Světové trhy zažívají další „černé pondělí“. Tohle je však ještě černější než to z minulého týdne. Prudce oslabuje také česká koruna. Poprvé od května 2017 se dnes euro prodává za více než 26,60 koruny. Kurs obou měn se tak blíží intervenční úrovni kolem 27 korun za euro.
Termínové kontrakty na akcie klíčového amerického indexu, Standard & Poor’s 500, se dnes propadají až o pět procent, což je maximální denní limit. Děje se tak navzdory tomu, že americká centrální banka včera večer středoevropského času na druhém nouzovém měnověpolitickém zasedání v krátkém sledu rozhodla o historickém snížení základní úrokové sazby, a to o celý procentní bod. Naposledy došlo ke snížení v takovém rozsahu ze dne na den před takřka čtyřiceti lety, v srpnu 1982.
Historický tah americké centrální banky však zatím nedochází svého cíle. Naopak. Děje se to, co při nouzovém snížení základní sazby o týden dříve. Vlastně nyní je to ještě horší, neboť akciové propady jsou ještě výraznější. Například australské akcie se propadají o deset procent, nejvýrazněji od roku 1992. Situaci nepomáhá, že čínská ekonomika se letos kvůli koronaviru propadla meziročně nejvýrazněji od roku 1989. Jak v oblasti průmyslové výroby, tak investic i maloobchodu.
Celá řada dalších centrálních bank, od kanadské po korejskou, podniká kroky k uvolnění utažených měnových podmínek. Ty však zůstávají utaženy. Dost možná, že si investoři vykládají kroky centrálních bank jak akt zoufalství. Centrální bankéři v jejich vidění naráží opakovaně a stále důrazněji hlavou do zdi, kterou ovšem nemají šanci prorazit. Pokud ovšem snižování úrokových sazeb a další podpůrné kroky v oblasti měnové politiky (jako jsou navýšené odkupy dluhopisů či mezinárodně koordinované kroky k navýšení likvidity a redukci rizikových přirážek) vnímají investoři tak jako tak coby zoufalý pokus, může je spíše ještě dále vyděsit než uklidnit.
V současné době je situaci možné zklidnit zřejmě nikoli měnovou politikou, nýbrž čímkoli z následujícího. Zaprvé, nalezením účinné vakcíny či léku na koronavirus. K tomu ovšem nedojde dříve než květnu. Zadruhé, stabilizací počtu nakažených ve většině zemí světa. Dynamika je však bohužel opačná. Například Itálie bude mít podle všeho do týdne v přepočtu na obyvatele 200krát více nakažených než Čína. Zatřetí, provedením historického, mezinárodně koordinovaného fiskálního stimulu. Zde je ovšem problémem to, že řada zejména západních ekonomika je už nyní předlužena. Zvláště výrazně například těžce zkoušená Itálie.
Svým způsobem je svět ve slepé uličce, či spíše ve slepém tunelu. Zoufale hledá cestu ven, ale příslovečné světýlko, za nímž by se vydal, zatím ani nevidí.
Schodek rozpočtu ČR letos bude přinejlepším 100 miliard korun, v horším případě zhruba 300 miliard
V nejhorším možném scénáři bude Západ jedním velkým "Wu-chanem". To by mělo na českou ekonomiku horší dopad než světová finanční krize před deseti lety. V tuto chvíli je naštěstí realističtější počítat s tím, že se překážce jménem koronavirus vyhneme.
Nouzový stav. Nastupující karanténa. Takřka každým dnem vláda stupňuje přísnost svých opatření pro boj s koronavirem. Ekonomika postupně brzdí. U nás i za hranicemi. Jsme v krizi. Ne však ekonomické, ale epidemiologické. To je zásadní rozdíl proti situaci v roce 2009, kdy na Česko tíživě dolehly důsledky světové finanční krize.
