Česká vláda nyní čelí jednomu z nejvyšších úročení svého dluhu mezi všemi zeměmi EU. Za to, aby poskytli desetiletou půjčku, žádají mezinárodní investoři vyšší úrok už jen od vlády maďarské a rumunské. V posledním zhruba měsíci se navíc Česko ocitá v historicky nebývalé situaci, kdy za svůj desetiletý dluh platí o více než dva procentní body než Slovensko. Český desetiletý vládní dluh je tak úročen nejméně výhodně v porovnání s desetiletým dluhem slovenské vlády za celé období od rozdělení společné federace před skoro třiceti lety.
Poměrně vysoký úrok na českém vládním dluhu v kombinaci s citelně rostoucím zadlužením bezpochyby představuje problém. Ten dokumentuje i nejnovější prognóza Mezinárodního měnového fondu, zveřejněná minulý týden. Prognóza předpokládá, že do roku 2026 se veřejný dluh ČR zvýší z předpandemické úrovně 30,2 procenta HDP na 55 procent. Česko tak v pořadí nejméně zadlužených zemí EU klesne ze čtvrtého na jedenácté místo. Vláda by proto měla co nejrychleji představit a naplňovat věrohodný plán ozdravování veřejných financí na léta 2022 až 2032. Jinak občanům hrozí postupné zhoršování jejich životní situace, dané například hůře dostupnou a méně kvalitní veřejnou zdravotní péčí, nedostatečným růstem důchodů či dalším zaostáváním školství.
To vše jsou však nyní z hlediska řadového občana stále poměrně vzdálené hrozby. Setrvačnost vývoje veřejných financí je ovšem značná, pročež je třeba je na úrovni správy veřejných financí začít řešit hned teď.
Část politiků a ekonomů ovšem už hned teď hovoří o „rozvratu veřejných financí“. K němu jistě můžeme dospět, je ovšem nezodpovědné mluvit o něm nyní. Protože prostě nejde o pravdivý popis reality. Pokud by byl, jsou nutně v rozvratu i veřejné finance zemí typu Německa, Finska či Rakouska. A také všech dalších zemí Visegrádské skupiny. Tyto jmenované země mají vesměs vyšší zadlužení než ČR dnes a budou jej mít dle zmíněné prognózy MMF nadále i v roce 2026. Už ani nemluvě o tom, že Česko i v roce 2026 bude stále zadluženo ani ne polovičně v porovnání s Portugalskem, Francií, Španělskem, Belgií, Itálií a Řeckem.
Navíc se v debatě o zadlužování a úrocích z dluhu zapomíná na zásadní věc. Česká republika je dnes prakticky jedinou, poslední zemí EU, která nepřistupuje k umělému stlačování úroku na svém dluhu prostřednictvím centrální banky.
Země eurozóny a Švédsko totiž už dlouhodobě provádějí kvantitativní uvolňování. Polsko a také Rumunsko a Chorvatsko začaly kvantitativně uvolňovat loni v době vrcholné pandemie, maďarská centrální banka svůj program odkupu aktiv za nově vytvářené peníze v té době obnovila. Dánsko, Bulharsko a Chorvatsko mají své měny pevně navázány na euro, neboť se nacházejí v „předpokoji“ pro přijetí eura, v systému ERM II. Bulharsko a Chorvatsko hodlají v řádu několika let jednotnou evropskou měnu přijmout (Dánsko má trvalou výjimku). Takže investoři do dlouhodobého dluhu těchto zemí mohou počítat právě s tím, že riziko menší, kolísavější národní měny nakonec zcela zmizí a úroky na dluhu sofijské i záhřebské vlády už bude stlačovat připravenost mocné monetární palebné síly Frankfurtu. Tato vyhlídka částečně stlačuje výnos bulharských či chorvatských dluhopisů už nyní, což zásadně přispívá k tomu, že zatímco úrok na desetiletém dluhu vlády ČR činí takřka dvě procenta, na dluhu Bulharska představuje jen 0,1 procenta, zatímco na chorvatském 0,9 procenta.
