Probíhajícímu Světovému ekonomickému fóru v Davosu více než kdy jindy v jeho padesátileté historii dominují environmentální témata. Jedná se však stále o ekonomické fórum, nikoli o sjezd ekologů či čistě environmentálních aktivistů. Na fórum zavítá třeba 119 světových miliardářů nebo centrální bankéři.
Jen někteří z miliardářů se však mohou počítat mezi takzvané zelené miliardáře, jen některé z centrálních bankéřů lze označit za zelené.
Zelení miliardáři jsou ti, kteří pohádkově zbohatli rozvojem environmentálně šetrných produktů. Právě tyto osobnosti jsou jakýmsi ideálem dnešní doby, tedy právě i probíhajícího Davosu. Dokázali totiž zbohatnout na něčem, co podporuje environmentální udržitelnost.
Do karet jim bude hrát stále zelenější politika vlád jednotlivých ekonomických celků světa, v prvé řadě Evropské unie s jejím Zeleným Novým údělem či již dojednaným závazkem dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality. Tok světového kapitálu se mocí zákonů, směrnic a další legislativy přeorientuje mnohem výrazněji než doposud „zeleným směrem“, z čehož právě budou profitovat nejen stávající zelení miliardáři, ale i dosud neznámí, neaktivní, ba možná i nenarození podnikatelé, kteří si na environmentálně šetrných technologiích – s přispěním daňového poplatníka – vystaví byznys v příštích letech a desetiletích. Pomáhat jim bude nejen rozpočtová politika jednotlivých států, ale zřejmě také měnová politika jejich centrálních bank.
Nová šéfka Evropské centrální banky, jež se rovněž davoského fóra účastní, Christine Lagardeová, si pohrává s myšlenkou „zeleného kvantitativního uvolňování“. To znamená, že pro příště by v případě potřeby nebyla ekonomika pumpováním nově vytvářených peněz již stimulována plošně, ale důraz by se kladl na to, aby byla předně stimulována zelená odvětví. Tedy odvětví, v nichž jsou činní zelení miliardáři.
Vize zeleného kvantitativního uvolňování naráží na odpor například německých centrálních bankéřů, podle nichž by centrální banka neměla v rámci své stimulace komukoli stranit, ale podněcovat ekonomiku k růstu co možná nejrovnoměrněji, bez ohledu na to, zda je ta či ona firma či to nebo ono odvětví environmentálně šetrné či ne. I to se jistě bude v Davosu diskutovat.
Zelení miliardáři mají nicméně velkou šanci, že svůj majetek dále rozhojní. Díky rozpočtové i měnové politice jednotlivých států. Kteří to jsou? Bloomberg sestavil jejich žebříček, na základě dat ke konci roku 2019. Následují některá jména z něj.
Na špici se umisťují čtyři spolumajitelé čínské společnosti CATL – Ceng Jü-čchin, Chuang Š'-lin, Pchej Čen-chua a Li Pching. Jejich majetek získaný rozvojem zelených technologií činí 16,7 miliardy dolarů. Společnost CATL je předním čínským dodavatelem baterií pro elektromobily. Firma těží ze subvencí čínské vlády danému sektoru. Od vstupu na burzu v červnu 2018 cena akcií CATL stoupla na více než čtyřnásobek.
Druhým v pořadí je Elon Musk, majitel zhruba pětiny amerického výrobce elektroaut Tesla. Muskova Gigafactory 1 je největší továrnou na baterie na světě. Musk si rozvojem zelených technologií vydělal v čistém 14,6 miliardy dolarů.
Na třetím místě se umisťuje Aloys Wobben, zakladatel dosud stále privátně držené německé společnosti Enercon. Ta je jedním z největších světových výrobců větrných turbín – její podíl na světovém trhu v daném segmentu činí šest procent.
Čtvrtou pozici se zeleným jměním 6,8 miliardy dolarů obsazuje Australan Anthony Pratt. Společnost Pratt Industries je největší privátně drženou firmou zpracovávající recyklovaný papír a obaly.
Zelených miliardářů je pochopitelně více, byť jejich počet představuje zatím jen zlomek celkového počtu světových dolarových miliardářů. To se ovšem v příštích letech podle všeho změní. I díky letošnímu Davosu, i díky zelené fiskální, ba i měnové politice, které na letošním Světovém ekonomickém fóru, dosud historicky nejzelenějším, získávají nový impuls pro svůj rozvoj.
