Komentář Lukáše Kovandy: Tučná léta jsou pryč, signalizuje únorové hospodaření státní kasy

Plnění státního rozpočtu vykázalo letos v únoru nejhorší výsledek od roku 2011. Poprvé od roku 2012 končí únorové plnění v záporu. Takový výsledek jakoby měl předznamenat, že letošní rok bude pro státní kasu poměrně obtížný. Obtížnější než léta uplynulá. Zpomalení růstu ekonomiky se projeví poklesem růstové dynamiky na příjmové straně rozpočtu.

Ostatně například inkaso DPH v únoru meziročně klesalo, a to o 4,4 procenta, zatímco ministerstvo plánuje, že za celý letošní rok dojde k růstu inkasa DPH meziročně o 6,8 procenta. Z únorových dat pochopitelně ještě nelze usuzovat na celý rok, nicméně rozdíl mezi plánem a skutečností je varovný. Připomeňme, že loni v únoru inkaso DPH na úrovni veřejných rozpočtů rostlo o 17,4 procenta, zatímco plán na celý rok 2018 počítal s meziročním růstem oproti roku 2017 ve výši devíti procent. Zatímco loni v únoru státní kasa plán překonávala, letos v únoru v případě DPH výrazně za plánem zaostává.

Ministryně financí signalizuje, že letos bude úspornější. Taková brzda je samozřejmě žádoucí. Měla být však spuštěna mnohem dříve, ještě v době, kdy ekonomika na plné obrátky expandovala. Čas však už vrátit nelze a zbývá doufat alespoň v to, že celkový výsledek hospodaření státního rozpočtu se letos vejde do rozpočtovaného schodku ve výši čtyřiceti miliard korun. Na to, že by státní kasa vykázala přebytek jako loni, můžeme zapomenout.

Podmínky v tuzemském průmyslu jsou nejhorší od začátku roku 2013, v Německu jsou na tom ještě hůře. Stále však může jít jen o přechodný vývoj

Podmínky v tuzemském zpracovatelském průmyslu se nedále zhoršují. Příslušný index nákupních manažerů klesl v únoru nejníže od ledna 2013. Do značné míry tak jeho vývoj kopíruje vývoj podobného ukazatele sestavovaného pro Německo. Ten se v únoru ocitl na svém minimu za celé období dokonce od prosince 2012.

V únoru dokonce došlo k tomu, že podmínky v českém průmyslu jsou hodnoceny jako lepší, resp. méně špatné než podmínky v průmyslu německém. Rozpětí mezi hodnotami daného indexu je přitom nejvyšší od roku 2016. Podmínky v českém průmyslu se relativně vůči podmínkám v průmyslu německém tedy vyvíjejí nejpříznivěji za poslední takřka tři roky. To signalizuje, že český průmysl i přes svůj současný útlum dokáže propadu průmyslu německého přece jenom do jisté míry odolat.

Potvrzuje se tak vývoj z posledního loňského čtvrtletí, které již máme „změřené“ tvrdými daty, zejména dnes zpřesněným odhadem HDP. Zpřesnění rovněž vypovídá o tom, že Česko dokázalo zůstat do značné míry imunní vůči německému zpomalení. Takováto imunita ovšem signalizuje i to, že vnější „nákaza“ není systémová, tedy že německé obtíže jsou z podstatné míry specifické a nezasahují s takovou razancí eurozónu jako celek

Německo více než jiné země eurozóny trpí kvůli své exportní provázanosti se zpomalující Čínou a jeho ekonomika je více než jiná hospodářství eurozóny poznamenáno zhoršením situace v automobilovém segmentu. Ke zhoršování došlo loni zejména ve druhé polovině roku kvůli zavedení přísnějších homologačních kritérií automobilů a také kvůli nečekanému zadrhnutí čínského automobilového trhu. Čínské automobilové zadrhnutí, stejně jako do značné míry s ním související zadrhnutí německé ekonomiky je podle všeho pouze přechodné. Zvláště pokud se podaří dosáhnout smíru v obchodní válce Číny a USA. Systémový, a tudíž trvalejší ekonomický útlum eurozóny tak zatím rozhodně není nevyhnutelný. 

Česká ekonomika je zatím celkem imunní vůči vývoji v zahraničí, dobíhají ji spíše vlastní kapacitní omezení - na růst minulých let zkrátka nebyla připravena

Zpřesněné údaje o růstu tuzemské ekonomiky v loňském posledním čtvrtletí i za celý rok 2018 stále poskytují poměrně pozitivní obrázek. Česká ekonomika totiž loni ve čtvrtém kvartále dokázala celkem solidně „finišovat“, i když dle zpřesněného odhadu meziročně už jen o 2,8 procenta (původní odhad zněl na 2,9 procenta). A to navzdory zpomalování německé ekonomiky a ztrátě dynamiky řady zemí eurozóny.

To však nic nemění na tom, že mezi zeměmi Visegrádské skupiny už tři čtvrtletí v řadě citelně zaostává. Maďarsko dle zpřesněných údajů rostlo v posledním kvartále tempem 5,1 procenta (předběžný odhad hovořil o pětiprocentním růstu). Polsko a Slovensko zatím zůstávají na úrovni původního odhadu, tedy 4,9, resp. 3,6 procenta.

Česká ekonomika zpomaluje výrazněji než další země regionu zejména proto, že dříve než ony narazila na kapacitní omezení. Relativně silná obchodní provázanost se zpomalujícím Německem – tato provázanost je silnější než v případě dalších zemí Visegrádské skupiny – hrála až druhořadou roli. Česko zůstalo na sklonku roku poměrně imunní vůči vývoji v Německu. Solidní imunitu podpořil stále dobrý výkon průmyslu, dokonce celoevropsky těžce zkoušeného automobilového segmentu. Celkově byla síla zahraniční poptávky po českém zboží příjemným překvapením. Dařilo se také stavebnictví. To přidalo meziročně takřka osm procent, což souvisí i se zrychlením v čerpání prostředků z fondů EU, které bylo patrné zejména ve druhé polovině loňska.

Pozitivní je, že na růstu ekonomiky se loni ve čtvrtém čtvrtletí silně podílely investice. Meziročně rostly o více než deset procent. Firmy jsou nuceny investovat do rozšiřování kapacit, což bylo další vzpruhou zmíněnému stavebnictví, ale silně investují také do strojového vybavení. Lepší technologie jim umožní navýšit produktivitu a zůstat konkurenceschopné i v čase, kdy v ČR výrazně stoupají náklady práce, zejména z důvodu citelného růstu mezd a platů. Lepší technologie firmám rovněž umožní čelit chronickému a kritickému nedostatku vhodné pracovní síly, vždyť ČR vykazovala i loni ve čtvrtém kvartále nejnižší nezaměstnanost nejen mezi zeměmi EU, ale také mezi zeměmi OECD.

Za celý loňský rok vykázala ekonomika tříprocentní růst, čímž byl potvrzen předběžný odhad. V letošním roce zejména kvůli nepříznivým zahraničním vlivům tuzemská ekonomika zpomalí, když přidá 2,7 procenta. (2.3.2019)