Představme si ekonomiku jako auto. V době finanční krize zpomalilo, dokonce se zastavilo, aniž by to byl náš záměr. Úvěrový trh tehdy zamrzl, protože banky si kvůli krizové erozi důvěry přičítaly velkou rizikovou přirážku za riziko. Dluh i proto začal být nezvladatelný – jak na úrovni domácností, tak firem a zemí. Auto se vážně porouchalo. Teď je však auto víceméně v pořádku. Jen kvůli nouzovému stavu teď pojede "na půl, či dokonce čtvrt plynu" nikoli proto, že je porouchané. Ekonomiku zpomalujeme záměrně. Je to naše rozhodnutí, ne důsledek přerostlého dluhu. Přibrzďujeme jedoucí auto, aniž by bylo porouchané, neboť se objevila nenadálá překážka – koronavirus.
Brzdíme, abychom nenarazili, tedy aby se epidemiologická krize nestala katastrofou lidstva. Usoudili jsme, že zdraví má před penězi přednost, a je to tak správně.
Peníze jsou druhořadé, ale jsou. Nynější manévr bude tím dražší, čím delší bude brzdná dráha, případně čím důraznější bude sešlápnutí pedálu, protože pak roste riziko smyku. Smykem se možná vyhneme překážce, avšak auto bude nějakou dobu nepojízdné. Může to trvat léta, jako po roce 2008, než nepojízdný vůz rozjedeme.
Krizové opatření české vlády, spočívající v zákazu maloobchodního prodeje v řadě druhů prodejen a provozoven v Česku v tomto týdnu připraví ekonomiku o miliardy, ba desítky miliard. Pár příkladů za všechny. Například útraty lidí v restauracích loni přesáhly 175 miliard korun. Z toho plyne, že za deset březnových dní, po něž úplný zákaz maloobchodního prodeje zatím platí, přijdou provozovatelé restaurací o zhruba 4,1 miliardy korun.
Za oděvy a obuv loni lidé utratili zhruba 98 miliard korun. Prodejci oděvů a obuvi tak kvůli zákazu přijdou o 2,5 miliardy korun. Za nábytek, koberce či interiérové vybavení loni lidé utratili 52 miliard korun.
Zákaz je připraví o 1,3 miliardy korun. Za domácí spotřebiče se utratilo 24 miliard korun. Zákaz tedy prodejce připraví asi o 500 milionů korun.
To vše je stále jen "přibrzdění" ekonomiky, nikoli "smyk". V případě zboží, jako jsou oděvy nebo nábytek, se totiž ve většině případů jeho vlastní pořízení pouze v čase posune. Lidé tedy džíny nebo gauč nakoupí poté, až zákaz skončí. Z celoročního hlediska by tak prodejcům kvůli vyhlášenému desetidennímu zákazu zásadní ztráty vzniknout neměly. Výrazné škody by neměly vzniknout ani jejich dodavatelům. Pravda, jiné je to v případě prodeje věcí okamžité spotřeby, jakým je třeba jídlo v restauraci. V tomto případě se dá těžko předpokládat, že lidé budou nynější nemožnost poobědovat v restauraci kompenzovat navýšenou konzumací po skončení zákazu. Drtivé většině provozovatelů restaurací a jejich dodavatelů tak vznikají nevratné ztráty.
Někdy mohou být ztráty tak neúnosné, že dojde na propouštění. Ale ani to nemusí být pro ekonomiku fatální. Pokud přibrzdění bude poměrně krátké a mírné, ke smyku nedojde, a propuštění lidé si posléze, až se ekonomika začne zotavovat, najdou docela rychle novou práci. Česko se vyhne recesi a schodek státního rozpočtu se na konci roku bude pohybovat v rozmezí do 100 miliard korun, což by vzhledem k nynějším okolnostem byl deficit přijatelný.
