Pohonné hmoty v ČR včera pokračovaly třetí den v řadě v prudkém zlevňování. Benzín zlevnil ze dne na den o 19 haléřů na průměrnou cenu 29,90 koruny za litr, zatímco nafta zlevnila o 18 haléřů na 29,55 koruny za litr. Za uplynulé tři dni zlevnil benzín o 68 haléřů na litr a nafta o 61 haléřů. V průměru jde o nejvýraznější třídenní zlevnění těchto dvou základních paliv za celé období od 20. února 2010, tedy za více než deset let. Poprvé od 6. září 2017 se jak benzín, tak nafta v průměru prodávají za méně než třicet korun. Benzín je nyní nejlevnější právě od 6. září 2017, nafta pak od 8. listopadu 2017.
V nadcházejících dnech bude cena pohonných hmot dále citelně klesat. Jen za posledních deset dní se totiž korunová cena barelu ropy Brent snížila o dalších více než deset procent. Ropa tedy v české měně nadále výrazně zlevňuje navzdory prudkému oslabení koruny k dolaru, v němž se ropa obchoduje. Koruna dnes vůči dolaru oslabila až takřka na kurs 26,10. Slabší byla naposledy před více než patnácti lety, v září 2004.
Zlevňování cen pohonných hmot skončí tehdy, až se stabilizuje cena ropy na světovém trhu. Ta zatím dramaticky klesá. Barel ropy Brent zlevnil tento týden z ceny více než padesáti dolarů za barel počátkem března na ani ne polovinu, na zhruba 24,50 dolaru za barel. České čerpací stanice tento cenový pokles ve svých cenách teprve ještě plně zohlední.
Pokles cen ropy začal nejprve kvůli ochromení zejména čínské ekonomiky, k němuž došlo kvůli šíření koronavirové nákazy. Následně, v reakci na cenový pokles, rozpoutala Saúdská Arábie cenovou válku, namířenou zejména proti Rusku, ale rovněž vůči americkým břidličným těžařům. Rijád se rozhodl, že pád cen ropy ještě urychlí tak, aby ukořistil tržní podíl na úkor Ruska a Spojených států, které těží ropu při vyšších nákladech než Saúdská Arábie.
Včera ceny ropy výrazně zpevnily, když americký prezident Donald Trump uvedl, že se ve správný čas do ropné cenové války vloží. Bílý dům nyní prý zvažuje další sankce proti Rusku, aby tak docílil zvýšení cen ropy. Ruský prezident Vladimir Putin se dnes ovšem nechal slyšet, že se nepodvolí saúdskoarabskému vydírání. Zatím se tedy zdá, že cenová válka bude pokračovat a cena ropy bude nadále relativně velmi nízká. Pohonné hmoty v ČR tak právě proto budou klesat i nadále.
Důvěra v českou ekonomiku se propadá nejvýrazněji za více než jedenáct let. Je to ale jenom začátek, koranavir ještě teprve plně udeří
Důvěra v českou ekonomiku se propadá nejvýrazněji za více než jedenáct let. Je to ale jenom začátek, koranavir ještě teprve plně udeří. Důvěra v českou ekonomiku je v tomto měsíci nejslabší od října 2013, tedy za 6,5 roku. Příslušný ukazatel důvěry v ekonomiku přitom mezi letošním únorem a březnem ztratil 3,2 bodu, takže meziměsíční pokles důvěry v ekonomiku je v březnu nejvýraznější od února roku 2009. Tehdy česká ekonomika utrpěla „náraz“ v důsledku vrcholící světové finanční krize.
Prudký propad důvěry v ekonomiku letos v březnu však dopad šíření koronavirové nákazy a zavádění opatření v boji s ní reflektuje jen částečně. Šetření statistici prováděli převážně v první polovině března, kdy se teprve postupně zpřísňovala opatření pro boj s ní. V měsíci dubnu lze proto očekávat další prudký propad důvěry v ekonomiku, který bude již více zohledňovat dopad šíření koronavirové nákazy. Poskytne tedy také celistvější předstihový obrázek toho, jak citelný bude ekonomický „náraz“ způsobený koronavirem. Nelze vyloučit, že půjde o „náraz“ celkově závažnější, než byl ten, jejž české ekonomice uštědřila světová finanční krize.
