Praha je třetím nejbohatším regionem Evropské unie. Vyplývá to z nejnovějších údajů Eurostatu, které úřad zveřejnil v pátek. Hrubý domácí produkt na obyvatele vyjádřený ve standardu kupní síly, který umožňuje mezinárodní srovnání, činil v české metropoli v roce 2019 celkem 205 procent průměru Evropské unie. Lépe už na tom bylo jen Lucembursko s 260 procenty průměru EU a jižní část Irska s 240 procenty.
Lucembursko je nejbohatším regionem EU dlouhodobě, po celé uplynulé desetiletí. Jižní část Irska na druhé místo poskočila v roce 2015. Růst irského hrubého domácího produktu v roce 2015 byl natolik mimořádný, že k němu, resp. příslušné revizi Eurostat vydal zvláštní prohlášení. Statistický úřad EU tehdy vysvětloval prudký nárůst irského HDP jako důsledek globalizace a přesunu velkých nadnárodních společností. Irsko je vyhledávanou evropskou základnou například velkých amerických technologických firem typu Apple. Právě přítomnost těchto firem v jižní části Irska má lví podíl na tom, že právě od roku 2015 jde trvale o druhý až třetí nejbohatší region EU.
Příklad Irska rovněž ilustruje, že vysoký hrubý domácí produkt na obyvatele nemusí mít zcela těsnou vazbu na životní úroveň obyvatel daného regionu, a to ani po přepočtu dle standardu kupní síly. Hrubý domácí produkt totiž zachycuje bohatství, které se na daném území vytvoří, resp. hodnotu zboží a služeb, které se tam vyrobí, neříká však už, kolik z této vytvořené hodnoty v regionu také zůstává, a už vůbec ne, jak je tato hodnota rozdělena mezi obyvatelstvo.
S tímto na zřeteli je třeba brát také třetí příčku Prahy. Podstatná část hrubého domácího produktu vytvořeného v Praze, resp. firmami sídlícími v Praze, které představují dcery zahraničních mateřských společností, totiž odplyne ve formě dividend do zahraničí.
I tak je jistě příznivé, že Praha svoji pozici v žebříčku v uplynulém desetiletí upevnila. Loni, ale i v roce 2018 obsadila třetí příčku v celé EU, přičemž v letech od roku 2010 se umísťovala na čtvrtém až sedmém místě. Na sedmém místě skončila v roce 2012, od té doby si trendově své umístění v žebříčku zlepšuje. Není to samozřejmost. Například Bratislavský kraj obsadil ještě v roce 2013 čtvrtou příčku, takže se umístil před tehdy šestou Prahou, avšak od té doby klesl až na předloňskou příčku třináctou.
Praha se v letech 2018 a 2019 zato dokázala trvaleji dostat před regiony Brusel a Hamburg, za nimiž od roku 2010 do roku 2017 soustavně zaostávala.
Vláda chystá nový covidový program pro podnikatele, konečně by měl vycházet z propadu tržeb. Kompenzace však znevýhodní ty podnikatele, co s pandemií důmyslně bojují
Vláda chystá nový kompenzační program pro podnikatele - jak firmy, tak OSVČ. Má se jmenovat Covid Nepokryté náklady. Dosáhnou na něj ti podnikatelé, jejichž obrat v době pandemie poklesl o 40 a více procent v porovnání se stejným obdobím posledního předpandemického roku, tedy 2019.
Pokud tedy daný podnikatel v době pandemie utrpěl v porovnání s rokem 2019 pokles tržeb o 40 a více procent, od takto vzniklé ztráty se odečtou prostředky, které případně čerpal z již existujících podpůrných a záchranných programů, jako je Antivirus. Výsledek takového odečtení představuje "nepokryté fixní náklady", přičemž stát bude připraven v rámci nového programu kompenzovat 60 procent z nich, maximálně však do výše 40 milionů korun.
Program by měl být v rámci svých výzev členěn čtvrtletně. První výzva se tedy bude vztahovat k rozhodnému období prvního letošního čtvrtletí, tj. období od 1. ledna do 31. března. Firma nebo OSVČ tedy musí být v tomto období ve ztrátě a zároveň musí vykazovat zmíněný alespoň 40procentní propad tržeb v porovnání se stejným obdobím roku 2019. Při splnění těchto podmínek podnikatel tedy může žádat o podporu v rámci programu Covid Nepokryté náklady, pokud tedy ještě zároveň platí, že k 31. prosinci 2019 nebyl v úpadku, likvidaci, nespolehlivým plátcem, nespolehlivou osobou, ani nečelil kolektivnímu insolvenčnímu řízení.
