Nová důchodová komise si za svoji prioritu klade narovnání podmínek ve vyplácení penzí mužům a ženám. Narovnání podmínek má podle šéfky komise Danuše Nerudové vést k trvalé udržitelnosti penzijního systému. Tento dílčí krok však vůbec neřeší podstatu problému, jedná se spíše o parametrickou změnu. Varovné tedy je, že komise si za svoji prioritu bere parametrickou změnu, a nikoli změnu systémovou. Zjednodušeně řečeno, komise si za prioritu klade rozdělování peněz, které bude mít stát pro účely penzí k distribuci, zatímco na druhou kolej odsunuje debatu nad tím, jak zajistit, aby do důchodového systému více peněz přitékalo. Přitom právě tato druhá debata je z hlediska dlouhodobé udržitelnosti českých veřejných financí mnohem zásadnější. Zjednodušeně řečeno, pokud na důchody nebude dost peněz, není už tak podstatné, jaký podíl z tohoto nedostatečného objemu peněz budou získávat muži a jaký ženy. Pokud má nová komise řešit hlavně to, o kolik více či méně budou ženské penze nuznější než ty mužské, postrádá její existence valného smyslu a patrně se zařadí za předešlé, víceméně neúspěšné důchodové komise.
Navíc opět hrozí, že vznikne důchodová reforma, kterou nějaká příští vláda zruší. Jako se to přihodilo Nečasově důchodové reformě. Žádné důchodové komise vlastně už nejsou třeba. Politici se neustále nemohou schovávat za názor komisí. Musí v takto zásadní otázce nést svůj díl odpovědnosti. Ostatně i proto je voliči do funkce zvolili. Odborných návrhů už vznikla přehršel. Místo další komise potřebujeme spíše to, aby si spolu sedli ekonomičtí experti parlamentních stran – tedy lidé s politickým mandátem – a pokusili se najít konsensuální řešení. Takové, pro něž získají u své partaje podporu. Jen tak bude zajištěno, že důchodovou reformu příští vláda nezruší a jen tak si tedy bude moci veřejnost dovolit takové reformě důvěřovat. Důvěra veřejnosti je přitom v tak zásadní věci zcela stěžejní podmínkou. Nečasova reforma pohořela i proto, že si důvěru veřejnosti nezískala. Expertní komise jako taková není žádnou zárukou obecné důvěryhodnosti reformy. Tou je jen to, že se za ni konsensuálně postaví politici – volení zástupci lidu, a to napříč spektrem.
Výsledky Applu dobrý, ale… Peking spěchá, aby uchlácholil Trumpa, což může poškodit i Česko
Pokud se Američané udobří s Číňany a jejich obchodní válka skončí, svět ještě zdaleka vyhráno nemá. Další na ráně bude Evropa, Českou republiku nevyjímaje. Největší hrozbu Babišově vládě stále ztělesňuje Trump.
Společnost Apple dokázala zatím ustát „čínskou ránu“. Ta ji zasáhla začátkem letošního roku, když výrobce iPhonů musel kvůli horšímu odbytu v Číně snížit výhled svých tržeb. Investory to vyděsilo natolik, že se akcie Applu propadly nejvíce za šest let. Značně nervózní začala být také minimálně část Trumpovy administrativy, zejména křídlo kolem ministra financí Stevena Mnuchina, které má blízko k Wall Streetu. Další burzovní propady takových symbolů, jako je Apple, si nepřál ani sám Trump, protože jej oslabují politicky a snižují jeho šanci na znovuzvolení v příštím roce.
Naštěstí pro Apple, Mnuchina, Wall Street i Trumpa se zatím žádná katastrofa nekoná. Včera pozdě večer středoevropského času zveřejnil Apple výsledky za čtvrtletí, které pokrývá důležitou vánoční sezónu. Plyne s nich, že se firmě navzdory poklesu tržeb za iPhony, z něhož viní zpomalení čínské ekonomiky, v dalších segmentech daří. Těmito segmenty jsou například služby nebo segment nositelné elektroniky, tedy „wearables“, který zahrnuje třeba Apple Watch. Pozitivní je zvláště nárůst tržeb v oblasti služeb. Ruku v ruce s jistým pohasínáním „drajvu“ iPhonu jsou právě služby – jako iTunes a Apple Music, App Store, iCloud či Apple Pay – tím, do čeho firma vkládá největší naděje ohledně potenciálu své další expanze. Investoři to kvitují. Takže akcie Applu včera (29. 8.) po skončení řádného obchodování posílily v reakci na zveřejněné výsledky a na výhled, který potvrzuje stabilizaci firmy, o více než pět procent.
Během dnešního obchodování by se díky výsledkům Apple mělo v Evropě dařit zejména právě technologickým titulům. Burzy by však neměly podlehnout žádnému přílišnému optimismu. Není totiž opodstatněný. Uklidňující výsledky Applu totiž nesignalizují obrat v náladě na světových trzích, a už vůbec ne těch evropských. Důležitějším signálem bude to, jak dopadnou jednání ve věci obchodní války, která právě dnes budou pokračovat ve Washingtonu, kam přijíždí čínská delegace.
Právě vývoj akcií společnosti Apple snad nejlépe demonstruje, jak obchodní válka poškozuje obě znesvářené strany. Čínský spotřebitel si kvůli ní nemůže dovolit tolik iPhonů, což ve výsledku, kvůli propadu akcií Applu, ochuzuje spotřebitele amerického (alespoň tedy toho – a není málo takových, který má část svého majetku, třeba skrze svůj penzijní fond, v akciích Applu). Jak čínská, tak americká strana tedy mají motivaci se domluvit. Mají na to ještě měsíc – tříměsíční příměří končí začátkem března.
V březnu také zasedá čínský parlament, přesněji tedy Všečínské shromáždění lidových zástupců. V rámci zasedání se bude hlasovat i o nové legislativě týkající se investic zahraničních firem v říši středu. Nová legislativa, například zapovídající nucený technologický transfer od zahraniční k čínské firmě, bude podle všeho schválena ve zrychleném řízení. Peking tedy evidentně vysílá signály, jimiž si Trumpa chce uchlácholit. Je možné, že se zaváže k dalšímu navýšení dovozu amerického zboží.
To nesignalizuje nic dobrého pro Evropu. I proto by tedy evropské burzy žádnému velkému optimismu podléhat neměly. Jestliže totiž Peking bude odebírat více amerického zboží, omezí svůj dovoz z Evropy. Zejména exportně orientované evropské ekonomiky, v čele s Německem, by pak trpěly. A Česká republika pochopitelně s nimi. Čínský trh zkrátka jiným trhem nahradit nelze.
Navíc se Trump zatím nevzdal myšlenky na zavedení cel proti německým automobilům nebo francouzským vínům. Je docela pravděpodobně, že pokud by zakopal válčenou sekyru na čínské frontě, vrhne se se vší vervou na Evropu. Kombinace omezení čínského dovozu z Evropy a dodatečná cla na klíčové evropské produkty ze strany USA představuje pro již tak zpomalující evropskou ekonomiku opravdu hořký koktejl. Netřeba připomínat, že zrovna České republice by se tohoto nedobrého pití dostalo plnými doušky. Stále platí, že zdaleka největší hrozbu Babišově vládě představuje Trump.
Autor je hlavní ekonom CZECH FUND (30.1.2019)
