Komentář Lukáše Kovandy: Vládní dluh ČR je vůči dluhu vlády řecké úročen nejhůře za posledních více než 16 let

Vláda by měla přijít s plánem konsolidace, navázat nyní také na Kalouskův odkaz.

Úrok na českém desetiletém vládním dluhu v tomto týdnu poprvé od května 2019 překonal hladinu dvou procent. Tuzemské vládě se tak zvyšují náklady financování, což představuje vzhledem k enormně rostoucímu veřejnému zadlužení ČR stále závažnější výzvu. Je třeba, aby ministerstvo financí předložilo plán konsolidace veřejných financí, tedy toho, jak je po enormním nárůstu zadlužení dostane na udržitelnou dráhu dalšího vývoje. Vláda by nyní měla navázat na odkaz někdejšího ministra financí Miroslava Kalouska, který obezřetnou fiskální politikou při minulé krizi a tvorbou rezerv pomohl připravit půdu letům prosperity 2014 až 2019.

Česká národní banka by rovněž měla od zákonodárců dostat trvalou možnost provádět kvantitativní uvolňování.

Investoři nyní za desetiletý dluhopis vlády ČR požadují 2,03 procenta ročně. Výnosy tuzemských dluhopisů rostou ruku v ruce s obdobným vývojem v zahraničí. Citelný růst dluhopisových výnosů je fenoménem prakticky celého ekonomicky vyspělého světa. Dluhopisoví investoři požadují za své půjčky vládám vyšší úroky, neboť vyhlížejí výrazné zrychlení inflace. Ta nahlodává kupní sílu peněz, tedy nahlodává také kupní sílu hotovostních toků, které ve formě úrokových plateb či závěrečné splátky jistiny držiteli vládního dluhopisu poplynou. Aby toto nahlodávání kupní síly kompenzovali, žádají investoři vyšší úrok.

Zrychlení inflace je výsledkem jak příznivých, tak nepříznivých faktorů. Příznivým je vyhlídka ekonomického oživení, k němuž povede postupující vakcinace podstatné části světového obyvatelstva. Zotavení ekonomiky samo o sobě představuje inflační tlak. Růst inflačních očekávání ale plyne také z méně příznivého faktoru obavy z rostoucího, avšak nedostatečně produktivního zadlužení vlád, umožněného extrémní měnověpolitickou expanzí centrální bank, a z jen dýchavičného ekonomického růstu doprovázeného citelnou inflací. Jednalo by se o fenomén takzvané stagflace neboli stagnace spojené s citelným růstem cen.

Kvůli pomalé vakcinaci v EU hrozí, že právě zejména převážnou část evropských zemí stagflace zasáhne. Zato například Spojené státy by se díky rychlejší vakcinaci mohly hospodářsky ozdravit rychleji. V USA tak za očekáváním vyšší inflace stojí spíše zmíněný příznivý faktor znatelného hospodářského oživení, v Evropě pak spíše faktor nepříznivý, tedy obava ze stagflace, která může být ještě hůře únosná kvůli enormnímu nárůstu zadlužení evropských vlád během covidové krize.

Výnos na českém dluhu ovšem stoupá ještě citelněji než v řadě dalších evropských zemí. Například v porovnání s řeckým desetiletým dluhopisem je ten český v těchto dnech úročen nejméně výhodně od začátku roku 2005 (viz graf). Řecká vláda se na deset let financuje ani ne za jedno procento.

Pandemická krize dopade i na důchodce, penze porostou výrazně pomaleji

Může za to i zrušení superhrubé mzdy.

Pandemie v příštím roce zřejmě dopadne i na starobní důchodce. Dočkají se totiž výrazně slabšího růstu důchodu, než jakého se dočkávali po čtyři léta, v období 2018 až 2021. V porovnání s nárůstem z let 2019 až 2021 by měl být nárůst příští rok jen ani ne poloviční, jak zachycuje tabulka níže.

Důchody by dle ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové měly v příštím roce vzrůst průměrně o 416 korun. Počítá s tím nejpravděpodobnější scénář vývoje, s nímž nyní její resort pracuje.

