Za rozhodnutím koncernu Volkswagen stavět novou továrnu na Slovensku, a nikoli v Turecku, stojí více faktorů, z nichž ty nejpodstatnější jsou opravdu náklady. Ovšem roli hraje také třeba geopolitické riziko. To je nepochybně vyšší v případě Turecka než Slovenska. Takže pro Volkswagen nakonec mohlo být Slovensko celkově atraktivnější, i když jeho nákladovost nemusí být nejnižší z možných variant.
Nelze ovšem říci, že by se naplňovaly obavy, že se ze Škody stane samotným přesunem výroby Superbu na Slovensko „druhá Dacia“. Technologický vývoj, který má vyšší přidanou hodnotu než samotná výroba, zůstává v ČR. Uvolněnou kapacitu bude moci v ČR zaplnit výrobou třeba SUV Kodiaq, což rozhodně není žádná „dacia“. Zprostředkovně lze také uvolněné kapacity využít pro navýšení výrobních kapacit pro elektromobily, což rovněž není žádná druhořadá výroba, naopak.
Naplňují se ale spíše obavy ekonomů z hamižnosti odborářů, kteří tak dlouho žádali konec levné práce, až jim teď akutněji hrozí, že nebudou mít práci žádnou. Superb je ale pochopitelně symbol. V Česku ho zná každý a je tak trochu „rodinným stříbrem Česka“. Odboráři tak zneužívají situace a snaží se povykem kolem známě značky vyvinit ze své odpovědnosti, neboť jsou to zejména oni, resp. jejich zmíněná hamižnost a nenasytnost, která je zásadním důvodem přesunu výroby na Slovensko, kde jsou citelně nižší mzdové náklady.
Problémem je hlavně to, že ač odbory žádají neustále nová mzdová navýšení, Česko na něco takového není makroekonomicky připraveno. Nemá připraveno nový plán pro situaci, která nastává, kdy už nebude moci čerpat z výhody kvalifikované, a přitom levné pracovní síly. Odbory svým trvalým nenasytným tlakem na růst mezd v posledních několika letech spolupřivodily takový růst personálních nákladů české podnikové sféry, že Česko přestává být při současném modelu svého hospodářského fungování konkurenceschopné. To by nebylo samo o sobě chybou, pokud by existoval rychle použitelný nový model pro českou ekonomiku a pokud bychom na tento nový model ekonomického fungování naší země už najížděli. Jenže něco takového říci nelze. Proto v případě zmíněného jednání odborů nejde jen o hamižnost, ale dokonce o krátkozrakou hamižnost, která se nyní může snadno vymstít.
Ovšem už dvacet let se hovoří o přílišné závislosti české ekonomiky na autoprůmyslu a o potřebě její větší produkční diverzifikace. Jenže stále vykazujeme druhý největší počet vyrobených aut na obyvatele na světě a šéf koncernu Volkswagen má z jistého pohledu na kondici české ekonomiky větší vliv než český ministr financí a celá vláda.
Jestliže odbory v uplynulých letech a i nyní během koronavirové krize tolik tlačí na skokové zvyšování minimální mzdy a mezd zaručených a na růst mezd v privátní sféře obecně, umocňují růst celkové mzdové hladiny v ekonomice a zároveň Volkswagenu významně usnadňují jeho rozhodnutí přemístit část výroby z ČR jinam.
Padají ceny elektřiny či potravin, brambory jsou nejlevnější za čtyři roky
Inflace přestává být postrachem.
Míra inflace v měsíci říjnu podle očekávání klesla na 2,9 procenta v meziročním vyjádření, a to ze zářijové úrovně 3,2 procenta. Poprvé od letošního května se tak míra inflace dostává pod úroveň tří procent, a tím pádem tedy do tolerančního pásma inflačního cílování České národní banky. V následujících měsících už by se míra inflace měla pohybovat výhradně v tomto pásmu.
