Počet nezaměstnaných lidí do čtyřiadvaceti let meziročně stoupá o třicet procent, vyplývá z dat pracovního portálu Profesia.cz. Mladí lidé tak v tomto ohledu patří mezi nejvíce zasažené skupiny obyvatelstva. Mladí lidí společně se ženami tak patří k „poraženým“ pandemické situace, přičemž šrámy si mohou nést ještě řadu let po jejím skončení.
Ke konci března bylo v evidenci úřadu celkem 12 785 absolventů škol všech stupňů vzdělání a mladistvých. To je meziměsíčně o 261 méně, meziročně pak o 3 544 více. Bez práce bylo k poslednímu březnovému dni celkem 9 491 bývalých studentů.
Dramaticky klesá zájem zaměstnavatelů například o mladé o absolventy učňovských oborů, kteří kvůli pandemii neměla možnost projít si v rámci výuky praxí ve firmě. Tuto ztrátu konkurenceschopnosti na trhu práce mohou mladí absolventi dohánět léta, Jsou tedy ve značné nevýhodě, která jen tak nepomine.
Z hlediska pohlaví pak pandemie dopadá hůře na ženy než na muže. Hloubí ovšem příkopy nerovnosti napříč celou českou společností.
Těsně před jejím propuknutím, koncem února 2020, si zaměstnání na tuzemských úřadech práce hledalo celkem 227 369 lidí, z toho 110 519 žen. Ženy tehdy tvořily 48,6 procenta všech uchazečů.
Koncem letošního března však již byla situace jiná. Z 306 616 uchazečů o práci bylo 154 440 žen, tedy 50,4 procenta. Žen, které si hledají práci, tedy za rok pandemie přibylo 43 921, zatímco mužů je o 35 326 více.
Ženy jsou totiž častěji než muži zaměstnány ve zvláště těžce zasažených sektorech, jako jsou obecně služby, konkrétněji pak maloobchod (např. jako prodejní asistentky), ubytování, gastronomie, turistický ruch, kosmetické salony, kadeřnictví atp. Zato „mužské obory“ typu těžšího průmyslu zůstávají pandemickou situací z velké míry nezasaženy, neboť nedochází k jejich plošné uzávěře.
Navíc se hloubí příkop právě mezi jednotlivými segmenty ekonomiky. Na jedné straně jsou odvětví prakticky nezasažená ekonomickými dopady pandemie. To jsou také ta financovaná z velké části či výhradně z veřejných rozpočtů, tedy pozice úředníků, zdravotníků, učitelů, policistů, hasičů a dalších. Pak existují odvětví pandemií naopak velmi těžce zasažená, o nichž už byla řeč.
10 důvodů, proč si Češi rekordně berou hypotéky
Češi doslova šílí po hypotékách. V březnu proto banky v ČR poskytly hypotéky za naprosto rekordních 44,7 miliardy korun. To je o skoro 50 procent více, než kolik činil dosavadní rekord. Ten z letošního února, kdy banky „udaly“ hypotéky za 29,9 miliardy korun.
Existuje deset klíčových důvodů, proč teď Češi tolik po hypotékách prahnou…
1) …bojí se růstu úroků
V únoru se průměrná sazba hypoték dostala na své dno, 1,93 procenta. V březnu už nepatrně vzrostla, na 1,94 procenta. Mnohaleté dno je tedy již za námi. Hypotéky jsou ale z dlouhodobého hlediska stále levné. Nyní ale už půjde jejich cena nahoru, byť pozvolna. Češi se snaží vzít si hypotéku tedy právě nyní, když je nejlevnější. Nechtějí propásnout příležitost.
2) …bojí se růstu inflace kvůli zadlužování ekonomiky
Jedním z důvodů, proč půjdou úroky hypoték nahoru, je celosvětově se zvyšující strach z výraznější inflace. Státy se totiž kvůli pandemii obrovsky zadlužily a mnozí lidé jsou přesvědčeni, že jedinou možností, jak si vlády mohou od břímě dluhu ulevit, je právě inflační znehodnocení peněz. Peníze uložené v nemovitostech jsou před inflací chráněny lépe než ty na bankovním účtu. V Česku už loni rostla inflace po započtení nemovitostí nejrychleji za dvacet let. Může být hůře.
