Komentář Lukáše Kovandy? Ropa citelně zdražuje, benzín za 40 korun již tuto zimu nelze vyloučit

Rusko či Saúdská Arábie se totiž „pakují“ v době vysokých cen plynu, než na trh dorazí iránská a americká ropa.

Cena ropy Brent dnes (4.10.) odpoledne středoevropského času citelně roste. Poprvé od října 2018 dosáhla cenové úrovně 82 dolarů za barel, plyne z údajů Bloombergu.  Důvodem výrazného růstu je dnešní rozhodnutí kartelu OPEC a jeho spojenců v čele s Ruskem nijak nezrychlovat již domluvené tempo měsíčního navyšování těžby.

Představitelé ropných států na dnešním jednání potvrdili, že i v listopadu navýší těžbu o 400 tisíc barelů denně. Trh spekuloval, že by se OPEC mohl se spojenci dohodnout na výraznějším navyšování těžby, zejména s ohledem na probíhající energetickou krizi, jež je zvláště palčivá v Evropě a části Asie.

OPEC a jeho spojenci využívají situaci, kdy energie celosvětově prudce zdražují, a vyhlížejí strmý růst svých ropných příjmů. Tyto příjmy zemím jako Saúdská Arábie nebo Rusko umožní snáze zalátat díry ve státním rozpočtu, které tam vznikly v důsledku pandemie a souvisejícího dramatického propadu ropných příjmů. Zároveň využívají „okna příležitosti“, kdy se ještě na trhu neobjevila ropa z Íránu nebo USA.

Íránská ropa stále podléhá sankcím USA, a i když Bidenova administrativa signalizuje možné určité oteplení vztahů s Teheránem, fakticky k uvolnění striktní politiky Washingtonu vůči Íránu, s níž začala už Trumpova administrativa, zatím nedochází. Nedochází tedy ani k tomu, že by íránská ropa proudila na světový trh. Omezená nabídka strategické suroviny tlačí její cenu na víceletá maxima.

Břidliční těžaři v USA se nemohou vrátit na trh „ze dne na den“. Svoji produkci omezili v době pandemie, kdy se jim kvůli extrémně nízkým cenám ropy nevyplácela. OPEC a spojenci tak tedy nyní nijak nespěchají s navyšováním těžby, přestože drahá ropa v příštích měsících v zemích jejích čistých dovozců, včetně ČR, přispěje citelně k dalšímu zesílení inflačních tlaků. Za poslední týden zdražil benzín v ČR průměrně o zhruba 30 haléřů na litr, na přibližně 34,20 koruny za litr, nafta pak zhruba o padesátník, na 32,30. Benzín je v ČR nejdražší od roku 2014.

Vzhledem k politice kartelu OPEC a jeho spojenců a k vývoji cen ropy či plynu na světovém trhu nelze vyloučit vzestup cen benzínu v ČR letos v zimě až ke 40 korunám za litr. V jistě fázi ale zřejmě Spojené státy zintenzivní svůj tlak na Rijád, aby ten těžbu navýšil a růst cen ropy přibrzdil. Otázka je, zda se Saúdská Arábie bude ochotna tomuto tlaku podvolit a zda ji případně budou následovat další tradiční těžaři v čele s Ruskem.

Poslední úplatek Andreje Babiše: 1250 korun na elektřinu a plyn do každé domácnosti

Bude peníze shazovat z vrtulníku?

Energetická situace v Evropě, ale i v Asii se nadále zhoršuje. Někteří čeští dodavatelé elektřiny a plynu domácnostem už ohlásili podzimní zdražení až takřka o padesát procent.

Vláda premiéra Andreje Babiše, která odpočítává poslední předvolební dny svého řádného mandátu, proto přichází s plánem, jak českým domácnostem pomoci. Při včerejší předvolební televizní debatě premiér uvedl, že společně s ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem připravili program, v jehož rámci obdrží každá česká domácnost 1250 korun na úhradu energií. Podle premiéra by se opatření týkalo 4,3 milionu domácností. V takovém případě by veřejnou kasu vyšlo na zhruba 5,4 miliardy korun.

