Komentář Lukáše Kovandy: Průmysl se propadá rychleji, než se čekalo, propouštění hrozí stále akutněji

Listopadový propad tuzemského průmyslu byl ještě výraznější, než trh předpokládal. Není divu. Provozní podmínky v tuzemském zpracovatelském průmyslu se koncem loňského roku zhoršovaly, jako po celý loňský rok. Zhoršování podmínek probíhalo v posledních měsících roku 2019 prudčeji než po zbylou většinu roku. Česko zkrátka přestalo být „imunní“ vůči zhoršování mezinárodních ekonomických podmínek. Prudčeji než loni v listopadu se provozní podmínky v tuzemském průmyslu zhoršovaly naposledy v krizovém roce 2009.

Důvodem rapidního zhoršování je slábnoucí poptávka jak domácích, tak zahraničních odběratelů. V dohledné době přitom nelze očekávat výraznější zlepšení situace, jelikož objem výrobních zakázek tuzemskému průmyslu v prosinci klesal poměrně silně. 

Průmyslové podniky jsou kvůli slábnutí poptávky nuceny snižovat stavy svých zaměstnanců. Zatím to mnohde řeší tak, že nedoplňují zaměstnance, kteří sami odejdou, například do penze. Dochází však již k vlastnímu propouštění zaměstnanců, kteří by rádi pracovali dále.

Primárním zdrojem poměrně ponuré situace v domácím průmyslu je růst nejistoty v mezinárodních obchodních vztazích, který podněcuje zejména americko-čínská celní válka. Ta přispívá ke zpomalování čínské ekonomiky, které se projevuje chřadnutím německého průmyslu, pro jehož výrobky představuje Čína klíčové odbytiště. Chřadnutí německého průmyslu současně „sráží na kolena“ průmysl český, pro který je důležitým odbytištěm zase naopak Německo.

V letošním roce je třeba počítat s mírným poklesem tuzemské průmyslové výroby a s nadále se zhoršujícími provozními podmínky. Zvláště nepříznivě budou zasaženy průmysl hutnický a části automobilového průmyslu, kterážto odvětví jsou vysoce závislá na plynulosti zahraničního obchodu. Obecně bude potížím čelit také těžební průmysl. V těchto segmentech je nejpravděpodobnější pokračování propouštění. Míra nezaměstnanosti v ČR by však nadále měla zůstat nejnižší v rámci zemí EU.

Stavebnictví naráží na nedostatek kapacit – bytů se loni začalo stavět nejvíce od roku 2009

Stavební produkce se v listopadu po propadu říjnovém i zářijovém vrátila k meziročnímu růstu.

Předloni rostl objem stavební produkce meziročně o 9,8 procenta, za rok 2919 bude růst jen zhruba třetinový, konkrétně 3,4 procenta. Letos je pak třeba počítat se stagnací, případně s mírným růstem, který podpoří nutnost rychlejšího čerpání prostředků z fondů EU. Běžící sedmileté programové období totiž příští rok končí.

Růstová dynamika českého stavebnictví postupně zpomaluje, s obvyklým zpožděním za zbytkem ekonomiky. Na růstové dynamice sektor ztrácí nejen kvůli celkovému zpomalení hospodářství, ale i kvůli svým vlastním problémům, jimiž je zejména nedostatek vhodné pracovní síly a dlouhé dodací lhůty, které stavební práce prodražují.

Částečně stavebnictví v porovnání s předloňskem loni zpomalovalo kvůli poměrně vysoké srovnávací základně, jež byla loni podpořena i nezvykle teplou zimou roku 2018. Hlavně ovšem předloni základnu navyšoval celkový boom stavebnictví. Ten způsobil, že stavebnictví relativně záhy narazilo na své limity, například zmíněný nedostatek vhodné pracovní síly. Právě s tím se nyní stále vypořádává, což také z části vysvětluje loňskou celkově jen zhruba třetinovou růstovou dynamiku v porovnání s předloňskem. Tento útlum se přenáší i do roku 2020.

Například počet zahájených bytů byl loni za období od ledna do září nejvyšší od roku 2009. Kapacity stavebních firem jsou tím však do značné míry již vyčerpány, kvůli předchozím takřka deseti dosti hubeným létům, jimiž stavebnictví prošlo. Na současný „nášup“ z poptávkové strany zkrátka stavebnictví není připraveno.

Vhodnou pracovní sílu stavebnictví, jež se po krizi zotavilo nejpozději, „odčerpal“ ve velkém průmysl. Nyní však dochází k postupnému nárůstu počtu zaměstnanců ve stavebnictví, takže se zdá, že odvětví přece jenom zpomalujícímu průmyslu „přetahuje“ pracovníky, které lze využít v obou segmentech, například manuálně pracující dělníky. V průmyslu totiž, na rozdíl od stavebnictví, dochází po celý letošní rok k setrvalému meziročnímu poklesu počtu zaměstnanců, který se navíc postupem roku dále prohlubuje.

Ztráta dynamiky tuzemského stavebnictví je patrná i z mezinárodního srovnání. Objem stavební produkce v ČR loni za první tři čtvrtletí meziročně rostl v kontextu EU jedenáctým nejrychlejším tempem. V pololetí ještě stavebnictví rostlo meziročně průměrným tempem v rámci EU, ale v průběhu třetího kvartálu si v pomyslném žebříčku o dvě příčky pohoršilo a vykázalo v rámci EU podprůměrný růst. Potvrzuje to tedy relativně citelné zvolnění tempa růstu stavebnictví v ČR, jelikož za celý předloňský rok rostlo výrazně nadprůměrným tempem v porovnání se situací v celé EU. Předloňský růst stavebnictví byl devátý nejvýraznější v rámci zemí EU. Loni na takový výsledek tuzemské stavebnictví nestačilo.

