Peníze hromadí na účtech i v obavě ze zdražování, třeba elektřiny, zatímco Česká národní banka vyhlíží nákupní mánii po odeznění pandemie.
Lednový lockdown odradil Čechy od utrácení ještě více, než se čekalo. Tržby v maloobchodě poklesly meziročně o devět procent, což je historicky druhý nejvýraznější pokles. Výrazněji se propadly už jen loni v dubnu, kdy vrcholil jarní lockdown roku 2020. Stejně jako tehdy i nyní v lednu byla důvodem dramatického propadu tržeb uzavírka podstatné části tuzemského maloobchodu a služeb, jež nastala po rozvolnění ze sklonku loňska. Češi omezili své výdaje výrazněji, než se čekalo, neboť analytici oslovení agenturou Bloomberg předpokládali ve střední hodnotě svých odhadů propad čítající 5,8 procenta. Své výdaje omezili nejvíce za oděvy a obuv, za které utratili o 74,1 procenta méně než loni. Klesaly ale výdaje také za domácí potřeby, kosmetiku, počítače, mobily i elektroniku či za lékárenské zboží.
Čechy k vyšším výdajům nemotivovalo ani zrušení superhrubé mzdy. Je však pravda, že její zrušení – a související snížení daně ze mzdy – pocítili poprvé až v únorovém výplatním termínu. Ovšem v lednu se vidina nižších daní, a tedy vyhlídka více peněz na spotřebu, ve spotřebním chování Čechů neprojevila. Peníze, které Češi ušetří v odložených nákupech, mohou ovšem způsobit nákupní mánii, jakmile dojde k odeznění pandemie a otevření obchodů.
Češi totiž už rok, od propuknutí pandemie a uzavření ekonomiky, hromadí na svých účtech velké peníze. A nyní zjevně ještě větší, kvůli slabým maloobchodním tržbám navzdory zrušení superhrubé mzdy. Střední třída v ČR má podle odhadu České národní banky nyní v úsporách zhruba o 120 miliard korun více, než by měla za situace bez covidové pandemie.
Tyto peníze Češi hromadí ze dvou důvodů. Zaprvé, kvůli zavření obchodů, restaurací či omezené možnosti cestování nemají pořádně kde a za co všechny své úspory utratit. Zadruhé, obávají se zhoršení své vlastní finanční situace, zejména pak vyhazovu ze zaměstnání.
Až pandemická situace odezní, což díky postupující vakcinaci u nás i v zahraniční může nastat už později na jaře, nejpozději ve druhé polovině letošního roku, Češi ve velkém začnou utrácet, jak předpokládá Česká národní banka. Celou ekonomiku to řádně „nakopne“. To proto, že budou po dlouhých měsících izolace natěšení na setkávání se s přáteli, nakupování v kamenných obchodech či na návštěvy nyní uzavřených fitness center, kaváren, kin či divadel. Také po otevření ekonomiky zmírní jejich obava ze zhoršení vlastní finanční situace, protože rychle uvidí, že hospodářství zase „šlape“, takže i riziko jejich vyhazovu klesá.
Navíc k uvedené sumě 120 miliard získají dohromady dalších 80 miliard, vypočítává Česká národní banka. A to díky zrušení superhrubé mzdy, které platí od letoška a vlastně znamená snížení daně ze mzdy pro miliony zaměstnanců.
Dohromady tedy podle centrální banky bude mít po otevření ekonomiky česká střední třída k dispozici 200 miliard korun z odložených nákupů. Ty podle všeho „vrhne“ do ekonomiky, což způsobí její rekordní růst. A také to ovšem může způsobit citelné zdražování, inflaci. To by mohlo ještě umocnit očekávanou mánii po otevření ekonomiky. Kdo totiž bude v obchodech po otevření ekonomiky co nejdříve, ještě bude nakupovat za ceny akčních nabídek, sloužících jako lákadlo k návratu k nákupu v kamenných obchodech, či bude nakupovat obecně za nižší, inflačně ještě nezvýšené ceny. Kdo dříve přijde, ten dříve – a levněji – mele.
Za celý letošní rok by tak měly maloobchodní tržby reálně růst o dvě procenta. Bude ovšem záležet na tempu vakcinace. Zároveň Čechy může od spotřebních výdajů odradit vyhlídka vyšších cen některých nezbytných výdajů. V poslední době citelně zdražují pohonné hmoty nebo také velkoobchodní elektřina, jejíž cena je na Pražské energetické burze nejvýše od roku 2018, zejména kvůli zdražujícím emisním povolenkám EU. Dražší velkoobchodní elektřina se může postupně promítnout do vyšší ceny elektřiny pro konečné spotřebitele z řad domácností.