Babiš však v televizi svůj záměr představil jen vágně. Operoval například s počtem domácností v ČR ve výši 4,3 milionu, zatímco podle ČSÚ je počet domácností spíše blíže hodnotě 4,5 milionu. Podle dřívějšího návrhu se dotace na energie měla týkat jen zhruba 800 tisíc domácností.

Také není zřejmé, proč by příspěvek na energie měly získávat všechny domácnosti, včetně těch finanční velmi dobře situovaných. Nabízí se jediné racionální vysvětlení: vláda nechce ztrácet čas, příp. intenzivněji zapojovat úřednický aparát, aby odlišovala domácnosti, které na podporu dosáhnout mají, a domácnosti, které ne. Pak ovšem její opatření spíše připomíná „peníze shazované z vrtulníku“. Nelze se tak ubránit dojmu, že jde o narychlo spíchnutý návrh, který má ještě před volbami obyvatelstvo uklidnit, že Babiš jej, co se týče zdražujících energií, na holičkách nenechá.

Premiér si tak za pět až šest miliard peněz daňových poplatníků kupuje zpomalení propadu preferencí v posledním předvolebním týdnu. Podle více předvolebních průzkumů totiž hnutí ANO v posledním přibližně měsíci ztratilo hned několik procentních bodů preferencí, ruku v ruce s tím, jak se dosud nerozhodnutí voliči přiklánějí spíše k jeho politické konkurenci.

Energetická krize v Evropě se přitom nadále zhoršuje. Krize aktuálně zachvátila také sever starého kontinentu. Zejména v Norsku pociťují fatální nedostatek elektřiny z vodních zdrojů. Letos totiž v zemi čelí nedostatku vody, která se tak nedostává hydroelektrárnám. Celá Skandinávie tak zakouší dopad svého odstavování fosilních elektráren v uplynulých letech. Nedostatek elektřiny vyráběné z vody přispívá k dalšímu zhoršení energetické situace v celé Evropě, která již řadu týdnu čelí fatálnímu nedostatku plynu, který prodražuje výrobu elektřiny.

Dušičky se letos lidem v Česku pořádně prodraží

Evropští pěstitelé květin kvůli drahému plynu dávají své skleníky mimo provoz.

Češi si letos o Dušičkách pořádně připlatí. Svátek zesnulých nastává za měsíc a stupňující se evropská plynová krize nutí pěstitele po celé Evropě, zejména v „květinové velmoci“ Nizozemsku, přerušovat provoz svých skleníků. Energie jsou totiž tak drahé, že by se mnohým evropským pěstitelům pěstování a následný prodej květin nevyplácel. Mají totiž své konkurenty například v afrických zemích Keni či Etiopii. A ti jsou schopni dopravit do Evropy květiny dnes již za konkurenční ceny. I tak jsou tyto ceny vyšší, než jaké by si účtovali evropští pěstitelé, pokud by žádná plynová krize neudeřila.

Tradičně nejvyhledávanější smuteční, „dušičkovou“ květinou je v ČR chryzantéma. Do Česka se ročně dováží řezané chryzantémy průměrně za 210 milionů korun.  Nizozemsko se obecně podílí na dovozu květin do ČR ze zhruba 80 procent. Celkově se do Česka každoročně dováží řezané květiny za zhruba 2,3 miliardy korun, přičemž Nizozemsko zodpovídá za 1,8 miliardy z této částky. Vzhledem k tomu, že se v Česku ročně celkově prodají řezané květiny za zhruba čtyři miliardy korun, bezmála polovina útrat lidí v ČR za květiny se týká květin původem právě z Nizozemska.

Nizozemských chryzantém se tedy v Česku prodá ročně za desítky milionů korun, přičemž tyto prodeje vrcholí právě na přelomu října a listopadu, v „dušičkovém“ období. Letos však pěstitelé květin v Nizozemsku a jinde v Evropě svoji produkci omezují. K vytápění skleníků totiž často používají plyn, jehož velkoobchodní cena v EU roste na historické rekordy. Nizozemský burzovní kontrakt na zemní plyn, jenž je směrodatný pro celou EU, včera dosáhl ceny 100 eur za megawatthodinu, což odpovídá zhruba pětinásobku průměru předpandemických let (viz graf níže).

