Češi v průměru stráví prací 36 let svého života, více než většina obyvatel EU, zároveň se Češi dožívají nižšího věku, než většina obyvatel EU.
Patnáctiletý Čech má před sebou v průměru přesně 36 let pracovního života. Pracovní život je doba, po kterou bude aktivní na trhu práce – tedy bude buď zaměstnaný, nebo nezaměstnaný (čili bude si aktivně zaměstnání hledat). Nepočítají se tedy léta studia, léta penze a také případně doba, po kterou z trhu práce zcela „vypadne“, tj. léta, kdy není oficiálně zaměstnán, přičemž se zároveň neregistruje na úřadě práce jakožto nezaměstnaný.
Zmíněný údaj 36 let platí pro rok 2020. Už v roce 2018 překročila průměrná délka pracovního života v Česku průměrnou délku pracovního života v celé EU. V EU jako celku měl loni patnáctiletý člověk před sebou v průměru 35,7 roku pracovního života. Důvodem „předehnání“ EU je zejména probíhající prodlužování věku odchodu do starobního důchodu v ČR.
Zároveň platí, že Češi vykazují naději dožití při narození nižší než v průměru obyvatelé EU. Podle nejnovějších dat Eurostatu, těch za rok 2019, se Češi dožívají v průměru 79,3 roku, zatímco obyvatelé EU 81,3 roku. Bohužel, Češi pracují déle než lidé v EU i přesto, že mají kratší život. Nelze však říci, že by se jen upracovávali k smrti. V některých případech tomu tak je. Výrazné zastoupení fyzicky i jinak náročné průmyslové výroby, které je v Česku vyšší než v drtivé většině zbytku EU, jistě k prodloužení naděje dožití příliš nepřispívá. Česko je prakticky nejprůmyslovější zemí EU. Svoji roli ale hraje také například špatná životospráva Čechů, holdování alkoholu, přemíra obezity ve společnosti či podceňování zdravotní prevence.
Pandemie způsobila pokles délky pracovního života. V ČR klesla poprvé od roku 2008, z 36,3 roku v roce 2019 na zmíněných 36 let, v EU jako celku klesla poprvé od roku 2000, z 35,9 na 35,7 roku. Jedním z důvodů je to, že někteří nezaměstnaní lidé – či třeba OSVČ, které pozastavily nebo ukončily své podnikání – prostě vzdali hledání práce, protože šance na nalezení vhodné nové práce měli za mizivé. Takže se jim pandemické měsíce vůbec nezapočítávají do pracovního života. Další se uchýlili třeba do šedé zóny, takže sice vydělávají, ale oficiálně nejsou ani zaměstnáni, ani se neřadí mezi nezaměstnané.
Nyní čeští muži odchází do penze při završení věku 63 let a osmi měsíců, stejně jako ženy, pokud nemají dítě. Pokud dítě mají, tak dříve – například matka tří dětí jde do důchodu v 60 letech. Věk odchodu do důchodu se v ČR v současnosti každoročně prodlužuje, ale při dosažení úrovně 65 let toto prodlužování skončí. Někdejší Sobotkova vláda totiž rozhodla o takzvaném zastropování věku odchodu do důchodu právě na úrovni 65 let. Současná vláda předloni rozhodla, že tuto úroveň ponechá jako strop nadále, minimálně do roku 2024, kdy proběhne další pravidelné pětileté přehodnocení smysluplnosti úrovně zastropování. Lze předpokládat, že i v příštích několika letech bude průměrná délka pracovního života v ČR převyšovat úroveň platnou pro celou EU.
Těžko ale dosáhne délky pracovního života v Nizozemsku, Švédsku, nebo dokonce Švýcarsku, kde činí 41, resp. 42 let, resp. 42,5 roku. Nejkratší pracovní život před sebou v EU mají naopak patnáctiletí Italové, v průměru pouze 31,2 roku.
Lidé v Česku se obávají inflace velmi výrazně, zjistili statistici
A to zatím příliš nezdražují potraviny, zato třeba elektronika ano.