Česko bude pravděpodobně moci kvantitativně uvolňovat také, neboť možnost takového zásahu České národní bance trvale dává novela zákona o ČNB. Tu již schválila Sněmovna, koncem dubna by o ní měl jednat Senát.
Samozřejmě, malá otevřená ekonomika, jako je ta česká, si nebude moci dovolit tak rozsáhlé kvantitativní uvolňování, jaké provádí eurozóna. To však neznamená, že toto opatření pro ni zůstane zapovězené. Maďarsko, Rumunsko, ale i Polsko nebo Švédsko jsou oproti eurozóně také malé ekonomiky, které přitom kvantitativně uvolňují. V prvních třech jmenovaných zemích je inflace momentálně ještě výraznější než v Česku, v Polsku dokonce přesahuje 3,5 procenta. Ani to však tamní centrální bance nebrání, aby kvantitativně uvolňovala za účelem stlačení úroku na dluhu své vlády.
Ekonomové Yasin Mimir z norské centrální banky a Enes Sunel z OECD ve své nově zveřejněné studii analyzují dopad kvantitativního uvolňování v rozvíjejících se ekonomikách včetně polské, maďarské a rumunské. Dospívají k závěru, že v rozvíjející se ekonomice s volně plovoucím kursem a ukotvenými inflačními očekáváními objemově přiměřené kvantitativní uvolňování stlačí či alespoň (v době otřesu finančních trhů) stabilizuje úrok na vládním dluhu, aniž by zapříčinilo oslabení měny a zrychlení tempa inflace. Naopak, může zahrnovat protiinflační prvek. Jestliže totiž centrální banka odkupuje vládní dluh, zhodnocuje tím příslušné vládní dluhopisy v držení jednotlivých komerčních bank. Bankovní soustava je tak kapitálově silnější, atraktivní i pro zahraniční kapitál, jehož příliv upevňuje reálný směnný kurs, což ve výsledku působí protiinflačně.
Pandemická praxe poměrně malých, často rozvíjejících se ekonomik je pro Česko pozitivním signálem. Napovídá, že v případě potřeby bude moci také Česko i s korunou – jako poslední země EU – přistoupit ke stlačování úroku na vládním dluhu prostřednictvím centrální banky. Aniž by tím nepřípadně oslabilo měnu nebo zrychlilo inflaci.
To je tedy další důvod, proč není na místě hovořit o rozvratu veřejných financí ČR. Zároveň to ale nesmí být pobídkou jakékoli české vládě, aby otálela s ozdravením veřejných financí, či se dokonce nemístně zadlužovala.
Ministerstvo financí ve své nové prognóze přiznává, že zrušení superhrubé mzdy se letos moc neprojeví
Ministerstvo financí zlepšilo výhled vývoje tuzemské ekonomiky v letošním a příštím roce. Letos české hospodářství vzroste podle nové, dnes zveřejněné prognózy o 3,1 procenta, stejně jako podle prognózy lednové. Ovšem v roce příštím by si mělo polepšit o 3,7 procenta, zatímco podle lednové prognózy to mělo být jen o 3,4 procenta.
Letošní růst se v mnohem menší míře, než v lednu ministerstvo mínilo, bude opírat o spotřebu domácností. Ta by letos měla vzrůst velmi nepatrně, meziročně jen o 0,1 procenta. V lednu se na ministerstvu domnívali, že spotřeba letos přidá 3,3 procenta. Ministerstvo tedy nepočítá s tím, že se zrušení superhrubé mzdy a realizace odkládané spotřeby promítne nejvýraznějším způsobem už letos. Stát by se tak mělo až v příštím roce, kdy by měla spotřeba domácností růst o citelných 5,7 procenta. Lednová prognóza počítala s růstem spotřeby domácností v příštím roce jen o 2,9 procenta.
Slabší spotřebu by měly ovšem letos zastoupit silnější investice. Jejich vzestup nyní ministerstvo odhaduje letos na 4,5 procenta, kdežto v lednu předpokládalo jejich meziroční růst jen o 3,8 procenta. Vládní výdaje by měly růst mírněji, než udávala lednová prognóza, obdobně by měl být slabší i příspěvek čistých vývozů k růstu ekonomiky.
