerických univerzit – Princetonu, Harvardu a Chicaga – prezentovali své zjištění, že za dlouhodobým poklesem takzvané přirozené úrokové sazby (základní sazba mimo kontrolu centrální banky) stěžejně stojí růst společenské nerovnosti. Jenže k růstu nerovnosti zásadně přispívají právě programy typu kvantitativního uvolňování. Nafukují totiž ceny nemovitostí či akcií. Z tohoto nafukovaní profitují bohatší lidé, neboť chudí reality ani akcie nevlastní. Přitom navíc ještě kvantitativní uvolňování sráží úročení vkladů v bankách k nule. Což růst nerovnosti a s ním související pokles přirozené úrokové míry umocňuje.
Na pokles přirozené úrokové míry musí centrální banky reagovat ještě vydatnějším tištěním nových miliard, chtějí-li podpořit ekonomiku. To ovšem v zakletém kruhu dále rozevírá nůžky nerovnosti a zase další pokles přirozené míry. Výstraha je zřejmá: donekonečna toto dělat nepůjde, věčně centrální banky vládám od dluhu ulevovat nemohou. Vždyť už nyní to má značné společenské náklady, a nejen v podobě růstu nerovnosti.
Výkon české ekonomiky ve druhém čtvrtletí: Růst nic moc, inflace až moc
Tuzemští statistici 31. 8. zpřesnili odhad výkonu české ekonomiky v letošním druhém čtvrtletí. Příliš nenadchnul. Ač totiž někteří experti vyhlíželi až desetiprocentní růst, realita je méně růžová. I když se jedná o stále nejvýraznější meziroční růst ekonomiky v celé české historii, skákat radostí z něj nelze. Vydatnému růstu totiž nahrává znatelně ponížená srovnávací základna loňského druhého čtvrtletí. Právě proto, že byla ponížená extrémně, čekal se extrémní růst – extrémnější, než jaký přinesla realita.
Za očekáváním zaostávající růst české ekonomiky představuje tím méně příznivou zprávu, čím výraznější je další zásadní makroekonomický ukazatel – inflace. Ta bohužel naopak očekávání překonává. Letos koncem roku by mohla vystoupat až ke čtyřem procentům, nebo dokonce nad tuto úroveň, takže Češi by pocítili největší drahotu od roku 2008.
Inflace se pro své letošní nečekaně rapidní zrychlování stala už i předvolebním tématem. Opozice vládě vytýká, že rázně přilila oleje do inflačního ohně. K přilití bezpochyby došlo. Vždyť rozmáchlé fiskální výdaje, provozní i investiční, podporují výdaje domácností, firem a samozřejmě, z „definice“ i státu, takže působí inflačně. Na enormně rostoucí dluh si kupujeme inflaci. No, neber to. Nahrávka na smeč opozici jak vyšitá.
Jenže to byla část opozice, konkrétně ODS, která loni na sklonku roku zvedla ruku pro takzvané zrušení superhrubé mzdy. Fakticky se zaměstnancům snížila daň ze mzdy. Mají více peněz v kapse. A část z nich utratí. Což je ale tedy opět inflační.
Hlavně je však třeba rozpomenout se na dění letošního února či března. To byl na spadnutí totální lockdown průmyslu. Pamatujeme? Na vládě tehdy chybělo málo, aby k němu došlo. Volala po něm třeba ČSSD, ale také odbory a mnozí vládní kritici. I když by šlo jen o uzavření podniků, které nejsou klíčové pro chod státu, paralyzovalo by to celou ekonomiku a růst ve druhém čtvrtletí by byl ještě znatelně slabší než nyní. Nějaký čas by totiž trvalo, než by po lockdownu průmysl znovu naběhl.
Podstatné je ale právě to, že totální lockdown se „vznášel ve vzduchu“. Kdyby nastal, bylo by vládní fiskální podpory zatraceně třeba. Už jen proto, bez této podpory by dnes kritici vládě vytýkali zase to, že ji při lockdownu nedostatečně pomohla a paralýzu tak prohloubila.
Povaha fiskální podpory je jiná než povaha podpory monetární, kterou má v gesci centrální banka. Setrvačnost v oblasti fiskální, tedy rozpočtové je mnohem vyšší než v oblasti měnověpolitické. Vždyť zatímco centrální banka může svoji základní úrokovou sazbu srazit ze dne na den – stačí, když pro to zvedne ruku čtvero osob, na někdy i méně –, státní rozpočet se bolestivě a dlouhé měsíce sestavuje na celý následující rok, nikoli jen na měsíce či týdny. EU dokonce uplatňuje sedmiletý základní rozpočtový rámec.
Jestliže nyní tedy kritici „pálí“ do české vlády s tím, že ekonomiku přehřála, hovoří z nich politika, nikoli věcnost. Vždyť pandemická situace se viditelně zlepšuje teprve snad od května. Ještě v prvním letošním čtvrtletí světová média horem dolem propírala fiasko EU s vakcinací. Panovala široká obava, že EU s očkováním za zbytkem ekonomicky vyspělého světa fatálně zaostane, což ji poškodí i ekonomicky.
