Obchodníci s ropou a další investoři nevěří, že dojednaná mezinárodní dohoda o masivní redukci těžby cenu ropy stabilizuje. Světový trh tak signalizuje, že by nadále měly klesat ceny pohonných hmot v České republice, byť mírnějším tempem než v uplynulých týdnech. Cenová válka Saúdské Arábie a Ruska sice díky dohodě končí, omezení těžby však zřejmě nebude stačit na to, aby se trh při stávající cenové úrovni dostal do rovnováhy.
Trh na dohodu o omezení těžby (12. 4.) totiž zareagoval tak, že se rozšířilo cenové rozpětí mezi termínovým kontraktem na ropu Brent s prosincovým datem dodání a ropou Brent s červnovým datem dodání. Toto rozpětí dosáhlo úrovně až 7,21 dolaru na barel, což je jeho nejvyšší úroveň od 1. dubna 2020. Zesílila tedy situace, označovaná jako „contango“, kdy termínový kontrakt na budoucí dodání svojí cenou předčí kontrakt na dodání dřívější či okamžité. Contango je typickým příznakem tržní situace poznamenané převisem nabídky nad poptávkou. Trh zkrátka míní, že snížení těžby ropy o takřka 10 milionů barelů ropy denně, které představuje jednu z největších redukcí historie, nebude stačit. Pokles poptávky, způsobený koronavirem, totiž odpovídá minimálně přibližně dvojnásobku, tedy zhruba dvaceti milionům barelů denně.
Ropa Brent se aktuálně prodává za 31,50 dolaru za barel, což představuje zlevnění za poslední tři obchodní dny o zhruba jedno procento. Během dnešního obchodování pak ropa Brent zlevňuje o zhruba 0,7 procenta. Je tedy evidentní, že spekulace o dohodě o omezení těžby, ani její samotné nedělní uzavření, cenu ropy příliš nepodporuje. Dohoda je přesto vskutku historická. A to nejen kvůli samotnému objemu snížení těžby. Také tím, že se do mezinárodního jednání vložil americký prezident, který pomohl zprostředkovat smír mezi Rijádem a Moskvou. Donald Trump se tak stal vůbec prvním americkým prezidentem dějin, který se aktivně zasadil o vyšší cenu ropy. Dosud američtí prezidenti levnější ropu vesměs vítali a podporovali. Trump však čelí nepříjemné situaci, kdy příliš levná ropa může zničit mnoho pracovních míst v energetickém sektoru USA, zejména v sektoru těžby ropy z břidlic.
Klíčoví světoví těžaři se v neděli dohodli na historicky rekordním snížení objemu těžby ropy. Státy kartelu OPEC a další tradiční těžaři v čele s Ruskem se zavazují snížit svoji ropnou produkci dohromady o 9,7 milionu barelů denně. Další producenti – USA, Brazílie a Kanada – přispějí ke snížení těžby o dalších 3,7 milionu barelů denně. K redukci, v objemu převyšujícím jeden milion barelů, se přidají i další země skupiny G20, tedy země z dvacítky těch světově ekonomicky nejvýznamnějších. Byť v případě zemí mimo kartel OPEC a jeho spojence typu Ruska nepůjde o záměrné snižování těžby, ale spíše o přirozenou reakci na tržní vývoj, poznamenaný citelným poklesem poptávky. Dohoda začíná platit od 1. května 2020 a bude platit po dva roky. Objem redukce těžby se však bude postupně snižovat. Nejvýraznější snížení, tedy v objemu zmíněných takřka deset milionů barelů denně, platí pouze pro první dva měsíce, tedy do konce letošního června.
Dohodou – uzavřenou v rámci druhého mimořádného jednání během čtyř dní – tak končí nejen cenová válka Saúdské Arábie a Ruska, ale i týdenní maraton mezinárodních bilaterálních jednání a videokonferenčních hovorů.
Cenová válka v předminulém týdnu způsobila pokles cen ropy na minimum od roku 2002, v českých korunách pak dokonce od roku 1999. Zásadně také přispěla k tomu, že ceny pohonných hmot v ČR v březnu klesaly nejvýrazněji za posledních více než deset let. Cenová válka dvou největších světových exportérů ropy totiž způsobila zaplavení světa touto surovinu, a to navíc v čase historicky klesající poptávky, ochromené v důsledku koronaviru.
Cena benzínu se od poloviny ledna, kdy v ČR dosáhla svého letošního maxima, propadla o více než pět korun na litr a je nyní nejnižší od března 2016, když jeden litr stojí 27,08 koruny. Nafta od svého letošního maxima z první poloviny ledna zlevnila o takřka pět korun na litr a byla o víkendu nejlevnější od května 2016, když se jeden její litr prodával průměrně za 27,27 koruny.
