Ze dvou nadcházejících nových ministrů současné vlády ČR, jejichž jména byla oznámena dnes, je překvapivější jistě Vladimír Kremlík. Ujme se rezortu dopravy, který patří k nejobtížnějším. V uplynulých letech se mediálně zviditelnil v souvislosti s kauzami, které se rezortu dopravy netýkají. Z titulu své funkce náměstka ředitelky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se například podílel na hledání nového majitele pražské Invalidovny nebo zastupoval zájmy státu ve sporu s aktivisty z pražské Kliniky. Předtím, v roce 2007 za šéfování Aleše Řebíčka (ODS), ovšem na ministerstvu dopravy působil, jako ředitel jeho správy.
Kremlík měl ale blízko zejména k politikům ČSSD. Na počátku milénia působil jako právní poradce tehdejšího předsedy Fondu národního majetku Jiřího Havla a byl také členem výkonného výboru Fondu. Působil jako poradce premiéra Vladimíra Špidly. Stal se jím v roce 2002, kdy reprezentoval mladou sociálně demokratickou tvář a „svěží vítr“ po Zemanově éře, kdy sbor poradců premiéra byl – slovy tehdejšího tisku – „komunistickými funkcionáři prolezlým aparátem“. V té době za sebou Kremlík měl nejen zmíněné působení ve Fondu národního majetku, ale též v dozorčí radě Východočeské energetiky, poradcování u bývalého místopředsedy Senátu za ČSSD Jaroslava Musiala či asistování u expremiéra Pavla Rychetského.
Resort dopravy tedy přebírá zkušený, byť zatím spíše méně viditelný harcovník vyšších politických pater. Politické zákulisí má zjevně – vzhledem ke své dosavadní kariéře – „dobře prošlápnuté“. Otázkou je, zda se dokáže dobře uplatnit v ostře sledované funkci ministra dopravy, kde se před zájmem veřejnosti a médií ani na minutu neukryje. Jeho předchůdce Ťok zmiňoval právě tlak veřejnosti jako klíčový důvod svého rozhodnutí ministerské angažmá ukončit. Zanechal zároveň Kremlíkovi spoustu rozdělané práce. Vzhledem k povaze realizace řady infrastrukturních staveb a dalších dopravních projektů tak Kremlík ve funkci buď za Ťoka „slízne smetanu“, nebo se naopak bude vypořádávat s „kostlivci ve skříni“. Anebo od obého po troše. Při troše politického umu, který za léta v politice nepochybně nastřádal, by se mu mohla podařit ideální kombinace: slíznout smetanu a prodat Ťokovy dobré kroky jako své vlastní, a naopak za kostlivce ve skříni označit důsledky svých vlastních případných přehmatů a selhání.
Zatímco do čela ministerstva dopravy nastoupí tvář veřejnosti zatím nepříliš známá, úřad ministra průmyslu a obchodu přebírá naopak jeden z mediálně nejexponovanějších odborníků dneška.
Karel Havlíček z pozice předsedy představenstva už od roku 2010 šéfuje Asociaci malých a středních podniků a živnostníků ČR. Působí také v soukromé sféře a na akademické půdě. Do roku 2017 zastával spíše neutrální postoj k předsedovi hnutí ANO Andreji Babišovi, posléze se oba profesně sblížili. Ani před rokem 2017 se ovšem Havlíček nepouštěl do jakkoli zásadnější kritiky Babišových kroků. Od počátku například patřil k zastáncům zavádění elektronické evidence tržeb, pro niž se ovšem vyjadřoval opatrně, se zdůvodněním, že v éře pokračující digitalizace a elektronizace je beztak nevyhnutelná.
Babiš si Havlíčka dobře „oťukal“ při nedávné cestě do Spojených států, jejíž součásti bylo i jednání s prezidentem USA Donaldem Trumpem. Havlíček je znám svým vysokým pracovním nasazením, takže by neměl mít problém „stíhat“ nasazení premiérovo. Ministerstvo průmyslu a obchodu by Havlíček nepochybně měl umět „rozhýbat“. Avšak teprve se ukáže, zda obstojí tam, kde se nedařilo předchůdkyni Novákové, tj. například tváří v tvář silné lobbystické hrázi mobilních operátorů. Havlíčkovi nepochybně hrozí, že v tomto ohledu dopadne podobně neslavně jako ona.
