Česká koruna dnes citelně oslabuje, pražská burza výrazně klesá a výnos z desetiletého dluhopisu vlády ČR jakbysmet. Největší „poryvy“ si však tato aktiva a ukazatele si prožily spíše v první polovině dnešního obchodování, v té druhé se situace v rámci možností stabilizovala.
Koruna vůči euru znehodnotila hned dnes ráno až nad úroveň kursu 25,67, tedy na svoji nejslabší úroveň od loňského října. Poté však vůči jednotné měně částečně zpevnila, nyní se euro prodává za 25,53 koruny. Trendem vývoje kursu koruny je ale jeho oslabování, české měně nepomáhá ani to, že Česká národní banka letos zvýšila úrokové sazby – jako jediná ze všech centrálních bank světa. Zvýšení sazeb sice vytváří tlak na posílení měny, ten je však za nynějších podmínek na světových trzích zcela utlumen, a dokonce více než kompenzován tlaky, jež způsobují oslabení české měny.
Výnos z desetiletého českého dluhopisu klesl nejníže od loňského září. To je dáno tím, že mezinárodní investoři Česko částečně vnímají jako svého druhu bezpečný přístav, pročež v čase zvýšené nejistoty přesouvají jistý díl svých prostředků právě i do dluhopisů české vlády. Jejich výnos tak klesá, takže obsluha českého veřejného dluhu navzdory napjaté situace na světových trzích zlevňuje. Výnos se propadal také zejména během první poloviny dnešního obchodování, poté se stabilizoval na úrovni zhruba 1,06 procenta.
Rovněž pražská burza část svých dopoledních ztrát v druhé části dne odmazal. Index PX sice nejdříve klesl pod 905 bod, odpoledne ale už ztrácel „jen“ 5,3 procenta a pohyboval se nad úrovní 910 bodů.
K již déle působícímu tlaku v podobě obav z dalšího šíření koronavirové nákazy se dnes přidal tlak v podobě ropné cenové války, kterou o víkendu rozpoutala Saúdská Arábie. Ropné království zlevnilo svým odběratelům v Americe, Evropě i Asii ropu tak dramaticky, že jim to „vyrazilo dech“. Takové zlevnění saúdské ropy nenastalo za posledních více než dvacet let. Rijád se snaží dramatickým zlevněním získat větší tržní podíl, na úkor Ruska a vlastně všech dalších těžařských zemí, včetně USA s jejich břidličnými těžaři.
V důsledku se dnes cena ropy Brent propadla nejvýrazněji od války v Iráku roku 1991, po začátku obchodování v mžiku ztratila více než třicet procent. Vážně hrozí propad cen ropy pod úroveň třiceti dolarů za barel, nebo dokonce do blízkosti dvaceti dolarů za barel. Pokud by takové zlevnění bylo trvalejšího rázu, vyvolá nejen ekonomickou krizi podstatné části světové energetiky, ale také politické otřesy v zemích Zálivu, dost možné tedy i otřes geopolitický.
V prekérní situaci se ocitá také americký prezident Donald Trump. Na Rijád vždy tlačil, aby vytvářel podmínky pro zlevnění ropy. Levnou ropu pak v USA vydával za svůj poltický úspěch. Nyní však Rijád zlevňuje ropu „až příliš“, natolik, že je ohrožena podstatná část amerického ropného průmyslu, zejména břidliční těžaři. Břidliční těžaři mají vyšší náklady produkce a nejsou při nízkých cenách suroviny ziskoví. Musí svoji produkci omezit. To znamená propouštět. Nezřídka k propouštění může dojít ve státech USA, které jsou pro Trumpa důležité z hlediska jeho boje o znovuzvolení.
Kromě koronaviru se tedy na trzích šíří dvě další zásadní nejistoty: co teď bude se světovou energetikou, co teď bude s Blízkým východem a kdo vlastně bude od příštího roku americkým prezidentem?
Takto enormní nejistoty pochopitelně vedou investory k tomu, že se zbavují rizikovějších aktiv včetně české koruny a akcií obchodovaných v Praze. Kalkulují navíc s tím, že Česká národní banka bude muset rychle své sazby zase snížit, což atraktivitu české měny dále sníží.
