Podle Správy státních hmotných rezerv jsou součástí těchto rezerv kovy měď, hliník, nikl, olovo a zinek.
V letošním třetím čtvrtletí se ukazatel Světové banky, který zahrnuje právě kovy a jejich cenový vývoj na globálním trhu, propadl o necelá dvě procenta, po dvou čtvrtletích vzestupných. Tento pokles je dán ztrátou dynamiky celosvětové průmyslové výroby, například v oblasti automobilové produkce, důsledky obchodní války Číny a USA a ustupováním obav z nedostatečné nabídky některých kovů. V roce 2020 podle prognózy Světové banky ceny kovů poklesnou o zhruba půldruhé procento po letošním očekávaném propadu čítajícím pět procent. Přitom jak pro letošek, tak zejména pro rok 2020 převažují rizika ještě výraznějšího poklesu cen kovů.
Cena mědi se ve třetím čtvrtletí propadla o zhruba pět procent, čímž navázala na pokles ve druhém čtvrtletí. Hliník ve třetím čtvrtletí zlevnil o necelá dvě procenta, jeho cena se snížila již páté čtvrtletí v řadě. Za celý letošní rok se ceny hliníku pravděpodobně propadnou o přibližně patnáct procent, v příštím roce pak o necelá dvě procenta. Naopak na vzestupu je cena niklu, která by se letos měla zvednout o necelých osm procent. Důvodem je rozhodnutí indonéských úřadů uspíšit zákaz vývozu niklové rudy ze země již na leden 2020, o dva roky dříve, než bylo původně plánováno. Olovo ve třetím čtvrtletí zdražovalo, o necelých osm procent, čímž ale víceméně jen kompenzovalo předchozí ztrátu z druhého čtvrtletí. Za celý letošní rok olovo zlevní o zhruba dvanáct procent, v příštím roce o procento. Cena zinku se ve třetím čtvrtletí citelně propadla, o takřka patnáct procent. Letos zinek podle Světové banky zlevní o přibližně dvanáct procent, v roce 2020 o necelých pět procent.
Většina kovů, které jsou součástí tuzemských státních rezerv, tedy nyní zlevňuje a zlevňovat bude i v roce příštím. Z tohoto hlediska tedy není ideální doba na prodej. Ideální je vyčkat na vzestup cyklu trhu s kovy a pak případně prodávat, což ale předpokládá citelnější celosvětové ekonomické oživení. Takové oživení však zřejmě dříve či později nastane. Klíčová je kondice Číny a výkon globálního automobilového sektoru. Ani Čína, ani výroba aut nyní zářný výkon nepodávají, byť je otázka – vyvstávající při zohlednění probíhajících strukturálních a technologických změn jak v čínské ekonomice, tak v automobilovém průmyslu –, zda se silná poptávka vrátí na svoji úroveň z vrcholu probíhajícího cyklu. I při zohlednění rizika, že tomu tak nebude, se nyní jeví jako prozíravější varianta s prodejem kovů posečkat.
„Hypotéka na celý život“ je dalším příznakem neutěšeného stavu na trhu s bydlením
V Česku se rozjíždí takzvané „hypotéky na celý život“, informují dnešní Hospodářské noviny. Několik tuzemských bank totiž nabízí hypotéku, kterou lze splácet až 40 let, v některých případech dokonce do 75 let věku. Banky se takto snaží vyjít vstříc mladším lidem, do 35 let věku, kteří rozložením doby splácení právě na čtyřicet let snižují výši měsíční splátky. Banky tak postupují v rozporu s doporučením České národní banky, která půjčování na více než standardních třicet let považuje za rizikové.
„Hypotéka na celý život“ je dalším příznakem neutěšeného stavu na trhu s bydlením v ČR. Potvrzují jej i dnešní čísla ČSÚ k dynamice cen v oblasti produkce. Poměrně vysokou dynamiku si navzdory obecnějšímu poklesu nadále udržují ceny stavebních prací a ceny tržních služeb, zejména těch v oblasti pronájmu. Oboje souvisí s boomem nemovitostního trhu, na němž ceny, včetně právě pronájmů, stoupají často až dramatickým způsobem kvůli omezené nabídce bydlení. Na něj developeři a stavební firmy reagují nárůstem v počtu nově zahájených bytů, jenž jen nejvyšší za posledních deset let. Ruku v ruce s tím rostou právě ceny stavebních prací, které meziročně zdražují takřka o pět procent.