Úrok českých desetiletých vládních dluhopisů přeskočil úroveň dvou procent
Tuzemské vládě strmě zdražuje financování.
Úrok na českém desetiletém vládním dluhu 17. 3. poprvé od května 2019 překonal hladinu dvou procent. Tuzemské vládě se tak zvyšují náklady financování, což představuje vzhledem k enormně rostoucímu veřejnému zadlužení ČR stále závažnější výzvu.
Investoři nyní za desetiletý dluhopis vlády ČR požadují 2,02 procenta ročně. Výnosy tuzemských dluhopisů rostou ruku v ruce s obdobným vývojem v zahraničí. Citelný růst dluhopisových výnosů je fenoménem prakticky celého ekonomicky vyspělého světa. Dluhopisoví investoři požadují za své půjčky vládám vyšší úroky, neboť vyhlížejí výrazné zrychlení inflace. Ta nahlodává kupní sílu peněz, tedy nahlodává také kupní sílu hotovostních toků, které ve formě úrokových plateb či závěrečné splátky jistiny držiteli vládního dluhopisu poplynou. Aby toto nahlodávání kupní síly kompenzovali, žádají investoři vyšší úrok.
Zrychlení inflace je výsledkem jak příznivých, tak nepříznivých faktorů. Příznivým je vyhlídka ekonomického oživení, k němuž povede postupující vakcinace podstatné části světového obyvatelstva. Zotavení ekonomiky samo o sobě představuje inflační tlak. Růst inflačních očekávání ale plyne také z méně příznivého faktoru obavy z rostoucího, avšak nedostatečně produktivního zadlužení vlád, umožněného extrémní měnověpolitickou expanzí centrální bank, a z jen dýchavičného ekonomického růstu doprovázeného citelnou inflací. Jednalo by se o fenomén takzvané stagflace neboli stagnace spojené s citelným růstem cen.
Kvůli pomalé vakcinaci v EU hrozí, že právě zejména převážnou část evropských zemí stagflace zasáhne. Zato například Spojené státy by se díky rychlejší vakcinaci mohly hospodářsky ozdravit rychleji. V USA tak za očekáváním vyšší inflace stojí spíše zmíněný příznivý faktor znatelného hospodářského oživení, v Evropě pak spíše faktor nepříznivý, tedy obava ze stagflace, která může být ještě hůře únosná kvůli enormnímu nárůstu zadlužení evropských vlád během covidové krize.
Výnos na českém dluhu ovšem stoupá ještě citelněji než v řadě dalších evropských zemí. Například v porovnání s řeckým desetiletým dluhopisem je ten český v těchto dnech úročen nejméně výhodně od začátku roku 2005. Řecká vláda se na deset let financuje ani ne za jedno procento.
Úrok na vládním dluhu řady evropských zemí stlačují probíhající programy odkupu vládních dluhopisů v podání Evropské centrální banky. Česká národní banka zatím k takovému opatření nepřistoupila. Ve svém repertoáru možných opatření jej ostatně ani trvale nemá. Takzvané kvantitativní uvolňování přitom využívají nejen země eurozóny, ale například také země typu Maďarska či Rumunska, které jej v uplynulém týdne aplikovaly či rozšířily. Čeští poslanci budou o možnosti trvalého kvantitativního uvolňování pro Českou národní banku jednat opět, nejspíše příští týden. Už samotné schválení dané legislativy, novely zákona o ČNB, by mohlo přispět ke stlačení výnosů českých vládních dluhopisů.
Řecká dluhová krize definitivně končí, Atény po třinácti letech vydávají 30letý dluhopis
Řecko si nyní půjčuje za polovinu toho, zač Česko.
Řecká vláda si jde na trh půjčit si na třicet let. Poprvé od roku 2008 proto vydává svůj dluhopis s nejdelší dobou splatnosti. Představuje to symbolickou tečku za řeckou dluhovou krizí. Ta ekonomicky vrcholila v letech 2009 až 2012, politicky pak v roce 2015, kdy vážně hrozil takzvaný grexit, tedy vystoupení Řecka z eurozóny, ba dokonce z EU (právně není možné opustit eurozónu, jedinou možností, jak se vrátit k národní měně, je vystoupit z EU).
