Souhrnný dluh vlád jednotlivých zemí dosáhne letos podle agentury Standard & Poor’s hodnoty padesáti bilionů dolarů. To představuje šestiprocentní nárůst oproti roku 2018. V loňském roce přitom světové dluhy lámaly další rekordy. V prvním čtvrtletí 2018 vystoupal celkový globální dluh – zahrnující nejen souhrnný dluh vlád, ale i souhrnný dluh domácností a podniků – na 248 bilionů dolarů. To je jeho historicky rekordní úroveň. Nyní tento celkový globální dluh činí zhruba 244 bilionů dolarů.
Podnikový dluh roste z velké části kvůli globalizaci a technologickému pokroku a související expanzi finančních trhů a úrovně finančního zprostředkování. Zkrátka a dobře, pro firmy nebylo v minulosti nikdy tak snadné jako dnes nalézt věřitele pro svůj finanční záměr. Svoji roli hraje také zpřetrhání vazby, ať už přímé či nepřímé, peněz na zlato či jinou materii, k němuž došlo počátkem 70. let minulého století. Podobné faktory stojí za rozmachem dluhu domácností. Na úrovni vlád se zejména na Západě výrazně projevuje demografické stárnutí a přebujelá míra takzvaného sociálního státu, které nutí vlády k dalšímu zadlužování. To v souhrnu citelně narůstá navzdory finanční a dluhové krizi z doby před deseti lety, jejíž průběh zásadně zhoršilo právě již tehdy enormní zadlužení vlád řady zemí, například Řecka.
Zvláště rizikové je zadlužení Číny, zejména pak tamních podniků, které je opravdu enormní. Zadlužení Číny dokonce představuje klíčové riziko pro další zdárný růst globální ekonomiky. V podstatě kromě eskalace obchodních válek či nějakého zvlášť závažného geopolitického konfliktu nyní neexistuje srovnatelná hrozba pro globální ekonomiku, jako je právě čínský dluh.
Jakékoli enormní zadlužení je ovšem potenciálně riskantní. Toto riziko se pravděpodobněji zhmotní v době růstu úrokových sazeb nebo citelného makroekonomického útlumu. Dluh je dobrý sluha, ale zlý pán. Dokud je zadlužení plně udržitelné, dluh prospívá ekonomickému růstu a společenskému rozkvětu. Když však dluh přestává být udržitelný, stává se jeho obsluha značnou zátěží jako pro vlády, tak podniky a domácnosti. Růst neproduktivních výdajů na obsluhu dluhu totiž způsobuje, že je k dispozici méně prostředků na produktivní užití, což ve výsledku brzdí rozvoj celé ekonomiky.
Pohonné hmoty poprvé od října přestávají zlevňovat. Čeká řidiče zdražování?
Zlevňování pohonných hmot v minulých sedmi dnech už několikátý týden v řadě zvolnilo své tempo. Cena nafty už dokonce povyrostla. Benzín Natural 95 v posledním týdnu zlevnil o 7 haléřů na 30,37 koruny za litr, tedy nejníže od listopadu 2017. Cena nafty se zvýšila o dva haléře na 30,96 koruny za litr.
Za několikaměsíčním propadem cen pohonných hmot, který v minulém týdnu definitivně skončil, stál zejména hluboký propad cen ropy z posledního čtvrtletí roku 2018, jenž čítal takřka 40 procent. Benzín v ČR v porovnání se svým několikaletým říjnovým maximem zlevnil o takřka 3,50 koruny na litr, nafta až o zhruba 2,80 koruny. Pokles poptávky po naftě byl utlumenější z důvodu probíhající topné sezóny, neboť topná nafta se používá i k produkci tepla.
Zatímco cena ropy klesla v posledních měsících o zmíněných zhruba 40 procent, pohonné hmoty v ČR zlevnily jen zhruba o osm až deset procent. Důvodem je fakt, že cena ropy tvoří pouze část finální ceny benzínu nebo nafty. Zbytek tvoří daně, konkrétně daň spotřební a DPH, a také marže rafinérií a provozovatelů čerpacích stanic. I kdyby byla ropa zcela zdarma a rafinérie a čerpací stanice by svoji činnost provozovali „jako charitu“, zcela bez marže, bude například benzín stále kvůli daním stát zhruba 15,50 koruny.
Cena ropy Brent včera vystoupala na své maximum od loňského listopadu, jeden její barel se prodával za cenu převyšující 67 dolarů. Čeští řidiči se ale zatím zdražování obávat nemusí, v příštím týdnu budou ceny pohonných hmot v ČR stagnovat kolem současné úrovně.
Ropa sice zdražila, ale stále zůstává výrazně – o takřka dvacet dolarů na barel – pod svým říjnovým mnohaletým maximem. Dalšímu jejímu výraznějšímu růstu bude bránit pokračující nejistota ve věci obchodní války mezi USA a Čínou a trvající hrozba globálního ekonomického zpomalení. Výraznějšímu zdražení ropy navíc zamezí také růst objemu těžby v USA, který trhá historické rekordy. Tyto zlevňující tlaky tedy zatím vyváží tlaky zdražující. Mezi ty patří zejména letošní omezení těžby ze strany států OPEC a dalších významných těžařů v čele s Ruskem. Ti se loni na sklonku roku dohodli na snížení těžby o 1,2 milionu barelů denně. Z převážně většiny své závazky zatím signatáři dohody plní. Další tlak na růst cen ropy pak představují sankce Spojených států namířené proti íránskému a venezuelskému ropnému průmyslu. (21.2.2019)
