V České republice nikdy v její historii nepůsobilo tolik zahraničních zaměstnanců jako loni. Počet řádně registrovaných pracovníků ze zahraničí loni vystoupal na takřka 622 tisíc, jak plyne z dat ministerstva práce a sociálních věcí. To představuje nárůst oproti roku 2018 o zhruba 9,4 procenta. Jedná se tak o zpomalení dynamiky růstu zahraničních pracovníků v ČR, neboť v roce 2018 činil meziroční nárůst jejich počtu dokonce 20,4 procenta.
Popsaná ztráta dynamiky růstu v oblasti zaměstnávání cizinců plyne z určitého nasycení tuzemského trhu práce, jehož míra nezaměstnanosti loni v podstatě klesla na své samé dno, odkud již není dále kam klesat. Zejména loňská stagnace české průmyslové výroby omezila poptávku po zahraničních pracovních v ČR.
I tak je nárůst zahraničních pracovníků v uplynulých pěti letech markantní, neboť ještě koncem roku 2014 činil jejich počet pouze zhruba 261 tisíc osob. To představuje nárůst o zhruba 138 procent během pěti let. Klíčovým důvodem tohoto vzestupu jsou dlouhá léta prosperity ČR a rekordně nízká míra nezaměstnanosti. Tyto fenomény slouží jako magnet, který přitahuje zaměstnance ze zahraničí.
Ze států EU suverénně vedou Slováci. Poprvé v historii počet slovenských zaměstnanců v ČR loni překročil hranici 200 tisíc, přesněji se jednalo o 201 952 osob. Od roku 2004, kdy jak ČR, tak Slovensko vstupovaly do EU, se počet Slováků zaměstnaných v ČR přibližně ztrojnásobil. Od roku 2010 se pak zhruba zdvojnásobil.
Po Slovácích následují Poláci, z jejichž řad se loni rekrutovalo 46 430 zaměstnanců v ČR, a Rumuni (44 669). Za států mimo EU bylo nejvíce řádně registrovaných zaměstnanců v ČR loni z Ukrajiny, 144 114 osob, a pak s velkým odstupem z Ruska (16 912) a z Vietnamu (13 935).
Nezaměstnanost stoupá, poprvé za takřka rok je nad třemi procenty. Výraznější propouštění ale nastane až ve druhé polovině roku
Míra nezaměstnanosti v lednu v souladu s očekáváním stoupla z prosincové úrovně 2,9 procenta na hodnotu 3,1 procenta. Je tedy poprvé za skoro rok nad úrovní tří procent. Naposledy byla míra nezaměstnanosti vyšší než tříprocentní loni v únoru.
Růst míry nezaměstnanosti mezi prosincem a lednem je ovšem každoročním, „železným pravidlem“ českého trhu práce. Nelze z něj tedy hned usuzovat na zhoršování situace na trhu práce.
K jistému zhoršování letos dojde, ale to se projeví spíše stagnací celoroční míry nezaměstnanosti či jejím mírným nárůstem oproti loňsku, a to ale spíše na základě vývoje zejména ve druhé polovině letošního roku. Zvláště zranitelnými, co se propouštění týče, jsou segmenty hutnictví, těžební průmysl a část automobilového průmyslu, včetně jeho subdodavatelů.
Naopak dosavadní poměrně vlídný průběh zimy, která je zatím převážně nevídaně teplá, situaci na trhu práce nahrává. Výše popsaný růst míry nezaměstnanosti má totiž sezónní ráz. Souvisí se zimním přerušováním pracovní činnosti v exteriéru, například ve stavebnictví či zemědělství, a také s ukončováním úvazků ke konci kalendářního roku. Čím teplejší zima bude, tím slabší bude sezónní výpadek pracovních míst a tím dříve dojde k obnově zaměstnanosti po jejím skončení.
Míra nezaměstnanosti se po skončení zimy opět vrátí pod úroveň tří procent. V druhé polovině roku, na podzim a dále, však už trvaleji stoupne nad úroveň tří procent. V posledním letošním čtvrtletí už bude – na rozdíl od loňského – nad touto úrovní trvale. Za celý rok dosáhne míra nezaměstnanosti úrovně tří procent.
Česko ovšem i letos v lednu tak jako tak zůstalo zemí s nejnižší mírou nezaměstnanosti v EU. V rámci zemí OECD má srovnatelnou míru nezaměstnanosti jediná – Japonsko.