Nová prognóza ministerstva financí je tak pro letošek i příští rok celkově pesimističtější než minulý týden zveřejněná prognóza Mezinárodního měnového fondu. MMF ve své prognóze předpokládá, že česká ekonomika letos poroste o 4,2 procenta, v roce 2022 pak o 4,3 procenta.
Ministerstvo je pesimističtější i ohledně vývoje na trhu práce. Ani jedna z institucí neočekává výraznější nárůst míry nezaměstnanosti, ovšem letos by tato míra měla dle ministerstva činit 3,6 procenta, zatímco dle MMF jen 3,4 procenta. V příštím roce už MMF předvídá pokles na 3,2 procenta, kdežto ministerstvo financí další růst, na 3,7 procenta.
Míra nezaměstnanosti v ČR by podle obou institucí měla letos i příští rok zůstat nejnižší v EU. I pokud by se totiž vyvíjela dle předpokladu ministerstva financí, žádná z dalších zemí EU ji nebude mít nižší – pokud tedy bereme jakou „bernou minci“ zmíněnou prognózu MMF. V příštím roce by ji ovšem Česko mělo mít stejnou jako Německo, takže by se o první příčku žebříčku zemí EU s nejnižší mírou nezaměstnanosti dělily.
Prognóza MMF je pro letošní rok příznivější v porovnání s očekáváním trhu. Z pravidelného šetření České národní banky plyne, že trh, tedy analytici předních tuzemských i zahraničních finančních institucí, očekávají letos růst české ekonomiky čítající 3,4 procenta. Pro příští rok počítají ve střední hodnotě svých odhadů s expanzí ve výši 4,6 procenta, což je tedy optimističtější prognóza, než jakou předkládá MMF. Trh je tedy optimističtější také než ministerstvo financí.
Pesimističtější než ministerstvo je ovšem Česká národní banka samotná, která ve své aktuální prognóze počítá s růstem v letošním roce čítajícím 2,2 procenta. Zato v roce příštím počítá s růstem 3,8 procenta a je tedy mírně optimističtější než ministerstvo.
Ministerstvu financí pesimističtější výhled umožňuje snáze argumentovat ve prospěch nutnosti a opodstatněnosti hlubšího rozpočtového schodku, České národní bance zase umožňuje méně příznivý výhled snáze argumentovat ve prospěch delšího ponechání základní úrokové sazby na stávající úrovni. Trh ovšem nadále sází na to, že ČNB svoji základní sazbu zvýší v nadcházejícím půldruhém roce o celý jeden procentní bod, což by odpovídalo čtyřnásobnému zvýšení této sazby o čtvrtinu procentního bodu. Naposledy trh na tak agresivní zvyšování sazby ze strany ČNB, čtyřikrát během osmnácti měsíců, natolik pevně sázel takřka před deseti lety, v dubnu 2011, jak vyplývá z úrovně rozpětí příslušných termínových dohod o úrokové míře a tříměsíční sazby mezibankovního trhu v ČR.
Zdražující byty i zelenina ženou Čechy do zahrádkářských kolonií
Ceny zahrádkářských chatek proto dramaticky rostou, některé stojí bez pozemku i milion korun.
Ceny chatek umístěných v zahrádkářských koloniích v ČR v poslední době dramaticky rostou. Stejně tak jejich roční podnájemné. Například v pražské kolonii Na Balkáně je aktuálně v nabídce zahrádkářská chata za takřka milion korun. Ještě před několika málo lety by přitom její cena byla násobně nižší. A zatímco podnájemné před deseti lety běžně činilo dva tisíce korun ročně, dnes představuje i více než dvakrát tolik, až pět tisíc korun.
Důvodem je obecné zdražování nemovitostí, zejména těch ve městech, ale také venkovských chat a chalup. Svoji roli hraje také zdražování zeleniny a ovoce v posledních letech.
Třeba před necelými deseti lety se podle archivovaných inzerátů prodávaly zahrádkářské chatky či kůlny běžně řádově jen za desetitisíce – a ještě to lidem přišlo drahé. „Původní nájemkyně nám zahrádku přenechala za deset tisíc. Šlo o starší paní a docela cenu navyšovala, až se takto vyšplhala,“ povzdechla si před devíti lety v dobovém tisku jedna z nových nájemkyň. Dnes by takovou cenu brala všema deseti. A nejen ona.
