Míra zisku tuzemské podnikové sféry vykázala ve třetím čtvrtletí roku 2018 svoji nejnižší úroveň minimálně od roku 1999. Podle údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem v rámci čtvrtletních sektorových účtů dosáhla hodnoty 46,8 procenta. Stále se však pohybuje nad úrovní míry zisku v EU jako celku, která se dle údajů Eurostatu letos pohybuje kolem hodnoty čtyřiceti procent. Rovněž míra investic tuzemských podniků je v porovnání s EU nadprůměrná. V ČR ve třetím kvartále 2018 vykázala úroveň 29 procent, zatímco hodnota za celou EU jen lehce převyšovala 23 procent. Vyšší míra zisku a současně investic plyne ze struktury české ekonomiky, její silné závislosti na průmyslové výrobě. V průmyslu je třeba více investovat, například do modernizace linek, než například ve službách. Ráz tuzemské průmyslové výroby, konkrétně její orientace na spíše jednodušší produkci, navíc neumožňuje vyšší marže, které charakterizují průmyslovou výrobu s vyšší přidanou hodnotou.
Pokles míry zisku v ČR je dán předně silným mzdovým růstem uplynulé doby. Příznivé je, že tento mzdový růst zatím příliš netlumí investiční činnost podniků a firem. Míra investic vykázala ve třetím kvartále úroveň zmíněných 29 procent. Průměr za celé období od roku 2010 přitom činí 29,4 procenta. Firmy však v probíhajícím desetiletí investují relativně méně než v dekádě předchozí. Za léta 2000 až 2009 totiž činí průměrná míra investic 33,5 procenta. To souvisí s průběhem investičního cyklu zejména zahraničních firem, které své investice hojně zahajovaly na úsvitu milénia, zatímco nyní, v pozdní fázi investičního cyklu, si „vybírají zisky“.
Opětovná vyšší investiční aktivita firem by vedla k citelnějšímu růstu produktivity. Je ovšem otázka, zda jsou marže firem stále dostatečné, aby ji realizovaly. Při současném enormním růstu mezd, umocňovaném přidáváním ve státní sféře a legislativním zásahy typu navyšování minimální mzdy, se podniky ocitají v následující situaci. Na jedné straně je růst mzdových nákladů podněcuje k vyšší investiční činnosti a navyšování produktivity, na straně druhé ovšem ten samý růst mzdových nákladů vytváří nepříznivý tlak na jejich marže, který je může od celospolečensky žádoucí míry investic odradit. Administrativní a legislativní tlak na růst mezd – na rozdíl od přirozeného tlaku tržního – tak představuje stále rizikovější „hru s ohněm“.
Maloobchod stále solidně roste, problémem jsou auta. Letos přijde zpomalení
Maloobchodní tržby v listopadu překonaly očekávání trhu a prokázaly, že spotřeba domácností je stále tahounem tuzemské ekonomiky číslo jedna. Zůstane jím zřejmě i v letošním roce, neboť reálné mzdy by měly růst jen nepatrně pomaleji než loni. Zatímco za rok 2018 se zvýšily nominálně o více než osm procent, letos bude jejich růst přibližně o půldruhého procentního bodu nižší. To vše při stále poměrně dobře ukotvené inflaci, takže reálná kupní síla obyvatelstva vzroste letos v ČR o čtyři až pět procent.
Problematický je vývoj v automobilovém segmentu spotřeby. Tomuto segmentu totiž za rok 2018 hrozí poprvé od krizového roku 2012 pokles tržeb. Zatímco maloobchod jako takový těží z pokračujícího růstu mezd, automobilový segment naráží na limity dané nasycením trhu a také zápolí s novými homologačními kritérii. Ta způsobují jeho zadrhávání. Maloobchod bez automobilového segmentu za celý loňský rok vykáže růst čítající 5,2 procenta (za rok 2017 to bylo 5,5 procenta), v letošním roce pak zpomalí na 4,4 procenta.
Autor je hlavní ekonom CZECH FUND (13.1.2019)