Důvěru v ekonomiku stáhla v březnu dolů primárně horšící se nálada podnikatelů. Ta je nyní nejnižší od září krizového roku 2013. Nálada spotřebitelů klesla letos v březnu na nejnižší úroveň od února 2014.
Spotřebitelé se pro příštích dvanáct měsíců obávají výrazného zhoršení celkové ekonomické situace, zatím však nemají strach z růstu nezaměstnanosti. Vnímají zjevně, že ukazatel míry nezaměstnanosti vykazuje poměrně značnou setrvačnost. Mezi podnikateli se výrazně zhoršuje ekonomický výhled na další měsíce zejména u těch z oblasti služeb a obchodu, podnikatelé v průmyslu se obávají hlavně výrazného snížení objemu výroby. Naopak nálada zůstává beze změny u podnikatelů ve stavebnictví, neboť stavebnictví vykazuje také značnou setrvačnost a není tak závislé na momentálním vývoji ekonomické situace ať už u nás či v zahraničí.
České banky byly loni nejziskovější v historii, i kvůli pasivitě klientů. Letos jim zisk podváže koronavirus, menší banky ohrozí až existenčně
Tuzemské banky za sebou mají další úspěšný rok. Celkový čistý zisk tuzemských bank a spořitelen stoupl meziročně o 9,64 miliard korun na 90,9 miliardy korun. Čtveřice největších bank působících na českém trhu – Česká spořitelna, ČSOB, Komerční banka a UniCredit Bank – se na loňském růstu podílela z většiny, když jejich loňský zisk vzrostl o 7,1 miliardy na 62,2 miliardy korun.
Skupina ČSOB vykázala čistý zisk 19,7 miliardy, Komerční banka 14,9 miliardy a UniCredit Bank 9,9 miliardy korun. České spořitelně loni stoupl čistý zisk o 15,5 procenta na 17,7 miliardy korun.
Klíčovým zdrojem růstu zisku byly loni největším tuzemským bankám stoupající čisté úrokové výnosy. Klíčovým zdrojem bohatnutí bank je tedy skutečnost, která rmoutí běžné střadatele. Čili fakt, že úroky na běžných či spořicích účtech jsou v souhrnu stále prakticky na nule.
Ostatní úrokové sazby v letech 2017 až 2019 totiž zpravidla vzrostly. Ať už jde o úročení půjček, které banky poskytují podnikům, nebo o úroky na hypotékách, i když ty v druhé půli roku nečekaně klesaly, kvůli konkurenčnímu boji bank ochotných snížit si marži. V uplynulých třech letech také celkově vzrostly úroky státních dluhopisů, navzdory poklesu loňského léta. A zejména pak stoupala základní úroková sazba České národní banky, světově takřka ojedinělým tempem. Od ní se odvíjí další úrokové sazby v ekonomice. Ve své podstatě je to tedy právě růst této sazby, který bankám a spořitelnám přihrává stále vyšší a vyšší zisk. Banky samy totiž ukládají své volné peníze u centrální banky za vyšší úrok, momentálně 2,25 procenta, zatímco střadatelům vklady prakticky ani neúročí.
Dokonce i někteří členové bankovní rady Česká národní banky loni uváděli, že není důvod, aby banky stále držely úrokové sazby na běžných účtech poblíž nuly.
