Řada zaměstnanců by mohla od příštího roku dostávat místo stravenek peníze. Vládní daňový balíček pro rok 2021 minulý týden podpořil rozpočtový výbor. Návrh tento týden míří do druhého čtení.
Ministerstvo financí chce nabídnout zaměstnavatelům, aby místo stravenek dávali zaměstnancům rovnou nezdaněné peníze. Samozřejmě v odpovídajícím množství, tedy v množství limitovaném. Jedná se o takzvaný stravenkový paušál, který je součástí zmíněného daňového balíčku.
Pokud by stravenkový paušál nakonec prošel, zvýšila by se míra spotřebitelské volby. A to v konečném důsledku svědčí ekonomice jako celku, neboť každý člověk sám nejlépe ví, co s vlastními penězi dělat. Zda je utratit za jídlo v restauraci, či za něco jiného. Proti jsou však například odbory, kteří si stravenkový paušál nepřejí, ale také některé restaurace.
Stávající systém stravenek ovšem vede k vážným tržním deformacím a nespravedlnostem. Návrh ministerstva financí je nepříznivou zprávou hlavně pro stravenkové firmy. Obecně by však jeho uvedení do praxe zásadní újmu nezpůsobilo, neboť podnikání těchto firem nepřináší z celospolečenského hlediska žádný výrazný užitek. Vlastně jenom zaplňují prostor uměle vytvořený příslušnou legislativní úpravou a ekonomika by se bez nich snadno obešla. Navíc by se omezily čtyři zásadní nespravedlnosti a tržní deformace, které stravenky způsobují.
Zaprvé. Stravenkové firmy žijí v zásadě z provizí. Těch, jež získají od provozovatelů obchodů jako Billa, Albert, Coop či večerek a pochopitelně od restaurací, které poukazy na jídlo přijímají. Provozovatelé restaurací a vedoucí obchodů totiž při směně stravenky za peníze neobdrží od stravenkové firmy celou cifernou hodnotu kuponu, nýbrž částku sníženou nejčastěji o pět až šest procent.
Mnoha restauracím a obchodům se ovšem i přesto vyplácí stravenky přijímat, neboť tak zvyšují vlastní obrat a ztráty mohou dohnat zvýšením cen. Existence cenných poukazů na jídlo tedy vytváří zbytečně pokřivující inflační tlak primárně v sektorech pohostinství a potravinářského maloobchodu.
Zadruhé. Vyšší cenu v restauraci jsou často nuceni platit i ti, kteří stravenky od svých zaměstnavatelů „nefasují“. Těchto zaměstnanců je v Česku asi milion, zatímco na stravování zajištěné zaměstnavatelem – ať už ve formě stravenek nebo závodních jídelen – spoléhají přes tři miliony českých zaměstnanců. Na stravenky lze tedy hledět tak, že přesouvají bohatství od těch, kteří tento benefit nemají, k těm, kteří ano a rovněž, pochopitelně, ke stravenkovým firmám. Při přesunu bohatství od jedněch ke druhým stravenkovým firmám zkrátka něco z toho „zůstává za nehty“.
Zatřetí. V praxi je velmi obtížné získat za stravenku zpět hotovost. To vede k neefektivní spotřebě neboli nákupu, který se děje pouze proto, aby se stravenka využila v plné výši. S nástupem elektronických stravenek sice tato nevýhoda odpadá, ale e-stravenky využívá jen zhruba každý desátý zaměstnanec fasující stravenky. A lze je uplatnit jen v části restaurací. Stále převažují podniky, kde člověk uspěje spíše se stravenkou papírovou. Jestliže zastánci stravenek vyjadřují dojemnou péči o teplé jídlo ve strávníkově žaludku, které by tam prý bez stravenky nekončilo s takovou pravidelností, je možné vytáhnout podobný – a také podobně úsměvný a zavádějící – argument. Protože se lidé snaží využít stravenky v plné výši, konzumují nakonec více, než by museli, tudíž stravenky přispívají k rozvoji epidemie obezity v ČR.
Začtvrté, z pohledu zaměstnavatele je sice výhodné, že díky stravenkám ušetří na odvodech na zdravotní a sociální pojištění, neboť zaměstnancům vyplácí nepeněžní stravné nepodléhající dani z příjmu. Na druhou stranu musí počítat s vyššími administrativními náklady, které provoz stravenek doprovázejí.
