Nesporně mimořádná symboličnost aktuální návštěvy české politické delegace na Tchaj-wanu zásadně ztěžuje pohledět na ni vskutku věcně. Obava ze zhoršení ekonomických a obchodních vztahů s Čínou je jistě na místě a nejspíše k němu i dojde. Nepůjde však o nic mimořádného. Nepůjde dokonce ani o nic, čím by si Česko v uplynulých letech neprošlo. Aniž by to přitom vyvolalo byť jen drobounké zakolísání naší ekonomiky.
Loni Česko vyvezlo do Číny zboží za 44,2 miliardy korun. Tedy za méně než třeba do Rumunska. Představme si, že v důsledku čínské odvety za tchaj-wanskou návštěvu klesne český vývoz na nulu. Na první poslech to zní dramaticky, dokonce tak, že by to snad mohlo tuzemskou ekonomiku rozkymácet. Opravdu?
Uvažme, že v roce 2012 činil český vývoz do Ruska 106,2 miliardy korun, o rok později 103,8 miliardy. V roce 2014 však EU zavedla protiruské sankce, v reakci na anexi Krymu a destabilizaci situace na Ukrajině. V důsledku klesl český vývoz do Ruska na 62,8 miliardy. Mezi lety 2012 a 2016 tedy český vývoz do Ruska spadl o 43,4 miliardy. Tuzemská ekonomika to ovšem nijak nepocítila. Vždyť od roku 2014 se těšila sílící a neutuchající prosperitě, a to vlastně až do letošního úderu koronavirové krize.
Přitom zmíněný propad vývozu do Ruska, jenž nastal v důsledku sankcí, se svým rozsahem prakticky rovná tomu, o tolik může maximálně klesnout český vývoz do Číny v důsledku návštěvy našich politických špiček na Tchaj-wanu. Pokud opravdu klesne vývoz do Číny na nulu, tedy postupně o 44,2 miliardy, je to prakticky shodné, jako propad vývozu do Ruska v důsledku sankcí, tedy o oněch 43,4 miliardy. Miliarda sem, miliarda tam.
Samozřejmě, jednotlivé firmy, jež jsou na obchodě s čínskou stranou výrazně závislé, musí počítat se značnými nepříjemnostmi. Mezi ně možná patří i nynější problémy společnosti Petrof s odbytem svých klavírů a pianin v Číně. Avšak čistě z makroekonomického hlediska si čínské reakce ani nevšimneme. Jako jsme si nevšimli dopadu ruských sankcí, i když je samozřejmě pocítily firmy, které s ruskou stranu obchodují.
Je navíc krajně nepravděpodobné, že by Peking stopnul veškerý tuzemský vývoz do Číny. Podle všeho dojde k poklesu jen jeho určité části, jako tomu bylo v případě vývozu do Ruska po uvalení sankcí.
Návštěva české delegace na Tchaj-wanu přitom současně na druhou stranu utuží tuzemské obchodní vztahy s tímto ekonomickým celkem. Obchod Česka s Tchaj-wanem není úplně nevýznamný. Po přepočtu na obyvatele dokonce vykazuje takřka třikrát větší obrat (součet vývozu a dovozu) než obchod Česka a Číny.
V loňském roce činil obrat obchodu ČR s Tchaj-wanem 32,2 miliardy korun. Obrat obchodu ČR a Číny činil 672,5 miliardy korun. Tchaj-wan měl loni 23,8 milionu obyvatel, zatímco Čína 1400,1 milionu. Po přepočtu na jednoho obyvatele Tchaj-wanu tak obrat obchodu s ČR představoval 135,30 Kč, kdežto obrat obchodu ČR a Číny činil v přepočtu na jednoho obyvatele Číny 48 Kč. Znamená to, že vzhledem ke své populaci je Tchaj-wan stále právě bezmála třikrát významnějším obchodním partnerem ČR než Čína. Přesněji řečeno, Tchaj-wan je takto 2,8krát významnějším obchodním partnerem než Čína. Proto tedy z čistě ekonomického hlediska dává značný smysl dále podpořit obchodní vazby s celkem, se kterým už máme vytvořený výtečný základ pro další rozvoj obchodu.
Tak jako Česká republika respektuje politiku jedné Číny, měla by také Čína respektovat legitimní český zájem oslovovat co nejširší škálu zahraničních obchodních partnerů. Zařazení Tchaj-wanu mezi ně se zdá být legitimní vzhledem (nejen) k výši obratu českého obchodu s ním.
Češi v červenci utráceli málem jako před koronavirem, výjimkou jsou třeba auta. Trpí také segment ubytování, notně závislý na výdajích zahraničních návštěvníků
Maloobchodní tržby vykázaly v červenci poměrně solidní výkon. Poprvé od letošního února meziročně rostly jak ve vyjádření očištěném o kalendářní vlivy, tak ve vyjádření neočištěném. Neočištěně vzrostly o tři procenta, tedy nejvýrazněji od letošního února. Po očištění si polepšily o 1,9 procenta.
Češi se tedy se svým utrácením postupně vrací ke stavu, jenž panoval před březnovým úderem koronavirovu a „vypnutím“ podstatné části ekonomiky, včetně právě maloobchodu.
