Mor nebo španělská chřipka kosily lidi po milionech. Jsou však bezpečně zamčeny v učebnicích dějepisu. Koronavirová nákaza však zamčena není, naopak se šíří. Výrazněji už i mimo Čínu a další jí blízké asijské země. Trhy po celém světě se obávají, že může představovat první ničivou pandemii éry moderní globalizace.
Včera proto burzy po celém světě zažily své „černé pondělí“. Americké akcie se propadly nejvýrazněji za poslední zhruba dva roky. Celosvětově pak akcie zažily nejprudší pád dokonce za poslední takřka čtyři roky. Nejvýrazněji od roku 2016 se pak propadly také evropské akcie. Takzvaný „index strachu“ VIX vyletěl nejvýše od roku 2018.
Proč burzy zažily svůj černý den právě včera? Vždyť riziko globálního šíření koronavirové nákazy trvá již dobře přes měsíc. Navíc se zdá, že šíření nákazy v jejím ohnisku, ve Wu-chanu, resp. v Číně, zpomaluje. Investory ale vyděsila ta skutečnost, že infekce začala výrazně úřadovat v hi-tech průmyslové Jižní Koreji, ale zejména v Itálii. Uvažování investorů je totiž stále hodně o symbolech. Severní Itálie, oblast Milána, je tradičně vnímána jako centrum nejen průmyslu, ale i financí. Je to jedna z „ústředen“ globalizovaného kapitalismu. A to přesto, že italská ekonomika již přes dvacet let vlastně stagnuje. Žije však z podstaty. Severní Itálie stále patří mezi nejbohatší části světa. Takže i když je Milán tím pádem už spíše jen „ústřednou“ symbolickou, žijící ze své někdejší slávy a významu, váhu stále má. Byť by šlo jen… ano… o váhu symbolickou.
Investoři tak v rámci svých niterných úvah činí značný rozdíl mezi Wu-chanem a Milánem. Mezi Čínou a Itálií. Dokonce mezi Jižní Koreou a Itálií nebo Japonskem a Itálií. Zmíněné asijské ekonomiky jsou sice dravější a mnohem perspektivnější než Itálie, ale Itálie je pořád Itálie. Benátky, ferrari, víno, špagety, turínské paláce, milánská móda a finance. Japonsko, Korea nebo Čína jsou dětmi globalizovaného kapitalismu, Itálie jeho matkou.
A navíc, kousek dál za Milánem je Švýcarsko, Německo se svým průmyslem, tedy další tradiční „ústředny“ kapitalismu. Když už koronavirus dorazil k Milánu, proč by neměl doputovat nejen do Švýcar a Němec, ale také do Londýna, nebo nakonec do New Yorku, na samotný Wall Street? Říkali si včera burziáni. A masivně se svých akcií zbavovali. Zvláště ve vypjatých okamžicích zkrátka i racionální investoři podléhají symbolům. Jedním z nich je i zlato a jeho třpyt. To se včera dostalo na své více než sedmileté cenovém maximum, v korunách dokonce na maximum dějinné.
Naštěstí pouhá symbolika nedokáže myšlení ovlivňovat příliš dlouho. To je vidět dnes. Akcie rostou, zlato zlevňuje. Pokud symbolika – v tomto případě hrozba opakování infekce ničivosti středověkého moru nebo španělské chřipky z doby před sto lety – nebude naplněna reálným obsahem, racionalita a odstup se zase rychle chopí otěží. Symboliku však nepodceňujme. Jeden člověk nakažený koronavirem na Wall Streetu může mít celosvětově na globalizované trhy daleko ničivější dopad než třeba sto, nebo dokonce tisíc lidí, kteří – nedejbože – na infekci koronavirem zemřou v Afghanistánu, Íránu, nebo dokonce v Číně.
MMF kvůli koronaviru snižuje svůj odhad letošního růstu čínské i světové ekonomiky. Vytváří tak další tlak na české instituce, aby tak učinily také, se všemi důsledky
Mezinárodní měnový fond snižuje kvůli koronaviru svůj odhad letošního růstu čínské a také světové ekonomiky. Tento krok tak představuje další tlak na české instituce, v čele s ministerstvem financí a Českou národní bankou, aby i ony snížily svůj odhad růstu Číny. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD – sníží svůj odhad v březnu.
MMF snížil svůj odhad z šest na 5,6 procenta. To je ještě celkem pozitivní výhled. Fond ovšem zároveň varoval, že nastat může i černější scénář. Připomeňme, že třeba ratingová agentura Standard & Poor’s Global Ratings předpovídá čínské ekonomice letošní růst ve výši jen rovných pěti procent.