Je příznivé, že nový program konečně vychází z parametru tržeb, resp. jejich poklesu. Není tedy koncipován dle počtu zaměstnanců. Problematické je však to, že navrhuje kompenzovat pouze 60 procent nepokrytých fixních nákladů. Řada podnikatelů již v druhém roce pandemie nemá dostatek rezervních prostředků, aby pokryla ze svého zbylých 40 procent nákladů. Kompenzace by měla činit spíše 70 až 90 procent, v závislosti na velikosti podniku, kdy nejvyšší procentuální kompenzace by šla podnikům nejmenším.
Dalším sporným číslem v navrhovaném programu je cifra 40procentního a vyššího poklesu tržeb. I zde je vláda až příliš "přísná". Kompenzovat by měla spíše již při 30procentním a vyšším poklesu tržeb. Kompenzace při 40procentním a vyšším propadu tržeb totiž například v oblasti gastronomie bude znevýhodňovat ty podnikatele, kteří na pandemickou situaci pružně zareagovali třeba otevřením výdejních okének s pokrmy. Často kvůli tomu jejich tržby klesají třeba o třetinu, takže na podporu v rámci nového programu by to ještě nestačilo. Zato by na ni dosáhl konkurent, který se výdejní okénko nenamáhal otevřít, takže mu tržby klesly o mnohem více. O více než 40 procent.
Druhá vlna pandemie bere práci citelně rychleji ženám než mužům. Prohlubuje se propast mezi pohlavími i mezi odvětvími ekonomiky
Míra nezaměstnanosti v únoru setrvala na úrovni 4,3 procenta je tak nejnižší v Evropské unii. Tento jistě příznivý výsledek však nelze přeceňovat. Hlubší pohled napoví, že příkopy mezi jednotlivými částmi společnosti se rozevírají.
Zaprvé existuje stále propastnější rozdíl mezi šancemi na trhu práce dle pohlaví. Nezaměstnanost mužů letos meziročně narůstá jen o méně než třetinu, zatímco počet žen hledajících zaměstnání se ve srovnání se začátkem loňska více než zdvojnásobil. Druhá podzimní vlna pandemie zkrátka dopadla mnohem hůře na ženy, resp. jejich zaměstnavatele. Ženy jsou totiž častěji než muži zaměstnány ve zvláště těžce zasažených sektorech, jako jsou obecně služby, konkrétněji pak maloobchod (např. jako prodejní asistentky), ubytování, gastronomie, turistický ruch, kosmetické salony, kadeřnictví atp. Zato „mužské obory“ typu těžšího průmyslu zůstávají pandemickou situací z velké míry nezasaženy, neboť nedochází k jejich plošné uzávěře.
Zadruhé, hloubí se příkop právě mezi jednotlivými segmenty ekonomiky. Na jedné straně jsou odvětví prakticky nezasažená ekonomickými dopady pandemie. To jsou také ta financovaná z velké části či výhradně z veřejných rozpočtů, tedy pozice úředníků, zdravotníků, učitelů, policistů, hasičů a dalších. Pak existují odvětví pandemií naopak velmi těžce zasažená, o nichž už byla řeč. Tato situace vytváří podhoubí pro určitou společenskou polarizaci. Frustrace a únava části veřejnosti se v rámci této polarizace o to snáze přetavuje ve hněv až vzdor vůči státu a vládě, což pak vede k nedostatečnému dodržování protipandemických opatření. Na nedodržování restrikcí se vláda snaží reagovat restrikcemi dalšími, silnějšími, včetně potenciální uzávěry části průmyslu, o které se nyní vede veřejná debata. Svým způsobem se tak země ocitla v jakémsi zakletém kruhu, jejž může zcela přetnout zřejmě jen vakcinace dostatečné části populace.