3) …bojí se ztráty zaměstnání
S postupující vakcinací a stále zadluženější státní kasou je jasné, že česká vláda nebude – a nemůže – ekonomiku a zaměstnanost na dluh zachraňovat věčně. Programy typu Antivirus letos skončí a je možné, že teprve poté začnou zaměstnavatelé zásadněji propouštět. V nové, post-pandemické době prostě o některá pracovní místa, ale třeba i celá odvětví nebude zájem. Při ztrátě zaměstnání a pravidelného příjmu je mnohem obtížnější hypotéku získat, takže mnozí Češi se snaží vzít si ji právě teď, když práci ještě mají.
4) …bojí se toho, že Česká národní banka opět zpřísní podmínky
Kvůli pandemii loni Česká národní banka (ČNB) uvolnila svá doporučení bankám stran toho, za jakých podmínek mají hypotéky poskytovat. Na hypotéku tak nyní dosáhnou lidé, kteří by – třeba vzhledem ke svému příjmu či zadlužení – bez pandemie neměli šanci. Jenže postupující vakcinace dává tušit, že pandemie dříve či později ustoupí. A ČNB své podmínky opět zpřísní. Navíc už je bude podle všeho zpřísňovat nikoli jen formou doporučení bankám, ale formou zákonného nařízení, k čemuž jí poslanci dali letos na jaře nově pravomoc (kterou ještě stvrdí Senát).
5) …„zlevňují si“ hypotéku přechodem k jiné bance, refinancují
Už v roce 2019 ČNB přiměla banky k jiné věci: aby výrazně snížily poplatky za předčasné splacení hypotéky. Bankám se to nelíbí a chtějí své vyšší poplatky zpět. Mezitím ovšem Češi využívají možnosti levného předčasného splacení a levně si hypotéku refinancují. „Zlevňují“ si ji. Tak, že v době obecně nízkých úroků přecházejí k jiné bance, která jim nabídne úrok ještě nižší. Když mají navíc předčasné splacení u stávající banky „za hubičku“, proč do toho nejít. V únoru dosáhl objem refinancovaných hypoték svého historického rekordu, 7,4 miliardy korun. O rok dříve si Češi refinancovali hypotéky jen za necelé tři miliardy korun. Na rekordu je i podíl refinancovaných hypoték.
6) …rozpouštějí své rekordní pandemické úspory
V době pandemie Češi nastřádali zhruba 230 miliard korun. Ty by neuspořili nebýt pandemie. Kvůli zavřeným obchodům či restauracím či kvůli omezené možnosti cestování se jim na účtech hromadí úspory více než čtyřikrát rychlejším tempem než běžně. Za rok běžně Češi své úspory navýší o zhruba 5500 korun na hlavu, během roku pandemie to však bylo o bezmála 27 tisíc korun. Tyto peníze nyní, když „vidí světlo na konci tunelu“, ochotněji rozpouští třeba i v hypotékách. Už totiž ani nemají tak silný pocit, jako třeba na podzim 2020, když ještě nebyla na světě vakcína, že by měli tvořit výrazné opatrnostní úspory pro případ, že se pandemie povleče třeba řadu let.
7) …těží ze superhrubé mzdy
Díky zrušení superhrubé mzdy či zvýšení slevy na poplatníka, o nichž politici rozhodli loni koncem roku, má například zaměstnanec s průměrnou mzdou letos o více než dvacet tisíc korun čistého větší příjem než loni. Zrušení superhrubé mzdy se přitom týká třeba i lidí se statisícovými mzdami. Desetitisíce a statisíce, které díky zrušení superhrubé mzdy mají mnozí čeští zaměstnanci k dispozici, dávají zhusta právě do bydlení, do hypoték.
