Jednorázová podpora podnikatelů a živnostníků postižených dopady pandemie koronaviru částkou 25 tisíc korun je správný krok, který celé řadě dotčených pomůže výpadek v příjmech překonat. Podmínka čerpání podpory je stanovena poměrně velkoryse. Podmínkou je totiž meziroční pokles tržeb dané OSVČ během letošního prvního čtvrtletí alespoň o deset procent. Poměrně velkorysá je tato podmínka i přesto, že opravdu intenzivní zásah do tržeb živnostníků nastal převážně jen v období druhé poloviny března, kdy platil nouzový stav, zatímco podmínka je vztažena k celému období prvního čtvrtletí, tj. od začátku ledna do konce března. OSVČ v oblastech cestovního ruchu, například průvodci, pociťovaly závažný výpadek tržeb už od přelomu ledna a února, nejprve kvůli výpadku tržeb realizovaných čínskými turisty.
Z údajů společnosti O2, resp. řešení EET této společnosti (O2 eKasa), plyne, že první týden po zavedení nouzového stavu, ve dnech od 14. 3. do 19. 3., došlo k poklesu provedených transakcí o sto procent v případě maloobchodníků s hodinami, hodinkami a klenoty a v případě prodejců obuvi. V oblasti kulturní, zábavní a rekreační činnosti nastal pokles o 98 procent, v případě maloobchodu s oděvy pokles čítá 96 procent, stejně jako ve sféře ubytování, stravování a pohostinství. Výroba pekařských a cukrářských výrobků vykázala pokles transakcí o 93 procent, maloobchod s tabákovými výrobky o 84 procent, výroba vína z vinných hroznů o 87 procent, doprava a skladování o 89 procent. Tato čísla rámcově indikují rozsah poklesu tržeb OSVČ v příslušných i dalších dotčených oborech. Pokud daná OSVČ vykazovala od zavedení nouzového režimu dne 12. března do konce března meziroční pokles tržeb o 90 procent, zatímco ve zbytku letošního roku její tržby dosahovaly loňské úrovně, tj. meziročně změna byla nulová, pak taková OSVČ splňuje podmínku alespoň desetiprocentního meziročního poklesu v letošním prvním čtvrtletí.
Koronavirus na jaře v Česku zachrání život až desítkám lidí. Ubývá dopravních nehod i kriminality
Koronavirus nejen zabíjí, ale také zachraňuje lidské životy. Dopravní omezení logicky způsobuje pokles intenzity zejména silniční dopravy, což se následně projevuje nižším počtem nehod, včetně těch s fatálními následky.
Z denní statistiky dopravních nehod, kterou vede Český rozhlas, vyplývá, že v době po zavedení nouzového stavu, tedy od 12. března 2020, dramaticky poklesl počet dopravních nehod v ČR. V období od začátku roku až do zavedení nouzového stavu činil meziroční pokles nehodovosti na českých silnicích necelé jedno procento, což lze vysvětlit například mírnější zimou, než jaká panovala loni.
V období nouzového stavu však meziroční pokles nehodovosti na českých silnicích odpovídá zhruba 42 procentům. V absolutním vyjádření se jedná o stovky nehod. V týdnu, který začínal letos 16. března, došlo k 1002 dopravním nehodám. Ve srovnatelném týdnu loňského roku – v tom, který začínal 18. března – přitom došlo k 1831 dopravním nehodám. V letošním týdnu začínajícím 23. března se přitom stalo meziročně o 682 nehod méně. Je tedy zřejmé, že koronavirus v důsledku způsobuje úbytek dopravních nehod v řádu vyšších stovek týdně.
Patrný je také pokles počtu zemřelých při těchto nehodách. Byť zde je třeba delší časové řady k posouzení celkového dopadu.
Ve dvou březnových týdnech, které již zcela spadaly do režimu nouzového stavu, zemřelo při dopravních nehodách v ČR devět lidí, zatímco loni ve srovnatelném období to bylo třináct lidí. Pokud bude nouzový stav trvat zhruba měsíc, jak je nyní nejpravděpodobnější, lze konzervativně odhadnout, že na tuzemských silnicích zemře přibližně o patnáct lidí méně, než by skonalo při běžném provozu, tedy nebýt omezení souvisejících s šířením koronavirové nákazy.
