Už jen den zbývá lidem v Česku na podání daňového přiznání k dani z příjmu, a to jak fyzických, tak právnických osob. Dvakrát prodloužený termín finálně vyprší v úterý 18. srpna. Pokud se přiznání v tomto termínu nepodá a pokud navíc nebude v daném termínu na účtu příslušného finančního úřadu již uhrazená daň, okamžitě naběhne tučná pokuta.
Pokuta ovšem asi čeká i ty, kteří se domnívají, že přehled zdravotní pojišťovně mohou podat, jak je běžné, v měsíční lhůtě po odevzdání daňového přiznání. Termín totiž absurdně vypršel už 3. srpna. Přitom přehled České správě sociálního pojištění je možné bez pokuty podat, jak je běžné, tedy měsíc po odevzdání daňového přiznání, tedy nejpozději 18. září.
Ale nejprve zpět k samotnému daňovému přiznání. Kdo jej odevzdá později než toto úterý, toho nemine pokuta, která se bude vypočítávat za celé období od 1. dubna. To byl původně řádný termín. Ministerstvo financí však umožnilo jeho posunutí, aby lidem a firmám ulevilo od dopadů koronavirové krize. Až právě do 18. srpna se tak prodloužilo období, po něž se odpouštějí sankce za pozdní dodání, tj. za dodání po 1. dubnu, a také úroky z prodlení.
Období od 1. dubna do 18. srpna má 140 dní. Sankce za každý jeden den činí 0,05 procenta stanovené daně, nejvýše však 5 procent.
Takže například OSVČ, která má na dani zaplatit 100 000 Kč, zaplatí navíc ještě sankci 5000 Kč, pokud přiznání podá příští středu (19. srpna), namísto příštího úterý. Sankci však uhradí i tehdy, pokud přiznání sice do 18. srpna podá, ale stanovená daň nebude do toho dne na účtu příslušného finančního úřadu. Pokud se na něm peníze objeví až ve středu, příslušná OSVČ také již musí počítat s mastnou sankcí.
Pro opozdilce může být vítaným řešením zaplatit daň hotově přímo na pokladně úřadu, neboť pak budou připsány okamžitě, a nebude hrozit, že sankci budou čelit v důsledku bankovního převodu a připsání na účet finančního úřadu třeba o den později.
Vedle sankcí ovšem budou při nezaplacení daně do 18. srpna nabíhat za celé období od 1. dubna ještě úroky z prodlení. Ty v ročním vyjádření činí 14,25 procenta ze stanovené daně.
Pokud má tedy naše OSVČ zaplatit na dani oněch 100 000 Kč, musí počítat už při jednodenním zpoždění se zaplacením daně nejen s uvedenou sankcí 5000 korun, ale také právě s úrokem z prodlení. Ten za rok tedy činí 14 250 Kč, denně tedy zhruba 39 korun, takže za 140 dní se při úhradě daně 19. srpna vyšplhá na zhruba 5466 korun.
Daná OSVČ tedy celkem na pokutě v podobě sankce a úroku z prodlení zaplatí 5000 + 5466 = 10 466 Kč, tedy více než desetinu celé stanovené daně!
V případě podání přehledu sociálního pojištění na živnostníky a další podnikatele (OSVČ) žádné nepříjemné překvapení nečeká. Česká správa sociálního zabezpečení totiž flexibilně prodloužila termín pro odevzdání přehledu o standardní měsíc od odevzdání daňového přehledu. V reakci na krok ministerstva financí posunula nejzazší termín pro podání bez pokuty z původního termínu začátku května na 18. září.
Ministerstvo zdravotnictví však poněkud absurdně nestačilo zareagovat jako Česká správa sociálního zabezpečení. Zareagovalo pouze na první prodloužení termínu pro podání daňového přiznání. Ministerstvo financí totiž nejprve rozhodlo, že termín kvůli koronaviru prodlouží jen do 1. července. Takže ministerstvo zdravotnictví zareagovalo přeložením termínu pro podání přehledu zdravotní pojišťovně ze začátku května právě na 3. srpna. Jenže na druhé prodloužení termínu ze strany ministerstva financí už nezareagovalo. Vznikla tak paradoxní situace, kdy termín pro podání přehledu zdravotní pojišťovně bez pokuty vypršel dříve než termín pro podání bez pokuty daňového přiznání.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se snažil situaci „pět minut pod dvanácté“ zachránit. Pochlubil se, že s řediteli zdravotních pojišťoven se dohodl, že nebudou uplatňovat pokutu za pozdní dodání přehledu, tedy za jeho podání po 3. srpnu. Jenže nemyslel už na akt samotného uhrazení zdravotního pojistného. Nedoplatek zdravotního pojištění tak měli podnikatelé uhradit nejpozději do osmi dnů po 3. srpnu (totiž do osmi dnů od podání přehledu zdravotní pojišťovně).
