Česká národní banka dnes zcela nečekaně zvýšila klíčové úrokové sazby. Základní sazba se zvedá z dvou na 2,25 procenta. Vzestup sazeb nečekal nikdo z analytiků oslovených agenturou Bloomberg.
Skutečnost, že oznámení výsledku svého dnešního jednání odložila o celou hodinu, svědčí o tom, že jednání bankovní rady bylo bouřlivé. Část bankovní rady si přála zvýšení sazeb již delší dobu. Devizoví obchodníci podhodnocovali pravděpodobnost scénáře zvýšení sazeb v letošním prvním čtvrtletí, přesto je dnešní krok překvapivý. Koruna v reakci prudce posiluje, poprvé od října 2012 pod úroveň 25 korun za euro. Euro se po oznámení nečekaného kroku ČNB prodávalo jednu chvíli i jen za 24,88 koruny.
ČNB vyhodnotila proinflační rizika přicházející z tuzemské ekonomiky jako závažnější než rizika protiinflační, přicházející převážně ze zahraničí, včetně možného rozsáhlého šíření koronavirové nákazy. Zjevně i pod tíhou inflačního výhledu nejnovější prognózy se rozhodla pro zvýšení sazeb. Spotřebitelská inflace koncem loňského roku vystoupala nad tři procenta a nová prognóza zřejmě signalizuje, že inflace zůstane takto poměrně vysoko déle, i v letošním roce. To je pro ČNB problém, neboť ze zákona pečuje o cenovou stabilitu a ta v jejím deklarovaném pojetí odpovídá spotřebitelské inflaci ve výši dvou procent. Více než tříprocentní inflace znamená, že růst spotřebitelských cen převyšuje dokonce i takzvané toleranční pásmo, tedy hodnoty od dvou do tří procent. Prognóza zřejmě naznačuje, že by takto vysoká inflace mohla vydržet déle. Na to se bankovní rada rozhodla reagovat. Právě zvýšením sazeb. Nechtěla zkrátka dopustit, aby se inflace jakkoli „vymkla kontrole“ a tlumící faktory, přicházející zejména ze zahraničí, se jí evidentně zdály nedostatečné.
Je ovšem pravda, že zahraniční faktory, které by inflaci v ČR měly tlumit, nejsou zcela přesvědčivé. Patřilo by mezi ně rozšíření nákazy koronavirem do podoby závažné globální pandemie, ale to je v tuto chvíli naštěstí poměrně málo pravděpodobný scénář. O tom ostatně svědčí i to, že koruna už včera, před rozhodnutím ČNB, posílila na svoji nejsilnější úroveň od roku 2012. Pokud by se investoři koronaviru obávali v jakkoli významnější míře, koruna by takto neposilovala. Navíc, některá data z německé ekonomiky signalizují její stabilizaci, což znamená, že by odpadl další tlumič české inflace. Ten odpadá i kvůli dílčí obchodní dohodě USA a Číny, podepsané v prosinci 2019.
Koruna je na více než sedmiletém maximu vůči euru hlavně proto, že za uložení peněz v korunách lze získat výrazně vyšší úrok než za uložení peněz v eurech. Tyto nůžky se přitom dále rozevřely koncem loňského roku, kdy Evropská centrální banka opět začala tisknout eura ve velkém, znehodnocovat je, a dále tak tlačit na snížení úroku na euru. A po dnešním rozhodnutí ČNB se tedy rozevřou ještě více.
Citelné zdražování – ona více než tříprocentní inflace – se navíc zjevně protáhla do roku 2020, i kvůli růstu spotřební daně na tvrdý alkohol či tabák, úpravě řady ceníků směrem nahoru, například v případě elektřiny pro domácnosti či vodného a stočného, k níž došlo s příchodem roku 2020. Dále letos pokračuje zdražování potravin typu vepřového či cukru.
Dnešní zvýšení úroků ČNB dále zvýší výhodnost ukládání peněz v koruně, což české i mezinárodní investory povede k tomu, aby korunu dále pořizovali, což právě žene její kurs výše. Ruku v ruce s tím ale třeba také sazby hypoték – hypotéky tedy budou letos i kvůli dnešnímu kroku ČNB zdražovat, a to možná i poměrně citelně. Toto vše ovšem platí, pokud vydrží příznivé podmínky ve světě, tj. pokud se nestupňuje americko-čínská obchodní válka a koronavirová nákaza se nebude výrazněji šířit mimo Čínu. Nesmí také opětovně eskalovat napětí na Blízkém východě a nesmí ovšem dorazit nějaká nečekaně špatná makroekonomická zpráva z tuzemska, ale zejména ze světa, například z Německa.