Řeč je pochopitelně o těch zahrádkářských chatkách, které nový majitel získává v rámci podnájmu pozemku celé zahrádky. Takové řešení je v současnosti většinové. Podnájemce tedy od předchozího majitele získává vlastní chatku, kůlnu či jen přístřešek na nářadí, avšak pozemek zůstává v majetku někoho jiného. Často jde o obce, na jejichž území daná kolonie stojí. Obce zahrádky mnohdy pronajímají zahrádkářským koloniím, které pak teprve je v rámci podnájmu poskytují jednotlivým podnájemcům. Mnohdy se také musí podnájemník stát členem dané zahrádkářské kolonie, tedy právně zapsaného spolku (před rokem 2014 občanského sdružení), jinak nemá na chatku nárok.
Obce často upřednostňují pronájem zapsanému spolku zahrádkářů před prodejem pozemků jednotlivým zahrádkářům, neboť kalkulují s možnou změnou územního plánu. V jejím důsledku by na daném pozemku mohli stavět třeba developeři, přičemž je pochopitelně snazší uvolnit jim pozemek pro výstavbu, jestliže je stále v majetku obce. Jedno z rizik podnájmu zahrádkářské chatky tak spočívá právě i v tom, že se zánikem nájemního vztahu mezi kolonií a obcí automaticky bez náhrady zaniká podnájemní vztah mezi kolonií a podnájemníkem.
Ceny zahrádkářských chatek citelně rostou i v posledním roce, v době pandemie. Během ní překvapivě značně rostou ceny bytů a domů, ale také běžných chat a chalup. Pro řadu lidí je proto už nedostupný nejen vlastní byt, ale dokonce i chalupa (cena chalupy nyní může činit třeba i několik milionů korun). Podnájem chatky v zahrádkářské kolonii pro ně zůstává poslední možností, jak pobýt trvaleji v zeleni alespoň s jakous takous střechou nad hlavou.
Do kolonií se stále častěji uchylují například i rodiny s dětmi, které ani nezahradničí, jenom si užívají relaxu v zeleni, třeba při grilování – aby se večer vrátily do svého městského bytu v dojezdové vzdálenosti, často ovšem stísněného. Kvůli nedostatečné výstavbě a souvisejícímu mnohaletému růstu cen nemovitostí řada mladých rodin prostě na jiný než stísněný byt bez balkonu a zcela mimo zeleň nemá peníze. Bere pak s povděkem alespoň chatku v zahrádkářské kolonii, byť ještě před pár lety by se její cena zdála naprosto předražená.
Dalším důvodem prudkého zdražování zahrádkářských chatek a příslušných podnájmů jsou poslední dobou výkyvy v cenách zeleniny a ovoce. K citelnému zdražování ovoce i zeleniny v uplynulých letech docházelo v důsledku katastrofálního sucha roku 2018 nebo v důsledku loňské jarní fáze koronavirové pandemie. Čím dražší ovoce či zelenina v obchodech jsou, tím spíše se lidem vyplácí dát více na vlastní zahrádku – a vypěstovat si ovoce a zeleninu svým vlastním úsilím, které je navíc v řadě případů vlastně spíše oblíbeným koníčkem.
Růst cen pohonných hmot žene inflaci nad odhad České národní banky, koruna však i tak oslabuje
Zlevňují brambory, vepřové, plyn i elektřina.
Koruna v reakci na dnešní informaci Českého statistického úřadu o výši březnové inflace oslabila zpět nad úroveň 26,00 za euro. Inflace je totiž mírně slabší, než trh předpokládal. Analytici oslovení agenturou Bloomberg ve střední hodnotě svých odhadů počítali s inflací čítající 2,4 procenta. Ta ale nakonec v březnu dosáhla meziročního růstu jen ve výši 2,3 procenta. Mírnější inflace v očích trhu může poněkud oddálit první zvýšení základní úrokové sazby České národní banky po pandemii, což snižuje atraktivitu české měny. Žádné výraznější oslabení koruny ale z tohoto důvodu čekat nelze.