Neblahé dopady této závažné situace tlumí vládní podpůrná opatření, bez nichž by míra nezaměstnanosti byla o několik procentních bodů výše, až kolem úrovně deseti procent. V letošním roce ale zůstanou dále v platnosti programy typu Antiviru, příp. na něj navazujícího kurzarbeitu, což umožní udržet po celý letošní rok nejnižší míru nezaměstnanosti v EU, maximálně šestiprocentní. Tento výsledek je a bude vykoupen enormním nárůstem veřejného zadlužení, neboť podpůrné programy jsou financovány právě na dluh. Tento dluh se bude splácet v budoucnu zejména navýšením různých daní.
Šok na trhu s ropou: Klíčoví těžaři nezvyšují těžbu, pohonné hmoty v ČR dále citelně podraží
Členové kartelu OPEC a jejich spojenci v čele s Ruskem v sobotu šokovali ropné obchodníky, když nepřikročili k citelnému zvýšení těžby. Umocnili tak obavu trhu, že ropy nebude v čase globálního ekonomického zotavení dost, což vyžene její cenu dále vzhůru. Podpořili tak spekulace, že barel ropy by se ještě letos mohl prodávat až za sto dolarů.
Zatím je barel ropy takové cenovce na hony vzdálený, aktuálně se barel ropy typu Brent prodává za necelých 68 dolarů. Nicméně v reakci na překvapivý krok kartelu a jeho spojenců cena ropy prudce vyskočila na své maximum za celé období od loňského 8. ledna, konkrétně až na 67,75 dolaru. Loni v lednu cena ropy přechodně vyskočila mírně nad sedmdesát dolarů za barel v důsledku vyostřeného blízkovýchodního napětí po zabití Kásima Sulejmáního, velitele jednotek Quds íránských revolučních gard.
Trh předpokládal, že OPEC a jeho spojenci k navýšení těžby přistoupí. Spekulovalo se spíše o tom, jak citelné navýšení bude. Konsensus trhu předpokládal, že pokud nevýšení bude nižší než 1,4 milionu barelů denně, růst cen ropy se nezastaví. Ropa letos už přitom zdražila o více než třicet procent. Nyní lze tedy předpokládat její další zdražení. Příští jednání plánuje OPEC se svými spojenci na 7. dubna.
Tuzemští řidiči se tak musí připravit na znatelné zdražení pohonných hmot, zejména pak benzínu. Ten poprvé od loňského března překročí cenu 30 korun za litr, nárůst cen pohonných hmot se může ale počítat až na koruny. Od začátku roku benzín podražil o 1,50 koruny na litr, nafta pak o necelých 70 haléřů na litr. Zdražování nafty brzdí snížení spotřební daně z ní, které loni vláda schválila s platností od začátku letošního roku.
Rozhodnutí kartelu OPEC a jeho spojenců tak přidělává vrásky na čele tuzemským dopravcům, ale zprostředkovaně také České národní bance. Pro dopravce znamená nákladovou zátěž v čase, kdy je jejich podnikání pod neblahým tlakem v důsledku pandemické situace. Z hlediska ČNB znamená krok OPEC a jeho spojenců zesílení inflačních tlaků.
Forwardoví obchodníci nyní sázejí na to, že ČNB bude muset se základní úrokovou sazbu nahoru hned čtyřikrát během nadcházejícího půldruhého roku. Klíčovým důvodem takové sázky je přesvědčení, že ČNB bude muset utažením měnové politiky krotit příliš silnou inflaci. Tu pochopitelně dražší pohonné hmoty zásadně umocní.
Růst inflačních očekávání by měl ale vrásky na čele dělat ještě někomu: české vládě. V souvislosti s jejich vzestupem totiž stoupá úrok na českých dluhopisech. Úrok na desetiletých dluhopisech vlády ČR dnes překonal úroveň 1,83 procenta ročně – a je tak nejvyšší od května 2019.
Takový vzestup vládě prodražuje obsluhu dluhu. Tento dluh přitom i letos enormně naroste. Vláda tedy bude čelit nepříjemné kombinaci rostoucího dluhu a současně i rostoucích úrokových měr. Ty by přitom vzhledem k vývoji inflačních očekávání rostly i bez navyšování dluhu. S jeho navyšováním tedy porostou tím rychleji, takže celkový růstu nákladů obsluhy dluhu to jen umocní. Vládě tak zbude méně peněz na starobní důchody, školy, nemocnice, dálnice a další veřejné výdaje. (7.3.2021)