Řecko si dnes 17. 3. na trzích půjčuje za poměrně výhodných podmínek, což právě otevírá dveře k emisi dokonce i třicetiletého dluhopisu. Na deset let si dnes Atény půjčují za 0,9 procenta ročně. Pro srovnání, Česko si na stejnou dobu půjčuje za úrok 1,9 procenta. Řecko si tedy nyní půjčuje o zhruba polovinu levněji než Česko. Jeho desetiletý dluh je úročen výhodněji než ten český soustavně od loňského října. V těchto dnech, kdy rozpětí výnosu českého a řeckého desetiletého vládního dluhopisu odpovídá zhruba jednomu procentnímu bodu, je řecký dluh v porovnání s tím českým úročen nejvýhodněji za celé období od roku 2005. V roce 2005 však řecký veřejný dluh v poměru k hrubému domácímu produktu překračoval jen mírně úroveň jednoho sta procent, dnes je na dvojnásobku.
Ačkoli je dnes řecký veřejný dluh v poměru k HDP zhruba pětinásobný v porovnání s tím českým, půjčují si Atény za již vzpomínaný zhruba poloviční úrok než Praha. To je dáno z velké části tím, že od loňského března vykupuje řecké dluhopisy Evropská centrální banka. Ta tím tak stlačuje jejích úrok, protože je na trhu činí vzácnějšími. S růstem ceny dluhopisu obecně klesá jeho úrok, resp. výnos.
Evropská centrální banka loni v březnu přistoupila k vykupování řeckých dluhopisů v rozporu se svými vlastními pravidly, jež jí neumožňují vykupovat dluhopisy, které svým úročením nesplňují kritéria dostatečné bezpečnosti. Výnos z řeckého desetiletého dluhopisu loni v březnu v době propukající pandemické krize přesahoval dokonce až úroveň čtyř procent. Evropská centrální banka se mimořádně rozhodla pro jeho vykupování právě z důvodu začínající pandemické krize.
Po dluhové krizi, která v Řecku propukla v roce 2009 v důsledku světové finanční krize, byly Atény dlouhá léta odstřiženy od plnohodnotného přístupu na trhy. Nepůjčovaly si, jak je běžné, standardní emisí dluhopisů, neboť trh by nebyl schopen Řecko za snesitelných podmínek financovat, a to by tak muselo vyhlásit bankrot. Připomeňme, že v roce 2012 vylétl úrok na desetiletém řeckém dluhopisu až na 44 procent. Místo trhu tak Řecku v kritickém čase financování zajišťovaly mezinárodní instituce, tedy Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond. Ty za své výhodné půjčky žádaly razantní úsporná opatření na straně Řecka, která vyvolala občanské nepokoje, zamíchala politickou situací a v roce 2015 málem vedla ke zmíněnému vystoupení Řecka z evropských struktur.
Nyní se však již píše jiná kapitola. V roce 2017 si Řecko opět začalo standardně půjčovat na dluhopisových trzích, byť od té doby až dosud na kratší splatnosti, než je ta třicetiletá. O rok později, v roce 2018, opustilo poslední, třetí ze záchranných programů uvedených mezinárodních věřitelů. Loni řecké dluhopisy dokonce představovaly jednu z velmi výnosných konvenčních investic, když vynesly investorům osmnáct procent.
Češi berou hypotéční banky útokem, i díky zrušení superhrubé mzdy, ty tak poskytují rekordní objem hypoték v historii
Úroky půjdou nahoru, což nápor Čechů umocňuje.
Tuzemské banky se ocitají pod dosud nikdy nezaznamenaným náporem Čechů dychtících po hypotéce. Těží i z toho, že Češi se „cítí bohatší“ díky zrušení superhrubé mzdy a kvůli nemožnosti realizovat své výdaje v době pandemie jinde. V únoru tak banky poskytly největší měsíční objem hypoték v historii, a to za 29,9 miliardy korun. Letošní únor je tak první v historii ČR, kdy průměrný denní objem poskytnutých hypoték překročil jednu miliardu korun.
Češi se na poslední chvíli snažili využít klesající úrokové sazby. Průměrná sazba hypoték klesla na 1,93 procenta, z lednové úrovně 1,94 procenta. Naposledy byly hypotéky levnější přesně o čtyři roky dříve, v únoru 2017.