Inflace totiž stále předčí předpoklad České národní banky z její stále aktuální prognózy, která pro březen počítá pouze s dvouprocentním meziročním nárůstem hladiny spotřebitelských cen.
Klíčovým důvodem rychlejší inflace, než jakou předpokládala ČNB, je vývoj cen pohonných hmot. Ještě v únoru byly ceny pohonných hmot v průměru dle údajů CCS meziročně o takřka čtyři koruny levnější. Jenže v březnu toto meziroční zlevnění vymizelo. Důvodem je jak letošní citelný růst cen pohonných hmot v důsledku omezené nabídky ropy ve světě i postupující vakcinace v řadě zemí, tak i efekt loňské březnové ponížené základny meziročního srovnání cen pohonných hmot. Loni v březnu se totiž v cenách pohonných hmot poprvé, ale zato hned poměrně výrazně projevily dopady pandemické situace a prudkého celosvětového ochlazení poptávky po palivech z důvodů omezení silniční a letecké dopravy i průmyslové výroby nebo mezinárodní přepravy zboží.
V důsledku pandemie však letos v březnu klesaly ceny zemního plynu i elektřiny, což je nejen z hlediska domácností potěšující zpráva. Naopak nadále citelně, takřka o pětinu, rostly ceny tabáku, což souvisí s loňským i letošním zvyšováním spotřební daně z něj. Na druhou stranu citelně zlevnilo třeba vepřové maso nebo brambory. U vepřového se projevuje efekt šíření afrického moru prasat, který způsobil přebytek na evropském trhu, když Čína a další asijské ekonomiky zakázaly dovoz vepřového ze zemí typu Německa, kam se v uplynulých letech z Asie prasečí mor postupně rozšířil. Morová epidemie propukla v létě 2018 v Číně. Pokles cen brambor má pak na svědomí poměrně příznivá loňská úroda, která následovala po letech naopak velmi slabé sklizně, jedné z nejhorších v dějinách ČR, za níž stálo nepříznivé počasí.
Inflace v letošním roce dosáhne průměrně úrovně 2,2 procenta. Růst cen pohání především takzvaná jádrová inflace, jejíž stále citelné tempo pramení z výrazného růst mezd. Ten v rozporu s očekáváním pandemie zpomalila citelně méně, než se čekalo. Přitom v letech 2016 až 2020 nominálně mzdy v ČR rostly čtvrtým nejrychlejším tempem v EU, pokud jde o platy ve veřejné sféře, a pátým nejrychlejším tempem, pokud jde o mzdy v soukromé sféře. Ve veřejné sféře vzrostly o 46,3 procenta, v soukromé o 33,5 procenta. Tento kvapný mzdový růst se stále i dnes promítá do citelného tempa spotřebitelské inflace, které je v rámci EU aktuálně čtvrté nejvyšší. Rychleji ceny rostou pouze v Polsku, Maďarsku a Rumunsku.
Bitcoin se dostal na nový historický cenový rekord, vyjde až na 1,36 milionu korun
Zítra (14.4.) totiž vstupuje na burzu provozovatel největšího online tržiště s kryptoměnami v USA, Coinbase, což kryptoměny dále popularizuje.
Cena nejstarší a nejrozšířenější kryptoměny bitcoinu dnes dopoledne pokořila své historické maximum. Tohoto maxima dosáhla před přesně měsícem, 13. března, kdy se bitcoin prodával až za 61 742 dolarů. Aktuálně se bitcoin prodává za více než 62 tisíc dolarů za kus. V korunách jen cena bitcoinu za svým březnovým historickým rekordem jen o několik málo tisíc, když se kryptoměna dnes dopoledne prodávala až za více než 1 360 000 korun.
Bezprostředním důvodem opětovného cenového vzestupu bitcoinu je chystaný vstup na burzu společnosti Coinbase Global, která provozuje největší kryptoměnovou burzu v USA, Coinbase. K debutu na burze Nasdaq by mělo dojít už zítra. Šlo by o historicky první vstup na burzu některé z významných společnosti z oboru kryptoměn, resp. kryptoaktiv.