Důchody se podle zákona zvyšují o růst cen a o polovinu růstu reálných mezd za sledované období. Mzdy však kvůli pandemii neporostou, resp. porostou pomaleji než před ní. Navíc zrušení superhrubé mzdy snižuje zaměstnancům daň ze mzdy, takže své zaměstnavatele tolik netlačí na navýšení mzdy. Což jen vytváří další tlak, jenž způsobuje, a ještě způsobí pomalejší růst mezd – a tedy i starobních důchodů.

Co se týče cen, ty by měly letos růst pomaleji než loni. A to i ty, jimž čelí domácnosti důchodců. V uplynulém roce totiž rostly ceny, jimž čelí důchodci, rychleji než ceny, kterým čelí společnost jako celek.

Nelze vyloučit, že slabší růst důchodů bude pro vládu podnětem navýšení důchodů nad rámec zákonného navýšení. Rovněž je možné, že i z důvodů blížících se voleb vláda přistoupí k nějaké obdobě loňského „rouškovného“, tedy mimořádné výplaty důchodcům. Loňské rouškovné činilo 5000 korun na hlavu.

Majitel ostravských hutí je na pokraji krachu, britská vláda už má plán jeho nouzového znárodnění, uvádějí Financial Times

Pro Babišovu vládu jde o další bolehlav.

Britská vláda pracuje na plánu záchrany společnosti Liberty Steel, majitele ostravských hutí. Na pokraji zhroucení se totiž ocitá skupina GFG Alliance Brita indického původu Sandžíva Gupty. Do této skupiny, která zastřešuje jeho ocelářský, hliníkárenský a energetický byznys, spadá právě i Liberty Steel, a tedy rovněž ostravské hutě.

Ostravské hutě, čili někdejší Nová huť (Klementa Gottwalda), později ArcelorMittal Ostrava, zaměstnávají přes šest tisíc lidí. V případě kolapsu jejich majitele by tato pracovní místa byla vážně ohrožena.

Informaci o záchranném plánu britské vlády přinesl včera večer (19. 3.) list Financial Times. Rozhodnutí o konkrétní podobě záchrany či znárodnění Liberty Steel podle plánu britská vláda učiní, až a pokud dojde k definitivnímu zhroucení celé Guptovy skupiny. Britská vláda by měla za veřejné peníze převzít Liberty Steel, tedy i ostravské hutě, než se najde jejich nový kupec. Najít kupce však může být za současných podmínek ve světovém ocelářství krajně problematické.

K akci britskou vládu již ve čtvrtek vyzvala opozice. Ed Milliband, exministr, někdejší šéf labouristické strany a nynější stínový ministr, vyzval kabinet premiéra Borise Johnsona, aby zvážil nouzové znárodnění společnosti Liberty Steel, vzhledem k tomu, že Gupta bojuje o své finanční přežití.

Guptovo ocelářské impérium se ocitá na pokraji krachu poté, co jeho největší věřitel skončil v insolvenci.

Podle nedávno zveřejněných soudních dokumentů Guptova zmíněná zastřešující skupina, GFG Alliance, už letos v únoru oznámila svému uvedenému největšímu věřiteli, britsko-australské společnosti Greensill Capital, že bez jeho finanční pomoci se ocitne v bankrotovém stavu, resp. tedy v insolvenci. Jenže právě sama Greensill Capital je nyní v insolvenci.

Společnost Greensill Capital měla Guptovi poskytnout půjčky, jimiž financoval právě i koupi ostravských hutí. Za provozní úvěr v objemu dvě miliardy korun se zaručila česká státní pojišťovna EGAP.

Tento svůj nákup Gupta dokončil před dvěma lety. O hutě ani tehdy, před pandemií nebyl jinak přílišný zájem, takže je poměrně málo pravděpodobné, že by se v případě pádu jeho ocelářského impéria rychle našel někdo, kdo by byl ochotný ostravské hutě koupit. To může být další předvolební bolehlav pro vládu Andreje Babiše. Koaličním stranám už nyní citelně klesají preference v důsledku pandemické situace, pád ostravských hutí, a riziko citelného nárůstu počtu nezaměstnaných, by je stáhnul ještě níže.

Vodou na mlýn může být situace pro české odboráře. Předák největších odborů v zemi, Josef Středula, v době převzetí ostravských hutí vyjadřoval značné pochyby o skutečných záměrech Guptovy společnosti, obával se o další osud řadových pracovníků hutí. Stávající situace může tyto obavy naplnit. Středula přitom nevylučuje kandidaturu na prezidenta republiky. (21.3.2021)