Babiš jakoby nečetl Švejka, takže mu v případě DPH na pivo zbyl černý Petr v ruce. Už i ČSSD žádá jednodušší zdanění
Sociální demokraté využili zmatku kolem chystaných změn ve zdanění piva. A i když pro změny v této podobě hlasovali, staví se nyní na zadní. „Nedomysleli jsme to,“ připouští poslanec ČSSD Václav Votava. Šéf strany Jan Hamáček by zmatek kolem sazeb DPH řešil rychlou novelou zákona.
Černý Petr v ruce tak zůstává hnutí ANO Andreje Babiše, které teď je se změnami, jimž se směje (nejen) celý internet, spojováno nejvíce a vlastně už jako jediné. Z hlediska politického marketingu se tak ANO ocitá v nezáviděníhodné pozici. Jeho koaliční partner prozřel dříve a od nesmyslného návrhu několika různých zdanění jednoho a téhož piva se distancuje. U části veřejnosti si navíc může získat sympatie tím, že je ochoten připustit vlastní omyl. Babiš by měl nyní udělat to samé. Byť tím už nezíská tolik politických bodů jako ČSSD. Pokud však bude na návrhu dále lpět, uškodí si ještě více, než když nyní jako ČSSD změní postoj.
Celá kauza je z hlediska politického marketingu tím citlivější, že jde o pivo, tedy „národní nápoj“ Čechů. Ti už od časů Švejka vědí, že „vláda, která zdraží pivo, padne.“ To jen dokládá, jak citliví Češi jsou na administrativní úpravy cen „zlatého moku.“ Babišovo hnutí si toho bylo – a je – jistě vědomo též. Proto se ostatně rozhodlo pro přeřazení čepovaného piva mezi položky daněné nejnižší, desetiprocentní sazbou DPH. Čekalo, že získá politické body. Jakkoli takový krok nedával smysl tváří v tvář argumentaci těch samých politiků (politiků z nebo za hnutí ANO), kteří hájili letošní navýšení spotřební daně z lihovin. Jako by snad alkohol v lihovině byl natolik odlišný od alkoholu v točeném pivu, že u prvního je třeba s ohledem na zdraví Čechů daň zvýšit, zatímco u druhého je klidně možné ji snížit.
Babišova družina se prostě chytla do vlastní populistické sítě. Jakoby Babiš nečetl Švejka a nevěděl, jak moc musí být se změnami zdanění piva obezřetný, jak kolem něho musí našlapovat po špičkách a mít vše důkladně promyšlené. Snížení DPH na čepované pivo zamýšlela jeho vláda provést jako kompenzaci jiné své regulace, EET. I tu před lety hájila s populistickým nádechem. Řada Čechů je totiž přesvědčena, že co podnikatel nebo živnostník, to lump a podvodník, jemuž je vždy dobře podívat se pod prsty trochu bedlivěji. Anti-podnikatelský populismus chtělo ANO kompenzovat populismem k podnikatelům naopak vstřícným. Vždyť se nijak netajilo tím, že snížení DPH na čepované pivo má hlavně právě ulevit hospodským, navýšit jejich marži, nikoli ani tolik vést ke zlevnění piva pro zákazníky. I když nyní, aby si alespoň částečně vylepšil svůj obraz v této mediálně nezvládnuté kauze, Babiš hospodské vyzývá, aby si marži nenechávali pro sebe. Těžko sám může věřit tomu, že jej poslechnou. Snižování DPH se obecně a chronicky jen velmi obtížně, pokud vůbec, propisuje do nižší konečné ceny.
Mezi ekonomy přitom obecně panuje poměrně jasná shoda, že čím jednodušší je systém zdanění, tím je také makroekonomicky účinnější a administrativně levnější. Čím je naopak složitější, tím se prodražuje, přičemž se zároveň jeho účinnost snižuje. Složitý systém svádí k hledání skulinek, jejichž prostřednictvím by bylo možné daňovou povinnost snížit či zcela obejít. Z hlediska administrativního je jednoznačně nákladnější právě situace, kdy úředník tyto skulinky musí „hlídat“ a „zalepovat“. Pokud by neexistovaly, může se věnovat něčemu jinému. Babiš a spol. v honbě za politickými body DPH na pivo jednoznačně překombinovali. V duchu politického marketingu „strany pro všechny“, „catch-all-party“, si chtěli naklonit jak nepodnikatele, tak potom právě i podnikatele, alespoň tedy hospodské. Mnoho zajíců, myslivcova smrt. Nemají pořádně ani jednoho z toho. Za to ovšem třímají černého Petra a poslouchají smích internetu.