Jenže banky pro to důvod mají. Vlastně důvody. Tím prvním je intervenční režim samotné České národní banky z let 2013 až 2017. Během něj centrální banka vytvářela nové koruny, za které do svého pomyslného sejfu nakupovala eura. Tím korunu uměle oslabovala. Celkově takto vytvořila více než dva tisíce miliard nových korun. Tyto koruny nikam nezmizely. Dnes způsobují to, že banky, které ty koruny od České národní banky inkasovaly, mají ještě větší přebytek české měny než před intervencí. Nemají tedy příliš potřebu předhánět se ve vzájemném konkurenčním boji o další peníze, o další koruny běžných střadatelů. Jinými slovy, nic je moc nemotivuje, aby na vkladech zvyšovaly úroky a aby tak vklady činily atraktivnější.
Dalším důvodem je chování střadatelů. Ti jen tak banku nezmění. Pokud tedy banka zvýší úroky pouze drobně, sice si tím poníží zisk, protože bude vyplácet na úrocích střadatelům více než konkurence. Jenže dostatečný počet střadatelů od konkurence tím nepřetáhne. To by musela zvýšit své úroky na vkladech opravdu markantně. A k tomu v české ekonomice ani loni objektivně nebyly podmínky. Navíc velké banky, které mají největší počet klientů, jsou v tomto ohledu pochopitelně ještě opatrnější. Musely by totiž přetáhnout konkurenci ještě větší počet klientů než menší banky, aby se jim zvýšení úroků na vkladech vyplatilo. Proto se zástupci právě velkých bank nechávají slyšet, že na běžných účtech už úroky možná ani nikdy zvedat nebudou.
Letošek bude však pro banky mnohem napínavějším rokem, než byl ten loňský. Důvodem je pochopitelně koronavirová nákaza a již takřka jistá recese české ekonomiky, která výrazně podváže ziskovost českých bank. Česká národní banka také tento týden snížila základní úrokovou sazbu nejvýrazněji od roku 2009 a další redukce sazeb podle všeho přijde poměrně brzy. To bankám znemožňuje v loňské míře profitovat z čistých úrokových výnosů. Zejména menší banky působící v ČR, financující například hotely a další segmenty cestovního ruchu, tak budou letos kvůli dopadům koronaviru ohroženy až existenčně.
Deficit státního rozpočtu letos dosáhne nejspíše 250 miliard korun, může však přesáhnout i 300 miliard. Schodek „jen“ 100 miliard je nyní už utopie
Ministerstvo financí uvádí, že schodek státního rozpočtu ČR dosáhne za letošní rok úrovně přesahující 100 miliard korun. Už v tuto chvíli musí být zřejmé, že důležitou roli sehrává spíše slůvko „přesahující“ než cifra „100 miliard“. Ta je totiž uvedena jen proto, aby se skok z původního rozpočtovaného schodku, 40 miliard, nezdál až příliš velký. Sto miliard, to je prostě nyní již utopicky nízká suma, vzhledem k okolnostem.
Pokud se veřejnost postupně připraví na to, že schodek bude minimálně v pásmu od 200 do 300 miliard, snáze novou realitu přijme. Opravdu, realistické je nyní předpokládat, že schodek se bude pohybovat kolem 250 miliard, v pesimistickém scénáři ovšem může převýšit i 300 miliard korun.
Česká ekonomika totiž minimálně měsíc pojede „na půl plynu“. Některé sektory, například turistický ruch, přitom budou zasažené celoročně, i kdyby se nakrásně situace kolem šíření koronavirové nákazy ještě před polovinou dubna vyjasnila a ekonomika se do konce května vrátila víceméně do běžného provozu.
Když nyní pojede tuzemské hospodářství z podstatné části a po podstatnou část roku „na půl plynu“, znamená to citelný výpadek v tržbách firem, a tedy i v daňovém inkasu veřejné kasy. Zároveň bude vláda muset kompenzovat ve velkém měřítku ztráty vzniklé firmám či veřejným institucím. V přímém vyjádření už nyní tyto náklady, s nimiž ještě před dvěma týdny nikdy nepočítal, přesahují sto miliard korun.