8) …unikají z měst do zeleně, na chaty a chalupy, do zahrádek
Během pandemie si Češi uvědomili benefit života mimo město, mimo hlavní zdroje nákazy, v zeleni venkova. Navíc se zintenzivnil přechod na home office. Takže mnozí Češi shledali, že práci vyřídí distančně, právě i z chaty i chalupy. Unikají do zeleně. Do vlastního. Tedy do chaty či chalupy pořízené třeba právě na hypotéku. Už to nebývá tak obtížně jako dříve, vzít si hypotéku na rekreační objekt. Roste zájem nejen o chaty a chalupy, ale třeba i o chatky v zahrádkářských koloniích. Dlouhodobě rostoucí ceny zeleniny zatraktivňují vlastní pozemky, vlastní záhonky a vlastní zahrádky.
9) …využívají zrušení daně z nabytí nemovitosti
Stát loni přispěl k zatraktivnění koupě nemovitostí zrušením daně z jejího nabytí. Vlastně mnohé nemovitosti tak o něco zlevnil. V porovnání se situací, kdy by daň z nabytí zrušena nebyla. Češi tuší, že kromě inflace může být další cestou, jak se stát bude snažit látat svůj pandemický dluh, opětovné navyšování daní. A možná i znovuzavedení daně z nabytí. Snaží se využít „okna příležitosti“.
10) …čelí mizerně úročeným vkladům v bankách, málo výnosným bezpečným investicím
Ruku v ruce s tím, jak centrální banky po celém světě srazily v době pandemie své základní úroky ještě níže, v Česku až skoro k nule, je úročení vkladů v bankách ještě mizernější než před pandemií. Stejně tak je mizerný i výnos na bezpečných investicích typu těch do státních dluhopisů. Nemovitosti tak při výnosu kolem čtyř procent ročně představují pořád možnost uložení peněz, které nejen zabrání jejich znehodnocení inflací, ale umožní vydělat i něco navíc. No, neber to.
Benzín zdražuje, nafta zlevňuje. Kreml však kvůli Vrběticím kohoutky nejspíše nezavře, byl by sám proti sobě
Takže řidiči v ČR se kvůli tomu zdražování bát nemusí.
Litr nejprodávanějšího benzinu Natural 95 se aktuálně u čerpacích stanic v Česku prodává v průměru za 31,48 koruny, o tři haléře dráž než minulý týden ve středu. Nafta naopak o dva haléře zlevnila, za litr teď řidiči dají průměrně 29,53 koruny. Podle údajů společnosti CCS, která ceny sleduje, je benzin v současnosti zhruba o 4,80 koruny dražší než před rokem. Za naftu tehdy motoristé platili o 2,62 koruny na litru méně.
V příštím týdnu pohonné hmoty budou cenově stagnovat, případně mírně zlevní, v rozsahu do deseti haléřů na litr. Ropa Brent sice za posledních čtrnáct dní zdražila, ale jen poměrně mírně, o 3,4 procenta. Přitom ovšem zpevnila koruna k dolaru, ze stejné období o 1,5 procenta. Vzhledem k tomu, že korunová cena ropy představuje jen část každého litru pohonných hmot, nelze v příštím týdnu čekat zvrat nevýrazného trendu posledních sedmi dní.
V minulém týdnu – podobně jako v tom předminulém – týdnu nafta zlevňovala, zatímco benzín zdražoval, neboť s koncem zimní sezóny v jarních měsících tradičně ochlazuje poptávka po topné naftě. Tento vliv bude přítomný i v dalších sedmi dnech.
Cena ropy Brent se navíc propadla v důsledku zhoršování pandemické situace v asijských zemích typu Japonska nebo Indie, které se řadí mezi klíčové světové dovozce ropy. Mezinárodní obchodníci s ropou se tak obávají globálně slabší poptávky po ropě. Tuto jejich obavu aktuálně podporuje i vyšší než očekávaný stav zásob ropy v USA.