Žádná soudná vláda si nevezme ne triko vypnutí fiskální podpory ekonomiky v době, kdy se řeší vakcinační fiasko na úrovni celého kontinentu a kdy i podstatná část vládních ministrů žádá totální lockdown průmyslu. Nyní se zdá, že už jsou tyto děje dávné. Ale je to jen pár měsíců. To je příliš krátká doba, aby se setrvačná fiskální podpora dostatečně omezila. Což samozřejmě není obhajoba dalšího lití peněz do ekonomiky na dluh, jen apel za soudnost.
Navíc, podstatná část inflace je „importovaná“. V Německu nyní inflace dosahuje takřka čtyř procent. Je ještě výraznější než ta česká. Tak výrazný růst spotřebitelských cen u našeho západního souseda nepamatují od roku 1993. Ze světa si tam dováží nejvíce inflace dokonce od 80. let. Ano, i v Česku je rapidní růst cen z velké části výsledkem vývoje v zahraničí. Za uzavírky v čínských přístavech, za globální „čipový hladomor“ nebo za kritický nedostatek kontejnerů pro námořní přepravu těžko může vláda v Berlíně nebo v Praze.
Vraťme se na začátek, k horšímu než očekávanému ekonomickému růstu, který potvrzují i dnešní čísla ČSÚ. Bez vládní fiskální podpory by tento růst byl zřejmě ještě slabší. Nelze si tedy dost dobře stěžovat na to, že ekonomika roste příliš pomalu, a zároveň hořekovat nad rapidní inflací způsobenou vládními finančními injekcemi. Bez fiskální podpory, o níž si můžeme myslet cokoli, a která jistě svým dílem k inflaci přispívá, by růst byl velmi pravděpodobně ještě slabší.
Prazdroj zdražuje, přidají se i další pivovary
Hitem mezi Čechy jsou ale nealkoholická piva, jejichž výrobu neomezila ani pandemie.
Plzeňský Prazdroj dnes oznámil „tradiční“ podzimní zdražení. Lze předpokládat, že na něj navážou i další, menší pivovary, neboť plzeňský výrobce je lídrem trhu.
Tříprocentní růst cen „plzní“ se nevymyká dlouhodobému standardu růst cen. Loni či předloni Prazdroj zdražoval výrazněji, o 3,6 procenta. Ale třeba v krizí poznamenaném roce 2013 jen o 0,7 procenta. Letos se však zdražení týká většiny sortimentu. Vzroste jak cena balených, tak čepovaných piv. Čepovaná piva přitom loni či předloni byla růstu cen ušetřena. Letošní zdražení je sice o něco méně výrazné než to loňské nebo předloňské, celkový dopad na peněženky zákazníků však bude citelnější. Právě proto, že zdražení je plošnější než to z let 2020 nebo 2019.
Prazdroj zdražováním reaguje na obecný růst cen v ekonomice, který – ve vyjádření spotřebitelskou inflací – letos bude atakovat třináctiletá maxima. Největší český pivovar si však zároveň chce uchránit svoji ziskovost. Zdražuje poměrně mírně, i když plošně, aby mu zákazníci příliš „neutíkali“ ke konkurenci. Po několika letech se uchyluje ke zdražení čepovaného piva. Restaurace a hospody po pandemii citelně zdražily, takže největší český pivovar se na této vlně veze. Průměrné zdražení o necelý padesátník na půllitr už se v celkovém účtu ze pohoštění strávníka o to snáze schová.
Navzdory rostoucím cenám však Češi pivo stále vyhledávají. Především právě díky jejich neutuchající přízni ani během pandemie nedošlo k citelnějšímu propadu hodnoty alkoholického piva vyrobeného českými pivovary, nejen tím plzeňským. Loni české pivovary vyrobily pivo v hodnotě 27,1 miliardy korun, jak plyne z aktuálních údajů Eurostatu (zde). To je jen o 2,1 miliardy nižší hodnota než historicky rekordní hodnota předpandemického roku 2019, kdy se v Česku vyrobilo piva za 29,2 miliardy korun. Pro srovnání, v roce 2009 činila celková hodnota piva vyprodukovaného v ČR 26,6 miliardy korun.
Mnohem dramatičtější nárůst obliby zaznamenává nealkoholické pivo. Ještě v roce 2014 činila hodnota v tuzemsku vyrobeného nealkoholického piva necelých 870 milionů korun. Předloni už to byl více než dvojnásobek, a sice zhruba 1,85 miliardy korun. To odpovídá nárůstu o 112,6 procenta. Hodnota produkce alkoholického piva za stejnou dobu stoupla pouze o 6,1 procenta, a to z 27,5 na zmíněných 29,2 miliardy. Loni – během mimořádného, pandemického roku – se v ČR vyrobilo nealkoholického piva za 1,8 miliardy korun. Pokles je proti roku 2019 zanedbatelný, byť korunově vyjádřenou produkci opticky navýšila slabší česká měna – slabší v porovnání s rokem 2019.