Končící Novákové zlomily vaz věci, které Češi vnímají poměrně citlivě: mobilní data a Čína. Ministerstvu nový "směr" dát nestihla
Odcházející ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková byla ve funkci poměrně krátce, necelých deset měsíců. Za to dobu jen těžko mohla dát ministerstvu nějaký zásadní „směr“. Spíše tak jen přebrala agendu po svých předchůdcích, přičemž současně na sebe upozornila dvěma nešťastnými kauzami, které jí nakonec zlomily vaz.
Nejprve letos v únoru Nováková nedokázala vysvětlit důvod drahých mobilních dat v ČR. Za mediánovou mzdu si přitom Čech stáhne nižší stovky GB dat, zatímco třeba Švýcar vyšší desetitisíce. Nováková přitom drahá data svalovala na řadové Čechy, kteří prý data nedostatečně využívají, což způsobuje jejich relativně vysokou cenu.
I pokud by měla Nováková pravdu, a operátoři s vyšším objemem stahovaných dat budou moci zlevnit, jedná se až o krok „B“. Nejprve musí nastat krok „A“. Operátoři musí zlevnit za cenu vlastní ztráty, a dát tak lidem podnět, aby data začali více využívat. Nikdo jiný ten podnět nedá. A lepší podnět než zlevnění neexistuje. Byť ani účinek zlevnění není okamžitý. Ministryně Nováková tedy objektivně řečeno neprokázala příliš smyslu pro chápání elementární ekonomie, což by se osobě v jejím postavení stávat opravdu nemělo.
Podruhé na sebe Nováková neblaze upozornila letos v březnu. Tehdy ze schůzky se zahraničními investory vykázala zástupce Tchaj-wanu. A to na žádost čínského velvyslance. Z hlediska výše investic, které v tuzemském zpracovatelském průmyslu obě ekonomiky uskutečnily, je takové vykázání pikantní. Čína totiž ke konci roku 2017, za který jsou k dispozici nejaktuálnější příslušná data, vykazovala stav přímých investic v českém zpracovatelském průmyslu ve výši zhruba 410 milionů korun. Tchaj-wan měl tou dobou do našeho zpracovatelského průmyslu nainvestováno 5,69 miliardy korun, tedy bezmála 14krát více.
Ministryně Nováková v tomto druhém případě nedokázala „ohlídat“, kdo se na zmíněné schůzce objeví. Vykázat z akce hosta, který na ní byl pozván, je prostě těžko přehlédnutelné faux pas. Něco takového by se osobě v jejím postavení stávat opravdu nemělo.
Končící ministryně měla smůlu na kauzy, na které jsou Češi vysoce citliví, ať už se jedná právě o drahá mobilní data či růst čínského vlivu v tuzemské politice. Pro vládu se tak z hlediska její důvěryhodnosti u voličstva stala přítěží, což o jejím konci rozhodlo. Zatímco v případě současně odcházejícího ministra dopravy Dana Ťoka lze jeho přehmaty zakrýt i délkou působení ve funkci a několika pozitivními kroky, které za tu dobu takřka nutně musel učinit, v případě ministryně Novákové se zkrášlujícího střípku do mozaiky jejího působení v ministerské funkci jaksi nedostává.
Češi se musí připravit na citelné zdražení šunky či vepřového. V Číně je morem prasat nakaženo až 50 % chovů, ceny vepřového tam ještě letos mohou o 50 % vzrůst
Cena vepřového masa v Číně prudce roste. V nadcházejících měsících se proto i čeští spotřebitelé musí připravit na citelné zdražení právě vepřového či šunky, ale do jisté míry zřejmě i dalších druhů masa, zejména červeného.
Vepřové, které je důležitou položkou jídelníčku čínských domácností, se v nejlidnatější zemi světa stává nedostatkovým zbožím. Důvodem je vybíjení tamních chovů prasat, které souvisí s propuknutím epidemie afrického moru prasat. Početní stav prasat a selat je v Číně nejnižší od roku 2011. Velkoobchodní cena v březnu vzrostla z 16,50 renminbi na více než dvacet jednotek čínské měny za kilogram vepřového. Tím ale růst cen nekončí, jen letos by ceny v Číně mohly stoupnout o dalších padesát procent.
Část trhu dokonce spekuluje, že nedostatek vepřového roztočí inflaci v Číně natolik, že tamní centrální banka bude muset přikročit ke zvýšení základní úrokové sazby. Vepřové má totiž v Číně značnou váhu ve spotřebním koši, na jehož základě je vypočítávána spotřebitelská inflace. Je ovšem pravda, že váha vepřového v čínském spotřebitelském koši od roku 2016 klesá, z tří na méně než 2,6 procenta, což obavy trhu z „vepřové inflace“ mírní.