Pohonné hmoty budou v nadcházejících sedmi dnech stagnovat, případně mírně zlevňovat i v dalších evropských zemích. Aktuálně je benzín levnější než v ČR tradičně v Bulharsku, Rumunsku a v Polsku, ale také v Maďarsku. Cenově srovnatelný je ve Slovinsku a v Rakousku. Na Slovensku, v Chorvatsku či v Německu nebo v Itálii je dražší. Nafta vyjde řidiče levněji v Rumunsku a v Bulharsku. V Polsku stojí přibližně stejně. Na Slovensku, ve Slovinsku, v Chorvatsku, v Rakousku, v Německu či Itálii je pak dražší. Nafta letos v ČR zdražuje výrazně mírněji než benzín, neboť se postupně projevuje letošní snížení spotřební daně z ní.
Čeští řidiči – ani řidiči v jiných evropských zemí, které ropu dováží z Ruska – se nemusí obávat toho, že by pohonné hmoty zdražovaly v důsledku možného zavření ropných a plynových kohoutků.
Na tradiční poselství prezidenta Vladimira Putina ruskému lidu reagoval rubl posílením, byť mírným. To lze vyložit jedině tak, že investoři po celém světě – lidé, kteří dění v Rusku sledují velice bedlivě –čekali od vládce Kremlu větší útočnost. Ne že by po ní dychtili. Naopak. Obávali se toho, že Putin bude ve světle posledního vývoje, včetně kauz kolem opozičního politika Alexeje Navalného a vrbětických explozí, militantnější. S úlevou proto přijali, že rivaly ani konkrétně nejmenoval, hovořil pouze o „organizátorech provokací“.
Vývoj kursu rublu po Putinově promluvě k národu ilustruje, že ani v době, kdy je vztah Ruska a Západu hluboko pod bodem mrazu, ruský prezident nejedná v žádném příkrém rozporu s ekonomickým pragmatismem.
Ekonomickému pragmatismu by se Rusko na hony vzdálilo, jestliže by nyní podnikalo kroky, které by přiškrtily dodávky zemního plynu nebo ropy do evropských zemí, včetně Česka. Takovým vyhrocením probíhajícího střetu by se Kreml jenom střelil do nohy. Rubl by prudce oslabil. Investoři tedy něco takového ani trochu nečekají. Vědí, že aby se tak dělo, „Putin by se musel zbláznit“. Jedna z posledních věcí, jež je teď v ruském pragmatickém zájmu, je připravit se o miliardy z vývozu energetických surovin. Moskva by omezením takových dodávek ze sebe udělala nespolehlivého dodavatele, což by jen nahrálo jejím rivalům, včetně Spojených států, které by rády do Evropy dodávaly mnohem více plynu ve zkapalněné podobě.
Přerušení dodávek ruského plynu tak nyní spíše než Moskva zmiňuje Západ. Což jen svědčí pro, že Putin se k něčemu takovému neuchýlí. Minulý týden ve Washingtonu lobboval Radosłav Sikorski. Někdejší polský ministr zahraničí, nynější šéf delegace Evropského parlamentu pro vztahy s USA, představitele Bidenovy administrativy přesvědčoval k razantnějšímu postoji vůči plynovodu Nord Stream 2. Ten je již ze zhruba 95 procent hotový, brzy tady bude připravený k přepravě zemního plynu přímo mezi Ruskem a Německem. Sikorsky ve Washingtonu silně kritizoval Německo, jež prý výstavbou plynovodu jedná „sobecky“. Sikorski dokonce navrhuje, aby EU zavadla na ruský plyn embargo, což by prý nejlépe zúčtovalo s celým projektem Nord Stream 2.
Sikorského hlas je bezesporu „jestřábím“, Němci jsou ve vztahu k Rusku neskonale zdrženlivější. Kancléřka Angela Merkelová nadále potvrzuje, že Berlín s plynovodem Nord Stream 2 počítá. Po aktuálním vývoji kolem explozí ve Vrběticích se však i Berlín ocitá v obtížnější situaci. Na jednu stranu deklaruje – byť nikoli nejhlasitěji, jak by mohl – podporu Česku, na straně druhé dále s Ruskem pokračuje v kompletaci kolosálního energetického díla. Přitom se ještě vydává proti zájmům Washingtonu. To, poslední, co tedy nyní bude chtít Putin učinit, je ukázat se coby nespolehlivý dodavatel. I v Německu samotném by pak třeba zesílily hlasy po skoncování s Nord Streamem 2. Rusko by tedy v této zjitřené době ztrátou ekonomického pragmatismu přišlo o miliardy za export surovin a ještě k tomu ohrozilo „deal“, na kterém mu extrémně záleží. Ne, v reakci na Vrbětice kohoutky utahovat nebude.
