Spotřebitelská inflace v souladu s očekáváním v srpnu zpomalila na 3,3 procenta v meziročním vyjádření. Při jen mírném snížení cen potravin a nealkoholických nápojů zatím dynamiku růstu cen pomáhá na poměrně vysoké úrovni – přesahující toleranční pásmo České národní banky – udržovat spotřebitelský apetýt Čechů. Ten byl patrný i v prázdninových měsících.
Z potravin v srpnu v porovnání s červencem výrazněji klesla například cena brambor, v jejichž případě se postupně projevuje zlepšení úrody zejména v porovnání s kritickým rokem 2018. Meziročně pak dochází ke zpomalování zdražování vepřového. Odeznívá totiž efekt šíření nákazy afrického moru prasat. Tato epidemie propukla před více než dvěma lety v Číně. Nadále ovšem meziročně citelně zdražují lihoviny, kvůli letošnímu zvýšení spotřební daně, ale roste také cena piva. Kvůli vyšší spotřební dani citelně meziročně zdražuje také tabák. Alkohol a tabák jsou tak dohromady o zhruba deset procent dražší než před rokem. Dražší je meziročně také ovoce a cukr. Může za to letošní pandemie koronaviru, která zhoršila možnosti sklizně a exportu ze zemí typu Itálie či Španělska. Cenu cukru zvedá loňská nepříliš příznivá úroda cukrové řepy v ČR.
„Evrgreenem“ poslední doby je znatelný meziroční růst cen bydlení, zejména pak elektřiny, byť její zdražování v posledních měsících v meziročním pohledu zmírňuje. Koronavirus vede – a ještě povede – ke zmírnění cenových tlaků v oblasti energií, jako je zemní plyn či právě elektřina, a to jak pro domácnosti, tak i firmy.
Jádrová inflace, jež nezahrnuje kolísavé ceny potravin či energií, dosáhla v červenci meziroční úrovně 3,7 procenta. Byla tak nejvyšší minimálně od roku 2007. Vykazuje setrvačnost, přičemž v srpnu se ještě její oslabení příliš neprojevilo. Zpomalení jádrové inflace přijde tehdy, až výrazněji odezní efekt vládních podpůrných opatření na podporu tuzemské ekonomiky, zaměstnanosti, a tedy i koupěschopné poptávky. Tak se výrazněji stane až v posledním letošním čtvrtletí, kdy lze i kvůli efektu vyšší meziroční srovnávací základny očekávat citelnější zpomalení tempa inflace.
Za celý letošní rok je třeba počítat s inflací ve výši 3,1 procenta. Letos však již takto navýšená inflace nepodnítí Českou národní banku ke zvýšení základních úrokové sazby, neboť vývoj ve světě je stále až příliš nejistý a nevyzpytatelný, stejně jako skutečný dopad probíhající koronavirové krize na českou ekonomiku.
Kolik peněz může Smartwings dostat od Boeingu? 2,5 miliardy korun
Výrobce letadel Boeing se v uplynulých měsících dohodl hned s několika aerolinkami na vyrovnání za loňské uzemnění problémových letadel 737 Max. K největším provozovatelům „Maxů“ patřily v době uzemnění v březnu 2019 americké aerolinky Southwest Airlines a American Airlines, v jejichž barvách létalo 34, resp. 24 strojů. S těmi se Boeing dohodl na blíže nespecifikovaném vyrovnání na přelomu roku. Výrobce letadel však uzavírá dohody i s menšími provozovateli. Například letos v červnu se s ním na vyrovnání dohodla největší evropská cestovní kancelář, německá Tui, provozující patnáct „Maxů“.
Na přelomu roku se také na vyrovnání s Boeingem dohodly turecké aerolinie Turkish Airlines, které v době uzemnění provozovaly tucet problémových strojů. Agentura Reuters tehdy citovala turecká média, jež vyčíslila hodnotu kompenzace na 225 milionů dolarů. To dle současného kursu odpovídá zhruba částce pěti miliard korun. Turkish Airlines v době uzemnění provozovaly dvanáct problémových strojů. Smartwings ve stejnou dobu měly sedm „Maxů“. Pokud by vodítkem pro výši kompenzace měla být právě turecká zkušenost a výhradně počet provozovaných problémových strojů „Max“, mohl by dopravce Smartwings pomýšlet na kompenzaci až takřka za tři miliardy korun.
