Otázka dne dnes zní, zda se máme se z koronakrize prodloužit, nebo proškrtat. Schodek půlbilionu korun by byl ještě před několika měsíci špatným sci-fi. Vždyť pro tři čtvrtiny republiky je už pouhé slovo „bilion“ astronomicky nepředstavitelné, asi jako dobývání cizích světů. Dnes však právě takový schodek budou projednávat poslanci.
Kritici tak mohutného deficitu říkají, že tak velkého schodku netřeba, že by se vláda měla z krize spíše proškrtat. Celospolečensky a dlouhodobě levnější ale bude, když se z krize prodlužíme – ovšem systematicky, promyšleně, důvěryhodně, transparentně, adresně a účinně! A s tím, že až nastane opět prosperita, je třeba také pořádně proškrtávat. Samozřejmě, vzhledem ke zkušenosti uplynulých několika let to zní jako naivní doufání. Přesto není prozíravé zrovna v tuto chvíli škrtat.
On za nás totiž podstatnou část škrtů udělal koronavirus. Akorát škrtal v soukromé sféře, zatímco ve veřejné nikoli. Z hlediska ekonomiky jako celku však existuje jen jedna celková poptávka, tedy součet poptávky soukromé a veřejné. Proškrtáním soukromého sektoru (tedy odstávkami fabrik, zavřením kin, obchodů či restaurací, ochromením letecké i jiné dopravy či turistického ruchu atd.) vznikl výpadek v řádu stovek miliard korun. Alespoň část z těchto ztracených peněz je třeba doplnit uměle, a to lze jedině na dluh. Pokud k doplnění nedojde, bude soukromý sektor škrtat dále – škrtat se budou firmy, a to prostřednictvím bankrotů, a škrtat se budou lidé a pracovní místa, a to skrze vyhazovy. Tyto škrty budou důsledkem pokračující ochromené celkové poptávky a samy ji budou jen dále podvazovat a oslabovat.
Krachovat a přicházet o práci budou i celospolečensky vysoce přínosné firmy a pracovníci, neboť koronakrize není standardní tržní, očistnou krizí, při níž se žádoucím způsobem odděluje zrno od plev. Je krizí státní. Vyvolal ji stát, který ze zdravotních důvodů vypnul podstatnou část trhu a ekonomiky, takže z nich i vypudil podstatnou část právě oné celkové poptávky. Jedině stát ji může – a měl by – částečně doplnit zpět. Byť třeba i za cenu půlbilionového deficitu.
Pokud to stát dnes neudělá, stejně bude výsledkem dluh. A ještě větší. To proto, že podstatná část ekonomiky bez finanční pomoci státu pokrachuje a další její část, kapitálově oslabené firmy, skoupí za hubičku zahraniční společnosti. Třeba německé, ruské, čínské… Opět pak budeme dvacet let skuhrat nad tím, že jsme kolonií. Třeba Německo svoji ekonomiku masivně podporuje. Minulý týden se rozhodlo vzít si půjčku 5,8 bilionu korun, tedy půjčku převyšující velikost české ekonomiky. Německé firmy budou díky tomu kapitálové poměrně silné. Když uvidí, že český stát nechává své firmy na holičkách, přijdou a nabídnou Čechům své záchranné peníze – výměnou za vlastnický podíl…
Přitom peníze třeba na starobní důchody budeme muset někde získávat dále – a kvůli stárnutí populace ještě více než dnes. Kde je vezmeme, když firmy budou vykrachované či v ještě vyšší míře než dnes v zahraničních rukou, takže za kopečky bude mířit ještě větší objem dividend? Vždyť starobní důchody se konec konců platí z hrubého zisku firem. Vláda sama žádné peníze nevydělává, pouze zdaňuje hrubý zisk firem či podnikatelů, takže část jejich zisku pak může přerozdělit mezi důchodce. Když ty firmy budou vykrachované, nebude žádného zisku, ani čistého, ani hrubého, takže stát si bude muset tím více půjčit od bank či zahraničních investorů, aby na důchody měl. Ten dluh bude nakonec ještě větší než ten vznikající nyní zachraňováním ekonomiky a její poptávky, které firmy zároveň chrání před zahraničním převzetím.