Zatímco tedy energetické dodávky současné dění neohrozí, pokud se tedy „Putin nezblázní“, třeba čeští vývozci do Ruska se mohou ve zvýšené míře setkat třeba s úřední šikanou nebo jiným ústrkem. Rovněž vzájemný česko-ruský obchod se zbožím se ke svému historicky rekordnímu obratu z druhé poloviny roku 2013, takřka 25 miliard korun měsíčně, jen tak nevrátí. To spíše nyní nastane jeho další pokles.
Vodítkem může být například vývoj vzájemného obchodu Ruska a Británie. Jeho obrat dosáhl maxima před ruskou anexí Krymu v roce 2014. Od té doby už se nikdy na tuto maximální úroveň nevrátil. Spojené království i v reakci na pokus o otravu dvojitého agenta Sergeje Skripala v Salisbury před třemi lety nyní vůči Rusku uplatňuje soubor obchodních sankcí. Ty se týkají zejména obchodu se zbraněmi a dalším vojenským materiálem, stejně jako se zařízeními pro těžbu ropy a související průzkum.
Rovněž obchod Česka a Ruska od doby anexe Krymu poznamenávají sankce EU a ruské protisankce, například stále prodlužovaný zákaz dovozu potravin nejen z EU. Mezi opatření zavedená EU patří zákaz udělování víz desítkám osob, zákaz nákupu a prodeje dluhopisů největších ruských bank, zbraňové embargo nebo zákaz dovozu zboží z Krymu a Sevastopolu.
Česko do Ruska ve velkém vyváží například autodíly, motory a další příslušenství aut, karoserie, elektroniku, ovšem také třeba kočárky nebo hračky. Český vývoz do Ruska však není celkově až tak zásadní. V tomto tisíciletí Česko prakticky soustavně, rok co rok, vykazuje zápornou bilanci obchodu Ruskem. Zejména kvůli dovozu plynu a ropy je náš dovoz odtamtud pravidelně objemnější než vývoz. Výjimku představuje loňský rok, kdy se kvůli pandemii dramaticky propadla poptávka po ropě a plynu, a tedy i jejich cena. Což je jen další důvod, proč Putin kohoutky nepřivře – potřebuje se nyní, v době opětovně se zvyšujících cen ropy i plynu, „finančně zhojit“.
Česká vláda loni hospodařila s nejmenším schodkem v rámci Visegrádu
Veřejné kase ČR zajistilo na úrovni EU nižší než průměrný schodek citelně přebytkové hospodaření krajů a obcí.
Veřejné rozpočty ČR skončily v roce 2020 ve schodku odpovídajícím 6,2 procenta hrubého domácího produktu, v absolutním vyjádření necelých 348 miliard korun. Uvedený procentuální údaj je na poměry EU podprůměrně nízký, neboť EU jako celek vykazuje za loňský rok deficit čítající 6,9 procenta HDP, jak plyne z dnes zveřejněných údajů Eurostatu. ČR také společně se Slovenskem dopadla nejlépe mezi zeměmi Visegrádské skupiny. Slovensko vykazuje stejný deficit v poměru k HDP jako ČR, Polsko hospodařilo s veřejným schodkem sedmi procent HDP a Maďarsko dokonce 8,1 procenta HDP.
Pokud však bereme v potaz čistě hospodaření vlády, jejíž rozpočet je jednou částí veřejných rozpočtů (další jsou například rozpočty krajů a obcí), vykazuje Česko za loňský rok v rámci EU nadprůměrně vysoký výsledek. Deficit hospodaření Babišovy vlády totiž v roce 2020 představoval 6,4 procenta HDP (podle statistiky Eurostatu jde o necelých 361 miliard korun). Přitom EU jako celek vykazuje na úrovni vládního hospodaření schodek jen 5,9 procenta HDP. Vláda ČR si ovšem vedla nejlépe mezi vládami Visegrádských zemí, neboť slovenská vykazuje za rok 2020 deficit 6,7 procenta HDP, maďarská 7,3 procenta HDP a polská dokonce osmi procent HDP.
