Loni poprvé mělo Česko kladnou bilanci obchodu s Ruskem.
V souvislosti s důvodným podezřením ze zapojení příslušníků ruské tajné služby do výbuchu skladu munice ve Vrběticích, k němuž došlo před sedmi lety, lze očekávat zhoršení nejen politických, ale také ekonomických vztahů ČR a Ruska. Míra dalšího zhoršení ekonomických vztahů však bude tlumena tím, že ČR je závislá na ruském dovozu ekonomicky prakticky nezbytných surovin ropy a zemního plynu.
Vodítkem je například vývoj vzájemného obchodu Spojeného království a Ruska. Jeho obrat dosáhl maxima před ruskou anexí Krymu v roce 2014. Od té doby už se nikdy na tuto maximální úroveň nevrátil. Zejména kvůli tomu, že nedošlo k plnému zotavení na straně britského exportu do Ruska.
Britsko-ruské ekonomické vztahy nepříznivě ovlivnila postupně zejména otrava bývalého ruského agenta Alexandra Litviněnka v Londýně roku 2006, dále zmíněná ruská anexe Krymu v roce 2014 a konečně také ruský útok novičokem na britské půdě v roce 2018. Případ výbuchu ve Vrběticích je nyní spokojován právě s novičokovým útokem na Sergeje a Julii Skripalovi před třemi lety.
Spojené království nyní vůči Rusku uplatňuje soubor obchodních sankcí. Ty se týkají zejména obchodu se zbraněmi a dalším vojenským materiálem, stejně jako s jistými zařízeními pro těžbu ropy a související průzkum.
Rovněž obchod ČR a Ruska je poznamenán sankcemi, zejména těmi, které v reakci na anexi Krymu uplatňuje vůči Moskvě Evropská unie jako celek. Ovlivněn je také ruskými odvetnými sankcemi. Od roku 2014 EU uplatňuje a obnovuje hospodářské sankce vůči Rusku, přičemž mezi opatření patří zákaz udělování víz desítkám osob, zákaz nákupu a prodeje dluhopisů největších ruských bank, zbraňové embargo nebo zákaz dovozu zboží z Krymu a Sevastopolu.
Maximálního měsíčního obratu, bezmála 25 miliard korun, dosáhl obrat obchodu ČR a Ruska v říjnu a listopadu roku 2013. Od té doby obrat česko-ruského obchodu jen ojediněle přesáhl maximum z doby před propuknutím světové finanční krize let 2008 a 2009. Absolutních maxim let 2012 až 2014 už vzájemný obchod ČR a Ruska už nikdy nedosáhl. Nyní lze očekávat jeho další pokles. Česko do Ruska vyváží zejména části a příslušenství motorových aut nebo karoserie, ovšem také hračky.
Česko je však na Rusku hospodářsky více závislé než Británie kvůli dovozu citelného objemu ekonomicky prakticky nezbytných surovin ropy a zemního plynu. Mocný objem dovozu těchto surovin způsoboval v předpandemické éře trvalou zápornou bilanci zahraničního obchodu ČR a Ruska. Loni poprvé minimálně od roku 2005 vykázal český obchod s Ruskem kladnou bilanci, a to z důvodu dramatického poklesu cen ropy a zemního plynu na světových trzích, jenž však byl jen přechodnou záležitostí.
Druhá a třetí vlna pandemie bere práci citelně rychleji ženám než mužům, hloubí příkopy napříč společností
Pandemie, zejména její druhá a probíhající třetí vlna, dopadá hůře ne ženy než na muže. Hloubí ovšem příkopy nerovnosti napříč celou českou společností.
Těsně před jejím propuknutím, koncem února 2020, si zaměstnání na tuzemských úřadech práce hledalo celkem 227 369 lidí, z toho 110 519 žen. Ženy tehdy tvořily 48,6 procenta všech uchazečů.
Koncem letošního března však již byla situace jiná. Z 306 616 uchazečů o práci bylo 154 440 žen, tedy 50,4 procenta. Žen, které si hledají práci, tedy za rok pandemie přibylo 43 921, zatímco mužů je o 35 326 více.