Když se však tuzemské hospodářství dostane kvůli brzdění do smyku, znamená to plošný a značný výpadek v tržbách firem, a tedy i v daňovém inkasu veřejné kasy. Zároveň bude vláda muset patrně kompenzovat ve velkém měřítku ztráty vzniklé firmám či veřejným institucím. Je také třeba počítat s naprostým ochromením zahraničního obchodu, osudovým zhoršením zahraničních dodávek do Česka, ale i s dramatickým zhoršením odbytu na vývozních trzích, neboť i tam pochopitelně nastane vážné hospodářské zpomalení. Itálie už je v recesi nyní. To vše znamená výrazné zhoršení příjmů veřejné kasy. V krizovém roce 2009 odpovídal schodek státního rozpočtu zhruba 4,9 procenta hrubého domácího produktu.
Pokud by byl schodek tak vysoký i letos, bude v absolutním vyjádření činit zhruba 285 miliard korun.
Světové burzy se přitom minulý týden vyvíjely nejdivočeji za posledních 90 let, propady byly historické. To signalizuje, že situace kolem šíření koronavirové nákazy může na světovou ekonomiku dopadnout hůře než finanční krize v roce 2009. Smyk z nynějšího brzdění nás může vyjít dráž než porouchání vozu v roce 2008.
Minulý týden zažily trhy jedny z nejhorších dní dějin proto, že investorům došlo, že zřejmě řadu dalších oblastí Západu včetně USA čeká to, čím prošla čínská provincie Chu-pej a čím prochází Itálie. Koronavirus už je na Západě. Je otázkou, kterou zodpoví příští dva nebo tři týdny – jaké jeho země či oblasti budou další "Itálií". V nejhorším možném scénáři bude Západ jedním velkým "Wu-chanem". To by mělo na českou ekonomiku ještě horší dopad než světová finanční krize z doby před deseti lety. Deficit by v takovém případě mohl činit zmíněných 285 až 315 miliard korun. V tuto chvíli je ovšem naštěstí stále realističtější počítat s tím, že se smyku i překážce jménem koronavirus vyhneme, a deficit se tedy vejde do jedné stovky miliard korun.
ČNB poprvé od února 2009 sráží základní úrok o 0,5 procentního bodu. Koruna znehodnocuje na nejslabší úroveň od roku 2015
Česká národní banka dnes na mimořádném zasedání snížila základní úrokovou sazbu o půl procentního bodu na 1,75 procenta. Tuzemská centrální banka se tak přidává k zástupu centrálních bank z celého světa, které letos své základní úroky buď snižují, nebo alespoň ponechávají beze změny.
Rozhodnutí ČNB není překvapivé. Jedinou další centrální bankou, která letos sazby zvýšila, aniž by je snížila, tak po dnešku zůstává ta kazašská. Kazachstán svoji základní úrokovou sazbu v tomto měsíci zvýšil, aby podpořil vlastní měnu, která prudce oslabovala z důvodu pádu cen ropy, jejímž je Kazachstán klíčovým producentem.
ČNB naposledy takto razantně, tedy o půl procentního bodu, snížila základní úrokovou sazbu v únoru 2009, kdy vrcholila světová finanční krize. Nynějším snížením sazeb hodlá čelit negativním dopadům šíření koronavirové nákazy. Navíc ČNB učinila další opatření, aby případně usnadnila přístup bank likviditě.
Centrální banka také revidovala své předchozí rozhodnutí navýšit sazbu proticyklické kapitálové rezervy. Ponechá ji na stávající úrovni. Tím vedle uvedených opatření dále podpoří uvolnění měnových podmínek.
Oslabení koruny je podle guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka „přirozené“ a souvisí s opouštěním takzvaných bezpečných přístavů, které nyní realizují mezinárodní investoři. Koruna v reakci na rozhodnutí ČNB znehodnotila vůči euru nad úroveň kursu 27,26, tedy na svoji nejslabší úroveň od září 2015. Česko se podle Rusnoka musí připravit na letošní ekonomickou stagnaci, spíše však propad hospodářství, které nyní prožívá šok jak poptávkový, tak nabídkový. (16.3.2020)