Ještě více by mohl žádat na základě zkušenosti brazilského dopravce GOL Linhas Aereas Inteligentes. Ten v době uzemnění provozoval jako Smartwings sedm problémových „Maxů“. Přitom se letos na jaře dohodl na kompenzaci v hodnotě 2,4 miliardy brazilských realů. To odpovídá více než deseti miliardám korun.
V praxi však nelze výši kompenzace odvozovat jednoduše jen od počtu provozovaných problémových strojů. Značnou roli hrají celkové podmínky kontraktu na dodání letadel a šíře celého kontraktu. Boeing většině aerolinek před uzemněním „Maxů“ dodal jen menší část těchto letadel.
Ke konci letošního února vyčíslil dopravce Smartwings celkovou škodu za uzemnění „Maxů“ na sto milionů dolarů, což odpovídá dle aktuálního kursu 2,2 miliardy korun. Realistické tedy je i na základě zkušenosti jiných dopravců předpokládat, že pokud bude po Boeingu v rámci své nynější žaloby požadovat sumu odpovídající 2,5 miliardy korun, má značnou naději se kompenzace opravdu dočkat. Od konce února se škoda za uzemnění zvýšila, současně ovšem obecně platí, že nelze očekávat, že Boeing kompenzuje veškeré škody, které v souvislosti s uzemněním té či oné aerolince vznikly.
V první polovině letošního roku letečtí dopravci celosvětově zrušili objednávky zhruba čtyř stovek letadel. Částečně je důvodem pandemie koronaviru, ovšem hlavní roli hraje uzemnění letadel Boeing 737 Max. Z uvedené sumy čtyř stovek zrušených objednávek představují ty týkající se „Maxů“ hned 313. Před uzemněním Boeing dodal aerolinkám 387 kusů problémového modelu a registroval objednávky na více než čtyři tisíce těchto strojů.
Ekonomicky je Česko stále dost svobodné. Opravdu?
Česká republika dosáhla v nejnovějším vydání indexu ekonomické svobody druhého nejlepšího umístění v historii. Zatímco v roce 1990 obsadilo tehdejší Československo 101. příčku, za více než čtvrtstoletí nástupnická Česká republika přeskočila takřka osmdesátku zemí, a loni se ocitla 22. místě. Letos si to trochu pokazila, neboť sestoupila na 25. místo. Nutno ale vzít v potaz, že na body si oproti loňsku polepšila, jen tři země to zvládly ještě výrazněji natolik, že ji přeskočily. Na druhou stranu, zveřejněná data jsou vždy o dva roky zpožděná, takže ta loňská byla za rok 2017 a letošní zase za rok 2018. Česko si však nesporně polepšilo v celém končícím desetiletí, jelikož třeba v roce 2010 obsadilo až 52. pozici.
Údaje v právě zveřejněném, nejnovějším vydání Indexu ekonomické svobody tedy nezahrnují loňský a letošní vývoj. Nelze vyloučit, že si Česká republika v nadcházejících vydáních indexu ekonomické svobody dále pohorší. Například kvůli možnému horšímu výsledku v kritériu spotřeby vlády, kde se zřejmě negativně projeví předkoronavirový rychlý růst platů zaměstnanců veřejné sféry, který byl jeden z nejrychlejších v rámci EU. Na platy zaměstnanců států loni směřovalo 13,5 procenta výdajů státního rozpočtu. Tento podíl přitom od roku 2015 narůstá, přičemž podle několik dní starého stanoviska Nejvyššího kontrolního úřadu ke státnímu závěrečnému účtu je tento trend alarmující. Bobtnání státu, není-li korigováno úspornými opatřeními, potenciálně znamená nárůst zdanění lidí v budoucnu, což ekonomickou svobodu omezí.
Pokud pro změnu vzroste investiční aktivita vlády, například v souvislosti s nutností čerpat rychleji prostředky z fondů EU či realizovat za peníze z Fondu obnovy EU opatření za účelem zotavení po koronavirové krizi, také se to může negativně projevit v nadcházejících vydáních Indexu ekonomické svobody. Řada studií totiž potvrzuje, že investice vlády nezřídka vytěsňují investice soukromé, což má blíže spíše k potlačování podnikatelské svobody.
