Hypotéky v ČR zažily rekordní září v historii. Na hypotékách si lidé v ČR napůjčovali 22,5 miliardy korun. Přitom zářijový průměr let 2016 až 2019 činí 18,1 miliardy korun. Lidé si tedy půjčovali ještě o 4,4 miliardy korun více než v uplynulých letech prosperity. Celkově je letošní září pátým nejúspěšnějším měsícem v historii. Rekord drží listopad 2016, kdy si lidé napůjčovali na hypotékách 29,7 miliardy korun.
Koronavirová krize jako by se tedy hypoték vůbec netýkala, a jako by pro hypoteční trh v ČR byla dokonce „živou vodou“. Je tak stále pravděpodobnější, že letošek bude z hlediska celkového objemu poskytnutých hypoték historicky zcela rekordní. Za letošní leden až září mají lidé v ČR napůjčováno na hypotékách 172,4 miliardy korun. Historicky rekord zatím drží rok 2016, kdy si za období leden až prosinec napůjčovali 225,8 miliardy korun. To tedy je letos překonatelná meta, pokud ovšem v posledním čtvrtletí nedojde k výraznějšímu útlumu v zájmu o hypotéky. Tomu ale nyní mnohé nenasvědčuje.
Hypotéky jsou nyní totiž tolik lákavé, neboť citelně klesají jejich úrokové sazby. Průměrná sazba hypoték v ČR – Fincentrum Hypoindex – činí za září 2,07 procenta. Je tak nejnižší od září 2017. Hypotéky zlevňují v důsledku koronavirové krize, které vedla k prudkému propadu tržních úrokových sazeb, od nichž banky odvíjejí úročení hypoték. Česká národní banka rovněž během jara prudce snížila své úrokové sazby, aby tak ekonomiku v čase krize nedusila.
Zatímco tedy hypoteční trh krizi pocítil – právě poklesem sazeb –, trh práce v ČR zatím krizi nepociťuje. Vzniká tak mimořádná situace, kdy trh práce jakoby krizí příliš neprochází, zatímco hypotéky „krizově“ zlevňují. Tato mimořádná souhra okolností probouzí v ČR enormní zájem o hypotéky. Až se však dříve či později začne výrazněji zhoršovat situace na trhu práce, situace se může rapidně změnit. Zatím ovšem trh práce před jeho koronavirovou krizí chrání opatření vlády na podporu zaměstnanosti a celkově ekonomiky, jako jsou programy Antivirus nebo plošné moratorium na splátky úvěrů, včetně právě těch hypotečních. Efekt těchto opatření se však dříve či později vyčerpá, neboť ta opatření jsou placená na dluh. Stane se tak pravděpodobně už v nadcházejících měsících. A pak v příštím roce. V tuto chvíli ale platí, že vláda udržuje na dluh v dobré kondici zprostředkovaně právě i hypoteční trh, neboť letošní pravděpodobný rekordní schodek až zhruba 400 miliard korun v letošním roce a zhruba 320 miliard v roce 2021 podporuje – a podpoří – zaměstnanost a celkovou poptávku v ekonomice, včetně té po hypotékách.
Bankám umožňuje hypotéky zlevňovat i to, že díky vládní podpoře ekonomiky zatím nadále klesá podíl takzvaných nevýkonných hypoték domácnostem. To jsou například nesplácené hypotéky. V srpnu 2020 jich bylo pouze 0,84 procenta, což je naprosto historické minimum. Češi zkrátka splácejí své hypotéky nejlépe v moderních dějinách země. Otázkou však je, jak se tento podíl změní, až nyní koncem října doběhne zmíněné plošné moratorium, tedy odklad splátek hypoték. Plošný odklad pochopitelně podíl nesplácených hypoték opticky snižuje. Teprve až moratorium skončí, budeme vědět, kdo si může dále dovolit splácet, a kdo ne.
V dalších měsících průměrná sazba hypoték pravděpodobně zamíří pod úroveň dvou procent. Tržní úrokové sazby se stále drží na poměrně nízkých úrovních, což v kombinaci s rekordně nízkým podílem nevýkonných hypotéky vytváří v konkurenčním prostředí tuzemského bankovnictví tlak na další zlevnění hypoték.