Zdravotní pojišťovna tak již může komukoli, kdo podává přehled a hradí svůj nedoplatek na zdravotním pojištění, vyměřit pokutu. Nikoli tedy za pozdní podání přehledu, ale za pozdní uhrazení pojistného. Pokuta v případě pozdního uhrazení zdravotního pojistného činí 0,05 procenta dlužné částky za každý kalendářní den.
Platí tedy, že s podáním přehledu zdravotního pojištění – a uhrazením příslušného pojistného – je radno si co nejvíce pospíšit, i když ani tak není zaručeno, že se plátce vyhne pokutě. Každý den se nyní již počítá!
Proč citelná česká inflace není zlé znamení
Růst cen v Česku ani po půl roce koronakrize nepolevuje. Ale je to stále ještě docela přijatelná daň za jen velmi pomalu rostoucí nezaměstnanost.
Na první pohled je to až záhada. Růst cen v Česku nepolevuje. Meziroční tempo inflace se v červenci vrátilo tam, kde bylo v době březnového prvotního úderu koronaviru. Tedy do sfér výrazněji nad úrovní 3 %. Obecně se přitom čekalo, že virus srazí ceny dolů a tempo inflace rapidně utlumí. Nestalo se.
To, že se zmírnění inflace nedostavuje, nepotěší peněženku leckterého Čecha. Jenže jde o odvrácenou stranu nečekaně příznivého vývoje celé ekonomiky. Vždyť třeba jen míra nezaměstnanosti už v červenci měla být ještě podle nedávných prognóz nad úrovní 5 %. V červenci však zůstala pod úrovní 4 %. Pochopitelně, čím více lidí přichází o práci, tím méně si mohou dovolit roztáčet kola ekonomiky. A v zásadě tím méně také narůstají ceny. Vztah mezi nezaměstnaností a inflací až takhle přímočarý není, ale nepochybně existuje. Nepolevující inflace je tedy do značné míry daní za to, že má Česko i po půlroce pandemie stále nejnižší míru nezaměstnanosti nejen v EU, ale i mezi zeměmi OECD. V ČR je stále méně nezaměstnaných než třeba i v Japonsku.
Inflace zůstává poměrně vysoká a nezaměstnanost poměrně nízká z jednoho zásadního společného důvodu: tuzemská ekonomika je opřena o dluhovou berličku státu. Stát prostřednictvím programů typu kurzarbeitu, ošetřovného, plošného odkladu splátek dluhů a odkladu plnění daňových povinností sype peníze lidem, případně jim je nechává v kapse.
Lidé také stále mají zač utrácet, ačkoli svojí prací nevytvářejí – či nemohou vytvářet – odpovídající protihodnotu. Kola ekonomiky, a tedy i inflace, se roztáčejí nejen ekonomickou aktivitou, ale také kynoucím dluhem.
Jako je tedy současná nízká míra nezaměstnanosti do značné míry umělá, je umělá i citelná inflace. Kdo hořekuje nad stále rychlým růstem cen, nechť uváží, že svým způsobem jde o daň za to, že má stále práci.
Třeba programu kurzarbeitu se účastní bezmála 800 tisíc lidí. Zhruba každý čtvrtý zaměstnanec soukromé sféry je stále zčásti placen státem, tedy z peněz daňového poplatníka a za cenu kynoucího dluhu. To ale není vše. Každý daňový poplatník v ČR také přispívá na objemově menší podpůrné programy, než je kurzarbeit nebo ošetřovné.
Například přispívá na dovolenou v lázních některým spoluobčanům. A to konkrétně těm, kteří si na webu vygenerovali poukaz na proplacení 4 000 korun ze sumy za svůj lázeňský pobyt a následně jej uplatnili. Zatím si lidé vygenerovali přes 120 tisíc takových poukázek. To odpovídá sumě 488 milionů korun. Celkově stát, resp. daňový poplatník, pošle do lázeňství miliardu. Na tuto miliardu se tedy bude svým některým spoluobčanům skládat každý daňový poplatník. Přitom zdaleka ne všechna lázeňská zařízení takovou podporu potřebují. Mnohá by byla kapacitně naplněna i bez existence programu "COVID – Lázně". Právě i poukazy na lázeňský pobyt pomáhají udržovat poptávku, či ji ještě umocňují, čímž v daných segmentech udržují ceny poměrně vysoko.
