ČSA ale bojují o přežití, už za tři dny končí ochrana před věřiteli.
Skupina Smartwings hromadně propustí zaměstnance své dceřiné společnosti ČSA. Může jít o všechny její zaměstnance, až 430 lidí. Krok je důsledkem koronavirové krize, která světovému letectví způsobila nejtěžší chvíle v jeho více než stoleté historii.
I pokud letos koronavirová krize nakonec díky vakcinaci do značné míry odezní, nelze předpokládat, že se letecká doprava celosvětově vrátí na úroveň předpandemického roku 2019 dříve než zhruba v roce 2025. I skupina Smartwings počítá s tím, že její zotavování potrvá léta. Konkrétně šest let. Tak dlouho má totiž trvat záchranný plán, jejž nyní dojednává se svými „zachránci“: tedy s bankami a se státní pojišťovnou EGAP, která má záchranný úvěr ve výši dvou miliard korun garantovat.
Ke dvěma miliardám garancí žádá skupina Smartwings stát také o 1,1 miliardy koruny nevratné státní pomoci. Argumentuje, že tak jako autobusoví zájezdoví dopravci mají nárok na „sedačkovné“, měla by mít nárok na podobnou pomoc i ona. Smartwings si „sedačkovné“ představuje jako kompenzaci za to, že její letadla loni během jarního nouzového stavu nesměla do vzduchu. A že tedy byla uzemněna celá její flotila, nejen problémová letadla 737 MAX.
Aerolinku tlačí čas. Už za tři dny, 27. února, končí mimořádné moratorium, které ji chrání před věřiteli. Skupina Smartwings dosud během moratoria financovala jen svůj provoz. Splácení dluhu bankám, pronajímatelům letadel a dalším věřitelům mohla skupina díky moratoriu odkládat. Za období do loňského srpna, od kdy moratorium platí, se jedná o jednu až dvě miliardy korun v odsunutých platbách. Moratorium má zásadní podíl na tom, že aerolinka dosud přežívá.
Z dojednávaných dvou miliard úvěrů, poskytnutých konsorciem celkem čtyř bank a garantovaných státní pojišťovnou EGAP do výše 80 procent jistiny, ovšem skupině Smartwings nakonec zůstane jen přibližně polovina. Třeba právě proto, že kvůli konci moratoria ihned bankám splatí část svých závazků. Banky daly, banky ale také hned vezmou.
Smartwings proto musí hledat peníze ještě jinde. Přímá, nevratná pomoc od státu je nejistá – dokonce ani nyní oznámené propouštění v ČSA stát obměkčit nemusí, veřejnost je vůči Smartwings naladěna spíše negativně a vláda si nebude chtít svoji již tak pošramocenou pověst kazit kontroverzní záchrannou akcí specifického podniku. Byť jeho specifičnost a unikátnost je zároveň argumentem pro státní pomoc šitou na míru.
Aktivně proto Smartwings nyní komunikuje také s americkým výrobcem letadel Boieng, ve věci odškodnění za nucené odstavení problémových „MAXů“, které byly uzemněny od března 2019 až vlastně doposud. Tuzemská aerolinka preferuje mimosoudní dohodu. Loni už od Boeingu dostala v přepočtu zhruba 220 milionů korun jako vrácenou zálohu za jeden neodebraný „MAX“. Zásadní otázkou je, na kolik si skupina Smartwings může na základě případného mimosoudního vyrovnání s Boeingem vlastně přijít.
Vodítkem mohou být jiná podobná vyrovnání. Boeing se v uplynulé době dohodl hned s několika aerolinkami na vyrovnání za předloňské uzemnění. K největším provozovatelům „MAXů“ patřily v době uzemnění americké aerolinky Southwest Airlines a American Airlines, v jejichž barvách létalo 34, resp. 24 strojů. S těmi se Boeing dohodl na blíže nespecifikovaném vyrovnání na přelomu let 2019 a 2020.
Výrobce letadel však uzavírá dohody i s menšími provozovateli. Například loni v červnu se s ním na vyrovnání dohodla největší evropská cestovní kancelář, německá Tui, provozující patnáct „MAXů“.
Na přelomu let 2019 a 2020 se také na vyrovnání s Boeingem dohodly turecké aerolinie Turkish Airlines, které v době uzemnění provozovaly tucet problémových strojů. Hodnota kompenzace tehdy činila 225 milionů dolarů. To odpovídá zhruba částce pěti miliard korun. Turkish Airlines v době uzemnění provozovaly dvanáct problémových strojů. Smartwings ve stejnou dobu měly sedm „MAXů“.
Pokud by vodítkem pro výši kompenzace měla být právě turecká zkušenost a výhradně počet provozovaných problémových strojů „MAX“, mohl by dopravce Smartwings pomýšlet na kompenzaci až takřka za tři miliardy korun.
Ještě více by mohl žádat na základě zkušenosti brazilského dopravce GOL Linhas Aereas Inteligentes. Ten v době uzemnění provozoval jako Smartwings sedm problémových „MAXů“. Přitom se loni na jaře dohodl na kompenzaci v hodnotě 2,4 miliardy brazilských realů. To odpovídá více než deseti miliardám korun.
V praxi však nelze výši kompenzace odvozovat jednoduše jen od počtu provozovaných problémových strojů. Značnou roli hrají celkové podmínky kontraktu na dodání letadel a šíře celého kontraktu. Boeing většině aerolinek před uzemněním „MAXů“ dodal jen menší část těchto letadel.