V září své hypotéky zlevňovaly Equa, Moneta a UniCredit Bank, avšak plošnému snižování sazeb, které jsme zaznamenali v květnu a červnu, odzvonilo.
Po tomto zmíněném zlevnění v podání Equa Bank, Monety a UniCredit Bank tak na tuzemském trhu působí již sedm bank, které na pětileté fixaci nabízí hypotéku s úrokem nižším, než jsou dvě procenta (viz tabulka níže).
V září ovšem už tržní úrokové sazby – jak na dluhopisech, tak na swapech – opět klesaly. Investoři se totiž začali ve výraznější míře obávat nejen toho, že druhá vlna pandemie nastane, ale i toho, že by mohla mít opět závažné ekonomické důsledky, jako vlna jarní. Obava z vyhlíženého horšího výkonu ekonomiky, jejž by způsobila druhá vlna, snižuje inflační očekávání a vede investory k přeskupení finančních prostředků do bezpečnějších aktiv typu vládních dluhopisů. To oboje opětovně stlačuje tržní úrokové sazby. To otevřelo prostor k dalšímu snížení hypotečních sazeb v ČR, které v říjnu realizovaly ČSOB a Hypoteční banka.
V případě závažnějšího průběhu druhé vlny pandemie proti sobě budou působit dvě tendence. Na jedné straně již probíhající pokles tržních úrokových sazeb, které bankám zlevňuje zdroje ke krytí poskytovaných hypoték. Na straně druhé růst podílu nevýkonných úvěrů a dalších nákladů, které bankám vzniknou s obecným zhoršením ekonomické situace a ukončením či zmírněním podpůrných opatření ze strany státu. Výsledný dopad na úroky hypoték je nejistý. Pravděpodobnější je ale pokles průměrné sazby hypoték v ČR pod úroveň dvou procent.
Nejlevnější hypotéky na českém trhu
(v %, pětileté fixace, říjen, 2020):
1. mBank - 1,64
2. Fio banka - 1,68
3. UniCredit Bank - 1,69
4. Sberbank - 1,79
5. Banka Creditas, Equa, Moneta - 1,99
Zhruba 120 tisíc Čechů může příští rok ušetřit na daních a nepodat daňové přiznání. Poslanci schválili paušální daň, díky níž mnozí ušetří desetitisíce
Živnostníci, resp. OSVČ s ročním příjmem do jednoho milionu budou moci od ledna příštího roku platit pouze jednu paušální daň. Její zavedení dnes schválili poslanci, posoudí jej však ještě Senát.
Paušální daň znamená, že OSVČ se zkrátí čas, který musejí věnovat „papírování“. Jedna paušální daň – a jedna pravidelná měsíční platba – totiž nahradí jak samotnou daň, tak i pojistné na sociální a zdravotní pojištění. Odpadá navíc nutnost podávat daňové přiznání.
Důležité je, že ty OSVČ, které mohou a chtějí vstoupit do režimu paušální daně, musí tuto skutečnost oznámit příslušnému finančnímu úřadu nejpozději 10. ledna 2021. Při promeškání této lhůty už se situace nedá zvrátit a daná OSVČ musí na vstup do režimu paušální daně počkat až do roku 2022.
Pro příští rok činí paušální daň 5469 korun měsíčně, za celý rok tedy 65 628 korun. Paušální daň bude složena z minimálního odvodu na zdravotní pojištění (2393 korun), o 15 procent navýšeného minimálního odvodu na sociální pojištění (2976 korun) a daně z příjmu fyzických osob ve výši 100 korun.
Poplatník, který se rozhodne vstoupit do režimu paušální daně, ovšem ztrácí možnost například uplatnit slevu na poplatníka, slevu na manžela či manželku či slevu na invaliditu. Nemůže také uplatnit úroky z hypoték nebo příspěvky na životní či penzijní pojištění a další. Každá OSVČ si tedy musí důkladně propočítat, zda se jí režim paušální daně vyplatí.
Uvedená limitní částka jednoho milionu korun tržeb představuje částku, do níž začíná zákonná povinnost plátcovství DPH. Představitelé koaličního partnera hnutí ANO, ČSSD, ale také odbory původně žádali nižší limit, neboť se obávali zejména dalšího rozevření nůžek v daňových a odvodových povinnostech zaměstnanců na jedné straně a OSVČ na straně druhé. Paušální daň totiž z daňového hlediska zvýhodňuje část OSVČ, zatímco zaměstnancům se podmínky nijak nemění.