Ani po uzavření historické dohody o omezení těžby ovšem není zaručené, že se cena pohonných hmot v ČR stabilizuje. Jisté je ovšem alespoň to, že tempo propadu cen paliv v ČR zmírní. Vzhledem k tomu, že vývoj cen paliv probíhá v ČR se zhruba dvoutýdenním zpožděním za vývojem cen ropy, tak i při její případné cenové stabilizaci v důsledku uzavřené dohody se ceny pohonných hmot v ČR plně stabilizují na přelomu dubna a května. Benzín by se tak mohl stabilizovat na cenové úrovni kolem 26,50 koruny za litr, nafta zase na cenové úrovni kolem 26,70 koruny za litr.
Nezaměstnanost v USA letí vzhůru, podle Fedu může přesáhnout 32 procent. Ve 30. letech přitom činila „jen“ necelých 25 procent
Američtí ekonomové jsou v děsu a úžasu zároveň. Jeden z nich se dokonce vyjádřil v tom smyslu, že by jej nikdy ani ve snu nenapadalo, že taková čísla během své kariéry uvidí. Leč stalo se. Počet nových nezaměstnaných v USA vylétl v týdnu, který končil 28. březnem, doslova astronomicky. Celkem 6,65 milionu lidí se totiž v daném týdnu v USA nově přihlásilo o podporu v nezaměstnanosti. Podobné to bylo i v týdnu následujícím, končícím 4. dubna. To se o podporu nově přihlásilo 6,6 milionu lidí.
Spojeným státům nyní vážně ohrozí nezaměstnanost kolem dvaceti procent. To je zhruba dvojnásobek úrovně z doby finanční krize před zhruba deseti lety. V době, kdy v roce 1933 prezident Roosevelt vyhlašoval svůj New Deal, činila nezaměstnanost zhruba 24 procent. Vrchol z doby Velké hospodářské krize 30. let činí 24,9 procenta. Někteří ekonomové se ale obávají, že letos může nezaměstnanost v USA vystoupat dokonce ke třiceti procentům. Americká centrální banka dokonce varuje, že to může být až 32,1 procenta.
Ve dvou březnových týdnech po úderu koronaviru v USA se o podporu v nezaměstnanosti nově přihlásilo bezmála deset milionů Američanů. Během světové finanční krize a americké recese let 2007 až 2009 trval srovnatelný nárůst, tj. nárůst o deset milionů nových nezaměstnaných, nikoli dva týdny, ale úvodních 6,5 měsíce zmíněné tehdejší recese. To svědčí i historicky nebývalé razanci současného nárůstu. Ačkoli míra nezaměstnanosti v USA je podle nejnovějších, březnových dat 4,4 procenta, je to jen proto, že tento údaje ještě příliš nezahrnují dopad koronaviru. Ten bude patrnější z dubnových čísel. Nyní lze míru nezaměstnanosti v USA odhadovat na zhruba patnáct procent.
Prudký nárůst nezaměstnanosti v USA jde ruku v ruce s citelným růstem nezaměstnanosti také v dalších ekonomikách, včetně ČR. Byť v zemích s méně pružným trhem práce, což je případ právě i Česka, bude nárůst nezaměstnanosti přece jenom pozvolnější než v USA. Pánem situace na trhu práce se napříč jednotlivými světovými ekonomikami stává opět zaměstnavatel. V Česku se tak stává po dlouhých letech utažené situace na trhu práce.
Znárodnění za vytištěné prachy
V Česku se chystá znárodňování. Kdo by pomyslel, že takovou větu ještě někdy uslyší. Nyní něco takového připouštějí jak premiér Babiš, tak ministr průmyslu Havlíček. Mnohým Čechům se už jen při vyřčení slova „znárodnění“ dělá lehce nevolno – a vůbec nemusí jít o pamětníky Února 1948. Ne, nepropadáme se v čase. Zato se ekonomicky propadáme tak rychle, že vláda musí o takových věcech, jako je kapitálový vstup do některých firem, začít uvažovat. Je to nyní výstraha ekonomická, ne politická. Hrozí opakování třicátých let a tehdejší krize, nikoli let padesátých. Čekejme historicky bezpříkladné záchranné akce na mezinárodní úrovni, včetně takzvaného „shazování peněz z vrtulníku“. A dobře se na to připravme.
Letečtí přepravci jsou jen první na ráně. Celosvětově. Jestliže Babiš s Havlíčkem v souvislosti s možným kapitálovým vstupem do některé z firem nejčastěji zmiňují aerolinku Smartwings, nejsou v tom sami. Například italská vláda už v březnu zahájila proces převzetí přepravce Alitalia. Řím bude aerolinky vlastnit, dokud se nenajde kupec, což se však vzhledem k současné koronakrizi jen tak nepodaří. Německá vláda je zase připravena získat kontrolu nad leteckým přepravcem Condor. Polské aerolinie LOT, které měly dle lednové dohody Condor převzít, totiž z obchodu zřejmě vycouvají, také právě kvůli koronavirové krizi. Před bankrotem se kvůli koronaviru nachází belgický přepravce Brussels Airlines, člen skupiny Lufthansa. Jednou z možností, jak aerolinku zachránit, je její opětovné znárodnění. Samotný přepravce Brussels Airlines sice nikdy vládou vlastněn nebyl, jeho přímý předchůdce, SABENA, však ano; aerolinky SABENA zkrachovaly v roce 2001. Dokonce i australská vláda prověřuje možnost znárodnění leteckých přepravců. V úvahu připadá zejména druhá největší aerolinka v zemi, Virgin Australia, která se kvůli koronaviru ocitá ve svízelné finanční situaci.