Nejen koruna a české akcie jsou obětí dnešních masivních výprodejů. Takzvaný index strachu VIX vystoupal nejvýše od prosince 2008, když poprvé od té doby překonal hranici 60 bodů. Do takzvaného medvědího trhu, definovaného jako dvacetiprocentní pokles v porovnání s aktuálním maximem, dnes vstupuje německý či britský akciový trh. Při otevření ztratily přes sedm, resp. osm procent a navázaly tak na dramatické propady asijských trhů. Burzy ve Spojených státech musely kvůli enormním propadům zastavit obchodování.
Na řadě jsou centrální banky a vlády, v prvé řadě americký Fed a americká vláda. Musí přijít s koordinovanou a masivní záchrannou akcí jak v oblasti fiskální, tak monetární. Mezinárodní spolupráce, jež přirozeně vytváří podmínky pro takový koordinovaný zásah, je však v posledních letech soustavně narušována, například obchodními válkami a zaváděním cel. Existuje tedy slabší potenciál pro účinnou mezinárodní akci, což investorům jen přidává na již tak enormní nejistotě.
Míra nezaměstnanosti v únoru klesla na rovná tři procenta. Koronavirus a burzovní propady se výrazněji projeví až ve druhé polovině letošního roku
Míra nezaměstnanosti v únoru klesla na úroveň rovných tří procent. K ochlazování stále přehřátého trhu dochází zatím jen velmi pozvolně. Propuštění zaměstnanci si v době stále enormně vysokého počtu volných pracovních míst rychle nacházejí nové pracovní místo, takže dynamika nezaměstnanosti se navzdory ochabnutí průmyslu vyvíjí podobně jako v minulých letech, letech konjukntury.
Zejména právě v průmyslu ovšem klesá míra zaměstnanosti. Pod tlakem se ocitají odvětví jako hutnictví nebo ocelářství, těžba či automoto, včetně jeho subdodavatelů. Tyto segmenty jsou vysoce závislé na plynulosti mezinárodního obchodu, která v minulých dvou letech utrpěla zejména kvůli zavádění cel ze strany USA a následným odvetným opatřením dotčených stran.
K viditelnějšímu zhoršování stavu trhu práce v ČR dojde až ve druhé polovině roku. Zhoršování bude zvláště výrazné, pokud se v příštích měsících nepodaří zásadně omezit další šíření koronavirové nákazy. To vyvolává paniku na trzích a celosvětový poptávkový šok, který se může negativně promítat do růstu globální ekonomiky a růstu ekonomiky české ještě řadu čtvrtletí poté, co riziko dalšího šíření koronavirové nákazy uspokojivě klesne. Další zasaženým odvětvím bude turistický ruch a oblast přepravy, zejména letecké.
Za celý letošní rok je třeba počítat s návratem míry nezaměstnanosti nad úroveň tří procent. V případě dalšího zhoršování situace kolem koronavirové nákazy a jejích ekonomických důsledků se míra nezaměstnanosti dostane i výrazně nad tři procenta.
Dosavadní poměrně vlídný průběh zimy, která je zatím převážně nevídaně teplá, nahrává situaci na trhu práce. Zimní růst míry nezaměstnanosti má totiž sezónní ráz. Souvisí se zimním přerušováním pracovní činnosti v exteriéru, například ve stavebnictví či zemědělství, a také s ukončováním úvazků ke konci kalendářního roku. Čím teplejší zima je, tím slabší je sezónní výpadek pracovních míst a tím dříve dochází k obnově zaměstnanosti v období mimo zimu. Česko v únoru i díky tomu zůstalo zemí s nejnižší mírou nezaměstnanosti v EU.