Odhad letošního růstu světové ekonomiky snížil MMF kvůli koronaviru o 0,1 procentního bodu. Organizace Oxford Economics uvádí, že pokud nákaza koronavirem přeroste v globální pandemii, přijde letos světová ekonomika o 1,1 bilionu dolarů, což je zhruba 4,5násobek ročního výkonu celé české ekonomiky. Ministři financí a šéfové centrálních bank zemí skupiny G20, kteří o tomto víkendu jednají v Rijádu (zástupci Číny, Británie a Ruska se ovšem neúčastní), také ve světle nákazy apelují za to, aby svět snížil svoji závislost na Číně coby „dílně světa“ a obecně zemi, která disproporčně sehrává ústřední roli v až příliš velkém podílu globálních hodnototvorných řetězců. Francouzský ministr financí Bruno La Maire například naznačil, že není dále možné, aby byl západní automobilový, farmaceutický nebo letecký a kosmický průmysl z 90 až 95 procent závislý na dodávkách z Číny.
Ministerstvo financí ČR i ve své aktuální prognóze vychází z předpokladu růstu čínské ekonomiky v letošním roce ve výši 5,8 procenta. Stejnou expanzi čínské ekonomiky přitom předpokládalo už v listopadové prognóze, tedy ještě v době před propuknutím koronavirové nákazy. Je pravda, že v období od listopadu 2019 došlo k podpisu dílčí obchodní úmluvy mezi USA a Čínou, což představuje příznivý impuls pro čínskou ekonomiku.
Česká národní banka zase svůj letošní odhad výkonu české ekonomiky staví na předpokladu růstu čínské ekonomiky v letošním roce dokonce o 5,9 procenta. V důsledku nejnovějšího vývoje kolem koronavirové nákazy lze považovat ponechání odhadu růstu čínské ekonomiky ve výši 5,8, resp. 5,9 procenta za až příliš pozitivní předpoklad.
Z modelu České národní banky přitom plyne, že pokles růstu čínské ekonomiky o procentní bod vyvolává pokles růstu české ekonomiky o 0,25 až 0,3 procentního bodu. Pokud by například čínská ekonomika rostla kvůli koronaviru místo tempa 5,8 procenta letos tempem 5,4 procenta, ministerstvo financí by mělo předpokládat růst české ekonomiky pod úrovní dvou procent (místo nynějšího odhadu tempa růstu ve výši rovných dvou procent). Pokud bude růst ještě nižší, třeba pětiprocentní, jak předpokládá S&P Global Ratings, zdá se být odhad letošního růstu české ekonomiky, jak jej odhaduje ČNB, tedy na úrovni 2,3 procenta, naprostým sci-fi. A to prosím při použití předpokladů a modelů z dílny samotné ČNB.
Na první pohled se zdá, že nejde o nic velkého, jenom o hru s čísílky za desetinnou čárkou. Pokud ale Čína kvůli koronaviru poroste letos tempem pěti procent místo tempa 5,85 procenta (které v průměru předpokládají MFČR a ČNB), pak letošní růst české ekonomiky nebude 2,15 procenta, ale jen 1,9 procenta. Česká ekonomika tak přijde o zhruba čtrnáct miliard korun a státní kasa o pět miliard korun. Vzhledem k tomu, že už nyní se předpokládá hlubší schodek než ten plánovaný při sestavování rozpočtu (40 miliard korun), je třeba počítat s tím, že deficit za rok 2020 by dosáhl 55 až 60 miliard korun.
Tento výpočet ale stojí na předpokladu, že ekonomické zpomalení zasáhne vlastně jen Čínu samotnou. To je však poměrně optimistický předpoklad. Protože pokud bude pokračovat výpadek produkce v Číně, v rostoucí míře budou české firmy zasaženy skrze německou ekonomiku nebo přímo (budou muset hledat nové dodavatele namísto čínských apod., což znamená ztráty a prodražení). Zpomalení české ekonomiky by pak bylo ještě mnohem výraznější, vždyť jen obrat českého obchodu s Čínou činí přes 600 miliard korun ročně. Obrat zahrnuje jak vývoz, tak dovoz, přičemž jak vývoz, tak dovoz budou v případě delšího výpadku čínské výroby citelně poškozeny. Ztráty pro českou ekonomiku by pak mohly být i řád výše než uvedená suma čtrnáct miliard korun. V takovém případě by narostl deficit státní kasy, a to o další desítky miliard nad uvedenou úroveň, v krajním případě až k úrovni 100 miliard korun.
Pokud by se navíc nákaza rozšířila do Evropy a ochromila třeba i německou nebo přímo naši ekonomiku, budou ztráty ještě vyšší. Pak už by byl schodek vyšší než sto miliard korun. To je ale opravdu černočerný scénář, který má nyní stále naštěstí jen velmi nízkou pravděpodobnost. Něco podobného se ale přihodilo v roce 2009, kdy na Česko udeřila světová finanční krize.