Se zlevňováním hypoték v ČR je definitivně konec, levnější než teď už letos patrně nebudou. Letos navíc ČNB zřejmě zpřísní podmínky jejich poskytování, takže v Praze bude běžně třeba „dát na dřevo“ ze svého až dva miliony korun
Hypotéky v Česku v prosinci dále zlevnily, i když jen mírně. Levnější už ale nebudou, naopak – jejich průměrná sazba teď poroste. V prosinci se průměrná sazba hypoték – Fincentrum Hypoindex – snížila tak jako mezi říjnem a listopadem o jedinou desetinku procentního bodu, z úrovně 2,35 procenta na 2,34 procenta. Levnější byly hypotéky naposledy v lednu 2018. Loni od srpna do prosince pak průměrná sazba hypoték klesla o více než čtvrtinu procentního bodu, tedy poměrně výrazně.
Pokles sazeb hypoték byl příznačný pro většinu loňského roku jak v Česku, tak v eurozóně. Tam jsou sazby hypoték níže než v ČR, průměrně výrazně pod dvěma procenty. Klíčovým důvodem je nastavení základních sazeb Evropské centrální banky. Rozdíl mezi základními sazbami České národní banky a právě ECB je totiž nejvyšší od začátku milénia, což se promítá právě i do odlišných hypotečních sazeb. Nepřekvapí, že z důvodu sdílení eura vykazuje ze zemí Visegrádské skupiny nejnižší sazby hypoték momentálně Slovensko, kde se průměrná sazba hypoték pohybuje citelně pod dvěma procenty. V Polsku a v Maďarsku se loni sazby hypoték pohybovaly převážně mezi 4,50 a pěti procenty, plyne z údajů Evropské hypoteční federace.
S dalším zlevňováním hypoték je zejména v evropských zemích mimo eurozónu konec. I v České republice lze nyní očekávat růst sazeb. Důvodem je vzestup tržních úrokových sazeb. Například výnos desetiletých českých dluhopisů vzrostl od srpna z úrovně kolem 0,9 procenta na nynější hodnotu takřka 1,8 procenta, jež je nejvyšší od loňského května. Ruku v ruce s tím zdražují bankám zdroje ke krytí hypoték, což zejména v posledních několika měsících roku 2019 částečně promítaly do svého zisku, snížením marží, avšak dále již tak činit nemohou. I proto, že kvůli zlepšení mezinárodních podmínek, odeznění bezprostřední hrozby takzvaného tvrdého brexitu, uklidnění v celní válce USA a Číny či stabilizaci německé ekonomiky, lze očekávat spíše další růst tržních úrokových sazeb v ČR, přičemž nelze vyloučit ani zvýšení základní úrokové sazby České národní banky ještě v prvním pololetí roku 2020.
Navíc podmínky ČNB pro poskytování hypoték budou v roce 2020, spíše však v jeho druhé polovině, dále zpřísňovat. ČNB patrně vydá doporučení, které bude znamenat, že klienti se mohou dočkat od banky financování pouze ve výši 70 procent, zatímco nyní si berou úvěr v některých případech až do výše 90 procent hodnoty nemovitosti.
Například v Praze to bude znamenat, že na běžný byt pro mladou rodinu bude třeba mít našetřeno až kolem dvou milionů korun, aby vůbec byla šance získat hypotéku. A tím se sníží dostupnost vlastnického bydlení, přitom hypotéky zůstanou nadále poměrně levné, tj. s nízkými úroky.
Ceny nemovitostí jsou nyní poměrně vysoko, ČNB hovoří o nadhodnocení až dvacetiprocentním, ale možnosti financování jsou ještě poměrně atraktivní vzhledem k tomu, co přijde.
Některé nemovitosti mohou výhledově zlevnit, například panelové byty na periferiích měst. Ale na to, aby začaly plošně zlevňovat nemovitosti v atraktivních lokalitách, by byla zapotřebí velká krize, která se zatím podle všeho a naštěstí nechystá. Ceny nemovitostí budou růst letos a v příštích letech v průměru kolem pěti procent ročně. Ve zhruba stejném rozsahu letos zdraží také nájmy.
Banky reagují na zpřísnění podmínek ČNB v některých případech také třeba zaváděním takzvaných „hypoték na celý život“, se čtyřicetiletou dobou splácení. Tyto čtyřicetileté hypotéky, které umožňují ponížit výši měsíční splátky i v porovnání se třicetiletými hypotékami lze v některých případech splácet až do 75 let věku, tedy do poměrně již pokročilého penzijního věku. To se České národní bance nezamlouvá, ta takové půjčování považuje za příliš rizikové.