Při takto vysoké ceně plynu v EU se dostávají do konkurenční výhody pěstitelé z východoafrických zemí, kteří díky přirozeně příznivému klimatu mnohdy žádné skleníky nepotřebují. Z evropské plynové krize se tak radují pěstitelé květin v Etiopii či Keni, jimž citelně stoupá odbyt. Zaplňují totiž na trhu místo po nizozemských a obecně evropských pěstitelích, kteří museli „zavřít krám“. Přepravní náklady z afrických zemí jsou sice vyšší než ty z Nizozemska, zvláště nyní při globální přepravní krizi, avšak i tak si kvůli astronomickým cenám vytápění evropských skleníků keňští či etiopští pěstitelé udržují cenovou výhodu. Přesto samozřejmě dochází ke zdražení.

Lidé v ČR se tak musí připravit na to, že si za měsíc při Dušičkách za květiny na hrob pořádně připlatí. A nejen za chryzantémy. Ceny mohou snadno být až o třetinu výše než loni. O zhruba deset procent totiž květiny v ČR zdražovaly už o prázdninách, ještě před propuknutím evropské plynové a obecně energetické krize. A třeba gerbery, které ještě před pandemií stály leckde jen 15 korun, letos o prázdninách vyšly už i na 35 korun. To je zdražení o více než sto procent. Pěstitelé v celé Evropě se totiž během pandemie obávali, že nebudou mít odbyt. Zasadili tedy méně rostlin a už letos v létě tedy nedokázali poptávku pokrýt. Někteří z pěstitelů také pandemii finančně nepřežili a byznys ukončili. I to nyní přiškrcuje celkovou nabídku květin na českém trhu. Do toho všeho udeřila zmíněná mezinárodní přepravní krize, jež prodražuje právě i přepravu květin, a nyní tedy navíc ještě evropská plynová a energetická krize.

Cena plynu v EU roste na pětinásobek dlouhodobých hodnot (zdroj: Bloomberg).

Vláda má problém, Česká národní banka jí zdražuje dluh na víceletá maxima a hrozí dluhová spirála

ČNB má problém také – je nejrozpolcenější minimálně od 90. let.

V pátek před tímto víkendem zdražil dluh české vlády nejvýše od listopadu 2018. Úrok na desetiletém vládním dluhopisu vystoupal dle údajů agentury Bloomberg až na 2,143 procenta. Naposledy byl výše 5. listopadu 2018. Potíž je v tom, že v roce 2018 – a vlastně kdykoli v minulosti – byla absolutní výše vládního dluhu ČR o dost nižší než dnes. Česko si dnes v EU půjčuje společně s Polskem, Maďarskem a Rumunskem vůbec nejdráže.

V listopadu 2018, resp. v posledním čtvrtletí 2018, činil dluh sektoru vládních institucí ČR zhruba 1735 miliard korun. Podle nejnovějších dostupných dat, těch za letošní druhé čtvrtletí, která ČSÚ zveřejnil v tomto týdnu, představoval dluh sektoru vládních institucí celkem 2517 miliard korun. Dluh českého státu je tedy aktuálně o 782 miliard vyšší, než byl tehdy, když si naposledy půjčoval stejně draze nebo ještě o něco – ne o moc – dráž. Jinými slovy, růst úroků nyní veřejnou kasu – tedy společnou kasu nás všech daňových poplatníků – bolí daleko více než před třemi lety. Byť jsou úroky na českém dluhu zhruba tam, kde tehdy, dluh jako takový totiž je o zmíněných takřka 800 miliard výše.

Klíčovým pohonem růstu úroku na českém dluhu je čtvrteční nečekané rozhodnutí bankovní rady ČNB zvýšit základní sazbu hned o 0,75 procentního bodu. Trh nyní i pod vlivem tohoto kroku čeká, že během dvanácti měsíců vystoupá základní sazba ČNB na 2,75 procenta (viz obrázek níže, zelená křivka). Tak vysoko byla základní sazba ČNB naposledy v roce 2008, předtím, než se v ČR projevily dopady pádu americké investiční banky Lehman Brothers a tehdejší navazující světové finanční krize.