Živnostníkům paušální daň ušetří čas a papírování, neboť nebudou muset komunikovat se třemi různými úřady, ale jen s jedním. Zbaví se složité administrativy, a navíc budou mít klid od případných kontrol z finančního úřadu.
Z OSVČ s příjmy do milionu korun ročně se však přechod na paušální daň vyplatí jen některým. Celkově by se měla vyplatit zhruba 120 tisícům poplatníků.
Paušální daň se například nevyplatí řemeslníkům či zemědělcům, kteří využívají osmdesátiprocentní výdajový paušál. Z těch živnostníků, kteří uplatňují šedesátiprocentní výdajový paušál, se paušální daň vyplatí hlavně těm s vyššími příjmy (nepřesahujícími ovšem milionový limit, pochopitelně), kteří zároveň nemají děti, ani manželku.
Doslova „ternem“ ale může být paušální daň pro mnohé OSVČ, resp. živnostníky, kteří uplatňují čtyřicetiprocentní výdajový paušál (např. autoři textů apod.). Například bezdětný živnostník s ročními tržbami 800 tisíc korun, který právě uplatňuje čtyřicetiprocentní paušál, díky přechodu na paušální daň ušetří na odvodech státu 7001 korun měsíčně čili 84 012 korun ročně. Pokud má jedno dítě, na které by jinak uplatnil slevu, pořád se mu přechod na paušální daň vyplatí, neboť měsíčně díky němu ušetří 5734 korun. Pokud má dvě děti, ušetří díky paušální dani 4117 korun.
Vyplatí se teď investovat do akcií českých bank?
Nejnovější vzkaz Mezinárodního měnového fondu ekonomicky vyspělým zemím, tedy včetně České republiky, zní docela jasně: „Vyspělé státy nebudou muset kvůli pandemii moc šetřit.“ Zatímco při globální finanční krizi před deseti lety politici a mezinárodní organizace typu právě MMF ještě alespoň deklarovali nutnost osekávání dluhu, při nynější globální pandemické krizi již na to vlastně zcela rezignují. Důvodem je vysoce expanzivní měnová politika centrálních bank – „tištění miliard“. Ta sice politikům pouze kupuje čas na nutné reformy. Ti však místo reforem nafukují dluh. A MMF souhlasně přikyvuje. Důsledkem globální pandemické krize tedy bude ještě rychlejší růst dluhu, než jaký nastal po globální finanční krizi.
Co to znamená z pohledu bank, nejen v ČR? Základní úrokové sazby centrální banky budou nyní možná až roky extrémně nízké, v řadě případů negativní. To není pro banky nejlepší zpráva. Na druhou stranu přes možné určité škobrtnutí v příštím roce nadále porostou ceny nemovitostí a zájem o jejich hypoteční úvěrování (hypotéky budou levné a reality vůči řadě jiných nástrojů typu termínových vkladů ještě výnosnější). V ekonomice nenastanou rozsáhlé krachy, firmy přežijí na dluh, takže poroste podíl zombie firem. Což však nemusí být pro banky špatná zpráva. Na úvěrování zombie firmy mohou při obecně nízkých úrocích stále vydělávat – ostatně právě banky „zombíky“ při životě udržují. Bobtnající zadlužení je tedy pohromou pro ekonomiku jako celek, neboť umocňuje „kulturu dluhu“, takže spořit se nevyplácí, zvyšuje nerovnost ve společnosti (majitelé nemovitostí, pronajímatelé vs. nájemníci, střadatelé s nulovým úročením vkladů) a prohlubuje zhobnou „zombifikaci“, ústící ve stagnaci celkové produktivity. Pro banky však v souhrnu nejde jen o negativa. A kdy jindy nakupovat akcie, než „když na ulicích teče krev“, resp. se v ČR jako za války staví polní nemocnice? Za zvážení může stát jednoduché „portfolio“ namíchané z jedné velké (typ Komerční banka) a jedné menší, dravé banky (typ Moneta). (21.10.2020)