Je také třeba počítat s ochromením zahraničního obchodu, zhoršením zahraničních dodávek do Česka, ale také se zhoršením odbytu na vývozních trzích, neboť i tam pochopitelně nastane hospodářské zpomalení. Třeba Itálie už je v recesi nyní. To vše znamená výrazné zhoršení příjmů veřejné kasy. Škrty částečně možné jsou, avšak vzhledem k vysokému podílu mandatorních a kvazimandatorních výdajů, jež z povahy věci narychlo škrtat nelze, nemá vláda pro výdajovou redukci žádný výrazný prostor.
V krizovém roce 2009 odpovídal schodek státního rozpočtu zhruba 4,9 procenta hrubého domácího produktu. Pokud by byl schodek tak vysoký i letos, bude v absolutním vyjádření činit zhruba 285 miliard korun.
Již nyní se přitom objevují prognózy signalizující, že současná situace kolem šíření koronavirové nákazy může na světovou ekonomiku dopadnout ještě hůře než finanční krize před jedenácti lety. Například největší americká banka, JP Morgan, počítá pro letošní rok s celosvětovým ekonomickým poklesem o 1,1 procenta. To by byl nejslabší výkon globální ekonomiky od skončení druhé světové války. V roce 2009, kdy vrcholila světová finanční krize, se světová ekonomika propadla také, ale „jen“ o 0,8 procenta. Jiná americká banka, Morgan Stanley, pak počítá s tím, že česká ekonomika letos klesne o 4,3 procenta, zatímco v krizovém roce 2009 to bylo o 4,7 procenta.
Už nyní je tedy na místě srovnání s rokem 2009 a tehdejším deficitem 192 miliard. Tento deficit je ovšem třeba vztáhnout k nynější výši hrubého domácího produktu, což opravdu nakonec dává odhad letošního deficitu nejpravděpodobněji v rozsahu kolem 250 miliard korun.
Vláda ČR může tento deficit poměrně pohodlně pokrýt navýšeným vydáváním dluhopisů. Veřejné zadlužení ČR patří k nejnižším v EU, jen tři země tohoto celku mají nižší veřejný dluh k HDP – Estonsko, Lucembursko a Bulharsko. Státní dluh ČR se až do loňska dařilo držet stabilizovaný, a to už o roku 2013. Není tedy nutné, aby vláda nouzově hledala zdroje k pokrytí dramaticky navýšených výdajů v zisku České národní banky nebo podniku ČEZ.
Vláda zřejmě živnostníkům odpustí důchodové pojištění, kvůli koronaviru. Stát tím přijde o další miliardy, schodek tak bude rekordní v dějinách ČR
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová chce ulevit drobným podnikatelům a živnostníkům. Navrhuje jim prominout platby na povinné důchodové pojištění, a to po dobu šesti měsíců, od letošního března do srpna. Mnozí živnostníci, mnohé OSVČ, jsou totiž těžce zasaženi současnou ekonomickou krizí, kterou způsobuje šíření koronaviru a opatření pro boj s ním. Řadě živnostníků, třeba těm v pohostinství či v turistickém ruchu, zcela vypadl příjem.
Návrh ministryně je správný. Výpadek příjmu živnostníků a OSVČ totiž znamená, že budou mít i nižší starobní důchod, neboť vykáží nižší vyměřovací základ. Trpí přitom jak živnostníci, který mají kvůli koronaviru přímo zákaz činnosti, tak často i ti, kteří sice nadále podnikat mohou, avšak tíživě na ně doléhá obecný ekonomický a společenský útlum, odliv turistů a slabší ochota Čechů utrácet za většinu zboží či služeb.
Některé OSVČ již zálohy za březen zaplatily, takže dle návrhu ministerstva práce by se tato platba měla považovat za předplacenou zálohu za měsíc září 2020.
Státní rozpočet tím ovšem přijde o zhruba osmnáct miliard korun. Dále se tedy prohloubí schodek za letošní rok, který už tak bude nejvyšší v dějinách České republiky. (20.3.2020)