Ženy jsou totiž častěji než muži zaměstnány ve zvláště těžce zasažených sektorech, jako jsou obecně služby, konkrétněji pak maloobchod (např. jako prodejní asistentky), ubytování, gastronomie, turistický ruch, kosmetické salony, kadeřnictví atp. Zato „mužské obory“ typu těžšího průmyslu zůstávají pandemickou situací z velké míry nezasaženy, neboť nedochází k jejich plošné uzávěře.
Navíc se hloubí příkop právě mezi jednotlivými segmenty ekonomiky. Na jedné straně jsou odvětví prakticky nezasažená ekonomickými dopady pandemie. To jsou také ta financovaná z velké části či výhradně z veřejných rozpočtů, tedy pozice úředníků, zdravotníků, učitelů, policistů, hasičů a dalších. Pak existují odvětví pandemií naopak velmi těžce zasažená, o nichž už byla řeč.
Tato situace vytváří podhoubí pro určitou společenskou polarizaci. Frustrace a únava části veřejnosti se v rámci této polarizace o to snáze přetavuje ve hněv až vzdor vůči státu a vládě, což pak vede k nedostatečnému dodržování protipandemických opatření. Na nedodržování restrikcí se vláda snaží reagovat restrikcemi dalšími, silnějšími, příp. jen velmi pomalým rozvolňováním. Svým způsobem se tak země ocitla v jakémsi zakletém kruhu, jejž může zcela přetnout zřejmě jen vakcinace dostatečné části populace.
Neblahé dopady této závažné situace tlumí vládní podpůrná opatření, bez nichž by míra nezaměstnanosti byla o několik procentních bodů výše, až kolem úrovně deseti procent. V letošním roce ale zůstanou dále v platnosti programy typu Antiviru, příp. na něj navazujícího kurzarbeitu, což umožní udržet po celý letošní rok jednu z nejnižších měr nezaměstnanosti v EU, maximálně šestiprocentní. Tento výsledek je a bude vykoupen enormním nárůstem veřejného zadlužení, neboť podpůrné programy jsou financovány právě na dluh. Tento dluh se bude splácet v budoucnu zejména navýšením různých daní.
Princ Philip a peníze
16 Čechů je bohatších než britská královna, která byla 16krát bohatší než princ Philip. Každého Brita stojí královská rodina v přepočtu ani ne 20 korun ročně.
Hovořil-li zesnulý princ Philip o financích, srdce veřejnosti si v řadě případů tak úplně nezískal. V roce 1969 jej například v pořadu americké televize NBC Meet the Press konfrontovali s dobovou zprávou britského tisku, dle níž náklady královské rodiny představují 1,1 milionu dolarů ročně. (Z důvodu inflačního vývoje taková suma dnes odpovídá 7,9 milionu dolarů, což je v přepočtu zhruba 171 milionů korun.) Při dotazu, zda tak vysoké náklady nevytváří pnutí v královském rozpočtu, princ souhlasně přikývl, přičemž pnutí dokumentoval tím, že jeho choť, královna Alžběta II., už musela prodat svoji menší jachtu. Britská veřejnost se tehdy tak úplně neztotožnila s princovým pohledem, že zrovna prodej jachty ilustruje opravdové finanční těžkosti.
Princ u Britů nezabodoval ani o dvanáct let později, v roce 1981, kdy ostrovní ekonomika procházela složitým obdobím. „Nejdříve všichni říkali, že si musíme dopřát více volného času,“ podivil se Philip, načež ještě nechápavěji dodal, „teď si stěžují, že jsou nezaměstnání.“
Nicméně královská rodina není pro Brity nakonec tak nákladnou záležitostí. V roce 2018 vyšel britského daňového poplatníka „provoz“ královské rodiny na 65 pencí ročně, tedy na 19,40 koruny na osobu dle nynějšího kursu.