Obce a kraje v ČR hospodařily loni s přebytkem 0,3 procenta HDP (podle statistiky Eurostatu se jedná o 14,5 miliardy korun), který představuje nejvyšší úroveň přebytku na úrovních místních vlád mezi všemi zeměmi EU. Místní vlády ve Švédsku, Španělsku a Bulharsku se s Českem dělí o první příčku v pomyslném žebříčku zemí EU dle výše přebytku rozpočtů místních vlád. Průměr za celou EU na úrovni místních vlád za loňský rok odpovídá vyrovnanému výsledku hospodaření, tedy ani přebytku, ani schodku.
České místní vlády, tedy obce a kraje, vykazují v souhrnu přebytek dlouhodobě. Za léta 2015 až 2020 odpovídá průměrný výsledek jejich hospodaření přebytku 0,6 procenta HDP, což je za dané období nejvíce v celé EU. EU jako celek na úrovni místních vlád vykazuje za léta 2015 až 2020 průměrně hospodaření s přebytkem pouze 0,1 procenta HDP.
Úrok na veřejném dluhu ČR loni odpovídal 43,4 miliardy korun. To je ovšem až devátý nejvyšší údaj v novodobé historii ČR, tedy za období od roku 1993. Nejvyšším úrokovým nákladům čelila veřejná kasa ČR v roce 2012, kdy představovaly 57,8 miliardy korun. Úrokové platby ČR loni odpovídaly 0,8 procenta HDP, což je v rámci EU citelně podprůměrný údaj – průměr odpovídá 1,4 procenta HDP. Narostly však z hodnoty 0,7 procenta HDP v roce 2019. Jedná se o první meziroční nárůst hodnoty úrokových plateb v poměru k HDP od roku 2012. Méně než Česko na úrocích ve vztahu k HDP platilo loni Estonsko, Litva, Lotyšsko, Bulharsko, Dánsko, Švédsko, Finsko, Německo, Lucembursko a Nizozemsko.
Celkově lze loňské hospodaření veřejných rozpočtů ČR hodnotit v kontextu vývoje v EU příznivě. Je třeba doplnit, že veřejné kase ČR zajistily nadprůměrně příznivý výsledek svým v souhrnu poměrně citelně přebytkovým hospodařením obce a kraje. I bez jejich pozitivního přispění, čistě na úrovni vlády, skončilo loni hospodaření v ČR lépe než v dalších zemích Visegrádu, což je rovněž příznivý výsledek. Nutno však říci, že zásadní výzvě – zásadnější než v mnoha dalších zemích EU – budou veřejné rozpočty ČR čelit letos a příští rok, kvůli loni schválenému daňovému balíčku a zrušení superhrubé mzdy. Stále poměrně nízká úroveň úrokových plateb ČR ale signalizuje, že Česko má poměrně značný prostor na to, aby si s touto výzvou poradilo. Věrohodný plán pokrizové konsolidace veřejných rozpočtů ČR je však nutné představit co nejdříve, z minulosti věčně žít nelze.
V Česku raketově zdražují dřevěné palety. Klíčovým důvodem je exploze cen dřeva v USA
V Česku v posledních měsících raketově zdražují dřevěné palety. To je pro řadu firem problém, protože je běžně využívají ve svém každodenním provozu. Jedná se pro ně o další cenový tlak, který budou muset ve větší či menší míře přesunout na konečného zákazníka. Dřevo pro jejich výrobu jen v březnu zdražilo o dvacet procent. Situaci komplikuje i to, že k dostání příliš nejsou ani hřebíky či jiný spojovací materiál.