Nová podoba sazeb DPH u piva, bude-li zavedena, je učebnicovým příkladem neúčinného a zbytečně nákladného systému. V praxi bude takřka nemožné všechny skulinky tohoto systému „zalepit“. Jaká sazba daně se například vyměří tehdy, objedná-li si návštěvník několik půllitrů piva a ty posléze přelije do džbánu, s nímž danou hospodu opustí. Objednal si sice točená piva, na něž se má od května vztahovat desetiprocentní sazba DPH, avšak fakticky se jednalo o načepování piva do džbánu a jeho odnesení, na které se má vztahovat sazba 21 procent. V praxi je prakticky nemožné toto kontrolovat. Lépe řečeno, možné to je, ovšem za poměrně vysokou cenu – v restauraci například budou muset být rozmístěny kamery, jež alespoň částečně odradí od pokoutného přelévání půllitrů do džbánku, případně tam bude muset častěji docházet „kontrola z finančáku“, jež hostinského vybudí k větší ostražitosti vůči možným podvodům. To všechno něco stojí. Možný příznivý efekt přesunutí točeného piva mezi položky daněné nejnižší sazbou DPH, sloužící jako kompenzace za náklady spjaté s EET, tak vezme částečně nebo zcela za své.
To je však jen jeden příklad možné „skulinky“. Existují další. Obecně hospodám nutně vzrostou náklady spojené s administrativou a rozřazováním jednotlivých podob konzumace piva do různých položek sazby DPH.
Nejčistším a celospolečensky nejlevnějším řešením by bylo stanovit jednu sazbu, ať je pivo – alko i nealko – konzumováno v jakékoli podobě. Musí to vědět i Babiš. Zřejmě tedy jde nyní jen o to, jak z celé věci marketingově vycouvat, aniž by ztratil další politické body.
Valentýna slaví čtvrtina Čechů, dohromady utratí dvě miliardy korun. Muži utratí více než ženy, hitem jsou zážitkové valentýnské dárky
Muži letos za dárky na Valentýna utratí v průměru zhruba 750 korun, ženy zase průměrně necelých 600 korun. Vyplývá to z výpočtu na základě příslušných průzkumů ohledně valentýnských výdajů Čechů v minulých letech, zohledňujícího vývoj cenové hladiny, maloobchodních tržeb a nálady spotřebitelů v uplynulých měsících.
Svátek zamilovaných ale opravdu slaví jen zhruba čtvrtina populace ČR starší patnácti let, tedy zhruba 2 270 000 lidí. To znamená, že valentýnské dárky letos navýší tržby obchodníků v souhrnu o přibližně 1,5 miliardy korun.
Češi na Valentýna nejčastěji utrácí za květiny, bonboniéry nebo různá přáníčka. Dále třeba za šperk, masáž, spodní prádlo, parfém, ale i vonné svíčky, vázy, sklenice na šampaňské nebo dovolené ve městech, jako jsou Paříž či Benátky. Trendem doby jsou zážitkové dárky, jako romantický let letadlem, projížďka na „gondole“ po Vltavě a Čertovce v Praze nebo romantická noc v některém z luxusních hotelů.
Zhruba čtyřicet procent z těch, co slaví, bere svoji drahou polovičku na večeři do restaurace. Utrácí v průměru až tisíc korun. Tržby provozovatelů restaurací tedy díky Valentýnu letos stoupnou až o zhruba 450 milionů korun. Výdaje jsou rozprostřeny do celého „valentýnského období“, které začíná dnes, tj. 11. února, a vrcholí 14. února. Celkově tedy Valentýn letos na tržbách může prodejcům a provozovatelům restaurací přinést až dvě miliardy korun.
Valentýnské výdaje Čechů rok od roku mírně narůstají. Celkově však hluboce zaostávají za výdaji vánočními, silvestrovskými nebo velikonočními, což jsou svátky, které na rozdíl od Valentýna nejsou do Česka „importovány“.
V Česku Valentýna slaví zejména mladší věkové skupiny. V některých z těchto skupin vzrostly výdaje na Valentýna od roku 2014 na zhruba dvojnásobek. To souvisí nejen s postupným zabydlováním tohoto svátku v ČR, ale také s pokračující ekonomickou prosperitou, rekordně nízkou mírou nezaměstnanosti či poměrně dobrou spotřebitelskou náladou a vysokou ochotou utrácet. (11.2.2020)