Nečekaně silné posilování české koruny má své kořeny už v období podzimu 2019. Nahrává mu opětovně vysoce expanzivní měnová politika světově významných centrálních bank. Evropská centrální banka (ECB) provádí od listopadu 2019 kvantitativní uvolňování a americká centrální banka realizuje jakési zastřené kvantitativní uvolňování, prováděné v reakci na zářijový závažný výpadek likvidity v americkém mezibankovním systému.
V důsledku je celosvětově trhům masivním způsobem poskytována nová likvidita (lidově řečeno, opět se tisknou dolary či eura ve velkém), což podněcuje jejich apetýt po riziku. Už v posledních třech měsících loňského roku jsme tak byli svědky bujaré nálady na akciových trzích, kterou koncem roku 2019 ještě přiživil dílčí smír v celní válce USA a Číny a výrazné snížení rizika takzvaného tvrdého brexitu. Bujará nálada přetrvala právě i do začátku roku 2020. Obecně vede k tomu, že podstatná část světového kapitálu se přesouvá do rizikovějších aktiv typu akcií nebo i měn, jakou je koruna. Českou měnu navíc zatraktivnil efekt zmíněné opětovně extrémně uvolněné měnové politiky ECB spočívající v rozevírání nůžek mezi úrokovými sazbami v Česku a v eurozóně.
Posilování koruny je prostě do značné míry i výsledkem „idylky“ na světových trzích, tedy příznivé kombinace uvolněné měnové politiky a nadějného vývoje stran celních válek nebo brexitu. Hned první měsíc roku 2020 ale dal tušit, že idylická situace může vzít rychlé zasvé. Blízkovýchodní napětí se ovšem zatím nestupňuje, a ani koronavirová nákaza trhy zatím fatálně neděsí, což ovšem neznamená, že se tak nemůže stát. Situace se může zkomplikovat nejen, co se koronaviru týče, ale též v rámci konfliktu USA a Íránu, ale také v rámci obchodní války USA a Číny a také co se obecné ekonomické situace ve světě týče.
Stále je tedy prozíravé počítat se tím, že koruna svoji pouť letošním rokem zakončí kolem úrovně 25,30 za euro. Kurs koruny k dolaru by měl ke konci letošního roku být na zhruba 22,05 koruny. Silnější koruna vůči dolaru by mohla letos příznivě tlačit na zlevňování třeba elektroniky. Cenově výhodnější by mohla být jak dovážená elektronika, tak ta zakoupená v e-shopech. Elektronika je zboží, které poměrně rychle zastarává, takže během letošního roku bude zlevňovat i bez ohledu na vývoj kursu. Prodejci zkrátka budou muset postupně uvolňovat sklady, aby je mohly doplnit novým, modernějším typem té či oné elektroniky, ať už jde o mobil, televizor nebo třeba bílou techniku. Během roku 2019 zlevnila elektronika v rozmezí od pěti do sedmnácti procent, a to koruna během toho roku vůči dolaru oslabila o zhruba 5,5 procenta. Letos by tedy elektronika mohla zlevňovat i tempem až tempem kolem 25 procent. Při trvaleji příznivém vývoji kursu koruny také Čechům zlevní dovolené, zejména díky výhodnějšímu kursovému přepočtu v místě zahraničního pobytu.
Při výraznějším a trvalejším letošním zlepšení mezinárodní ekonomické a geopolitické situace nelze vyloučit výraznější posílení koruny až k 25,10 koruny za euro, což však není základní scénář. Spíše je třeba opravdu sázet na to, že na mezinárodních trzích bude „střídavě zataženo“. Americký prezident Donald Trump sice nebude příliš chtít stupňovat obchodní válku s Čínou, aby si před volbami nepoškodil ekonomiku, na stranu druhou je bláhové domnívat se, že si i přes zmíněný prosincový podpis dílčí obchodní úmluvy Washington s Pekingem „padnou do náruče“. Peking ovšem ztrácí na vyjednávací síle vůči USA kvůli oslabení své ekonomiky vinou koronaviru.
Koruna letos bude jednoznačně ve vleku mezinárodního dění. Světově významné centrální banky však budou schopny tlumit možné houstnoucí geopolitické napětí či případný nepříznivý dopad šíření koronavirové nákazy nebo stupňování obchodní války a zavádění cel ze strany USA a dalších zemí. Tím budou tlumit i možný strach investorů z držení rizikovějších aktiv, včetně české koruny, tudíž k výraznějšímu oslabení české měny by dojít nemělo. Pravděpodobnější je její výraznější posílení, avšak v základním scénáři skončí koruna nakonec jen nepatrně silnější, než byla koncem roku 2019. Výraznější posílení české měny nastane jen tehdy, pokud se trvaleji budou zlepšovat mezinárodní ekonomické a obchodní podmínky, což je například vzhledem k nevyzpytatelnosti Trumpova jednání docela odvážný předpoklad.