Po letech nadbytku dřeva na tuzemském trhu nyní nastává jeho palčivý nedostatek, zejména pak toho kvalitního. Lesníci totiž v době kůrovcové kalamity omezili svoji těžbu, aby dále nezaplavovali trh a neprodávali tedy levně. To se týkalo například tvrdého dřeva z listnáčů. Takže dřeva z listnáčů už je nyní na trhu méně, což tlačí jeho cenu vzhůru. Vytěžené je už také pomalu dřevo z kůrovcem napadených jehličnanů, které se z důvodu nedostatečné kapacity pil v uplynulých let vyváželo překotně a levně – s nízkou přidanou hodnotou – do zahraničí, což tedy znamenalo v podstatě drancování českých lesů. Vývoz levné, nepracované kulatiny pokračuje stále, i když už v menší míře.
Jedním z důvodu tohoto drancování lesů je i to, že dřevo nemá v Česku kdo zpracovat. Lidé, kteří by jej zpracovávat mohli, zůstávají v posledním roce doma, pobírají státní pandemickou kompenzaci. Takže i když nepracují, peníze mají, neboť stát se mohutně zadlužuje. Tento dluh bude z velké části splácen v blízké budoucnosti navýšením daní. Výsledkem zadlužování je ovšem tedy právě i to, že se nedostává pracovní síly ke zpracování dřeva, takže je s nízkou přidanou hodnotou vyváženo za hranice.
Pokles cen dřeva se v Česku tedy zastavuje, hrozí naopak citelné zdražování. Zejména lidé na venkově tak mají poslední příležitost se dřevem celkem levně předzásobit. V loňském čtvrtém čtvrtletí došlo podle dat ČSÚ ke zvratu na trhu i s jehličnatým dřevem, které bylo nejvíce zasaženo nuceným kácením v důsledku kůrovcové kalamity, jež kvůli extrémně teplému a suchému počasí vrcholila v roce 2018.
Cena palivového dříví klesala čtvrtletí po čtvrtletí od prvního kvartálu roku 2019, kdy činila 722 korun za metr krychlový, až do třetího kvartálu 2020, kdy dosahovala pouze 423 korun za kubík. V posledních třech měsících loňska ale narostla na 429 korun za kubík. To ilustruje zvrat trendu. Tento zvrat je patrný také například v cenovém vývoji výřezů jehličnanů.
Další cenový tlak na růst dřeva pak přichází ze světa. Ve Spojených státech dramaticky stoupá poptávka po dřevu i jeho cena (viz graf níže). Američané totiž v době nízkých úrokových sazeb, jež tamní centrální banka nastavila v důsledku pandemie, využívají levných hypoték a intenzivně stavějí a renovují. Často ze dřeva. Navíc mají od Bidenovy vlády „vrtulníkové peníze“, 1400 dolarů na hlavu, které získává zhruba 85 americké populace. I tyto peníze zhusta využijí na stavbu či renovace.
Předchozí Trumpova administrativa Trumpa navíc zavedla cla na kanadské dřevo, což jen umocnilo poptávku Američanů po evropském dříví. Růst ceny dřeva v Evropě navíc podněcuje i Rusko, které si již nehodlá nechat drancovat své lesy vývozem nezpracované kulatiny, který zapoví. Tím ale jen omezuje vyhlíženou nabídku dřeva na evropském trhu, což už nyní tlačí jeho cenu vzhůru.
Čeští lesníci tak už od druhé poloviny loňska zaznamenávají zájem o dřevo i tam, kde dosud nebyl. Například Lesní družstvo obcí Přibyslav, které má vedle společnosti Kinských největší rozlohu nestátních lesů, nyní čerstvě a nezvykle nachází nová zahraniční odbytiště v Polsku. Polská poptávka po českém dříví roste právě i proto, že USA mají vyšší zájem o dřevo z Evropy, takže rovněž Poláci musejí hledat nové dodavatele, včetně těch z ČR, aby uspokojili sílící poptávku.
Pro Lesní družstvo obcí Přibyslav jde nepochybně o dobrou zprávu. Horší už je pro řadové obyvatele ČR, zejména venkovany, kteří dřívím například topí. Po letech zlevňujícího dříví nyní hrozí i poměrně citelný růst jeho ceny. Je nejvyšší čas se předzásobit.