Řadový občan, který má benefit ve formě stravenek tedy na první pohled získává cosi velmi výhodně. Tato výhodnost však při druhém, třetím, prostě podrobnějším pohledu bere za své, neboť, jak známo, „žádný oběd není zadarmo“ a ani jídlo nepadá z nebes. Vyšší ceny v restauracích a obchodech či jistá nepraktičnost cenných poukazů jsou ale tak nenápadné, že se těmito „strašáky“ málokdo zabývá. Navíc obrat několika stravenkovým firmám generuje dennodenní konzumace statisíců zaměstnanců. Při takovém poměru – jednotek vůči statisícům – se veškerá negativa poukazů na jídlo rozprostírají ve společnosti jako margarín na ranní chléb.
Stravenkové firmy v celém zašmodrchaném koloběhu vítězí na celé čáře: ze stravenek tyjí na plácku vykolíkovaném státní mašinerií. Přiznejme barvu za ně. Pokud příspěvky zaměstnavatele na stravenky nebudou ze zákona daňově uznatelným nákladem, velice pravděpodobně nebudou existovat ani stravenkové firmy. Je proto logické, že právě ony nejhlasitěji křičí, když vláda nyní přemýšlí, že systém stravenek pozmění. Byl by to dobrý krok. I když ideálním řešením prakticky pro všechny by bylo stravenky zrušit. Vlastně všechny by nás to obohatilo.
Vláda dala, vláda vezme. Za zrušení superhrubé mzdy zaplatí Češi dražším tabákem, dražím vínem, dražší naftou či dražšími nemovitostmi
Srpnové plnění státního rozpočtu je nejhorší v dějinách, když schodek představuje více než 230 miliard korun. Výše deficitu překonává dosavadní rekord z července letošního roku. Přesto lze předpokládat, že letošní celkový schodek bude nižší než plánovaných 500 miliard korun. Hlavně proto, že za necelé čtyři měsíce už se nejspíše „nestihne“ tak výrazně deficit prohloubit. Schodek tudíž pravděpodobně skončí v pásmu od 400 do 450 miliard korun, může být však i ještě nižší. V příštím roce ovšem může činit až 300 miliard korun. Záleží ovšem také na tom, jak závažná bude druhá, případně dokonce třetí vlna koronavirové pandemie.
Vláda se kvůli mohutnícímu schodku začíná vážně zabývat tím, jak zalátá rekordní výpadek veřejné kasy. Za letošní a příští rok může výpadek státní kasy činit dohromady klidně 700 miliard korun i více. Podstatnou část této obrovské sumy musí vláda vzít řadovým občanům a firmám ve formě daní, protože sama žádné peníze nevydělává. Ve výsledku tak občanům zase vezme to, co jim v kapse hodlá nechat v důsledku zrušení superhrubé mzdy.
Ministerstvo financí nutně potřebuje zvýšit daně, případně časem zavést daně úplně nové – nebo alespoň začít zdaňovat to, co dosud zdaňováno nebylo.
Nejprve dojde na kuřáky. Buď jim výrazně zdraží řezaný a zahřívaný tabák, nebo se dočkají dalšího skokového zvýšení cen cigaret. Nesjpíše ale dojde k obojímu. Ministerstvo zde ještě může argumentovat bohulibým úmyslem a starostí o zdraví či sociální blaho tuzemské veřejnosti. Taková daň se nejsnáze prosazuje a hájí, a to i v těžkých ekonomických časech, které nyní zemi a její trh práce čekají.
Od příštího roku proto vláda zřejmě výrazněji zdaní zahřívaný tabák. Přitom už nyní počítá s tříletým zvyšováním spotřební daně z tabáku a cigaret. Daň poroste v letech 2021 až 2023 o zhruba pět procent ročně. Vyššího zdanění se dočká zřejmě také hazard.
Větší zdanění „neřestí“ ale rozhodně státní kasu nespasí. Tyto dodatečné daně přinesou kase řádově jednotky miliardy korun ročně, zatímco jen výpadek ze zrušení superhrubé mzdy představuje minimálně zhruba 75 miliard korun.
Lze tedy předpokládat, že v dalších letech dojde například k výraznému růstu majetkových daní, například daně z nemovitosti. Vláda bude zřejmě muset přistoupit k růstu spotřební daně alespoň některých pohonných hmot (motorové nafty), ale také k zavedení zcela nových daní, například ekologického rázu. Pravděpodobné jsou tak úpravy sazeb v oblasti daně z přidané hodnoty, a to spíše ve směru celkového růstu zatížení touto daní. Smutní budou asi také vinaři, neboť se vláda zřejmě nakonec uchýlí k zavedení spotřební daně z tichých vín, která doposud zdaňována nejsou.
Vyšší daň se zpravidla nakonec promítne do konečné ceny pro spotřebitele. Alespoň zčásti. Je tedy třeba počítat se zdražením tabáku, vína, nafty či třeba nemovitostí, aby se tak postupně splácel dluh za letošní vládní opatření. (14.9.2020)
