Zlevňování pohonných hmot v ČR v minulém týdnu pokračovalo ve vysokých obrátkách. Dodavatelé a prodejci se totiž zbavili zásob pořízených za vyšší cenu a také je konkurenční boj mezi benzínovými pumpami přiměl snížit své marže tak, aby více odrážely aktuální propad cen ropy na světových trzích. Cena ropy Brent se po dosažení svého mnohaletého maxima počátkem října propadla o zhruba třicet procent. Přitom benzín Natural 95 zlevnil u českých čerpacích stanic oproti svému říjnovému mnohaletému maximu pouze o čtyři procenta (z 33,83 koruny za litr na 32,49), kdežto cena nafty se oproti svému listopadovému mnohaletému maximu zatím snížila jen o 2,4 procenta (z 33,78 koruny za litr na 32,97). Nutno však říci, že cena ropy je pouze jednou ze složek konečné ceny pohonných hmot. Dalšími složkami jsou DPH a spotřební daň či výše zmíněné marže. I pokud by ropa zlevnila na cenu nula korun, litr benzínu by čistě kvůli daním stál přibližně šestnáct korun a litr nafty zase třináct.
V posledním týdnu zlevnil benzín o 31 haléřů na litr a nafta o 25 haléřů na litr. Rozdíl mezi cenou litru nafty a cenou litru benzínu vylétl v uplynulém týdnu nad 50 haléřů. Předtím se něco takového přihodilo naposledy v prosinci 2012. Pokles cen nafty tlumí probíhající topná sezóna, jež zvyšuje poptávku po topné naftě, a také fakt, že petrolejová frakce, která se do nafty přidává za účelem dosažení její předepsané kvality, je letos dražší než v uplynulých letech. Celkově je pak cenový pokles pohonných hmot tlumen slabou úrovní koruny vůči dolaru, ve kterém se ropa obchoduje. Česká měna se nyní prodává stále blízko své nejslabší úrovně vůči dolaru za poslední bezmála půldruhý rok, aktuálně je v porovnání s touto úrovní jen o 1,75 procenta silnější.
V příštím týdnu lze očekávat další znatelné zlevnění pohonných hmot v ČR. Benzín zlevní o 25 haléřů na litr, kdežto nafta o dvacetník. Ceny ropy na světových trzích se po zmíněném dramatickém propadu od posledního listopadového týdne stabilizovaly. Ropa Brent se prodává za ceny kolem 60 dolarů za barel.
Ke stabilizaci cen ropy přispívá týden stará dohoda kartelu OPEC a přidružených těžařů v čele s Ruskem spočívající o snížení těžby ropy. K redukci těžby však bude docházet postupně v řádu několika měsíců a trh zatím není příliš přesvědčen o tom, že jednotliví aktéři dohody své závazky opravdu dodrží. I proto zatím ceny ropy nereagují růstem. Tlak na jejich růst tlumí také napětí v obchodních vztazích USA a Číny, silný dolar nebo hrozba takzvaného tvrdého brexitu
Rozhodnutí zatím nedoporučit kroky vstříc euru je rozumné a ekonomicky opodstatněné
Dnešní verdikt ministerstva financí a České národní banky, které nedoporučily vládě prozatím stanovovat cílové datum vstupu do eurozóny, je rozumný a má dobré ekonomické opodstatnění. Přínosy přijetí eura v tuto chvíli nepřevažují ani nekompenzují náklady takového kroku.
Česká ekonomika by přijetím eura získala stabilnější, méně zranitelnou a méně kolísavou měnu. Podnikové sféře by odpadla podstatná část nákladů spojených se zajištěním se proti kurzovému riziku.
Na druhou stranu by ovšem česká ekonomika tíživě pocítila dlouhodobý náklad v podobě ztráty vlastní nezávislé měnové politiky. Také by přišla o možnost dohánět ekonomicky vyspělejší státy prostřednictvím postupného zpevňování koruny, zbyl by v tomto ohledu pouze inflační kanál dohánění. Přitom z empirických sledování zemí, které euro přijaly během jednotlivých fází rozšiřování eurozóny, neplyne, že by euro podporovalo vzájemný obchod s dalšími členskými státy evropské měnové unie. Podíl objemu zahraničního obchodu se státy eurozóny a objemu zahraničního obchodu se státy Evropské unie se po přijetí eura v jednotlivých fázích rozšiřování eurozóny v souhrnu nenavyšuje, spíše je třeba hovořit o stagnaci.
Zejména by ovšem Česká republika přijetím eura vstoupila do měnové unie, která podle poměrně širokého konsensu předních světových ekonomů, jako je například laureát Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz, trpí fundamentálními nedostatky ve své samotné architektuře. Ty sice lze odstranit, ovšem takový zásah vyžaduje značné odhodlání a vůli evropských politiků a hlubokou a důslednou reformu eurozóny, která – stejně jako zachování její nynější podoby – ovšem není bez rizika a bez nákladů. Tyto náklady bezprostředněji a tíživěji dopadnou na členské státy eurozóny než na státy nečlenské.
Autor je hlavní ekonom CZECH FUND (13.12.2018)