Coinbase Global plánuje vstoupit na Nasdaq prostřednictvím přímého zalistování, tedy nikoli prostřednictvím primárního úpisu akcií. Při přímém zalistování firma, jež na burzu vstupuje, nespolupracuje s investiční bankou tak jako při primárním úpisu. Vstup na burzu bez asistence upisující investiční banky je levnějším způsobem získání kapitálu, avšak cena akcie je v takovém případě výsledkem výhradně jen působení tržní poptávky a nabídky.
V rámci přímého zalistování se na burze prodávají pouze vlastnické podíly stávajících zaměstnanců dané firmy nebo jejích dosavadních investorů, kteří se tyto podíly nebo jejich část rozhodli po přeměně v akcie nabídnout veřejnosti. Na rozdíl od primárního úpisu akcií, kdy vznikají zcela nové akcie dané společnosti – proto se někdy hovoří o „primární emisi“ –, v případě přímého zalistování se pouze již existující podíly mění na veřejně obchodovatelné akcie. Tudíž nedochází ke vzniku nových vlastnických cenných papírů, pročež ty stávající nejsou ani „rozředěny“.
Coinbase Global uvádí, že přímé zalistování upřednostňuje před tradičnějším postupem primární emise z toho důvodu, že „demokratizuje přístup a příležitosti pro všechny investory“. Přímé zalistování však roste poslední dobou na popularitě šířeji. Uplatnily jej při vstupu na burzu také třeba Spotify nebo Slack. Minimálně z části za jeho stoupající oblibou stojí to, že firma vstupující na burzu nemusí platit tučné poplatky upisující bance (či bankám), čímž pádem ovšem ani není upisovatelem nastavena upisovací cena.
Středeční zahájení veřejného obchodování s akciemi kryptoměnového online tržiště Coinbase je jedním z nejdůležitějších milníků v celé více než dvanáctileté historii kryptoměn. Dává totiž možnost vézt se na růstové vlně kryptoměn i těm, kteří mají za to, že tato růstová vlna není opřena o skutečnou vnitřní hodnotu kryptoměn, ale je jen výsledkem přechodné mánie či módním výstřelkem. Stejně jako když ze zlaté horečky profitovali i ti, kteří se domnívali, že v dané oblasti těžby žádné zlato není – profitovali tak, že prodávali krumpáče a lopaty.
Dokud budou existovat lidé, kteří věří, že kryptoměny v čele s bitcoinem mohou ustavit nový alternativní platební a transakční „ekosystém“, bude se dařit i burzám jako Coinbase. A bude se tedy také dařit akcionářům těchto burz, i když třeba samotnému bitcoinu či jiné kryptoměně nevěří. I když tedy například nevěří, že by kryptoměny mohli nahradit konvenční měny typu eura či dolaru.
Coinbase není žádné „škvrně“. Podle předběžných výsledků za letošní první čtvrtletí by měla vykázat tržby 1,8 miliardy dolarů. To je více než 1,67 miliardy dolarů, kterou ve čtvrtém loňském utržila společnost ICE, majitel newyorské burzy.
Nejde však jen o velikost Coinbase, ani jen o to, že její akcie představuje obdobu krumpáče v době zlaté horečky. Investorům totiž také umožní uplatnit metody tradičních financí ve stále poměrně novém světě kryptoměn a kryptoaktiv. Modely diskontovaného hotovostního toku ve světě kryptoměn samy o sobě nelze uplatnit, pokud nedojde k výraznějšímu sblížení s tradičním světem financí, jaké představuje třeba právě nadcházející vstup kryptoměnové burzy Coinbase na tradiční burzu Nasdaq.
Na akcie Coinbase půjde uplatnit jak modely tradičních financí, tak i tradiční ukazatele typu podílu „P/E“, který zachycuje poměr ceny za akcii k zisku na akcii. Samozřejmě tím pádem hrozí i to, že se ukáže, že akcie Coinbase jsou nadhodnocené. Což může znamenat, že se investoři začnou výrazněji obávat nadhodnocení i samotných kryptoměn. Jejich cenové výkyvy jsou nyní výsledkem spíše různých psychologických vln, které nejsou exaktně příliš podchyceny. To však vstup Coinbase na burzu alespoň částečně změní.
