Začátkem března začne platit nový takzvaný realitní zákon. Dnes byl vyhlášen ve Sbírce zákonů. Nová legislativa zpřísňuje podmínky podnikání realitních makléřů v Česku. To v praxi znamená jedno. Část z nich zmizí z trhu, takže ti, co zůstanou, si budou moci stanovit za své služby vyšší cenu. Ve výsledku již tak horentně drahé – a stále nedostupnější – nemovitosti dále zdraží. Nyní o vyšší cenu služby realitního makléře.
Velké realitní kanceláře a i Asociace realitních kanceláří zpřísnění podmínek vítají. Právě proto, že z trhu vytlačí část konkurence. Tedy menší realitní kanceláře nebo makléře-jednotlivce. Méně makléřů na trhu nutně znamená omezení nabídky jejich služeb, což „přeživším“ realitním kancelářím přihraje dodatečný zisk, o který se dosud musely dělit.
Je pravda, že v Česku nyní působí nejvíce realitních makléřů v přepočtu na obyvatele v EU. Zhruba polovina nemovitostí, které na nemovitostním trhu mění majitele, získává nového vlastníka právě za asistence realitního makléře, ať už toho z realitní kanceláře či makléře-jednotlivce.
Makléři-jednotlivci prý nemají dostatečnou kvalifikaci, vzdělání či praxi. To by měl ale posuzovat klient, nikdo jiný. Každý člověk, který chce prodat nebo koupit byt, dům či pozemek, umí posoudit, zda při transakci potřebuje asistenci realitního makléře. A pokud ano, zda to má být makléř z kanceláře nebo makléř individuální. Část klientů si nyní raději vybere makléře-jednotlivce, který nabídne třeba omezený servis, ale za nižší cenu.
Realitní zprostředkovatelé budou po zahájení platnosti takzvaného realitního zákona muset mít odborné vysokoškolské vzdělání nebo vyšší odborné či středoškolské vzdělání kombinované s povinnou tříletou praxí. Případně budou muset získat osvědčení na základě vykonání státem certifikované zkoušky nebo specializovaného kurzu MBA a k tomu mít ještě rok praxe. Zařazení profese realitního zprostředkovatele mezi vázané živnosti sladí podmínky vykonávání této činnosti s evropskou legislativou platnou v členských zemích EU.
V Česku opět řádí ptačí chřipka. Během posledního šíření nákazy zdražila vejce v obchodech o 25 %
V Česku se po třech letech opět objevila vysoce nakažlivá ptačí chřipka. Nelze vyloučit zdražování vajec nebo drůbežího masa, bude ovšem záležet na rozsahu nákazy, a to jak v ČR, tak v Evropě.
V Česku se nyní objevilo letošní druhé ohnisko ptačí chřipky. Nemoc se objevila v komerčním chovu na Pardubicku. První výskyt ptačí chřipky v Česku po třech letech byl zaznamenán letos v lednu v malochovu na Žďársku.
Poslední obdobná situace nastala v Česku v lednu 2017. Ptačí chřipku se tehdy podařilo eliminovat během necelých čtyř měsíců. Cenové tlaky byly v té době patrné zejména v případě vajec. Do Česka byla ptačí chřipka v roce 2017 zavlečena ze sousedních zemí, na území EU se ptačí chřipka objevila už v posledním čtvrtletí roku 2016. Na přelomu let 2016 a 2017 vzrostly evropské ceny vajec až o dvacet procent, z velké části právě kvůli šíření ptačí chřipky, které vede k vybíjení chovů nakaženého ptactva, a tudíž k omezení nabídky vajec na trhu.
V Česku v době poslední kritické fáze šíření ptačí chřipky v Evropě, tedy v období od října 2016 do dubna 2017 vzrostla průměrná cena deseti kusů čerstvých vajec z 26,90 Kč na 33,60 Kč, tedy o zhruba 25 procent. Z velké části byly důvodem právě cenové tlaky související s celoevropským šířením nákazy ptačí chřipky.
Vláda zvyšuje životní minimum, fajn. Měla by ale současné reformovat a nepodceňovat finanční dopady koronaviru
Česká ekonomika i přes své zpomalení stále roste, mzdy jakbysmet, inflace je letos nejrychlejší za takřka osm let a bude zjara možná i čtyřprocentní. Takže zvýšení existenčního a životního minima poprvé právě po osmi letech má své opodstatnění. Celková cenová a mzdová hladina v ekonomice stoupá, tudíž je smysluplné, aby rostla i zmíněná minima. Jinak ztratí svůj dosavadní význam.
Jiná věc je, že navýšení minim znamená navýšení veřejných výdajů. Z kapsy daňového poplatníka tak půjde víc peněz na potřebné, kteří jsou potřební objektivně, ale i na ty, kteří jsou potřební spíš jen z moci úřední. Politici tomu rádi říkají solidarita.
Poslední dobou je v prosazování solidarity zvláště aktivní sociální demokracie. Strana s jen málem vládní odpovědnosti chce rozdávat horem dolem. A pochopitelně zdaleka nejen navyšováním minim. Čili solidarita může ve skutečnosti v některých případech maskovat kupování voličských hlasů na účet daňového poplatníka.
Celkově ale platí, že vláda podceňuje tlak, pod nímž se letos ocitá státní kasa. A dále přidává a přidává. Ministerstvo financí například podceňuje možný dopad nákazy koronavirem na čínskou a zprostředkovaně také českou ekonomiku. V aktuální prognóze vychází ministerstvo financí z předpokladu, že Čína letos poroste tempem 5,8 procenta. Přitom například ratingová agentura S&P Global Ratings počítá ve své nové, únorové prognóze s tím, že čínská ekonomika poroste jen tempem pěti procent. Právě kvůli koronaviru.
Pokud Čína poroste tempem pěti procent, a nikoli 5,8, znamená to zhruba o 0,2 desetiny procentního bodu slabší růst české ekonomiky, dle výpočtu České národní banky. Česká ekonomika tak kvůli čínskému zpomalení může přijít až o desítky miliard korun. Státní kasa by pak byla tenčí o nějaké ty miliardy. Protože bude čelit vyšším výdajům třeba i kvůli zmíněnému navýšení minim a dalších dávek, je třeba nutně hledat také úspory a provádět reformy – třeba penzijní nebo tu týkající se financování veřejné zdravotní péče. To se ale zatím příliš neděje. (17.2.2020)