Češi cestují po své vlasti, místo aby vyrazili na zájezd do zahraničí. Peníze se tím více točí v Česku, ne za hranicemi, což je jen další zdroj inflace. V Česku řadu Čechů drží nejen poukazy na lázně, ale i slabší koruna – slabší zejména vůči euru. Ta prodražuje zahraniční zájezdy, a tedy zatraktivňuje turistiku domácí – jak z hlediska Čechů samotných, tak z hlediska zahraničních návštěvníků. Část lidí u nás si tedy svoji práci udržuje i díky oslabené koruně. Ta tak během koronavirové krize plní žádoucí roli "polštáře", který pracovní trh pomáhá chránit před fatálním nárazem.
Polštář v podobě oslabené koruny či vládních podpůrných programů tlumí i celkový propad české ekonomiky, jež podle předběžných údajů poklesla ve druhém čtvrtletí meziročně o necelých 11 %. Pravda, polské hospodářství sice pokleslo zhruba o 8 %, ale slovenské o 12 % a maďarské o necelých 14 %. I utlumený propad české ekonomiky vysvětluje hádanku vyšší než očekávané inflace.
Zejména ji ale vysvětluje prostě to, že jsme se v letech před úderem viru měli v souhrnu dost dobře. Citelně totiž rostla naše kupní síla, díky vzestupu reálných mezd (mezd očištěných o inflaci).
Jeden příklad za všechny. Podle údajů, které tento týden zveřejnil Eurostat, loni žilo s rodiči 29 % Čechů ve věku 18 až 34 let. To je nejnižší podíl od roku 2006. Za pokles popularity "mamahotelů" mohou právě léta prosperity, která trvala před letošním nástupem viru. Bydlení sice v uplynulých letech citelně zdražovalo, ale kupní síla řady mladých Čechů rostla výrazněji. Mohli si tedy dovolit i znatelně zdražující bydlení, a opustit proto rodinné hnízdo o pár let dříve, než tak činili jejich o několik let starší vrstevníci. Vrchol popularity totiž "mamahotely" v ČR zažívaly v roce 2015, kdy takto bydlelo hned 34,4 % mladých Čechů. To si však ještě mladí lízali rány ze světové finanční krize a jejích dopadů, které byly v Česku zřetelně patrné až do roku 2013. Léta prosperity 2014 až 2019 pak přinesla postupný pokles popularity bydlení s rodiči.
Dražší bydlení se také odráží ve vyšší inflaci. Jak vidno, v uplynulých letech sice zdražovalo citelně, jako nyní inflace, ale Češi tento nárůst ustáli poměrně dobře právě díky ještě výrazně rychlejšímu růstu mezd. Současná vyšší inflace v ČR je stále spíše než čehokoli jiného projevem předchozích let prosperity a dosavadní relativní odolnosti české ekonomiky vůči koronavirové krizi. Hádanka rozluštěna.
Ze zemí Visegrádu čelí ekonomickým dopadům koronaviru nejlépe Polsko. Následuje Česko, Slovensko a Maďarsko
Z ekonomik Visegrádu zatím koronaviru nejlépe čelí ta polská. Následují česká, slovenská a maďarská. Alespoň tedy vyjdeme-li z údajů za meziroční změnu ekonomického výkonu daných zemí.
Všechny státy Visegrádské skupiny zaznamenaly letos ve druhém čtvrtletí prudký propad hrubého domácího produktu. Důvodem je pochopitelně koronavirová krize.
Z údajů, které statistické úřady příslušných zemí zveřejnily v případě Česka již dříve a v případě dalších tří zemí dnes, vyplývá, že nejlépe zatím ze zemí Visegrádu koronavirové krizi čelí Polsko. Jeho ekonomika klesla v letošním druhém čtvrtletí meziročně o 7,9 procenta, po sezónním očištění o 8,2 procenta.
Česká ekonomika se podle předběžných údajů v období od dubna do června letošního roku zřítila o 10,7 procenta.
Slovenské hospodářství ve druhém čtvrtletí podle předběžných údajů kleslo v meziročním srovnání o 12,1 procenta.
Maďarská ekonomika se ve druhém čtvrtletí meziročně propadla o 13,6 procenta v sezónně neupraveném vyjádření a o 13,5 procenta v sezónně a kalendářně upraveném vyjádření.
Poněkud jiné „pořadí dle hloubky propadu“ vykazují země Visegrádu ve druhém čtvrtletí v mezikvartálním vyjádření. Slovensko se propadlo o 8,3 procenta, Česko o 8,4 procenta, Polsko o 8,9 procenta a Maďarsko o 14,5 procenta.
Vesměs jde o předběžné údaje, které se mohou ještě poměrně výrazně měnit. Navíc jde o údaje za jediné čtvrtletí. Zdá se však zatím, že Česko dopadá v rámci srovnání se zeměmi Visegrádu poměrně dobře, zvláště pak v porovnání s Maďarskem. Z čísel nevyplývá, že by jakákoli země skupiny zvládla dosavadní koronavirovou krizi z ekonomického hlediska výrazně lépe než ostatní země skupiny. (17.8.2020)