Se zlevňováním hypoték je ale od března konec. V pondělí 8. března zdražil své hypotéky jejich největší poskytovatel v České republice, skupina ČSOB. Symbolicky tím končí takřka roční období zlevňování hypoték. Češi se teď musí připravit na jejich zdražování, které může trvat i léta. Zejména, pokud se v nadcházející době projeví inflace citelně, půjdou poměrně rychle nahoru také úrokové sazby, včetně těch hypotečních. Forwardoví obchodníci nyní sázejí na to, že Česká národní banka zvýší svoji základní sazbu hned čtyřikrát během následujícího půldruhého roku. Takový vývoj by se projevil také právě znatelným zdražením hypoték.
Do zmíněné skupiny ČSOB, která od 8. března hypotéky zdražuje, patří také Hypoteční banka. Právě Hypoteční banka je lídrem českého trhu s hypotékami. Ačkoli loni poskytla nejvíce hypoték Česká spořitelna, Hypoteční banka drží prvenství v celkovém objemu splácených hypoték. Velcí hráči svým způsobem udávají tón celému hypotečnímu trhu. Fakt, že zvyšuje sazby jeho lídr, předznamenává skutečnost, že i ostatní půjdou s úroky nahoru.
Češi, kteří si chtějí vzít hypotéku za velmi výhodných podmínek, by si tak měli pospíšit. Lépe už nebude. Češi si na hypotékách letos v lednu i v únoru půjčovaly o desítky procent více peněz než v průměru v stejných měsících v době prosperity let 2015 až 2020. V období pandemické krize, kdy se vláda rekordně zadlužuje, aby zachránila zaměstnanost a ekonomiku, si tedy půjčují na bydlení jako diví.
Jen částečně je to dáno tím, že nemovitosti postupně zdražují, takže pochopitelně roste o objem hypoték nutných k jejich financování. Jistou roli hraje i to, že hypotéky jsou poměrně levné. Jenže stále nejsou rekordně levné. I letos v únoru byly stále dražší než v takřka ročním období od dubna 2016 do února 2017.
Klíčovým důvodem je jednoduše to, že Češi „nevědí, co s penězi“. Podle dat České národní banky činil loni koncem roku objem netermínových vkladů klientů tuzemských bank celkem 2,42 bilionu korun. To je historicky rekordní suma. Ještě zajímavější je meziroční nárůst tohoto ukazatele. Mezi prosincem 2019 a prosincem 2020 totiž stoupl o 17,87 procenta, nejvíce za celé období měsíčního sledování od března 2009. Další peníze přibývají Čechům nyní v únoru, kdy se zaměstnancům poprvé na výplatní pásce znatelně projevilo snížení daní způsobené loňským zrušením superhrubé mzdy (a navýšením slevy na poplatníka).
Navzdory krizi tedy Češi mají hodně peněz. Ba co více, tyto peníze se jim na účtech v bankách hromadí nejrychlejším tempem za posledních skoro dvanáct let. Částečně proto, že Češi tolik necestují, nepodnikají tolik zejména zahraničních cest, a omezují také některé své nákupy hlavně v kamenných obchodech. O to více peněz jim tedy zbývá, přičemž část těchto peněz míří právě do hypoték.
Lidé v Česku ale do realit zhusta investují ještě i z jiných důvodů, než jsou levné hypotéky a fakt, že mají omezené možnosti dalších výdajů.
Uvědomují si, že v době nízkých úrokových sazeb je výnos z nemovitostí, ročně třeba kolem čtyř nebo pěti procent, ještě lákavější alternativou. Také se obávají výraznější inflace, kterou v nadcházející době může způsobit expanzivní fiskální, resp. monetární politika vlád i centrálních bank. Tedy právě to, že ekonomiku vláda a centrální banka zachraňuje na dluh.
Peníze uložené v nemovitostech jsou před inflací chráněny lépe než ty uložené na spořícím nebo termínovaném účtu. Koronavirus také umocnil zájem Čechů o chaty a chalupy, které představují stále vítanější únik nejen před ruchem velkoměsta, ale také před jeho novým rizikem, tím pandemickým. Někteří se také obávají ztráty zaměstnání v nadcházející době, případně zhoršení své finanční situace, a tedy toho, že by jim banka nemusela již hypotéky poskytnout – chtějí to tedy stihnout ještě, než se tak stane. V neposlední řadě zájem o reality podněcuje loňské uvolnění podmínek České národní banky pro poskytování hypoték a rovněž loňské zrušení daně z nabytí nemovitosti.