Situaci pochopitelně komplikují také dlouhá povolovací řízení, která jsou jeho chronickou bolestí. A vlastně bolestí celé ekonomiky, neboť brzdí například důležité infrastrukturní projekty. Bez zrychlení povolovacích řízení nebude možné realizovat například ani ambiciózní Národní investiční plán, který premiér Andrej Babiš představil v půli prosince.

Třeba Maďaři v uplynulých dvaceti letech staví dálnice ve své zemi po přepočtu na obyvatele násobně rychleji než Češi. Maďaři i v minulém roce v prvních třech čtvrtletích svým prvenstvím ve zmíněném žebříčku zemí EU dle růstové dynamiky stavebnictví potvrzují, že mají dobře nastavenou koncepci výstavby, jak v oblasti pozemního, tak inženýrského stavitelství. Lépe dokážou využít prostředků z fondů EU, které u nich intenzivněji než u nás plynou na ekonomicky celkově přínosnější stavební projekty.

Češi zatím příliš nespoří na horší časy, krize se nebojí

Míra úspor českých domácností vykázala v loňském třetím čtvrtletí úroveň 9,6 procenta, vyplývá z dnešních údajů ČSÚ. Jinými slovy, Češi během období července až září 2019 průměrně uspořili necelou desetinu peněz, které jim v kapse z příjmu zbývaly po zaplacení daní a případném přijetí sociálních dávek. To je znatelně méně než v letech 2014 až 2016, kdy si po proběhlé krizi vytvářeli „polštář úspor“, případně ještě žili v živé vzpomínce na krizová léta, což umocňovalo jejich opatrností motivaci k tvorbě úspor a šetrnějšímu přístupu ke spotřebě. S příchodem roku 2017 ale toto jejich chování vzalo v jisté míře za své a od té doby jsou Češi ve svých výdajích „uvolněnější“, resp. v tvorbě úspor nejsou tak důslední. Jejich obava ze ztráty zaměstnání je stále nízká, stejně jako obava ze zhoršení vlastní finanční situace. Krize se zkrátka Češi stále nebojí.  

Pohonné hmoty v Česku citelně zdražují, prodejci „dohánějí“ prosincové zdražení ropy. Pokud Írán zablokuje Hormuzský průliv, čeští řidiči mohou platit za benzín i 35 korun za litr a více

S příchodem roku 2020 začaly v Česku citelněji zdražovat pohonné hmoty. V uplynulém týdnu zdražil jak benzín, tak nafta o 36 haléřů na 32,36, resp. 32,05 koruny za litr. Pohonné hmoty jsou tak nyní nejdražší od loňského října.

Benzín i nafta se tak nyní prodávají o zhruba 45 haléřů na litr dráže než na Silvestra 2019. Prodejci pohonných hmot s obvyklým zpožděním reagují na růst cen ropy. K tomuto růstu docházelo i během loňského prosince.

Ropa typu Brent během posledního měsíce loňského roku zdražila o více než osm procent, přičemž čerpací stanice v Česku toto zdražení promítají do cen právě až nyní. Vždyť ještě právě na Silvestra 2019 byly benzín i nafta v ČR znatelně levnější než na začátku toho samého měsíce, tedy prosince 2019. Benzín během prosince zlevnil z 32,16 na 31,95 koruny za litr, zatímco nafta z 31,71 na 31,59 koruny za litr.

Navzdory zdražování ropy na světovém trhu pohonné hmoty v Česku během prosince zlevnily a nyní to teprve prodejci pohonných hmot „dohánějí“. Koruna sice od začátku prosince do dneška vůči dolaru zpevnila, o více než dvě procenta, avšak toto zhodnocení české měny není s to absorbovat veškerý nárůst cen ropy, k němuž od začátku prosince na světovém trhu došlo.

Stupňování napětí v americko-íránském konfliktu, které zdražilo ropu na takřka čtyřměsíční maxima, se v cenách pohonných hmot teprve ještě projeví. Pokud bude eskalace pokračovat, do konce února by jak benzín, tak nafta mohly v Česku zdražit až o 1,50 na litr. V tuto chvíli je však pravděpodobnější zmírňování napětí.

Americký prezident Donald Trump nyní signalizuje, že nemíní stupňovat vojenské napětí mezi Spojenými státy a Íránem, byť oznámil nové ekonomické sankce na Teherán. Trhy tento postoj americké administrativy přijímají s úlevou, cena ropy aktuálně klesá. V tuto chvíli se totiž zdá, že ani íránská, ani americká strana nechtějí přilévat oleje do ohně. Otázkou samozřejmě je, zda jim tento postoj vydrží. Postoj Teheránu lze vnímat tak, že si prostě uvědomil, proti jaké vojenské a technologické převaze stojí. Trump zase evidentně nechce vojenský střet, neboť jistě vnímá, že u svých potenciálních voličů mu žádné extra politické body a voličské hlasy v souhrnu nepřinese.  

Pokud by se situace na Blízkém východě zvláštním způsobem vyhrotila, nelze vyloučit, že se ropa Brent bude prodávat až kolem 90 až 100 dolarů za barel. Například v případě déletrvajícího kompletního zablokování Hormuzského průlivu ze strany Íránu hrozí zdražení ropy až do pásma mezi 90 a 100 dolary za barel. V Česku by pak pohonné hmoty zdražily do pásma od 35 do 40 korun za litr, což je ovšem zatím opravdu jen krajní scénář.

V základním scénáři je třeba počítat pro příští týdny jen mírně rostoucí ceny pohonných hmot v ČR. Během příštího týdne dojde ke zdražení v rozsahu od 15 do 25 haléřů za litr. (10.1.2020)