Debata o zrušení superhrubé mzdy ilustruje, jak moc se v Česku veřejná diskuse pokřivila. Příliš mnoho vlivných lidí už nemůže vystát premiéra Babiše. Přitom jde mnohdy o ty samé lidi, kteří mu před osmi lety dláždili cestu k moci. Tehdy – v rámci dobového protikorupčního tažení – byli jejich nepřítelem premiér Nečas a jeho ministr financí Kalousek.
Výsledkem celého tažení bylo několik nezdaněných kabelek bývalé kantýnské, padlá vláda a hlavně… Babiš u moci. Oni vlivní lidé postupně pochopili, že se v něm spletli, resp. že je jaksi převezl, využil a odhodil, a rádi by zase někoho jiného. Konečně někoho, kdo bude „vládnout moudře a spravedlivě“. Nikdo takový ale není. Jsme jenom lidé. Takže čím méně moci nad našimi životy jiní lidé – politici – mají, tím lépe. Jenže tohle pořád není v obecném povědomí. Pořád se věří v příchod osvíceného vládce. Takže se mnozí zase spletou, jako s Babišem. Až pochopíme, že klíčem je zmenšení a osekání státu, razantní snížení přerozdělování, bude to malý zázrak. Zatím jsme mu bohužel vzdáleni. Což právě dokládá debata o zrušení superhrubé mzdy.
I ta část vlivných lidí a expertů, jež se má za „protržní“, najednou její zrušení kritizuje. Protože Babiš. Vždyť ale přece jde o rozsáhlé snížení přerozdělování. Prakticky všichni lidé si polepší; pohorší si vlastně jen část velkých vlastníků řady nemovitostí, tak co? Jenže „protože Babiš“, je tohle snížení daní špatně. Prý totiž může rozvrátit veřejné finance. I údajně protržní experti se najednou dojemně strachují, aby stát měl dost peněz. K nevíře.
Přitom to veřejné finance rozvrátí jen stěží. Zrušení superhrubé mzdy je ve skutečnosti jejím přerušením. Na dva roky. Ročně má veřejné finance připravit dle Národní rozpočtové rady o 88 miliard, za dva roky tedy o necelých 180 miliard. Přitom z takzvaného fondu obnovy EU dostane Česko 182 miliard – což jsou peníze, se kterými jsme až do letošního července vůbec nemohli počítat. Z těchto evropských peněz tak vlastně platíme snížení daní!
Ne že bychom měli hned rozjařeně tleskat obřímu přerozdělování na úrovni EU, i to má své náklady; jde jen o ilustraci, že argument rozvratu tuzemských veřejných financí je hlavně účelový. Protože Babiš.
Čína, Japonsko a další asijské a oceánské země podepsaly největší obchodní dohodu světa.
ČTK: Skupina 15 zemí z asijsko-pacifického regionu zahrnující Čínu, Japonsko, Jižní Koreu a Austrálii dnes podepsala největší dohodu o volném obchodu na světě. Dohoda označovaná jako RCEP (Regional Comprehensive Economic Partnership) pokrývá více než dvě miliardy lidí a zhruba třetinu světové ekonomiky.
Komentář: Dohoda RCEP dále zintenzivní přesun těžiště globálního ekonomického dění do Asie. Z hlediska euroatlantického ekonomického prostoru tak představuje další zásadní výzvu. Dokládá rostoucí ekonomickou emancipaci Asie a de facto utváří zónu volného obchodu mezi dvěma největšími asijskými ekonomikami, Čínou a Japonskem. Dohoda RCEP má potenciál postupně zintenzivnit obchodní toky mezi signatářskými ekonomikami, a to na úkor Spojených států nebo Evropské unie. Z tohoto ohledu tedy její nynější podpis není pro Českou republiku dobrou zprávou. Jakkoli z hlediska rozvoje celosvětového hospodářství to příznivá zpráva je.