Zlato je v korunách nejdražší v historii, v dolarech na sedmiletém maximu. Strach z koronaviru ale dnes tlumí nečekaně dobrá čísla z evropské ekonomiky
Zlato letos v korunách i dolarech zhodnocuje více než kterákoli z měn jednotlivých zemí. V korunách zlato od začátku roku zhodnotilo o zhruba deset procent, v dolarech o přibližně 7,7 procenta. Dnes zlato během obchodování vystoupalo dle dat Bloombergu na svoji nejvyšší dolarovou cenu od 14. února 2013, když se jedna jeho unce prodávala za takřka 1636,60 dolaru. V korunách dnes žlutý drahý kov pokořil historický cenový rekord, když se dopoledne středoevropského času prodával z takřka 37 900 korun za unci.
Bezprostředním důvodem dnešního růstu ceny zlata je opětovné zintenzivnění obav z výraznějšího šíření koronavirové nákazy mimo Čínu. V Číně počet infikovaných překročil 75 tisíc osob, v Jižní Koreji už jsou nakažených více než dvě stovky. Houstne tak strach trhů z toho, že koronavirus citelně zpomalí čínskou a světovou ekonomiku, sníží zisk firem a přiměje centrální banky k dalšímu uvolnění měnové politiky. To vše zlatu nahrává. V ekonomicky špatných časech si totiž udržuje svoji hodnotu. A další uvolňování měnově politiky stlačuje úrokové sazby dolů, takže zlato zbavuje jeho klíčové nevýhody v porovnání s jinými aktivy, tedy toho, že nenese úrok ani dividendu.
Zvláště v kontextu opětovného nárůstu obav ze zpomalení globální ekonomiky jsou nečekaně pozitivní dnešní předstihová čísla z evropské ekonomiky. Index nákupních manažerů v průmyslu eurozóny výrazně překonal očekávání trhu a zaznamenal svoji nejvyšší úroveň od února 2019. Podmínky v průmyslu eurozóny se sice nadále zhoršují, avšak nejpomalejším tempem za poslední rok. Je však třeba mít na zřeteli, že koronavirus si svoji daň ještě teprve pořádně vybere, například v německém průmyslu, který dnes také pozitivně překvapil. V příštích měsících je třeba počítat s tím, že koronavirus se více propíše třeba právě do čísel za německý průmysl. Zvláště tehdy, bude-li se nákaza dále šířit jako dosud.
Svět se bojí, že koronavirus způsobí globální pandemii. Zlato je nejdražší v dějinách, japonský jen přestává být bezpečným útočištěm a výnos amerických bondů asi spadne na historické minimum
V korunách dnes zlato pokořilo další dějinný rekord, když se jedna jeho unce prodávala v přepočtu i za více než 38 800 korun. Dnešní růst korunové ceny zlata k novému rekordu však lze zcela přičíst samotnému zdražení drahého kovu, nikoli částečně i oslabení koruny vůči dolaru, neboť česká měna je nepatrně silnější než v pátek. Za poslední měsíc koruna vůči dolaru oslabila z 22,90 až na páteční úroveň přesahující 23,20, nyní se dolar prodává za zhruba 23,15 koruny.
Skutečnost, že investoři přesouvají své peníze do zlata, svědčí o tom, že mají strach z možného dopadu koronavirové nákazy na celosvětovou ekonomiku. Kromě zlata přesouvají peníze i do dalších takzvaných bezpečných útočišť, například amerických dluhopisů. Výnos desetiletého amerického dluhopisu tak minulý týden uzavíral na své nejnižší hodnotě od července 2016, blízko historického minima. Je zřejmě jen otázkou času, kdy toto historické minimum prolomí.
Jako bezpečné útočiště běžně slouží také třeba japonský jen, v těchto dnech tomu ale tak není. Japonsko je totiž jednou ze zemí zasažených nákazou, pročež investoři spatřují větší bezpečí právě třeba v amerických dluhopisech.
Investoři se nově obávají šíření koronaviru nejen v Japonsku, ale také v Jižní Koreji, Itálii nebo třeba v Íránu. Klíčový index jihokorejských akcií, Kospi, se při dnešním obchodování propadl o tři procenta. Korea je po Číně druhou nejvíce zasaženou zemí. Koronavirus se ale také rozšířil už i do Evropy, do zmíněné Itálie. Italské úřady zrušily v Benátkách, městě, jež ve středověku dalo světu „vynález“ karantény, tamní karneval a podnikají řadu dalších kroků, aby zamezily šíření nákazy, včetně zavírání některých škol a univerzit na severu země. O víkendu byl také na italsko-rakouských hranicích zastaven vlak, a to kvůli obavě, že mezi cestujícími jsou infikované osoby.