Loni v únoru vyčíslil dopravce Smartwings celkovou škodu za uzemnění „MAXů“ na sto milionů dolarů, což odpovídá 2,2 miliardy korun. Realistické tedy je i na základě zkušenosti jiných dopravců předpokládat, že pokud bude po Boeingu v rámci své nynější žaloby požadovat sumu odpovídající 2,5 miliardy korun, má značnou naději se kompenzace opravdu dočkat. Od konce února 2020 se škoda ze uzemnění zvýšila, současně ovšem obecně platí, že nelze očekávat, že Boeing kompenzuje veškeré škody, které v souvislosti s uzemněním té či oné aerolince vznikly.
Sečteno, podtrženo, skupina Smartwings si může v relativně dohledné době přijít až na celkem 5,6 miliardy korun. Dvě miliardy může získat v podobě zmíněného garantovaného úvěru, 1,1 miliardy ve formě „sedačkovného“ a až 2,5 miliardy jako odškodné od Boeingu. I když odškodné od Boeingu může být nakonec o něco nižší, státní peníze nemusí být v požadované výši a bankovní úvěr se rychle scvrkne o polovinu, tuzemskému dopravci by takové peníze měly umožnit přežití. Zda přežije i jeho dcera, ČSA, ovšem už tak jasné není.
Zrušení superhrubé mzdy zatím Čechům náladu nezlepšuje, roste ale optimismus průmyslníků a stavebníků
Nálada v tuzemském průmyslu se letos v únoru dostala na nejlepší úroveň od dubna 2019, tedy za takřka dva roky. Za dlouhodobým průměrem let 2003 až 2020 zaostává pouze o 2,9 procenta.
Čeští průmyslníci hodnotí lépe než v lednu celkovou poptávku po své produkci, přičemž ve vyšší míře než tehdy očekávají v příštích třech měsících zvýšení tempa výrobní činnosti. Panuje tedy širší přesvědčení, že postupná vakcinace podstatné části světové populace povede k zesílení zahraniční i tuzemské poptávky po českém exportu a českém průmyslovém zboží.
Pozoruhodné je, že nálada průmyslníků je dokonce lepší, než byla v takřka ročním období před úderem pandemie. To svědčí o tom, že čekají určitý kompenzující efekt z předešlých měsíců snížené poptávky a snížené výroby. Také s nadějí hledí na mezinárodní scénu, kde by v souvislosti s nástupem nového amerického prezidenta Joea Bidena mělo dojít k uklidnění situace v transatlantických obchodních vztazích. Průmyslové výrobě v ČR coby exportní ekonomice nahrává plynulost mezinárodních obchodních toků, samozřejmě včetně těch mezi EU a Spojenými státy.
Nejlepší náladu za poslední takřka rok, od loňského března, vykazují v únoru 2021 podnikatelé ve stavebnictví. V porovnání s lednem se zlepšuje jejich pohled na celkovou poptávku v oboru. Počítají s tím, že budou v příštích třech měsících navyšovat stavy zaměstnanců. Stavebnictví by letos mělo do značné míry těžit z investic státu zejména v oblasti inženýrského stavitelství. Stát si už loni vetkl za cíl „proinvestovat se z krize“, což se mu zatím ne zcela daří.
Zlepšení nálady průmyslníků a stavebníků má lví podíl na tom, že celková nálada v podnikatelské sféře ČR se v únoru ocitla na nejlepší úrovni od loňského března, tedy prakticky za celou dobu od propuknutí pandemie. V únoru tato nálada dosahovala úrovně 90,6 bodu, takže zaostávala za dlouhodobým průměrem let 2003 až 2020 o 9,4 procenta.
Výrazněji za dlouhodobým průměrem let 2003 až 2020 ovšem v únoru zaostala nálada spotřebitelů, a to o patnáct procent.
Spotřebitelé v rostoucí míře očekávají zhoršení své vlastní finanční situace a stavu celé ekonomiky. Zvyšuje se podíl těch z nich, kteří se obávají rostoucí nezaměstnanosti a také inflace. Klesá podíl těch, kteří míní, že v příštích dvanácti měsících se jim podaří nějaké finanční prostředky uspořit. Na vině je právě očekávání vyšší inflace, ale současně také stoupající obava z poklesu příjmu či rovnou z propuštění. Pesimističtěji než letos v únoru byli v posledních dvanácti měsících spotřebitelé naladěni pouze loni v dubnu a v listopadu, což byly měsíce vrcholící koronavirové uzavírky. Uzavření ekonomiky, zejména maloobchodu a služeb, na ně neblaze doléhalo i letos v únoru, přidala se však obava z toho, že vláda již nebude moci tak masivně jako loni ekonomiku i zaměstnanost na dluh podporovat.
Jen částečně toto zhoršení nálady tlumí loňské zrušení superhrubé mzdy a navýšení slevy na daňového poplatníka, které podstatné části spotřebitelů nechává v kapse více peněz. Tuto změnu ale měli možnost na výplatní pásce zaznamenat teprve v průběhu února, takže se v šetření projevila zatím jen zčásti. Sběr dat pro spotřebitelskou část konjunkturálního průzkumu probíhal ve dnech 1. až 17. února 2021, takže dopady loni schváleného balíčku na sentiment spotřebitele se plně promítnou teprve v březnovém šetření. (24.2.2021)