Z historického vývoje v tomto tisíciletí je patrné, že se sazbou ČNB čítající 2,75 procenta je v souladu úrok na českém desetiletém vládním dluhu čítající čtyři procenta, případně i ještě o něco více. Nelze tedy vyloučit, že během zhruba jednoho roku vystoupá úrok na českém desetiletém vládním dluhu až na dvojnásobek současné úrovně, z 2,1 na až 4,2 procenta. To by znamenalo opravdu citelný nárůst nákladnosti obsluhy českého dluhu, který během pandemie historicky nebývalým způsobem nabobtnal. Krok ČNB je s jistou nadsázkou – byť možná ani ne přílišnou – měnověpolitickým „zdvižením prostředníčku“ směrem k vládě a ministerstvu financí. Jak ministryně financí Alena Schillerová, tak sám premiér Andrej Babiš vysílali před čtvrtkem jasné signály, že si nepřejí vůbec žádné zvyšování úroků. A ČNB je místo toho zvýšila nejvýrazněji za poslední takřka čtvrtstoletí.

Pro růst sazeb ale nehlasovala celá bankovní rada. Dva její členové, Oldřich Dědek a Aleš Michl, měli stejný názor jako Schillerová nebo Babiš. A vyjádřili jej tak, že na čtvrtečním zasedání hlasovali pro ponechání základní sazby na úrovni 0,75 procenta. Ocitli se v menšině a byli přehlasování. Nicméně do očí bijící je rozpolcenost bankovních radních. Minimálně od 90. let se totiž nestalo, aby bankovní rada navýšila základní sazbu o 0,75 procentního bodu výrazněji, než pro co hlasoval některý z jejích členů – a v tomto případě rovnou dva. Rozdíly v názoru, jak hýbat s úrokovou sazbou, mezi bankovními radními zpravidla čítají 0,25 procentního bodu, velmi výjimečně 0,5 procentního bodu. A vzhledem k tomu, že čtvrteční navýšení sazby bylo nejrazantnější od června 1997, je zřejmé, že minimálně od té doby nikdy nebylo navýšení sazby uskutečněno na základě svým numerickým rozsahem tak výrazného přehlasování – čítajícího tedy 0,75 procentního bodu – některého z bankovních radních.

Banky chtějí, aby splácení hypotéky mohli po rodičích „dědit“ děti, důvodem i aktuální zvýšení úroků České národní banky

Ta je však proti těmto takzvaným mezigeneračním hypotékám.

Byty zdražují, průměrná výše hypotéky roste. A po razantnějším než očekávaném zvýšení základní úrokové sazby České národní banky tento týden bude růst ještě více. Spolu s tím se rozšiřuje okruh lidí, kteří nemají šanci dosáhnout na vlastní nemovitost. Začíná se proto mluvit o prodlužování doby splatnosti, či dokonce o mezigeneračních hypotékách, kde by úvěr přecházel z rodičů na děti. Centrální banka tomu však není příliš nakloněna.

Mezigenerační hypotéky představují krajní projev současné kultury dluhu, jež je dlouhodobě neudržitelná. Už se nestačí zadlužit na celý život, je třeba životů hned dvou. Nenastoupí jednou trojgenerační hypotéka?

Je amorální uvázat jinému člověku k noze kouli v podobě dluhu, byť jde o vlastní dítě. Vlastně tím skoro i hůř!

Když miminko ze slavného přebalu alba Nirvany Nervermind nedávno kapelu zažalovalo, že prý bylo zneužito k dětské pornografii, ťukali si mnozí na čelo. Nyní již dospělý muž chce zřejmě opravdu jen vytřískat peníze, proslavit se. Přesto je sporné za dítě takto, nad rámec běžné výchovy, rozhodovat.

Podobné je to s mezigeneračními hypotékami. Převádět na dítě dluh, ať už v jakékoli formě, působí amorálně. Zejména jde ale o snahu řešit přeregulovanost současného světa další postranní cestičkou, v tomto případě tedy navíc ještě zavánějící amorálností. Nemanipulujme bezuzdně s úrokovými sazbami v ekonomice, umožněme developerům více stavět, bydlení bude dostupnější, a nebude třeba pochybně experimentovat s vícegeneračními hypotékami.