Světové burzy dnes mají své „černé pondělí“. Ropa padá nejvíce od Války v Iráku roku 1991, Saúdská Arábie cenově válčí proti všem, ale hlavně proti Rusku
Ropa typu Brent se dnes při začátku obchodování historicky propadla, o více než 14 dolarů na barel, a to v řádu sekund. Propad o 31 procent je nejvýraznější od Války v Iráku roku 1991. Stalo se tak v důsledku jiné války, naštěstí jen cenové, kterou o víkendu Saúdská Arábie vyhlásila Rusku a vlastně všem dalším ropným těžařům. Moskva totiž minulý týden odmítla přistoupit na další snížení těžby ropy, po němž právě Rijád nejhlasitěji volal. Padá nejen cena ropy, ale také třeba měny zemí, které mají z ropy značné příjmy. Norská koruna dnes vůči dolaru znehodnotila na nejslabší úroveň od roku 1985.
Ekonomické důsledky globálního šíření koronavirové nákazy tedy nabírají dosud netušený spád. Většinou jde – a ještě bohužel půjde – o důsledky neblahé, které pocítí i Česko. Existují však výjimky. Ve stínu uvržení milionů obyvatel severní Itálie do karantény včera poněkud zaniklo právě to, že světové ropné velmoci právě vstoupily do války. Do cenové války, jejímž výsledkem mohou být nelevnější pohonné hmoty v ČR od roku 2009. Ty by byly tuzemské ekonomice, jež je čistým dovozcem ropy, vzpruhou zvláště vítanou právě nyní, v době jejího hrozícího dalšího závažného zpomalení v důsledku koronaviru.
Saúdská Arábie v sobotu srazila své ceny zahraničním ropným odběratelům nejvýrazněji za posledních nějakých dvacet let. Historicky nevídanou slevou se snaží vemluvit evropským, americkým či asijským zákazníkům, aby odebírali ještě více saúdské ropy, a to zejména na úkor ropy ruské. Zároveň se Rijád podle kuloárních zpráv chystá dramaticky navýšit ropnou těžbu, zřejmě až na rekordní úroveň dvanácti milionů barelů denně. V současnosti Saúdská Arábie těží 9,7 milionu barelů denně, už v dubnu těžbu „zarovná“ na deset milionů barelů. A potom půjde ještě výš.
Ropné království už v minulosti několik cenových válek vedlo. Tato – namířená zejména proti Rusku – je však historicky bezpříkladná v tom, že přichází v době, kdy ropný trh čelí kvůli koronaviru zřejmě nejhlubšímu propadu poptávky v dějinách. Společnost IHS Markit minulý týden zveřejnila prognózu, podle níž v letošním prvním čtvrtletí klesne celosvětová poptávka po ropě nejvíce v historii. Prognóza předpokládá, že od ledna do března 2020 dosáhne denní spotřeba ropy úrovně pouze 96 milionů barel, zatímco loni v prvním čtvrtletí ro bylo 99,8 milionu barelů.
Rijád se agresivním zlevněním ropy a navýšením její těžby snaží vyděsit Rusko dříve, než tím sám sebe ekonomický fatálně poškodí. Saúdové vsadili na to, že nadprodukcí ropy v čase padající poptávky srazí její cenu natolik, že vylekaní Rusové opět usednou za jednací stůl. Od něj bez dohody odešli v pátek, kdy se tím pádem zhroutila více než tři léta trvající aliance Saúdské Arábie, Ruska a dalších více než dvaceti tradičních těžařů. Moskva se odmítla podvolit tlaku Rijádu a ostatních těžařů, aby se podílela na dalším omezování těžby. To mělo v čase nastupující koronavirové krize zajistit stabilizaci ceny ropy. Jenže Moskva umí žít s nižší cenou ropy mnohem lépe než Saúdská Arábie, jejíž státní kasa je na ropných příjmech závislá výrazně více než ta ruská.
Moskva navíc – na rozdíl od Rijádu – vidí v levné ropě geopolitický přínos. Kreml totiž pochopil, že pokud nezasáhne vůči americkým břidličným těžařům, vlastně tím nahrává Washingtonu. Ze Spojených států se díky nim stává ropná velmoc, která je stále méně závislá na dovozu energií ze zahraničí. To Trumpově administrativě nahrává, neboť snáze může v zahraničí uplatňovat své zájmy prostřednictvím uvalování ekonomických či energetických sankcí, ať už proti Venezuele, ruskému podniku Rosněfť, stavbě plynovodu Nordstream 2 a všemu dalšímu, co není v souladu se zájmy Washingtonu.