Za zvolněním tempa inflace stojí zejména zvolnění růstu cen elektřiny pro domácnosti a pokles cen zemního plynu pro domácnosti. Elektřina tak již v říjnu byla meziročně jen o necelých pět procent dražší, zatímco v uplynulých měsících zdražovala nezřídka i dvojnásobně. Plyn byl v říjnu meziročně dokonce levnější, a to o takřka čtyři procenta. Další zvolnění cenového růstu, a dokonce další pokles cen energií lze vyhlížet v dalších měsících, neboť k největším dodavatelům, společnostem jako ČEZ nebo Innogy, se se zlevňováním přidají další dodavatelé. ČEZ od října zlevnil elektřinu v průměru o devět procent a plyn dokonce o sedmnáct procent, zatímco společnost Innogy od stejného měsíce zlevnila cenu dodávaného plynu o pět procent. Zdražení pohonných hmot, k němuž během října došlo, nebylo tak výrazné, aby vykompenzovalo pokles cen elektřiny a plynu ze strany klíčových tuzemských dodavatelů.
Ke zvolnění tempa inflace navíc přispěly i její jádrové složky, tedy ty, které nekolísají tolik jako ceny právě energií nebo potravin, které v říjnu pokračovaly v mírném zlevňování. Například brambory v obchodech zlevnily na 12,44 koruny za kilogram a byly tak nejlevnější za poslední čtyři roky. Meziročně v říjnu zlevňovaly už takřka o pětinu. Z potravin ovšem nadále meziročně poměrně výrazně zdražuje vepřové maso a uzeniny, což jsou položky, na které stále doléhá efekt šíření afrického moru prasat v Asii a v Evropě. Kvůli výkyvům počasí a omezením daným protipandemickými opatřeními u nás i v zahraničí nadále meziročně poměrně citelně zdražuje ovoce, a to o necelých čtrnáct procent, a také zelenina, a sice o více než šest procent.
Zvolnění inflace však bylo v případě jádrových složek poměrně mírné. Nadále se totiž do značné míry udržoval trend charakterizující první vlnu pandemie koronaviru a její následný dozvuk, spočívající v určité obdobě stagflace. Citelný útlum ekonomické aktivity během první vlny pandemie vyvolal jen nečekaně slabé protiinflační tlaky. A to z důvodu předpandemického přehřátí ekonomiky, které po propuknutí koronavirové krize bylo ještě s to tlumit dezinflační a deflační tendence. Navíc tyto tendence tlumily také rozsáhlé vládní programy na podporu ekonomiky, poptávky i zaměstnanosti.
Druhá vlna pandemie už se ovšem projevuje silnějšími dezinflačními a deflačními tlaky, neboť schopnost již mezitím ochlazené ekonomiky je tlumit již je oslabená a vládní programy už nejsou tak razantní jako během první vlny. Míra inflace proto bude postupně zvolňovat k úrovni inflačního cíle České národní banky ve výši dvou procent, přičemž se v příštím roce dostane i mírně pod tuto úroveň. Za celý letošní rok však ještě vykáže průměrné tempo 3,2 procenta.
Biden akciím svědčí, rostou k rekordům
Daří se i českým titulům, dolar ovšem citelně oslabuje.
Akcie po celém světě dnes (9.11.) znatelně rostou, a to v reakci na vývoj povolební situace v USA. Klíčový ukazatel evropských akcií, index Stoxx Europe 600, přidává zhruba 1,5 procenta. Daří se klíčovému německému, francouzskému či britském indexu, které vesměs přidávají více než jedno procento. Pražská burza stoupá aktuálně o 0,7 procenta. Akciím se daří opravdu celosvětově. Index světových akcií MSCI, který zahrnuje akcie 49 zemí, dnes během úvodních hodin evropského obchodování vystoupal na svůj historický rekord.
Stoupají také termínové kontrakty na tituly amerického Dow Jonesova indexu, momentálně rovněž přibližně o 1,5 procenta. V Americe se teprve začne řádně obchodovat. Úspěšné obchodování za sebou mají asijské trhy. Klíčový ukazatel japonských akcií, Nikkei 225, stoupl o více než dvě procenta, a to na svoji rekordní úroveň od roku 1991.