Asijsko-pacifická ekonomická oblast dohodou RCEP posiluje svoji pozici ve světě. Tato oblast přitom již dlouho není jen jakýmsi subdodavatelem Západu nebo „dílnou světa“, ale v rostoucí míře také rivalem a konkurentem euroatlantické ekonomické oblasti. Dohoda RCEP činí tohoto konkurenta ekonomicky silnějším a také odolnějším vůči potenciálním nebo realizovaným ochranářským opatřením, například v podobě zavádění dodatečných cel, jak je v uplynulých letech uskutečňovaly zejména Spojené státy, za vlády administrativy prezidenta Trumpa. Vyjednávací síla Asie – v čele s Čínou – v globálních ekonomických otázkách se tedy zvyšuje.
Z geopolitického hlediska je RCEP do určité míry úspěchem právě zejména Číny. Ta si totiž jejím prostřednictvím k sobě obchodně a ekonomicky váže nejen zmíněné Japonsko, ale i země jako Austrálie, Nový Zéland nebo Jižní Korea, které tedy všechny patří do geopolitické sféry, v níž ve větší či menší míře dominuje vliv Spojených států. Dohoda RCEP tedy do jisté míry dále nahlodává nejen ekonomický, ale zprostředkovaně také geopolitický vliv USA v celé asijsko-tichomořské oblasti, což opět nemůže být dobrou zprávu ani pro EU a ČR, jakožto vojenské spojence Spojených států.
Česko, zejména Praha, přišlo v létě o rekordní počet zahraničních turistů. Jejich úbytek tuzemští turisté nevykompenzovali, navzdory jejich rekordnímu počtu a programům typu Covid Lázně
V letošním třetím čtvrtletí, zahrnujícím vrchol turistické sezóny, se tuzemský turistický ruch potýkal s historicky rekordním výpadkem poptávky. V hromadných ubytovacích zařízeních v ČR se ubytovalo meziročně o 20,7 procenta méně hostů. Strávili v nich meziročně o 16,8 procenta méně nocí.
V hromadných ubytovacích zařízeních se ubytovalo 4,93 milionu rezidentů ČR, což je historicky rekordní číslo. Tento rekordní počet domácích turistů ovšem ani tak nevykompenzoval historický propad zahraniční klientely, které se v ČR ubytovalo jen 1,05 milionu osob. Celkově se v ČR ubytovalo 5,98 milionu osob, což je nejslabší údaj za třetí čtvrtletí od roku 2014.
Hosté strávili v tuzemských hromadných ubytovacích zařízeních celkem 17,42 milionu nocí, což je nejslabší údaj za třetí čtvrtletí taktéž od roku 2014. Průměrný počet přenocování na osobu však nijak nevybočoval z dlouhodobého standardu. Rezidenti se ubytovávali v průměru na rovné tři noci, zahraniční hosté pak průměrně na 2,5 noci.
Regionálně se se zvlášť závažným výpadkem v počtu přenocování potýkala Praha. Hosté v některém z ubytovacích zařízení metropole strávili meziročně o 69,9 procenta méně nocí, když výpadek v počtu přenocování zahraničních hostů činil dokonce 79,2 procenta. K citelnému propadu počtu strávených nocí pak došlo také v Karlovarském kraji, kde hosté strávili meziročně o 16,7 procenta méně nocí. K poklesu počtu přenocování pak došlo ještě na Ústecku, Pardubicku, Olomoucku a Moravskoslezském kraji. Naopak „vítězem koronavirem poznamenané turistické sezóny“ je Vysočina, kde hosté strávili meziročně o 15,7 procenta více nocí.
Celkově ovšem platí, že zesílená poptávka českých turistů počtem návštěv ani počtem přenocování nevykompenzovala úbytek zahraničních turistů.
Ztráty pro ekonomiku jsou však ještě citelně závažnější než se zdá z uvedených čísel. Zahraniční turista totiž v tuzemsku v průměru utrácí více peněz než turista tuzemský, a to například za suvenýry nebo za luxusní zboží, ale i například za restaurace či návštěvy památek. Zadruhé je třeba si uvědomit, že podstatná část tuzemské turistické poptávky byla podnícena vládními programy, a to přímo programem Covid Lázně, a nepřímo programy na podporu celkově poptávky a zaměstnanosti typu Antivirus. Z hlediska ekonomiky jako celku je tak přínos z vyšší návštěvnosti rezidentů devalvován tím, že proběhl za cenu navýšení veřejného zadlužení ČR, z něhož se podpůrné programy hradily a hradí. (16.11.2020)