Škody Smartwings narůstají, Boeing opět odkládá návrat Maxů do vzduchu. Výzvu pro Smartwings může představovat i aktuální šíření nákazy koronavirem, které má ovšem alespoň potenciál zlevnit i českým řidičům benzín a naftu
Akcie výrobce letadel Boeing se včera propadly na své minimum za poslední více než rok. Naposledy byla jejich cena nižší na samém začátku roku 2019, kdy ovšem na trzích dozníval panický výprodej z konce roku 2018, takže stlačené byly ceny akcií obecněji, nikoli pouze těch Boeingu.
Nyní je situace jiná. Akciím ostatních firem se zpravidla daří, zatímco Boeing padá na více než roční minimum. Důvodem je další odklad návratu problémových letadel Boeing 737 Max do vzduchu. Uzemněna jsou už od loňského března, do provozu se však podle nejnovějšího vyjádření Boeingu nevrátí dříve než v polovině letošního roku.
To v praxi znamená, že letečtí přepravci se musí připravit na další prázdniny – čili vrchol sezóny – bez Maxů. S dalšími škodami, jež z uzemnění plynou, musí tedy počítat i tuzemský letecký přepravce Smartwings. Tomu zákaz provozu Maxů způsobil loni škodu za zhruba 1,5 miliardy korun. Letos by se mohla celková škoda vyšplhat až ke třem miliardám. Ještě nedávno přitom Smartwings počítal, že problémové stroje zprovozní letos v květnu.
Termín návratu letadel do provozu se neustále odsouvá. Loni v dubnu či květnu měly optimistické odhady za to, že by se mohla vrátit do vzduchu ještě před loňskými prázdninami. Jen největší pesimisté hovořili o roku 2020, a to ovšem ještě o jeho prvním čtvrtletí. Nyní je tedy zřejmé, že se to nestihne dokonce ani v první polovině letošního roku.
Letečtí přepravci obecně nemohou vrátit letadla do provozu hned, jakmile příslušný regulační úřad opětovné uvedení do provozu schválí. Letecké společnosti nejdříve obdrží informace o tom, jak provést aktualizaci palubního softwaru. Poté příslušné změny provedou. Další čas spolyká nutné zatrénování pilotů, kteří se musí s aktualizovaným softwarem sžít. Někteří letečtí přepravci musí zaškolit třeba i tisíce pilotů. Smartwings disponuje v mezinárodním srovnání spíše nižším počtem problémových letadel 737 Max, což je v tomto ohledu výhoda. Nicméně bude třeba také provést zalétávání „nově seřízených“ letadel, pochopitelně ještě mimo komerční provoz, což si vyžádá další čas.
Po uvedení letadel do běžného provozu je navíc třeba počítat s tím, že část klientely s nimi nebude ochotna létat. Kvůli reputačnímu šrámu. To pro letecké přepravce představuje zvýšené náklady marketingového rázu, aby prostřednictvím vhodně zacílené komunikační kampaně veřejnost přesvědčili o bezpečnosti letadel.
Je přitom pravděpodobné, že evropský regulátor bude potřebovat nějaký čas na přezkum rozhodnutí svého amerického protějšku. Čas pro popsaný proces vrácení letadel do provozu se tedy v Evropské unii může začít odpočítávat až během letošního léta. Je tak prakticky vyloučené, aby se letadla Boeing 737 Max vrátila do běžného provozu s cestujícími alespoň během druhé půle prázdnin 2020.
Kromě uzemnění Maxů představuje z hlediska aerolinek další letošní výzvu možné rozsáhlé šíření nákazy koronavirem, který už si v uplynulých dnech vyžádal smrt několika lidí. Pokud by nákaza, která se objevila v Číně, získala rozsah nákazy virem SARS z doby před sedmnácti lety, leteckým přepravcům ubydou zákazníci. Ať už kvůli opatřením majícím zamezit šíření nákazy či kvůli útlumu turistického ruchu. Pokles poptávky po cestování by se ovšem odrazil i ve zlevnění ropy a pohonných hmot, včetně leteckého paliva.
Americká banka Goldman Sachs prognózuje, že pokud nákaza koronavirem nabyde rozsahu zmíněné epidemie SARS, klesnou ceny ropy na světovém trhu o zhruba tři dolary na barel. To by zlevnilo pohonné hmoty také v České republice.
Zdá se, že letečtí přepravci před sebou mají rok plný výzev. (22.1.2020)