Nealkoholické pivo tak ukusuje čím dále tím větší část trhu, kterou dosud prakticky výlučně opanovávalo běžné pivo, tedy pivo alkoholické. Zatímco v roce 2014 představovala hodnota produkce nealko piva pouze 3,2 procenta celkové hodnoty produkce alkoholického piva, před pandemií, v roce 2019, už to bylo 6,3 procenta.
Objem produkce nealko piva vzrostl mezi lety 2014 a 2020 z 45,2 milionu litrů na 100,7 milionu litrů. To odpovídá nárůstu o 122,8 procenta. Loni poprvé v historii se v Česku vyrobilo více než 100 milionů litrů nealkoholického piva. Pro srovnání, v letech 2014 až 2019 stoupl objem produkce alkoholického piva v ČR z 1,82 miliardy litrů na 1,92 miliardy, což značí nárůst o 5,5 procenta. Loni se kvůli pandemii vyrobilo stejně piva jako v roce 2014, tedy zhruba 1,82 miliardy litrů.
Rusko záměrně omezuje dodávky plynu do Evropy, cena emisních povolenek EU letí vzhůru k novému rekordu
Domácnostem i podnikům v ČR i proto zdražuje uhlí, plyn, elektřina i teplo.
Emisní povolenky EU dále zdražují. Referenční kontrakt, vztahující se k letošnímu prosinci, dnes ráno zdražil poprvé v historii nad úroveň 60 eur za povolenku, dokonce až nad 61 eur. Za letošní rok tak povolenky zdražily o bezmála 85 procent.
Povolenka představuje povolení vypustit do ovzduší ekvivalent tuny oxidu uhličitého. Musí si ji kupovat třeba elektrárny nebo teplárny, které vyrábějí elektřinu, resp. teplo za využití uhlí, neboť při tom se do ovzduší oxid uhličitý do ovzduší pochopitelně uvolňuje.
Růst cen povolenek je klíčovým důvodem letošního dramatického zdražování například velkoobchodně prodávané elektřiny. Kvůli růstu ceny této elektřiny zdraží už letos počátkem září nebo pak na podzim či začátkem roku 2022 citelně také cena elektřiny pro české domácnosti. Až o 15 procent.
Za růstem ceny povolenek je nyní zdražování zemního plynu. Kvůli jeho zdražování začíná být uhlí pro mnohé evropské energetické závody lákavější variantou. S růstem využití uhlí ovšem pochopitelně musí nakoupit také více povolenek, aby s jeho využitím mohli elektřinu či teplo vyrábět. Pokud by si povolenky nepořídily, hrozily by jim značné pokuty.
Důvodem zdražování zemního plynu je fakt, že jej Rusko v posledních týdnech dodává do Evropy záměrně citelně méně. Ruský plynárenský gigant Gazprom omezením dodávek plynu po svém tlačí EU k tomu, aby nekladla překážky do cesty zprovoznění plynovodu Nord Stream 2. Plynovod je nyní již prakticky dokončený. Moskva usiluje o to, aby jím plyn začal do Německa proudit co nejdříve a nejhladčeji.
V plynovodu spatřují ohrožení svých bezpečnostních zájmů zejména Ukrajina a Polsko. Nezamlouvá se ani Spojeným státům, byť ty dávají najevo, že kvůli jeho zprovoznění nemíní jít s Německem do střetu. Ve středu tento týden bude právě i o plynovodu ve Washingtonu jednat americký prezident Joe Biden se svým ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským.
Kyjev se obává, že přímé dodávky plynu z Ruska do Německa připraví Ukrajinu nejen o podstatnou část tranzitních poplatků, které za vedení ruského plynu přes své území dále do Evropy inkasuje, ale že také, a především, oslabí její vyjednávací sílu ve vztahu k Rusku. Oslabením bezpečnostní pozice je ve stejné souvislosti znepokojeno také třeba Polsko. Posílení ruského vlivu v oblasti vnímají negativně Spojené státy. Ty rovněž vnímají, že dokončení plynovodu upevní zásobování zejména západní Evropy ruským plynem, což sníží poptávku starého kontinentu po americkém plynu dodávaném ve zkapalněné podobě.
Rusko si tyto tlaky, jež projektu Nord Stream 2 nepřejí, uvědomuje, pročež se právě nynějším omezením dodávek plynu skrze již provozovanou infrastrukturu snaží demonstrovat důležitost nového plynovodu. Vedlejším efektem je právě také růst poptávky po uhlí, zdražování povolenek a další tlak na růst cen elektřiny, a to i té pro české domácnosti. (1.9.2021)