Škrtat ve veřejné sféře, například propouštěním úředníků, není v tuto chvíli rozumné. Vyhozený úředník znamená, že třeba restaurace, kam chodil, bude mít o klienta méně. Hodně vyhozených úředníků znamená notně ochromenou celkovou poptávku v ekonomice. Ta už je, jak víme, dost proškrtaná koronavirem. Až se ekonomika alespoň trochu zotaví, je zeštíhlování veřejné správy samozřejmé na místě – a bude do značné míry nutné. Bohužel, stejně jako navyšování daní, jimiž se dluh bude tak jako tak látat. Dramaticky by mohla vzrůst třeba daň z nemovitostí, zvýšené daňové zátěže i za horizontem roku 2023 se dočkají kuřáci či milovníci alkoholu, objeví se patrně i plejáda zcela nových ekologických daní…
Sečteno, podtrženo, v krizi, jako je tato, se zadlužujme, úředníky nevyhazujme. Prospíváme tím zprostředkovaně soukromému sektoru, který je nyní už tak dramaticky zesláblý.
Až bude ekonomika prosperovat a soukromý sektor bude silný a ekonomiku potáhne, pak škrtejme o sto šest, pak osekávejme veřejný dluh, pak propouštějme úředníky a zeštíhlujeme a zefektivňujme veřejnou správu. Tehdy tím totiž soukromému sektoru budeme pomáhat. Nyní bychom mu tím ublížili – a svým způsobem jej „dorazili“.
Pomoc státu firmám v rámci programu COVID III je stále nedostatečná. Dle dnes zveřejněných dat ČNB se vyčerpalo 0,003 procenta možného celkového objemu
Pomoc státu firmám a podnikatelům zasažených koronavirovou krizí je stále nedostatečná. Vyplývá to z údajů k čerpání v rámci jednotlivých programů COVID, které v aktualizované verzi zveřejnila Česká národní banka. Zatímco při posledním zveřejnění dat, těch k 5. červnu, byla v rámci v současnosti stěžejného záchranného programu COVID III schválena jediná žádost v objemu 20 milionů korun, ke dni 12. červnu je to podle zveřejněných dat ČNB (23. 6.) už padesát žádostí v objemu 143 milionů korun. Zatímco k 5. červnu nebyla čerpána reálně ještě ani jedna koruna, ke dni 12. června bylo reálně čerpáno sedmnáct milionů.
To je však stále pouze zlomek, zhruba 0,0003 procenta, z takřka pětisetmiliardové pomoci, které by se podnikové sféře mohlo v rámci program COVID III dle nastavených parametrů maximálně dostat.
K 12. červnu se sešly žádosti podniků o podporu v objemu necelých 12 miliard korun. Největší objem žádostí připadá na firmy a podniky ze zpracovatelského průmyslu. Nejvyšší počet žádost pak vykazuje segment maloobchodu a velkoobchodu.
S cílem zajistit dostatečnou likviditu reálné ekonomiky, nezbytnou pro zachování a obnovu ekonomické aktivity podniků a podnikatelů, byly postupně vytvořeny programy státní úvěrové podpory. Ty jsou založeny na dílčím ručení státu za bankovní úvěry subjektům, které byly omezeny v důsledku výskytu koronavirové infekce a souvisejících preventivních opatření. Jedná se o zejména programy COVID II, COVID III, COVID Praha a COVID EGAP).
Česká republika v rámci programu COVID III poskytuje státní záruku v rozsahu nejvýše 150 miliard korun na zajištění dluhů Českomoravské záruční a rozvojové banky, vyplývajících z ručení za dluhy z úvěrů poskytnutých komerčními bankami. Maximální výše jednotlivého úvěru je 50 milionů korun. Podmínkou poskytnutí záruky je určení úvěru na provozní financování a prokázání, že jde o žadatele s maximálně 500 zaměstnanci.
V případě malých a středních firem, které zaměstnávají méně než 250 zaměstnanců, je ručení poskytováno nejvýše v rozsahu 90 procent dluhu z jednotlivého poskytnutého úvěru, tedy podíl úvěrující banky na riziku je minimálně 10 procent. Současně je plnění ze záruky v jednotlivém případě omezeno částkou 45 milionů korun. U podnikatelů zaměstnávajících 250 až 500 zaměstnanců je ručení poskytováno v maximálním rozsahu 80 procent poskytnutého úvěru, tedy je plnění ze záruky omezeno částkou 40 milionů korun.
K zajištění řádného řízení rizik ze strany bank je plnění ČMZRB limitováno ve vztahu ke každé konkrétní bance do výše 30 procent celkového úvěrového portfolia – jedná se o takzvanou portfoliovou záruku. Objem státní záruky 150 miliard korun díky tomu umožní obsloužit až 495 miliard korun prostředků potřebných pro jednotlivé segmenty české ekonomiky. (24.6.2020)