Těžba břidličných producentů ropy v USA je nákladnější než těžba tradičních producentů typu právě Ruska či Saúdské Arábie a vyplácí se jim pouze nad určitou úrovní ceny ropy. Jakmile ropa pod tuto úroveň zlevní, břidliční producenti omezují nebo ukončují svoji těžbu. Přitom Moskva ráda obsadí takto vyklizené místo na trhu a svůj tržní podíl navýší. Nižší cenu ropy si pak bude kompenzovat tím, že jí prodá více. Rusko tedy usiluje o to, aby kvůli až příliš levné ropě „krvácel“ energetický sektor USA. Saúdská Arábie se nyní nově snaží o to, aby kvůli ropě ještě levnější „krvácelo“ Rusko také. Či spíše, aby si uvědomilo, že mu takové „krvácení“ hrozí a vrátilo se za jednací stůl. Levná ropa ladí s ruskými geopolitickými zájmy, pokud však bude levná až příliš, sama Moskva začne ekonomicky slábnout. Kvůli nižšímu příjmu z ropy, které nevykompenzuje ani navýšený tržní podíl. Za takové situace ovšem nutně bude fatálně poškozen také sám Rijád.
Saúdové rozehráli hru vabank. Riskantně sázejí na to, že Rus usedne za jednací stůl dříve, než sami kvůli extrémně levné ropě „vykrvácí“. Rusko je však dnes lépe připraveno čelit nízkým cenám ropy než před deseti lety nebo než ještě v roce 2014, kdy Rijád započal zatím poslední cenovou válku, víceméně neúspěšnou. Západní sankce namířené na Rusko, jej v uplynulých letech učinily odolnějším, takže jeho rozpočet snese celkem pohodlně právě i současné ceny ropy kolem 45 dolarů za barel. Saúdský rozpočet snáší v pohodě ceny teprve až kolem 80 dolarů za barel.
Těžko si představit, že by Saúdská Arábie svým nynějším manévrem ukořistila až takový tržní podíl, který by jí kompenzoval dramaticky poníženou cenu ropy. Výpadkem čínské poptávky je navíc zatím poškozena více právě ona než Rusko. Zatímco čínský dovoz saúdské ropy v důsledku koronaviru opravdu znatelně poklesl, z Ruska do Číny surovina stále proudí prakticky nezměněným tempem. Čína ropu z Východosibiřsko-tichomořského ropovodu totiž ukládá ve svých zásobnících, a to na základě dlouhodobého kontraktu, který zatím koranavirový náraz vlastně nijak nenarušil.
Tři se perou, čtvrtý se směje. V příštích týdnech totiž pravděpodobně citelně klesne nejen cena ropy, ale také pohonných hmot u českých čerpacích stanic. Rozhodně nelze vyloučit, že jak benzín, tak nafta budou už v dubnu stát opět méně než třicet korun na litr (nyní stojí v průměru před 31 korun za litr), což se stalo naposledy v létě 2017. Pokud by cena ropy trvaleji klesla k úrovni kolem třiceti dolarů za barel, nelze vyloučit postupné zlevňování pohonných hmot v ČR až k úrovním kolem 25 korun za litr, a dokonce pod tuto úroveň. Což je sama o sobě pro Česko pozitivní zpráva. Vždyť pád cen ropy v letech 2014 a 2015 byl prostřednictvím zlevnění pohonných hmot a dalších ropných produktů jedním z impulsů, který pomohl nastartovat pokrizový ekonomický boom v ČR. Nyní by zase pomohl tlumit nepříznivé ekonomické dopady koronavirové krize.