Elektronická evidence tržeb překonala očekávání ministerstva financí z doby přípravy jejího zavedení. I díky tomu se snižuje mezera inkasa DPH, důležitý mezinárodní ukazatel
Elektronická evidence tržeb zatím naplňuje očekávání ministerstva financí z doby přípravy jejího zavedení, a to navzdory pozdějšímu než původně předpokládanému spuštění její třetí a čtvrté vlny. K němu dojde teprve letos.
V Závěrečné zprávě hodnocení dopadů regulace, materiálu k návrhu zákona o evidenci tržeb z roku 2015, je přínos evidence tržeb pro léta 2017 až 2019 vyčíslen na zhruba 31 miliard korun. Podle dnešní informace ministerstva financí byl tento přínos ve skutečnosti ještě o dvě miliardy vyšší, a to zhruba úrovni 33 miliard.
Lepší výběr daní potvrzují i mezinárodní údaje. Evropská komise loni publikovala zprávu k úrovni takzvané mezery inkasa DPH. Mezera inkasa DPH představuje rozdíl mezi objemem prostředků, které by se měly prostřednictvím této daně teoreticky vybrat při naprosto ideálním fungování daňového výběru (žádná země EU takový stav nevykazuje), a objemem, který se v daném roce skutečně vybral. Podle zmíněné zprávy Evropské komise se v letech 2016 až 2017, tedy v době, když již fungovaly první dvě vlny elektronické evidence tržeb, podařilo mezeru inkasa DPH v Česku poměrně razantně snížit.
Mezera inkasa DPH v procentuálním vyjádření, tedy podíl mezery inkasa DPH a objemu prostředků, který by se měl vybrat při zmíněném naprosto ideálním fungování daňového výběru, klesla v roce 2017 meziročně o 2,3 procentního bodu, a sice z 14,7 na 12,4 procenta. Střední hodnota tohoto údaje činila v roce 2017 v rámci celé EU 10,1 procenta, což znamená, že i přes popsané zlepšení se ČR stále nacházela v „horší polovině“ zemí EU dle účinnosti daňového výběru.
Daňový výběr v ČR se zlepšil díky zavedení institutu kontrolního hlášení a EET, ale díky dalším faktorům, působícím již v letech 2010 až 2015. Vždyť ještě v roce 2012 činila mezera inkasa DPH v procentuálním vyjádření 22 procent. Nelze tedy tvrdit, že zlepšování daňového výběru je čistě výsledkem zavedení kontrolního hlášení a elektronické evidence tržeb, jakkoli oba tyto instituty nepochybně ke zlepšení přispěly.
Loni se zahájila výstavba nejvíce bytů od roku 2008. Zahraniční obchod podal třetí nejlepší výkon v historii ČR
Stavebnictví loni mělo nejlepší rok od úderu světové finanční krize před více než deseti lety. Počet zahájených bytů, 38 677, je nejvyšší od roku 2008. Je ovšem pravda, že stále o zhruba pět tisíc bytových jednotek zaostává za vrcholnými léty 2006 až 2008. Částečně je to dáno kapacitním omezení tuzemského stavebnictví.
Stavební trh se totiž v ČR v posledních letech vyvíjí „ode zdi ke zdi“. Po pokrizových, hubených letech, která skončila vlastně teprve v roce 2016, rychle přišla léta tučná, dá se říci až „přetučnělá“. Stejně jako organismus, který si během hubených let zvykne jen na malý přísun potravy, nemá kapacitu vstřebat „nášup“ let „přetučnělých“, nedisponuje ani tuzemské stavebnictví kapacitou absorbovat nynější nárůst poptávky. Kapacitní omezení plyne z toho, že během hubených let odešla z byznysu řada stavebních firem. Snížily se také početní stavy zaměstnanců ve stavebnictví. Na přehřátém trhu práce a v době rekordně nízké míry nezaměstnanosti je pro stavební firmy obtížné získávat nové vhodné zaměstnance, což samozřejmě kapacitní omezení stavební produkce jen utužuje.