Burzám se daří, nejen když aktiva, která se na nich obchodují, rostou, nýbrž i když klesají. Vysoká kolísavost kryptoměn, která stále odrazuje řadu zejména konzervativnějších investorů, je tak vlastně základem ziskovosti Coinbase. Pro akcie burzy, jako je Coinbase, je nejhorší stabilita. Ta totiž zpravidla vyvolává útlum obchodní aktivity na burze, jež je pro ni klíčovým zdrojem ziskovosti.
I konzervativní investor do akcie této burzy uvítá, pokud aktiva, s nimiž se na ní obchoduje, tedy kryptoměny, budou co možná nejrozkolísanější.
Navíc, i pokud by nakonec místo bitcoinu začala světu kryptoměn – a nakonec možná i světu jako takovému – dominovat jiná kryptoměna, akcionář Coinbase opět nezapláče. Jeho akcie bude zhodnocovat, ať se bude na burze dominantně obchodovat s bitcoinem nebo jinou z tisíců dalších kryptoměn.
Vstup Coinbase Global na burzu každopádně dále popularizuje a legitimizuje bitcoin a další kryptoměny v očích nejširší veřejnosti. Lze tak předpokládat, že tento krok opět zvýší povědomí nejširší veřejnosti o kryptoměnách i její ochotu do nich část svých peněz vložit. Je tak pravděpodobné, že cena bitcoinu brzy výrazně pokoří i svůj dnes dosažený historický rekord.
České domácnosti v době pandemie platí za elektřinu suverénně nejvíce v celé Evropě
O 37 procent více než domácnosti v Německu.
Obyvatelé České republiky platí v době pandemie suverénně nejvyšší cenu za elektřinu v celé Evropě. Vyplývá to z nových mezinárodně srovnatelných údajů Eurostatu. České domácnosti, které spotřebovávají 1000 až 2500 kilowatthodin elektřiny ročně, platily loni průměrně 4,66 koruny za kilowatthodinu. Po přepočtu dle parity kupní síly měny, který umožňuje mezinárodní srovnání, jde o suverénně nejvyšší cenu v celé Evropě. Jedná se o skoro pětinu vyšší cenu, než jaké čelí po přepočtu dle parity kupní síly měny domácnosti v zemi s druhou nejvyšší cenou elektřiny v EU.
Často se například uvádí, že v Německu je elektřina příliš drahá. Jenže po přepočtu dle parity kupní síly měny stála loni kilowatthodina v Německu tamní domácnosti o 37 procent méně než ty v ČR.
Elektřina v ČR vyšla domácnosti dráž než ty německé dokonce i bez přepočtu dle parity kupní síly měny. V Česku loni bez tohoto přepočtu stála kilowatthodina dle Eurostatu v uvedeném pásmu roční spotřeby průměrně 0,18 eura. V Německu to bylo 0,17 eura.
Po přepočtu dle parity kupní síly se však cenový „náskok“ ČR dramaticky zvyšuje na uvedených 37 procent cenového rozdílu. Přepočet dle parity kupní síly měny přitom poskytuje objektivnější srovnání než prostý přepočet dle směnného kursu, neboť zahrnuje použití přepočtových koeficientů, které odstraňují působení nejen různých směnných kursů, ale i rozdílných cenových hladin.
Uvedené pásmo spotřeby od 1000 do 2500 kilowatthodin elektřiny ročně je nejadekvátnější, neboť zahrnuje domácnosti s běžnou spotřebou elektřiny. Běžná tuzemská domácnost spotřebuje 1100 kilowatthodin na osobu ročně na osvětlení a elektrospotřebiče, 200 kilowatthodin na vaření, 1000 kilowatthodin na ohřev vody a 110 na vytápění. Ne všechny domácnosti ale elektřinu používají ke všem uvedeným účelům.
I když cena elektřiny pro domácnosti v ČR aktuálně meziročně zlevňuje, její zlevnění, k němuž dochází kvůli pandemii mezinárodně, není tak výrazné jako v jiných evropských zemích. (14.4.2021)