Cena pohonných hmot v ČR na propad plně zareaguje v horizontu dvou až tří týdnů. Nabízí se však otázka další, a sice proč má ke zdražení v Česku vůbec dojít, když zrovna ze Saúdské Arábie Česko importuje pouze 2,3 procenta ropy? Žádný další blízkovýchodní stát už mezi klíčovými dovozci ropy do ČR nefiguruje. Přes 96 procent ropy dováží Česko z Ruska, Ázerbájdžánu a Kazachstánu.
Do České republiky se ropa dopravuje pomocí dvou navzájem nezávislých ropovodů, a to ropovodem Družba a ropovodem IKL. Proudí k nám tedy převážně takzvaná uralská ropa. Dopravená ropa se pak zpracovává v rafinériích v Litvínově, Kralupech nad Vltavou či v Pardubicích. Část ropy míří do Centrálního tankoviště v Nelahozevsi, kde jsou uskladněny strategické zásoby ČR. Po zpracování ropy v rafinériích pak benzín a nafta putují do čerpacích stanic. Marže rafinérií a čerpacích stanic vedle spotřební daně, DPH a samozřejmě vstupní ceny ropy určují výslednou cenu, kterou řidič při nákupu u čerpací stanice v ČR zaplatí.
Jestliže je ovšem vstupní ropou ropa uralská, proč ji ovlivňuje skutečnost, že Saúdská Arábie, a nikoli Rusko v rámci zmíněné cenové války dramaticky (nejvýrazněji za posledních třicet let) srazila cenu ropy svým odběratelům, zejména asijským?
Světový trh s ropou je totiž propojený. Není proto možné, aby byla uralská ropa delší dobu výrazně dražší než ropa ze Saúdské Arábie. Jakmile by tomu tak bylo, vzrostla by celosvětově poptávka po levné ropě za Saúdské Arábie, zatímco zájem o uralskou ropu by opadl. I Rusko musí jít s cenou dolů, neboť ruský trh s ropou je integrovaný do světového trhu, byť například obchodování s termínovými kontrakty na uralskou ropu není zdaleka tak rozvinuté jako obchodování s termínovými kontrakty na severomořskou ropu typu Brent. I proto je právě cena Brentu vnímána jako referenční, pročež na ni primárně zaměřují svoji pozornost ekonomičtí analytici a následně i média.
Rusko sice v roce 2016 spustilo obchodování s termínovými kontrakty na uralskou ropu, po němž dlouho volal dokonce prezident Vladimir Putin, avšak tento trh se zatím nerozvinul. Obchodníci jej nepovažují za dostatečně likvidní – uralské ropy zkrátka v jejích očích není na burze dostatek k plnohodnotnému obchodování. Postrádá také podporu mezinárodních obchodních společností. Uralská ropa se totiž prodává převážně mimo burzu, zejména prostřednictvím dlouhodobých kontraktů. To však neznamená, že by její cena byla „odpojena“ od vývoje na světovém trhu. Cena závisí na vývoji ceny Brentu, jakožto referenčního druhu ropy.
Cena uralské ropy je zpravidla o něco levnější než cena Brentu. Například v období od září 2014 do prosince 2018 se rozdíl cen obou druhu ropy pohyboval v rozmezí od deseti amerických centů až po čtyři americké dolary na jeden barel. Je totiž o něco náročnější, a tedy nákladnější produkovat pohonné hmoty právě z uralské ropy než z lehčího Brentu. V některých obdobích ale cena uralské ropy vyskočí nad cenu Brentu, byť spíše přechodně.
Například loni v srpnu krátce stál barel uralské ropy o jeden dolar více než barel Brentu. K těmto občasným „výstřelkům“ dochází tehdy, když globálně panuje nadprůměrná sháňka po těžších typech ropy. Uralské ropě tak vyhovují sankce USA namířené proti Íránu, neboť v jejich důsledku je na trhu relativní nedostatek íránské těžší ropy. Tento nedostatek podněcuje poptávku po uralské ropě jako záložním řešení, což vyhání její cenu nad cenu Brentu. Od prosince 2018 nastalo takových přechodných období hned několik, uralská ropa zpravidla předčila cenu Brentu o necelý dolar na barel. (9.3.2020)