V Číně byl africký mor prasat poprvé zachycen loni v srpnu. Podle odhadů jím v zemi může být nakaženo až padesát procent chovů. Kvůli jejich vybíjení, které má zamezit dalšímu šíření viru, roste čínská poptávka po vepřovém či šunce z jiných částí světa, včetně Evropy. Některé evropské firmy hlásí jen za poslední dva měsíce až dvacetiprocentní nárůst v nacenění prodávané šunky. Klíčovým důvodem je právě větší sháňka Číňanů po ní či vepřovém.
Letošní produkce čínského vepřového bude kvůli moru asi o 6,1 milionu tun nižší, než se ještě loni v říjnu předpokládalo. V Číně se letos vyprodukuje zřejmě jen 48,5 milionu tun tohoto masa, což představuje více než desetinový pokles v porovnání s rokem 2018. Celosvětová produkce pak letos meziročně klesne patrně o 4,1 procenta, neboť dojde k nárůstu produkce zejména ve Spojených státech, Rusku a Brazílii. Situaci příliš nezachrání vyšší produkce hovězího a zvěřiny, neboť ta letos celosvětově stoupne jen asi o 0,6 procenta, v Evropské unii samotné navíc poklesne.
Tlak na růst cen zejména vepřového, ale částečně také hovězího, případně dalších druhů masa, tak bude letos patrný také v České republice. Například kilogram vepřové kýty bez kosti v únoru v ČR zdražoval meziročně o zhruba dvě procenta, v nadcházejících měsících však nelze vyloučit nárůst ceny ze současných zhruba 121 korun až na 145 korun za kilogram. V menším rozsahu pak bude zřejmě zdražovat hovězí, kterým lidé – nejen v ČR – budou dražší vepřové částečně nahrazovat. Tlak na růst cen červeného masa bude v ČR patrný minimálně po celý letošní rok a bude tak další nepříjemností pro tuzemské spotřebitele. Ti už se nyní musí smířit se zdražováním brambor, zeleniny, pečiva či másla. Důvodem je loňské sucho a špatná úroda, růst cen energií a růst mezd, včetně mezd pracovníků v zemědělství a potravinářství. Růst cen potravin výrazně přispívá ke zrychlení tempa spotřebitelské inflace, která v březnu poprvé od října roku 2012 dosáhla úrovně tří procent.
Ceny v ČR stoupají nejrychleji za posledních více než šest let. Zdražuje palivo, pečivo, máslo, elektřina…
Míra inflace v březnu vykázala úroveň rovných tří procent. Příliš výš už letos neporoste, je nejvýše za více než šest let. Úrovně tří procent naposledy dosáhla v říjnu roku 2012.
Klíčovým důvodem poměrně rychlého růstu hladiny spotřebitelských cen je citelný růst mezd. Ten se promítá se do výrazného vzestupu takzvané jádrové inflace, tedy inflace očištěné o kolísavou složku potravin a energií. Jádrová inflace vykázala letos v lednu i únoru tříprocentní růstové tempo. Tak rychle nerostla minimálně posledních dvanáct let.
V březnu však nadále zdražovaly právě i kolísavé složky. Z potravin strmě vzhůru stoupá například cena některých druhů zeleniny, jako jsou brambory nebo cibule, jejichž cena je na historickém maximu. Důvodem je loňské suché a teplé počasí, které zapříčinilo špatnou úrodu nejen v Česku, ale prakticky v celé Evropě. Kvůli špatné úrodě obilovin v čele s pšenicí zdražuje pečivo. A roste také třeba cena másla.
Dále v březnu zdražovaly pohonné hmoty, a to zejména kvůli omezení těžby ze strany zemí jako Saúdská Arábie či Rusko. Ke zdražení paliv ovšem přispěla také koruna, jež letos oslabuje vůči dolaru, v němž se ropa obchoduje. Slabší koruna je obecně proinflačním činitelem.
Z důvodu poměrně svižné inflace bude Česká národní banka (po březen počítá ve své aktuální prognóze s inflací pouze ve výši 2,7 procenta) na svém dalším měnověpolitickém zasedání vážně zvažovat první letošní zvýšení klíčové úrokové sazby. Odhodlá se k němu ale pouze tehdy, pokud se poněkud rozjasní situace v zahraničí. Tedy pokud ČNB zaregistruje pozitivní signály ohledně vývoje kolem brexitu, obchodních válek či kolem dalšího vývoje německé ekonomiky. Za celý rok vykáže letos inflace úroveň 2,5 procenta. (10.4.2019)