Mezigenerační hypotéky jsou výhodné pro banky, ale už ne tolik pro lidi. Banky dostanou díky delší době splácení ještě více nad hodnotou kupované nemovitosti. Lidem však nemovitosti zdraží. Neboť zavedení mezigeneračních hypoték otevře cestu k hypotéce lidem, kteří si ji nyní nemohou dovolit (a jejich dětem), což umocní poptávku po realitách a vyvolá další tlak na jejich cenový růst.

Schodek státního rozpočtu se dále varovně prohlubuje, letos bude rekordní, přes 400 miliard

Ministerstvo financí musí přijít s plánem konsolidace, ratingové agentury nebudou shovívavé věčně.

Měsíční tempo prohlubování schodku státního rozpočtu bylo dle dnešních údajů ministerstva financí v září nejvyšší od května, když celkový letošní schodek překročil úroveň 300 miliard korun. Státní rozpočet letos vykáže historicky rekordní schodek, mírně přesahující 400 miliard korun.

Ministerstvo financí si v prvním letošním pololetí bezproblémově zajistilo většinu celoroční výpůjční potřeby, což zčásti vysvětluje poměrně výrazný nárůst schodku státních financí během letošního jara. Pravděpodobné další zrychlení prohlubování deficitu k samému konci letoška.

Veřejný dluh ČR dosahoval ve druhém letošním čtvrtletí úrovně 42,7 procenta hrubého domácího produktu, plyne z dnes (1.10.) zveřejněných údajů ČSÚ. To představuje nárůst o více než deset procentních bodů v porovnání s druhým čtvrtletím předpandemického roku 2019. Takový vzestup zadlužení je mimořádný. Vzhledem k pandemickým okolnostem však opodstatnitelný a v mezinárodním kontextu nijak vybočující. Česko naopak stále těží z toho, že vstupní úroveň jeho veřejného zadlužení při propuknutí pandemie byla jedna z nejnižších v celém ekonomicky vyspělém světě.

Z výhody příhodných vstupních podmínek však nepůjde žít věčně. Navíc jsou odkazem předchozích vlád, které za udržení výhody platily často značnou politickou daň. V širším smyslu jsou odkazem předchozích generací, neboť české země jsou dlouhodobě relativně velmi obezřetné stran zadlužování – to platilo dokonce třeba i tehdy, když Československo bylo součástí skupiny zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci.

Po včerejším nečekaně razantním zvýšení základní úrokové sazby České národní banky navíc dále stoupá nákladnost obsluhy českého státního dluhu. Výnos desetiletých dluhopisů vlády ČR včera odpoledne středoevropského času, po oznámení kroku ČNB, poprvé od listopadu 2018 pokořil hranici 2,1 procenta. Společně s Polskem, Maďarskem a Rumunskem platí Česko nyní na svém státním dluhu nejvyšší úrok v celé EU.

Z těchto všech důvodů je tedy třeba co nejdříve předložit věrohodnou strategii dlouhodobého ozdravování tuzemských veřejných financí, kterou si prakticky nelze představit bez plánu podstatného navyšování daňové zátěže obyvatel a podniků v ČR. Dočkáme se jí tedy až po blížících se volbách. Je v dlouhodobém zájmu české veřejnosti, aby se tak po volbách stalo co možná nejdříve a aby šlo o promyšlenou koncepci, na níž panuje obecnější shoda a kterou další politická reprezentace neshodí ze stolu.

Pokud s takovou koncepcí Česko nepřijde, zhorší se rating jeho dluhu, takže ten se dále prodraží, což zemi dostane na dráhu potenciálně krajně nebezpečné dluhové spirály.

Tuzemské veřejné finance se ale potenciálně mohou poměrně snadno vrátit na dráhu udržitelného vývoje. Vlivem pandemie tak nedošlo k rozvratu veřejných financí. Současně je ale právě třeba přijít co možná nejdříve s věrohodným plánem konsolidace veřejných financí pro příštích deset letech. (4.10.2021)