Další Babišův bolehlav: majitel ostravských hutí je na pokraji krachu, v Británii se mluví o nouzovém znárodnění
Britská vláda by podle dnešních slov Eda Millibanda, exministra a někdejšího šéfa labouristické strany, měla zvážit nouzové znárodnění společnosti Liberty Steel. Do ní patří i ostravské hutě, tedy někdejší Nova huť (Klementa Gotwalda), později ArcelorMittal Ostrava. Majitel společnosti Liberty Steel, Brit indického původu Sandžív Gupta, bojuje o finanční přežití.
Guptovo ocelářské impérium, které v Česku zaměstnává přes šest tisíc lidí, se ocitá na pokraji krachu poté, co jeho největší věřitel skončil v insolvenci.
Podle nově zveřejněných soudních dokumentů Guptova zastřešující skupina, GFG Alliance, už letos v únoru oznámila svému zmíněnému největšímu věřiteli, britsko-australské společnosti Greensill Capital, že bez jeho finanční pomoci se ocitne v bankrotovém stavu, resp. tedy v insolvenci. Jenže právě sama Greensill Capital je nyní v insolvenci.
Společnost Greensill Capital měla Guptovi poskytnout půjčky, jimiž financoval právě i koupi ostravských hutí. Za provozní úvěr v objemu dvě miliardy korun se zaručila česká státní pojišťovna EGAP.
Tento svůj nákup Gupta dokončil před dvěma lety. O hutě ani tehdy, před pandemií nebyl jinak přílišný zájem, takže je poměrně málo pravděpodobné, že by se v případě pádu jeho ocelářského impéria rychle našel někdo, kdo by byl ochotný ostravské hutě koupit. To může být další předvolební bolehlav pro vládu Andreje Babiše. Koaličním stranám už nyní citelně klesají preference v důsledku pandemické situace, pád ostravských hutí, a riziko citelného nárůstu počtu nezaměstnaných, by je stáhnul ještě níže.
Vodou na mlýn může být situace pro české odboráře. Předák největších odborů v zemi, Josef Středula, v době převzetí ostravských hutí vyjadřoval značné pochyby o skutečných záměrech Guptovy společnosti, obával se o další osud řadových pracovníků hutí. Stávající situace může tyto obavy naplnit. Středula přitom dnes nevylučuje kandidaturu na prezidenta republiky.
Benzín tento týden zdražuje nejrychleji od srpna 2012
Na mohutná týdenní zdražování z „nultých let“, i o více než 3,50 Kč na litr, to však ani vzdáleně nestačí.
Cena benzínu v tomto týdnu rostla nejvýrazněji od srpna 2012. Týdenní nárůsty v tomto týdnu ve středu a předtím také v pondělí překonaly úroveň 80 haléřů na litr, když vykázaly hodnotu 81, resp. 83 haléřů.
Naposledy cena benzínu během kterýchkoli sedmi dní rostla dle údajů CCS dne 22. srpna 2012, kdy cenový nárůst za sedm dní činil 89 haléřů.
Nejvyšší týdenní nárůst v historii časové řady společnosti CCS, publikované od roku 2005, byl ovšem zaznamenán v září 2005, kdy 6. září benzín vykázal týdenní zdražení o 3,56 koruny na litr. Výraznější než jednokorunové zdražení benzínu nastalo naposledy v prosinci 2010. Je tedy patrné, že ceny benzínu byly v uplynulých deseti letech znatelně stabilnější než v „nultých letech“.
Nafta tento týden, konkrétně v pondělí, zaznamenala týdenní zdražení o 66 haléřů, což je její nejrapidnější cenový nárůst za kterýchkoli sedm dní od 25. května 2018.
Zajímavý je také včerejší rozdíl mezi cenou benzínu a cenou nafty, 1,57 koruny na litr, který je nejvyšší od 10. července 2016. Je dán především letošním snížením spotřební daně, které se vztahuje na naftu, nikoli ovšem na benzín.
Nejvýraznější týdenní zdražení benzínu za posledních 10 let
22. srpna 2012 89 haléřů
15. března 2021 83 haléřů
17. března 2021 81 haléřů
21. srpna 2012 79 haléřů
7. dubna 2019 78 haléřů (18.3.2021)