Členové britské královské rodiny jsou placení z části z britských veřejných rozpočtů a z části ze soukromých zdrojů. Je třeba připočíst rozsáhlý majetek, zejména nemovitostní, který se v rámci šlechtického rodu dědí z generace na generaci. Královna Alžběta II., stejně jako její zesnulý choť a společné potomstvo, jsou placeni ze tří zdrojů. V rámci veřejných rozpočtů se jedná o takzvaný svrchovaný grant. Soukromé prostředky pak zajišťují rozpočty Vévodství cornwallského a Vévodství lancasterského.
Počínaje rokem 2012 se prostřednictvím zmíněného svrchovaného grantu hradí královniny oficiální výlohy a také náklady spojené s údržbou sídel a paláců, které královská rodina obývá. Svrchovaný grant spravuje britská vláda na roční bázi. Grant z části tvoří finanční výnos z „majetku Koruny“, tedy zejména z rozsáhlého portfolia nemovitostí či farem. Tento majetek ročně generuje výnos za stovky milionů liber. Technicky sice „majetek Koruny“ náleží vládnoucímu panovníkovi či panovnici, v praxi se však o jeho či její soukromý majetek nejedná. Nemůže jej prodat nebo přímo disponovat výnosy z něj. Majetek spravuje nezávislá správní rada.
Například ve fiskálním roce 2018 až 2019 činil objem svrchovaného grantu 82,2 milionu liber, což je v přepočtu dle nynějšího kurzu zhruba 2,5 miliardy korun. V daném fiskálním roce šla podstatná část této sumy, v přepočtu dle nynějšího kursu bezmála jedna miliarda korun, na renovaci Buckinghamského paláce. Prostředky ze zbývající v přepočtu zhruba 1,5 miliardy korun pak pokryly například cestovní výlohy členů královské rodiny nebo mzdy dvorního služebnictva.
Finanční příjem, který skutečně náleží královně, zahrnuje soukromá podkladnice. Do ní míří výnos Vévodství lancasterského, tedy souboru nemovitostí, pozemků a dalšího majetku. Například v roce 2018 dosahoval tento výnos v přepočtu zhruba 600 milionů korun. Královna Alžběta II. a donedávna i její zesnulý choť pokrývají z tohoto výnosu své dodatečné výdaje, nad rámec těch již uvedených. Královna z tohoto zdroje také hradí výlohy svých dětí, prince Andrewa, prince Edwarda a princezny Anny, spojené s jejich oficiálním reprezentováním královské rodiny po celém světě.
Princ Charles je ovšem vyplácen z jiné pokladnice, a sice z té Vévodství cornwallského. Jeho výdaje a také výdaje choti Camilly Parker Bowlesové tato pokladnice pokrývá z 90 procent. Princ z těchto zdrojů také pokrývá výdaje svých dětí a jejich chotí, tedy prince Williama a Kate Middletonové a do prvního loňského čtvrtletí také prince Harryho a Meghan Markleové. Ve fiskálním roce 2019 až 2020 činil výnos „cornwallské pokladnice“ v přepočtu zhruba 660 milionů korun. Princ Charles a jeho choť a děti ovšem v daném roce získali také dohromady v přepočtu zhruba 60 milionů korun ze zmíněného svrchovaného grantu.
Majetek královny Alžběty II. se v roce 2020 propadl v přepočtu o zhruba 600 milionů korun na 10,5 miliardy korun. To mimochodem znamená, vyjdeme-li z čísel české mutace časopisu Forbes, že celkem šestnáct Čechů o sobě může říkat, že v roce 2020 byli bohatší než britská královna. Pokud by nejbohatší z Čechů, Petr Kellner, minulý měsíc tragicky nezahynul, bylo by jich dokonce sedmnáct. Pavel Bouška, majitel firmy Vafo Praha, která vyrábí krmivo pro psy a kočky pod značkami Carnilove a Brit, je pak úplně stejně bohatý jako britská královna.
Majetek prince Philipa dle odhadů dosahoval v přepočtu zhruba 650 milionů korun, a byl tedy zhruba 16krát menší než majetek královny. (18.3.2021)