I tak však nabídka bydlení zůstává nedostatečná, což jen dále vyhání vzhůru ceny bydlení, nemovitostí jako takových i pronájmů. Výsledkem jsou pak produkty typu „hypotéky na celý život“, které představují zvýšené riziko. Neutěšený stav v oblasti cen bydlení vyřeší nejlépe rychlejší výstavba. Tu však zatím stále znemožňují dlouhá povolovací a stavební řízení, v jejichž dálce je Česko leckdy na úrovni rozvojových afrických zemí.
Růst cen ve výrobě polevuje. Citelně ovšem nadále zdražují stavební práce, elektřina, ovoce či vepřové
Ceny tuzemských výrobců v říjnu navázaly na převážně zpomalující, případně stagnující trend. Inflační tlaky v oblasti české výroby zmírňují z podstatné části kvůli lepší než loňské zemědělské úrodě a kvůli globálnímu ekonomickému zpomalování, které představuje zásadní protiinflační tlak.
V oblasti zemědělské produkce poklesl růst cen v meziročním vyjádření nejníže za poslední více než rok. To svědčí o tom, že cenový nárůst spjatý s loňskou špatnou úrodou do značné míry odezněl. Poměrně citelně díky letošní lepší úrodě meziročně klesají ceny zeleniny, ale také například máku. Brambory ovšem zůstávají meziročně cenově výše. Letošní úroda brambor sice byla lepší než ta loňská, katastrofálně špatná, ale přesto ještě letošní sklizeň nestačí na to, aby meziroční tlak na růst cen brambor polevil zcela. A to přesto, že během října klesly ceny brambor o desetinu. Pokles cen zeleniny vyvažuje v meziročním pohledu bezmála čtyřicetiprocentní zdražení ovoce. Sadařům a ovocnářům loňské teplé a suché počasí z velké části vyhovovalo, letos však jejich sklizeň utrpěla kvůli jarním mrazíkům a obecně v porovnání s loňskem méně příznivému počasí. Během října ovoce zdražilo o 4,5 procenta. Výrazný cenový nárůst zaznamenávají jatečná prasata, která meziročně zdražují o více než čtvrtinu. Důvodem je epidemie afrického moru prasat, které se loni začala šířit z Číny a jež vede k velkému vybíjení chovů, které následně vyvolává celosvětový tlak na růst cen prasat a vepřového.
V oblasti průmyslové produkce jsou cenové tlaky rovněž nejnižší za poslední více než rok. Projevuje se celkové chřadnutí tuzemského průmyslu, které výrobcům neumožňuje nastavovat vyšší cenu. Důvodem chřadnutí je slábnoucí poptávka, daná zmíněným globálním zpomalováním, zejména pak zpomalováním Německa a Číny. Za toto zpomalování mohou zejména globální ekonomické nejistoty plynoucí z obchodní války USA a Číny, obecného nárůstu protekcionismu nebo stále nedořešeného brexitu. Inflačně v oblasti průmyslové výroby působí v meziročním srovnání zdražování elektřiny, které však do značné míry kompenzuje zlevňování ropy a ropných produktů, včetně pohonných hmot.
Poměrně vysokou dynamiku si nadále udržují ceny stavebních prací a ceny tržních služeb, zejména těch v oblasti pronájmu. Oboje souvisí s konjunkturou nemovitostního trhu, na němž ceny, včetně právě pronájmů, stoupají často až dramatickým způsobem kvůli omezené nabídce bydlení. Na něj developeři a stavební firmy reagují nárůstem v počtu nově zahájených bytů, jenž jen nejvyšší za posledních deset let. Ruku v ruce s tím rostou právě ceny stavebních prací, které meziročně zdražují takřka o pět procent.
Celkově jsou ovšem v oblasti výroby patrné spíše polevující tlaky na růst cen. Z hlediska České národní banky takový vývoj potvrzuje opodstatněnost jejího nedávného rozhodnutí nezvyšovat základní úrokové sazby a současně dále zvyšuje pravděpodobnost, že je nezvýší ani na svém posledním letošním řádném měnověpolitickém zasedání. (18.11.2019)