Kapacitní omezení také může do značné míry za to, že loni stavební výroba přidala jen necelou třetinu toho, co v roce 2018. Za celý rok 2019 rostla tempem 2,4 procenta, zatímco v roce 2018 činilo tempo 9,2 procenta. Pozemní stavitelství vykázalo loni slabší celoroční nárůst než stavitelství inženýrské. Pozemnímu stavitelství k lepšímu výkonu tedy nepomohl ani zmíněný nejvyšší počet zahájených bytů za více než desetiletí. Inženýrskému stavitelství nahrávalo intenzivnější čerpání peněz z evropských fondů, které často proudí právě do projektů v této oblasti. V letošním roce je třeba počítat se zpomalením tempa růstu stavební produkce, která bude pouze stagnovat.
Zahraničnímu obchodu ČR se v roce 2019 poměrně dařilo, jeho výsledná bilance, přebytek 149 miliard, je třetím nejlepším výsledkem v historii ČR. Vyšší kladné saldo vykázala bilance českého zahraničního obchodu v novodobé historii země počítané od roku 1993 již jen v letech 2016 a 2017. Po většinu roku zahraniční obchod překonával očekávání trhu a zachovával si odolnost vůči nepříznivým mezinárodním ekonomickým podmínkám. V závěru roku si to sice trochu „pokazil“, jelikož prosincový schodek byl hlubší (-6,7 miliardy korun) než trh ve střední hodnotě analytických odhadů předpokládal (-4,9 miliardy). Zklamání má na svědomí zejména horší než předpokládaný prosincový vývoj tuzemského průmyslu. Exportérům nehrálo do karet ani prosincové posilování koruny vůči euru i dolaru. Zahraničnímu obchodu se loni dařilo díky poměrně slabé koruně, ale zejména kvůli odolnosti tuzemského průmyslu, zejména automobilového, vůči německému a čínskému zpomalení.
Vývoz do Německa vzrostl meziročně o necelé procento, což je velmi solidní výsledek, zejména vzhledem k tomu, že náš západní soused se loni ocitl na hraně technické recese. Česko dokázalo navýšit i svůj export do zpomalující Číny, a to meziročně o více než dvě procenta. Vývoz do Maďarska stoupl o více než desetinu, stejně jako export do USA a Ruska. Desetinové navýšení exportu do USA v době, kdy tamní administrativa realizuje dlouhá desetiletí nevídaná ochranářská opatření, představuje velmi dobrý výsledek. Nepřekvapí naopak, že loni poklesl tuzemský vývoz do Británie, a to o necelá dvě procenta. Důvodem samozřejmě byla nejistota spjatá s brexitem. Letos se zahraničnímu obchodu povede o něco hůře. Vývoz totiž poroste méně než dvouprocentním tempem, zatímco dovoz naopak tempem více než dvouprocentním.
Český průmysl se loni poprvé od roku 2013 propadl, do červených čísel ho seslal nečekaně zlý prosincový finiš
Tuzemská průmyslová výroba se v roce 2019 nakonec poměrně nečekaně propadla. Poprvé od roku 2013. Meziroční pokles činí bez očištění 0,4 procenta. Hlubší pokles vykázal český průmysl naposledy v roce 2012, kdy ztratil 0,8 procenta. V očištěném vyjádření je loňský výkon průmyslu ještě o desetinu procentního bodu nižší, neboť pokles činí 0,5 procenta. Roku 2019 v porovnání s rokem 2018 totiž nahrálo to, že měl o jeden pracovní den více.
Do červených čísel loni průmysl stáhly hlavně odvětví strojírenské, kovodělné a hutnické. Na tyto segmenty zvláště neblaze dolehlo zhoršení podmínek v mezinárodním obchodě a také zpomalování klíčových ekonomických celků v čele s Čínou. Americká cla na ocel a hliník, zaváděná už od roku 2018, se loni plně projevila přesměrováním mezinárodních obchodních toků, takže například turecká ocel musela hledat nová odbytiště, včetně trhu EU. Zaplavení tohoto trhu další ocelí pak stlačilo poptávku po její produkci právě třeba i v českém hutnictví.
Dařilo se naopak odvětvím, která jsou méně cyklická, zvláště třeba farmaceutickému, které loni rostlo v ČR takřka o pětinu. Překvapivou odolnost vůči čínskému a souvisejícímu německému ekonomickému zpomalení vykázal loni český automobilový průmysl, který si nakonec připisuje růst 0,7 procenta.
Průměrný evidenční počet zaměstnanců v průmyslu loni poprvé od roku 2013 klesl, a to zhruba o procento, což jen dokresluje skutečnost, že bujará léta české průmyslové výroby loni definitivně skončila. (6.2.2020)