Samozřejmě, převzetí firmy vládou, znárodnění, by měl být opravdu jen krajní krok. Státní vlastnictví firem je totiž, jak známo, velmi často značně neefektivní, takže celospolečensky může být přínosnější žádné znárodňování nepodnikat a kolabující firmu ponechat svému osudu – jakkoli krutě to může znít. Nicméně je zřejmé, že vlády celého světa – včetně vlád tradičních tržních ekonomik – se v mnoha případech raději zadluží a kolabující firmě znárodněním alespoň prodlouží život. A nepůjde jen o letecké přepravce.
Itálie je v poměru k HDP více než čtyřikrát zadluženější než Česko, přesto Alitalii zachraňuje. Ani nejzadluženější vlády světa tedy zatím od znárodňování neodrazují jejich obří závazky. Česko se tedy rámci současné mezinárodní situace těžko může vymykat. To spíš, pokud by žádnou možnost znárodnění nepřipustilo. V porovnání s Itálií a s většinou dalších zemí EU má Česko na takový „špás“ dost zdrojů. Může se totiž dále masivně zadlužit, aniž by se jeho dluh byť jen přiblížil polovině dluhu italského.
Italský dluh navíc dále nabobtná, a rozhodně nejen kvůli převzetí Aliatalie, to bude nakonec jen drobnost mezi všemi novými dlužnými položkami. Bývalý italský premiér a někdejší dlouholetý eurokomisař Mario Monti už minulý týden varoval, že pokud na sebe další díl spoluodpovědnosti za italský dluh nepřevezmou rozpočtově ukázněnější země ze severu eurozóny, zejména Německo a Nizozemsko, bude to znamenat smrt eura. Monti naléhá, aby tyto země umožnily vznik eurodluhopisu. Což v praxi znamená, že na italský dluh se bude skládat německý nebo nizozemský daňový poplatník. Berlínu či Amsterdamu totiž vzrostou náklady na obsluhu dluhu.
Eurodluhopis, v poslední době označovaný také jako koronadluhopis, by naopak zlevnil půjčování Římu, protože ten by se mohl opřít o finanční sílu severních zemí eurozóny. Ani to však na zotavení italských veřejných financí stačit nemusí. Navíc i koronadluhopis může narazit v Bundestagu, který by jej zřejmě musel posvětit.
Itálii tak zřejmě nakonec bude muset pomoci nějaká neotřelá měnověpolitická „magie“ v podání Evropské centrální banky. A zde musí zpozornět i Česko.
Itálie a některé další evropské státy jsou totiž už tak předlužené, že dříve či později – dost možná dříve než později – jim nezbyde nic jiného než magie typu již zmíněného „shazování peněz z vrtulníku“.
Toto opatření – navzdory svému poněkud nešťastnému názvu – nespočívá nutně v tom, že by každému občanovi dané země (nebo dokonce soustátí) měla přistát na účtu určitá pevná suma peněz. Ve své podstatě totiž spočívá v tom, že vláda od centrální banky získá nově vytištěné miliardy eur, korun či jiné měny, aniž by je musela kdy splatit. Jde vlastně o věčnou půjčku nově vytištěných miliard, která – protože nebude nikdy splacena – nenavýší veřejný dluh ani o haléř.
Poměrně málo zadlužené Česko se rozhodně k takovému opatření uchylovat nemusí. Na záchranu své ekonomiky má dost konvenčních zdrojů – což tedy znamená, že se celkem mohutně může zadlužit, aniž by se mezinárodní investoři začali obávat možné platební neschopnosti. Vláda ČR a Česká národní banka by ovšem i tak měly co nejdříve prověřit a případně odstranit možné legislativní překážky „shazování peněz z vrtulníku“. Vězme, že po „shazování peněz z vrtulníku“ jako možném řešení ekonomické koronakrize právě teď volají největší světové kapacity akademické ekonomie.
Lze si tak představit, že již v dohledné době budou některé západní ekonomiky, a nejen Itálie, znárodňovat a zachraňovat svá pracovní místa prostě tak, že jim na to centrální banka vytiskne peníze, takže se nezadluží ani o eurocent.
Netřeba domýšlet, že Česko se v takovém případně ocitne hned ve dvojí nevýhodě, pokud tento trend vývoje v západních zemích nebude reflektovat. Jestliže totiž jiné západní ekonomiky budou znárodňovat a zachraňovat svá pracovní místa, aniž by se přitom – díky „shazování peněz z vrtulníku“ – zadlužily, Česko se střelí do nohy jednak tím, že takové převzetí neprovede, a zadruhé tím, že i když jej provede, bude ho „po staru“ financovat dluhem. Český dluh pak může snadno růst rychleji než dluh jiných zemí, což jej relativně prodraží a vládě ztíží podporu ekonomiky při jejím zotavování ze současné situace. (13.4.2020)