Češi chystají dovolenou, bude patřit kempům a karavanům
Přes zimu prodeje karavanů narostly o 200 procent.
Letošní sezóna dovolených opět nebude normální. Ještě více než loni těží z pandemické situace prodejci a pronajímatelé karavanů a obytných vozů. Ty jsou letošním hitem dovolenkářů. Podnikatelé v rekreačních oblastech v ČR tak neváhají investovat třeba stovky tisíc, aby rozšířily kapacitu k parkování právě karavanistům a řidičům obytných vozů. Vznikají nová parkoviště, stejně jako se zvětšuje plocha vyhrazená karavanům v mnoha tuzemských kempech. Některé hotely upravují automobilová stání pro své hosty tak, aby karavanisté měli v budově své vlastní sprchy, záchod, ale třeba i saunu.
Přes zimu narostly prodeje karavanů a obytných vozidel až o 200 procent, jejich pronájmy pak o polovinu. Zájem je stále velký, ale prodejci karavanů už zkrátka nemají další vozy k prodeji, takže zákazník musí počkat do příštího roku. Češi jsou také ochotní investovat do dražších karavanů a obytných vozů. Během roku pandemie uspořili na hlavu zhruba čtyřikrát více, než by ušetřili nebýt pandemie. Tyto peníze nyní v souhrnu mohou putovat do ekonomiky, právě i na karavany.
Data půjčoven karavanů ukazují, že zhruba 75 procent Čechů si obytný vůz půjčuje poprvé životě. Část z nich už o tohoto způsobu trávení dovolené zůstane. Prodejci a pronajímatelé karavanů tak mohou v pandemii spatřovat i jistý „dar z nebes“, podobně jako e-shopy. Stejně tak pandemie svědčí provozovatelům kempů obecně, a těm, které vycházejí vstříc poptávce karavanistů, zvláště.
Jednotliví majitelé karavanů je přitom nově mohou prostřednictvím digitální platformy půjčovat jiným soukromým zájemcům. Takže například majitel karavanů jej pro svoji dovolenou využije v červenci a na srpen a září jej půjčí jiným zájemcům. Auto mu tak bude vydělávat, a třeba si tak splatí i podstatnou část své vlastní dovolené. I to zvyšuje atraktivitu karavanů.
I díky zájmu karavanistů budou letos praskat ve švech tuzemské kempy. Zřejmě i více než loni. Česko je přitom jedinou zemí EU, kde loni prakticky nedošlo k poklesu celkového počtu nocí, které návštěvníci v kempech strávili. Počet nocí klesl o pouhé jedno procento, plyne z nových dat Eurostatu (zde, viz graf níže). Ve většině zemí EU byl přitom tento pokles dvouciferný. Na Slovensku činil šestnáct procent, v Polsku 24 procent, a v Maďarsku dokonce 48 procent.
Zatímco v roce 2019 strávili návštěvníci v kempech v ČR 3,37 milionu nocí, loni to bylo 3,34 nocí. Vzhledem k pandemické situaci se jedná o „malý zázrak“, který v žádné jiné zemi EU nemá obdoby. V žádné jiné zemi EU nedošlo k tomu, že by byl počet nocí strávených v kempech v době pandemie prakticky srovnatelný s počtem nocí strávených v nich před ní.
Může to ovšem svědčit také o tom, že Češi přece jenom loni v létě vzali riziko dalšího šíření pandemie poněkud na lehkou váhu a podcenili příchod druhé, podzimní vlny. Zatímco v jiných zemích EU byli lidé opatrnější. Což se kromě jiného projevilo i mnohem výraznějším propadem nocí strávených v kempech.
Počet nocí, které v českých kempech strávili cizinci, totiž citelně klesl, loni meziročně o 45 procent. Ovšem tento pokles kompenzoval nárůst počtu nocí, které v tuzemských kempech strávili Češi. Tento počet narostl navzdory pandemii meziročně o šest procent. (25.4.2021)