Obavy spotřebitelů v ČR z inflace jsou velmi výrazné. Vyplývá to ze srpnového šetření Českého statistického úřadu. Přesto je nálada mezi spotřebiteli nejlepší od roku 2019, tedy ještě od doby před propuknutím pandemie. Češi navzdory zrychlující inflaci v rostoucí míře předpokládají, že v příštích dvanácti měsících se jim podaří uspořit nějaké finanční prostředky. I vzhledem k tomu, že klesají jejich obavy z růstu nezaměstnanosti a z propouštění, očekávají ve vyšší míře zlepšení jejich vlastní finanční situace.
Nálada spotřebitelů je tak o šest procent nad dlouhodobým průměrem let 2003 až 2020. Příznivý vývoj je dán tím, že zatím nedochází k markantnímu zdražování položek, na něž jsou spotřebitelé obzvláště citliví, jako jsou potraviny. Enormní zdražování zatím zasahuje položky, na které lidé nejsou tak citliví, jako jsou stavebniny, auta, ojetiny, ale také třeba elektronika. Zdražování ovšem není u konce, ani právě ve segmentu elektroniky.
Například takový tablet stál loni touto dobou zhruba 4200 korun. Letos je to už 5200 korun. Tisícikorunové zdražení představuje růst ceny o bezmála 25 procent. O 16 procent oproti loňsku zdražuje také televizor nebo myčka. Notebooky rostou na ceně o 15 procent. Vysavač je meziročně dražší o více než deset procent. Zdražování (nejen) elektroniky bude pokračovat.
Důvodem je „čipový hladomor“, se kterým se potýkají také třeba výrobci automobilů. Nedostatek čipů, který nastává v důsledku pandemických uzavírek podstatné části globální ekonomiky, zpožďuje výrobu elektroniky. Další zádrhele v její dodávce konečnému zákazníkovi pak představuje mezinárodní přepravní krize, způsobená pandemií omezenou nakládkovou kapacitou v přístavech či nedostatkem lodních kontejnerů.
Nedostatek čipů či nedostatek kontejnerů jsou tak ale jen dvě z klíčových příčin, proč celková inflace v ČR do konce roku ještě zrychlí. Až nad čtyři procenta. V případě elektroniky bude pochopitelně mnohem vyšší. Naštěstí lidí spotřebovávají i jiné věci, než je elektronika.
Ministerstvo financí si pesimistickou prognózou připravuje půdu pro hájení hlubokého deficitu
Mělo by usilovněji zapracovat na strategii ozdravení veřejných financí, jinak Česku draze „ujede vlak“.
Ministerstvo financí je ve své nově zveřejněné prognóze pesimističtější než tuzemské banky a další finanční instituce. Ty letos v průměru čekají růst české ekonomiky čítající 3,7 procenta a v příštím roce pak 4,5 procenta, jak plyne z červencového šetření České národní banky.
Ministerstvo publikuje prognózu spíše ze spodní části realistického pásma odhadu vývoje, aby snáze opodstatnilo schodek státního rozpočtu navržený pro příští rok, 390 miliard korun. Pokud by nyní ministerstvo totiž „hýřilo optimismem“, bude se vládě obří deficit, který již rámcově schválila, hájit a ve Sněmovně prosazovat ještě hůře než při přece jenom méně pozitivním výhledu. Zákonodárci i veřejnost by se celkem oprávněně tázali, proč je třeba tak hlubokého schodku, když má ekonomika poměrně solidně růst. Budou se tedy tázat stejně i takto. Nicméně vládě se bude alespoň o něco snáze argumentovat.
Ministerstvo sice deklaruje svoji naději, že odložení spotřeby domácností během pandemie a její nynější realizace by mohly hospodářský růst v letošním a příštím roce urychlit, přesto však z číselné prognózy výkonu ekonomiky letos i v příštím roce neplyne, že by zhmotnění této naděje ministerstvo přikládalo větší pravděpodobnost než trh.
Úřad by se měl usilovněji zaměřit na přípravu věrohodné dlouhodobé strategie postpandemického ozdravení veřejných financí. Příští rok bude z toho hlediska kritický. Řada zemí, včetně třeba Německa, již podle všeho pokrizovou konsolidaci zahájí. V případě Česka se tak patrně nestane. České republice tak v pokrizové konsolidaci může „ujet vlak“ za srovnatelnými zeměmi. To by v důsledku znamenalo zhoršení ratingu České republiky a výrazné prodražení jejího zadlužení. (25.8.2021)