Lze tedy opatrně konstatovat, že koronavirus během běžícího měsíčního nouzového stavu zachrání život přibližně patnácti osobám, které by jinak zemřely při dopravní nehodě.
Pokud budou omezení trvat déle nebo bude návrat k běžnému provozu po ukončení nouzového stavu postupný, což je rovněž poměrně pravděpodobné, lze předpokládat, že koronavirus ve výše uvedeném smyslu zachrání v Česku život desítkám lidí. A to výlučně při dopravních nehodách.
Policisté v některých místech ČR navíc hlásí až padesátiprocentní pokles kriminality, zejména té drobné. Při déletrvajícím nouzovém stavu však může nastat také související pokles počtu vražd, takže i v tomto ohledu by koronavirus mohl v důsledku zachraňovat lidské životy. Lze například předpokládat, že se odehraje méně vražd, k nimž by jinak došlo například v důsledku hospodských potyček a rvaček či obecně v důsledku obecného srocování lidí.
Dobrá zpráva: Češi loni spořili nejvíce za deset let, jakoby tušili blížící se úder koronaviru
České domácnosti začaly v loňském roce opět výrazněji spořit. V loňském čtvrtém čtvrtletí dokonce jejich míra úspor dosáhla hodnoty 15,1 procenta, což je nejvyšší údaj od roku 2010. Rok 2010 byl ovšem citelně poznamenán dopady světové finanční krize.
Rostoucí míra úspor značí, že lidem rostly příjmy rychleji než výdaje. Dělo se tak po celý loňský rok, snaha odkládat si na horší časy však gradovala právě v posledních třech měsících roku. Průměrná míra úspor loni dosáhla úrovně 13,2 procenta a byla tak nejvyšší od krizového roku 2009.
Vzhledem k nadcházející recesi je příznivé, že Češi si byli už před jejím započetím schopni vytvářet určitý polštář na horší časy. Umožnily jim to rychle rostoucí výdělky, dané řadou let ekonomické prosperity a utaženou situací na trhu práce. Zřejmě se také projevily signály o možném přicházejícím ekonomickém útlumu. Ty si však v posledním čtvrtletí loňského roku pochopitelně ještě nikdo nespojoval s šířením koronavirovém nákazy. I tak se však množily prognózy o určitém cyklickém útlumu ekonomiky, daném například důsledky obchodní války USA a Číny, na něž české domácnosti loni reagovaly vyšší obezřetností ve svých výdajích.
Nyní se jim takto uspořené prostředky budou hodit, neboť řada domácností pociťuje či pocítí krajně nepříznivé důsledky začínající recese, způsobené koronavirem.
Jak zachránit českou ekonomiku? Třeba i „shazováním peněz z vrtulníku"
Kvůli koronaviru právě nastává historicky mimořádný propad objemu výdajů a útrat v české ekonomice. Peníze se zkrátka přestaly v podstatné míře „točit“ ruku v ruce s tím, jak jsme podstatnou část ekonomiky „vypnuli“. „Vypnuli“ jsme jak firmy zdravé, tak nemocné. Při očistné krizi odcházejí z byznysu ty nemocné. Nyní hrozí, že odejdou všechny. Sebelepší a sebeefektivněji hospodařící restaurace nemohla s ničím takovým počítat. Nemohla se na to připravit. Neměla žádný varovný signál, že se něco takového může blížit.
Protože nejde o očistnou krizi, její náklady mohou být obrovské – bez příznivého efektu „očištění“ ekonomiky. Mohou zkrátka zkrachovat i podniky, které byly celospolečensky vůbec nejpřínosnější, což by se při očistné krizi nestalo. Aby se tak nedělo, aby nekrachovaly „perly“ české ekonomiky, je třeba peníze v ekonomice „roztočit“ uměle, a nahradit tak výše zmíněný výpadek. Je třeba zkrátka v co nejvyšší možné míře vytvořit iluzi, alespoň tedy z hlediska finančního a účetního, že ekonomika vypnutá není.