Některé spotřebitelské segmenty však zůstávají stále silně otřeseny. Viditelné to bylo v červenci zvláště v případě ubytování, kde byly tržby meziročně o takřka padesát procent nižší. Za celý letošní rok jsou tržby v ubytování meziročně o bezmála 53 procent níže. Sektor trpí odlivem zahraničních turistů, který není s to kompenzovat ani poptávka tuzemského obyvatelstva, podporovaná programem na podporu lázeňství COVID-Lázně. Zvláště patrné je to například v Praze, která je vysoce závislá na poptávce zahraničních návštěvníků.
Výdaje Čechů za rekreaci a kulturu narostly v červenci meziročně o více než desetinu, což svědčí o tom, že jejich poptávka turistický ruch jistě povzbudila, byť to na kompenzaci výpadku zahraniční poptávky nestačilo.
O desetinu více než loni utratili Češi také za elektroniku. To znamená, že jsou stále ochotni nakupovat zboží, které nutně nepotřebují, například nové mobilní telefony či počítače. Jde tedy o signál toho, že koronavirová krize se ještě v chování domácností plně neprojevila, a to z velké části kvůli vládním opatřením na podporu ekonomiky a zaměstnanosti. Nelze však vyloučit, že jde zčásti stále o dozvuk kompenzujícího chování, kdy lidé stále i v červenci nakupovali zboží, které nemohli pořídit v době „vypnuté“ ekonomiky v měsících březnu až květnu.
Naopak, stále se v červenci propadal automobilový segment, a to meziročně o více než osm procent. Po zahrnutí automobilového segmentu se spotřebitelské výdaje Čechů v meziročním vyjádření stále propadaly. I na základě dnešních čísel je třeba počítat s tím, že za celý rok se maloobchod v ČR letos propadne o tři procenta, po zahrnutí automobilového segmentu ještě výrazněji.
Srpnová míra nezaměstnanosti dosáhla úrovně 3,8 procenta. Stále pozitivně překvapuje, náraz ale přijde na podzim
Míra nezaměstnanosti v ČR se stále drží „zázračně“ nízko. V srpnu vykázala úroveň 3,8 procenta, jak dnes uvedla ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová.
Míra nezaměstnanosti v ČR tak i během koronovirové krize zůstává nejnižší v EU. Jedním z klíčových důvodů je kromě setrvačnosti trhu práce, zpravidla dvouměsíčním výpovědním lhůtám a vládním opatřením na podporu zaměstnanosti také to, že český trh práce má stále poměrně značnou absorpční schopnost. To znamená, že ještě z doby před koronavirovým úderem je tu vytvořený „polštář, spočívající v enormním nadbytku volných pracovních míst, který tlumí koronavirový náraz ekonomiky. Ke konci srpna počet volných pracovních míst stále převyšoval počet hlášených uchazečů o zaměstnání o takřka 62 tisíc!
Příznivý výsledek je ovšem zkreslen i tím, že jen část lidí, kteří během koronavirové krize přišli o práci, se již nahlásila na příslušném úřadu práce.
Během zbytku roku lze očekávat postupný nárůst míry nezaměstnanosti, která by tak letos měla vystoupat k úrovni šesti procent. To proto, že bude postupně slábnout efekt opatření zaváděných za účelem podpory ekonomiky a udržení zaměstnanosti během koronvairové krize, jako je ošetřovné nebo program Antivirus, zavádějící specifickou formu kurzarbeitu. Mnozí propuštění lidé, kteří se z nejrůznějších důvodů dosud nenahlásili na úřadu práce, tak do konce roku učiní, což jen dále přispěje k růstu míry nezaměstnanosti.
Mzdy se po letech začaly propadat. Růst mezd v Česku totiž poprvé po skoro sedmi letech nepokryje inflaci
Meziroční růst průměrné hrubé měsíční mzdy v ČR ve letošním druhém čtvrtletí poprvé od posledního čtvrtletí roku 2013 nepokryl inflaci, což znamená, že v reálném vyjádření průměrná mzda klesla, a to o 2,5 procenta. Jedná se o její nejvýraznější pokles také právě od posledního čtvrtletí roku 2013, kdy propad činil 3,1 procenta.
Ve druhém letošním čtvrtletí se koronavirová krize promítla také do mzdového vývoje v ČR. Jejímu plnému projevu ovšem zabránila rozsáhlá vládní opatření na podporu ekonomiky, poptávky, zaměstnanosti, a konec konců tedy i samotné mzdové úrovně. V rámci programu Antivirus stát doplácel 60 až 80 procent mzdy zaměstnanců podnikové sféry. Stát ve druhém čtvrtletí přispíval na mzdu bezmála 800 tisícům zaměstnancům soukromé sféry. Tím vlastně uměle a na dluh navyšoval mzdovou úroveň oproti situaci, jež by nastala bez této pomoci. Mzdy se ve druhém letošním propadly méně výrazně než bez existence podpůrných opatření státu i proto, že dění na pracovním trhu se například kvůli standardní dvouměsíční výpovědní lhůtě vyvíjí s určitou setrvačností.
V reálném vyjádření tak za celý letošní rok vzroste průměrná měsíční mzda reálně pouze o 0,5 procenta, když trh práce zaznamená citelné zhoršení své kondice ještě před koncem letošního roku a pak dále v roce příštím. A to zejména kvůli odeznívání efektu podpůrných programů typu Antivirusu, ale také kvůli zmíněné setrvačnosti. (7.9.2020)