Americké volby dopadají z hlediska trhů velmi dobře. Investoři očekávají, že zvolený prezident Joe Biden zmírní napětí v mezinárodních obchodních a diplomatických vztazích. Zároveň ovšem předpokládají, že Kongres zůstane stranicky rozdělený, takže republikány ovládaný Senát zamezí nebo okleští některé body Bidenova programu, kterým trhy příliš nakloněny nejsou. Jedná se zejména o zvyšování daní. Investoři také sází na to, že senátní republikáni mohou zamezit prosazení velkého balíku rozpočtových opatření. Ekonomiku by v takovém případě místo vlády musela zřejmě výrazněji podpořit americká centrální banka, aby kompenzovala nižší podporu z fiskální oblasti. Monetární podpora ekonomiky je pro akciové trhy ještě příznivější než ta fiskální.
V reakci na výsledek amerických voleb ovšem výrazněji oslabuje americký dolar. Minulý týden zaznamenal nejcitelnější oslabení za více než sedm měsíců. Investoři se od americké měny odklánějí v očekávání nadále expanzivní měnové politicky americké centrální banky. Také jsou nyní z důvodu optimistické nálady z povolební situace v USA ochotnější sázet na méně bezpečné investice, což snižuje jejich zájem o investování do takzvaných bezpečných útočišť typu právě dolaru.
Česko, zejména Praha, přišlo v létě o rekordní počet zahraničních turistů
Jejich úbytek tuzemští turisté nevykompenzovali, navzdory jejich rekordnímu počtu a programům typu Covid Lázně.
V letošním třetím čtvrtletí, zahrnujícím vrchol turistické sezóny, se tuzemský turistický ruch potýkal s historicky rekordním výpadkem poptávky. V hromadných ubytovacích zařízeních v ČR se ubytovalo meziročně o 20,7 procenta méně hostů. Strávili v nich meziročně o 16,8 procenta méně nocí.
V hromadných ubytovacích zařízeních se ubytovalo 4,93 milionu rezidentů ČR, což je historicky rekordní číslo. Tento rekordní počet domácích turistů ovšem ani tak nevykompenzoval historický propad zahraniční klientely, které se v ČR ubytovalo jen 1,05 milionu osob. Celkově se v ČR ubytovalo 5,98 milionu osob, což je nejslabší údaj za třetí čtvrtletí od roku 2014.
Hosté strávili v tuzemských hromadných ubytovacích zařízeních celkem 17,42 milionu nocí, což je nejslabší údaj za třetí čtvrtletí taktéž od roku 2014. Průměrný počet přenocování na osobu však nijak nevybočoval z dlouhodobého standardu. Rezidenti se ubytovávali v průměru na rovné tři noci, zahraniční hosté pak průměrně na 2,5 noci.
Regionálně se se zvlášť závažným výpadkem v počtu přenocování potýkala Praha. Hosté v některém z ubytovacích zařízení metropole strávili meziročně o 69,9 procenta méně nocí, když výpadek v počtu přenocování zahraničních hostů činil dokonce 79,2 procenta. K citelnému propadu počtu strávených nocí pak došlo také v Karlovarském kraji, kde hosté strávili meziročně o 16,7 procenta méně nocí. K poklesu počtu přenocování pak došlo ještě na Ústecku, Pardubicku, Olomoucku a Moravskoslezském kraji. Naopak „vítězem koronavirem poznamenané turistické sezóny“ je Vysočina, kde hosté strávili meziročně o 15,7 procenta více nocí.
Celkově ovšem platí, že zesílená poptávka českých turistů počtem návštěv ani počtem přenocování nevykompenzovala úbytek zahraničních turistů.
Ztráty pro ekonomiku jsou však ještě citelně závažnější než se zdá z uvedených čísel. Zahraniční turista totiž v tuzemsku v průměru utrácí více peněz než turista tuzemský, a to například za suvenýry nebo za luxusní zboží, ale i například za restaurace či návštěvy památek. Zadruhé je třeba si uvědomit, že podstatná část tuzemské turistické poptávky byla podnícena vládními programy, a to přímo programem Covid Lázně, a nepřímo programy na podporu celkově poptávky a zaměstnanosti typu Antivirus. Z hlediska ekonomiky jako celku je tak přínos z vyšší návštěvnosti rezidentů devalvován tím, že proběhl za cenu navýšení veřejného zadlužení ČR, z něhož se podpůrné programy hradily a hradí. (11.11.2020)
