Ceny v tuzemském průmyslu rostly v dubnu nejrychlejším meziročním tempem od roku 2011. Ceny výrobců v zemědělství zase poskočily nejvýrazněji od roku 2017. Na několikaletém maximu se ocitly také ceny stavební produkce. Česko tedy v oblasti výroby zažívá růstový cenový tlak, jaký dlouho nepamatuje.
Tento růst má dvě hlavní příčiny. Tou první je růst cen energií, zejména elektřiny, na světových trzích. Druhou je pak již delší dobu napjatá situace na českém trhu práce, který způsobuje silný tlak na růst mezd.
Rapidně rostoucí mzdy se pak odrážejí ve zdražování výroby, ať už v průmyslu, zemědělství či stavebnictví. Cenový tlak ještě umocňuje obecnější kapacitní omezení, jemuž česká ekonomika čelí a který je patrný právě třeba v oblasti stavebnictví. Ve stavebnictví se nedostává nejen vhodné pracovní síly, ale sektor je jako celek ochromený po řadě hubenějších pokrizových let.
Silné inflační tlaky v oblasti tuzemské výroby se přenesou do spotřebitelských cen, byť je otázka, do jaké míry. Při zlepšení mezinárodní ekonomické situace lze očekávat spíše silnější přenos do spotřebitelských cen, což by pro Českou národní banku byl impuls, aby letos ještě jednou zvýšila svoji základní úrokovou sazbu.
Při špatných nebo dále se horšících podmínkách v mezinárodní ekonomice lze čekat slabší přenos do spotřebitelských cen a Česká národní banka v takovém případě již po zbytek letošního roku ponechá svoji základní sazbu na stávající úrovni dvou procent.
Hutě, které vydělávají každoročně po zdanění 1,5 miliardy, chce premiér odkoupit za pouhou korunu. To by byl věru majstrštyk
Výrok premiéra Andreje Babiše, že stát by mohl koupit ostravskou huť ArcelorMittal za korunu, je předvolebním marketingovým výrokem. Premiér si jím chce získat voliče zejména v Moravskoslezském kraji, kde je situace kolem hutí sledována bedlivěji než v jiných částech republiky. Těžko hledat jediný realistický důvod, proč by na takovou nabídku měl ArcelorMittal přistoupit. To by musel mít premiér ještě nějaké „eso v rukávu“, o němž se ale obecně neví. ArcelorMittal kupce podniku má, takže jej žádná bota netlačí. Mnohem realističtějším řešení je ona trojstranná smlouva, tak nějak to zřejmě nakonec dopadne. V letech 2010 až 2017 ostravské hutě ArcelorMittal vydělávaly v průměru 1,54 miliardy korun konsolidovaného zisku po zdanění.
Liberty House, které ArcelorMittal ostravské hutě prodává, není veřejně obchodovanou společností, takže dostupnost informací o zdrojích jejího financování i aktuální finanční pozici je omezená. V roce 2017 její šéf a zakladatel celé skupiny Sanjiv Gupta, indický rodák, sice plánoval upsání části skupiny na burze, a to už v roce 2018, ale tento záměr se nenaplnil. Z dosavadních Guptových vyjádření plyne, že ocelárny Arcelor Mittal Ostrava nemíní zase rychle přeprodat někomu jinému. Gupta si zakládá na rodinné tradici rozvíjení firem v kontextu generací, nikoli let. To samozřejmě neznamená, že v případě ostravských hutí nemůže udělat výjimku. Gupta je pokračovatelem indické podnikatelské dynastie, svůj byznys rozvíjeli jak jeho děd, tak otec. Právě s jeho finanční založil v roce 1992, když mu bylo 21 let, společnost Liberty House. Dle jeho vyjádření mu vydělává hned od svého založení, přičemž takto získávané a kumulované prostředky mu umožňují realizovat současné rozsáhlé akvizice. Jeho jméno se do širšího povědomí v zahraničí dostává spíše až v tomto desetiletí, což jej odlišuje od všeobecně známých indických podnikatelů (nebo podnikatelů indického původu) typu právě Lakšmího Mittala. (20.5.2019)