Naopak v Číně samotné se objevují známky určité stabilizace situace. Ještě v minulém týdnu čínská ekonomika běžela na zhruba 50 až 60 procent své celkové kapacity. Od dneška je toto číslo o něco vyšší. Jak centrální, tak místní vlády totiž uvolnily kritéria pro opětovné spuštění provozu v průmyslových závodech. Peking se totiž ocitá pod tlakem mezinárodního společenství.
Ministři financí a šéfové centrálních bank zemí skupiny G20, kteří o tomto víkendu jednali v Rijádu (zástupci Číny, Británie a Ruska se ovšem neúčastnili), ve světle šíření nákazy apelovali za to, aby svět snížil svoji závislost na Číně coby „dílně světa“ a obecně zemi, která disproporčně sehrává ústřední roli v až příliš velkém podílu globálních hodnototvorných řetězců. Francouzský ministr financí Bruno La Maire například naznačil, že není dále možné, aby byl západní automobilový, farmaceutický nebo letecký a kosmický průmysl z 90 až 95 procent závislý na dodávkách z Číny.
Čína si uvědomuje, že by její role v mezinárodní ekonomice mohla postupně oslabit, pročež právě usiluje o delikátní balancování situace. Na jedné straně, jak je zmíněno, uvolňuje kritéria pro zahájení provozu ve svém průmyslu. Na straně druhé se snaží omezit vzniklé riziko, že návrat části Číňanů do práce opětovně urychlí šíření nákazy. V posledních dnech tempo šíření nákazy v Číně polevuje, což právě vede vládu k uvolnění kritérií pro znovuzprovoznění části průmyslu. Epidemiologové ovšem varují, že návrat lidí do práce může šíření nákazy opět urychlit.
Z koronaviru se už dávno stalo vedle zdravotní hrozby také politikum. Západní politici jej využívají jako záminku prosazování své dlouhodobé agendy. Zmíněný Le Maire evidentně touží omezit ekonomickou moc Číny. Americký prezident Donald Trump usiluje o to samé, pochopitelně. Koronavirová nákaza mu navíc dává možnost vykreslit globalizaci, jejímž je kritikem, jako děj, jenž ohrožuje nejen pracovní místa, ale nyní už také zdraví. Podobně nyní v zasažené Itálii argumentuje Matteo Salvini, šéf Ligy severu, když kritizuje vládu za málo akceschopnosti v ochraně hranic, v předcházení a boji s nákazou. „Bože nedopusť,“ aby některý z afrických imigrantů byl nakažen koronavirem, nechal se Salvini slyšet o víkendu.
„Obchodům na vsi“ hrozí likvidační pokuty. Obrátí se zákon o dvojí kvalitě potravin proti zákazníkovi?
Tuzemští drobní živnostníci a provozovatelé menších obchodů mají opět o pořádnou starost navíc. Jmenuje se zákon o zákazu dvojí kvality potravin. Ten měl původně vést k nápravě situace, kdy je z Česka „odpadkový koš Evropy“, jelikož Češi kupují v obchodech v řadě případů méně kvalitní, resp. více šizené potraviny, než jaké si pod stejným obchodním označením a ve srovnatelném obalu pořídí třeba Němec, Francouz nebo Švýcar.
Jenže ministerstvo zemědělství napsalo návrh zákona tak, že může vést až k likvidaci malých obchodů, včetně „obchůdků na vsi“, kde žádný jiný takový další není. Hrozí tak, že zejména dotčení vesničané, často starší lidé a senioři, budou muset za nákupem dále dojíždět.
Podle návrhu zákona, který ministerstvo koncem loňského roku poslalo do sněmovny, má totiž právě i „obchůdek na vsi“ nést vedle výrobce odpovědnost za to, že ve stejném obalu se za hranicemi České republiky neprodává kvalitnější potravina, ať už lepší čokoláda nebo méně šizený džus. Pokud si to „obchůdek na vsi“ nepohlídá, hrozí mu pokuta až 50 milionů korun. Něco takového si samozřejmě pohlídat nijak nemůže.
Sněmovní zemědělský výbor, který návrh zákona již projednával, odmítl pozměňovací návrh, aby konečný prodejce odpovědnost za nepatřičnou dvojí kvalitu výrobku nenesl a měl ji jen výrobce, resp. ten, kdo může jejich výrobu ovlivnit (např. řetězec, jenž prodává zboží pod vlastní značkou).
Návrh zákona ovšem kritizuje už i Brusel. Pokud navrhovaná legislativa projde, v krajním případě mohou kvůli pokutám končit v ČR četné malé obchody, často to vesnické. Jejich provozovatelé raději půjdou pracovat jinam, někam, kde nehrozí tak závratné pokuty za něco, co nemohou ovlivnit. (25.2.2020)