Pokud bude v nadcházejících letech vláda více investovat, po čem volá třeba i pravicová, pro-tržní část opozice, Česko si v příslušné položce Indexu ekonomické svobody třeba i poměrně výrazně pohorší a tím ohrozí své stávající umístění v žebříčku. Je tedy nutno mít na zřeteli, že žebříček v některých případech opravdu nemusí vystihovat pouze ryzí svobodu ekonomického klimatu, ale třeba právě jen relativně nižší vládní aktivitu v oblasti investic. Navíc, pokud je nízká investiční aktivita vlády důsledkem přehnaných výdajů provozního rázu, třeba na platy státních zaměstnanců, nelze příliš argumentovat, že jde o projev svobodnějšího ekonomického prostředí. Protože míra přerozdělování vůbec nižší být nemusí.
I tak je nezpochybnitelné, že ČR učinila v posledním více než čtvrtstoletí v oblasti zvyšování ekonomické svobody obrovský skok kupředu a v tomto výkonu se jí může rovnat jen málokterá jiná země světa. To však nesmí vést k „usnutí na vavřínech“. Ekonomická svoboda a nízká míra přerozdělování prokazatelně zintenzivňují například inovativní aktivitu v rámci té či oné ekonomiky, takže podněcují růst produktivity. Růst produktivity je přitom dlouhodobě jediným zdrojem celospolečenského bohatnutí. Současné přepjaté snahy části politiků nebo například odborů zvyšovat míru přerozdělování a zasahovat do svobodného rozhodování podnikové a firemní sféry i jednotlivých podnikatelů tedy ohrožují nejen svobodu nás všech, ale také růst bohatství a prosperitu nás, našich dětí a vnuků a budoucích generací vůbec. Byla by velká škoda přijít o postavení, které jsme si v posledním čtvrtstoletí dokázali ve světovém kontextu vydobýt.
Nový kurzarbeit ještě více znevýhodní osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), například turistické průvodce. Vláda na ně „zapomněla“, jsou již tři měsíce zcela bez příjmu
Vláda se má 9. 9. mimořádně sejít, aby schválila návrh zákona s novými pravidly kurzarbeitu. Do budoucna by tak právě mechanismus tohoto kurzarbeitu měl znamenat, že se pod zaměstnanci v čase ekonomické tísně rozevře jakási „záchranná síť“, placená z peněz daňového poplatníka. Budou ji tedy ze svých daní platit také osoby samostatně výdělečné činné (OSVČ). Ty však samy s žádnou takovou „sítí“ počítat nemohou. Alespoň pokud by v tuzemské legislativě i nadále platil pořádek uplynulých měsíců.
Řada OSVČ totiž – na rozdíl od zaměstnanců – nyní již tři měsíce nepobírá od státu vůbec žádnou pomoc. Příkladem jsou průvodci turistů. Vzhledem k tomu, že 8. června 2020 doběhlo období, za něž se vyplácely kompenzační bonusy pro OSVČ, jsou nyní dotčené OSVČ, včetně právě průvodců, bez příjmu. Úlevy na sociálním a zdravotním pojištění jim přitom skončily letos koncem srpna.
Turističtí průvodci patří k profesním skupinám, které jsou koronavirovou krizí zasaženy vůbec nejtíživěji. Dokonce více než řada profesních skupin zaměstnanců, kteří přitom mají nárok – a budou mít i nadále – využívat kurzarbeit, ať už v podobě dané programem Antivirus či jiné. Například v hlavním městě Praze klesl letos ve druhém čtvrtletí počet zahraničních návštěvníků meziročně o 97,5 procenta, z 1 849 503 na 45 730 osob, jak plyne ze statistiky agentury CzechTourism. Na průvodce neblaze doléhá také rušení kongresů či veletrhů.
Průvodci tedy představují příklad profesní skupiny, na níž se z hlediska legislativy záchranných ekonomických opatření jaksi „zapomíná“. Přitom stát v rámci programu Antivirus přispívá na mzdu takřka 800 tisícům zaměstnanců.
Profesní skupiny OSVČ, jako jsou turističtí průvodci, nejsou pro politiky zajímavé. To proto, že jsou roztříštěné a nestojí za nimi žádná mocná lobbistická organizace, jakou představují například odbory. Dle kvalifikovaného odhadu samotného Sdružení průvodců jich dnes v ČR působí zhruba 4500. Podstatná část z nich však byla nucena od 1. září letošního roku svoji činnost ukončit, a to zejména kvůli nutnosti opět hradit sociální a zdravotní pojištění při pokračujícím výpadku příjmu.
Pro srovnání, na Slovensku hradí stát za průvodce sociální a zdravotní pojištění a průvodce pobírá měsíčně částku zhruba 540 eur do konce roku 2020, přičemž se projednává prodloužení do 1. dubna 2021. (10.9.2020)