Tyhle peníze nyní umí „roztočit“ pouze stát, resp. jeho dluh. Vicepremiér Karel Havlíček odhaduje, že výpadek bude v polovině letošního roku dosahovat 650 miliard. Pokud tyto peníze „roztočíme“ uměle, a výpadek tak nahradíme na dluh, letošní veřejný dluh k HDP by se měl stoupnout ze zhruba 30 na 45 procent. Pro srovnání, německý dluh byl před úderem koronaviru kolem 60 procent HDP, což je zároveň hodnota příslušného Maastrichtského kritéria. Rakušané měli před úderem veřejný dluh k HDP 70 procent, Francouzi dokonce kolem sta procent HDP.
Našich případných 45 procent je tedy přijatelná cena za to, že umělým doplněním peněz, byť na dluh, navodíme finančně-účetní iluzi, že ekonomika vlastně vypnutá není. Navodíme finančně-účetní iluzi, že k žádnému historicky mimořádnému propadu objemu výdajů a útrat v české ekonomice nedošlo. Svým způsobem tak na dluh propad vyhladíme, čímž citelně omezíme riziko krajně nežádoucích krachů celospolečensky přínosných firem. Pokud tyto krachy dopustíme, ekonomika „klekne“ a nakonec bude ještě zadluženější, než pokud provedeme zmíněné „vyhlazení na dluh“.
Pochopitelně, s dluhem je třeba zacházet obezřetně. V řadě případů je pro ekonomiku škodlivý. V historii ČR však neexistovala doba, kdy by bylo zadlužení přínosnější než právě teď. Česká národní banka by měla získat možnost provádět plnohodnotné kvantitativní uvolňování, aby stlačovala náklady na obsluhu vládního dluhu. V krajním případě je možné zvážit takzvané „shazování peněz z vrtulníků“. Tedy to, že by ČNB po přechodnou dobu odkupovala od vlády dluhopisy za nově vytvářené koruny, přičemž ty dluhopisy by již nebyly nikdy splaceny.
Kvantitativní uvolňování či shazování peněz z vrtulníků není v tomto kontextu snahou „vytvářet bohatství tištěním peněz“. To samozřejmě není možné. Jde o to, aby trhy získaly iluzi, že o český dluh je uspokojivý zájem. Vláda pak bude mít relativně levné půjčování a tím snadněji a celospolečensky levněji bude moci navodit zmíněnou „finančně-účetní“ iluzi, že se v ekonomice peníze točit nepřestaly. Tím zachrání mnohé restaurace, obchody, podnikatele, firmy a podniky.
Dvojitá iluze? Ano, je to tak. Ale takhle nějak dnešní finanční systém funguje. A navíc, to, co je zde popsáno, budou v historicky bezpříkladné míře provádět či již provádí nejvyspělejší ekonomiky světa v čele s USA. I ony budou vytvářet dvojitou iluzi. My v ČR si můžeme buď hrát na to, že to zvládneme bez těchto iluzí. Cenou ovšem bude hlubší ekonomický propad a rapidnější nárůst nezaměstnanosti. Nebo budeme ty iluze navozovat také. A recese bude mělčí a méně obyvatel ČR přijde o práci.
Samozřejmě, až nastanou dobré časy a situace se stabilizuje, je třeba iluzorně vytvořené bohatství postupně z ekonomiky zase stahovat, jak je to jen možné. Centrální banky musí snižovat svoji rozvahu a vlády snižovat svůj dluh. V tom je největší potíž. Z uplynulých deseti let je patrné, že to centrálním bankám i vládám dělá obrovské problémy. Tohle je však třeba řešit v příznivých časech, nikoli v časech krizových.
Blíží se krachy čerpacích stanic. Ropa je v korunách nejlevnější od roku 1999, zájem řidičů o benzín i naftu přitom dramaticky klesá
Loni se počet veřejných čerpacích stanic v ČR poprvé v historii přehoupl přes cifru čtyř tisíc. Česko má jednu z nejhustších síť benzínových pump v Evropě, ba na světě. Koronavirus však vše mění. Hrozí, že benzínových pump bude ubývat. To se přitom nedělo ani v krizí poznamenaných letech 2010 až 2013. Jenže tehdy sice ekonomika procházela útlumem, avšak nebyla z velké části „vypnutá“ jako dnes.
Distributoři pohonných hmot v ČR registrují kvůli koronaviru zhruba třetinový pokles poptávky po benzínu či naftě. Zvlášť prudký je propad poptávky po benzínu, propad spotřeby nafty tlumí nadále fungující – byť také omezeně – kamionová nebo autobusová veřejná přeprava. Dopravci se ovšem také potýkají s propadem zakázek. Nafta ovšem kvůli slabšímu cenovému poklesu – danému i koncem topné sezóny – stojí poprvé od dubna 2019 stejně jako benzín. Dosud byl dražší benzín.
Korunová cena barelu ropy Brent právě dnes klesla nejníže za skoro 21 let. Naposledy byla levnější 11. června 1999. Barel Brentu stál dnes v přepočtu i jen zhruba 564 korun. Ropa takto historicky zlevňuje nejen kvůli koronaviru, ale také z důvodu pokračující cenové války Saúdů s Rusy a částečně americkými břidličnými těžaři. V dubnu přitom jak Rijád, tak Moskva dále slibují navýšit těžbu, což jen dále srazí cenu ropy. Ta je přitom dnes v dolarech na svém minimu od 15. listopadu 2002, když se Brent poprvé od té doby prodává za méně než 23 dolarů za barel.
Prudce zlevňující ropa sice dává přechodně čerpacích stanicím možnost značně navýšit své marže. Ty jsou tak leckdy třeba trojnásobné oproti běžné době. Jenže konkurenční boj velkého počtu pump o stále méně „dostupné“ řidiče je nutí jít s cenou dolu a marži postupně snižovat. Stále zlevňující ropa přitom prostor pro marži nakonec spíše snižuje. Benzín i nafta jsou v Česku dnes nejlevnější od dubna, resp. od října 2016.
S tím, jak na českých silnicích ubývají řidiči ochotní tankovat, klesá navíc čerpacím stanicím objem doplňkového prodeje – například nápojů či potravin. Z tohoto druhotného prodeje přitom v běžných časech měly často citelně vyšší marži než z prodeje samotných paliv.
Ve výsledku jsou tak zejména mnohé menší pumpy existenčně ohroženy. Pokud současný stav bude trvat delší dobu, nelze vyloučit krach značného množství benzínek.
Balík české vlády na boj s koronavirem je třetí největší v Evropě, plyne z dat MMF
Prakticky každá země světa už přišla s balíkem fiskálních opatření pro boj s ekonomickými dopady šíření koronavirové nákazy. Výše rozpočtové podpory se poměrně citelně liší zemi od země, jak vyplývá z aktuálních dat Mezinárodního měnového fondu. České republika nedopadá vůbec špatně. Mezi evropskými zeměmi je objem vládní podpory – přímé a nepřímé – v souhrnu třetí největší, když dosahuje osmnácti procent hrubého domácího produktu.
Suverénně největší je v Evropě balík opatření německé vlády. Berlín má značnou palebnou sílu, neboť v uplynulých letech prosperity soustavně vykazoval rozpočtový přebytek. Značný rozsah německého balíku je dobrou zprávou i pro Česko. Propojení obou ekonomik je totiž značné, takže německý balík opatření nepochybně zachrání i četná pracovní místa v ČR.
Některé země, například Maďarsko, svůj rozpočet pro rok 2020 teprve revidují, takže fiskální opatření pro boj s koronavirem ještě zřejmě rapidně navýší. Slovensko, jak uvádí MMF, dosud objem svých opatření nevyčíslilo. Své opatření konkretizuje dále také třeba Moldávie. Přehled je tedy třeba brát jako zatímní, nikoli definitivní. Zahrnuje jak přímá, tak nepřímá opatření ve formě záruk atp. (31.3.2020)
