Cena zlata dnes odpoledne středoevropského času poskočila na nejvyšší korunovou cenu v dějinách. Unce drahého kovu se v přepočtu prodávala i za více než 36 700 korun. Je tak pokořen dosavadní rekord, necelých 36 600 korun za unci, z loňského září.
Důvodem je opětovný růst obavy trhů z dopadů šíření koronavirové nákazy. Zlato je v takovém případě klíčovým bezpečným útočištěm investorů, kteří do něj investují, aby v nejisté době uchránili své investice a vhodně portfolio přeskupili ve prospěch bezpečnějších aktiv. Mezi ně kromě zlata patří třeba také japonský jen, švýcarský frank či americké nebo německé dluhopisy.
Napětí kvůli koronaviru se stupňuje nejen kvůli obavám z dalšího šíření vlastní nákazy, která se nyní naštěstí šíří nejpomaleji od ledna, ale také kvůli dopadu, který tato nákaza začíná mít na podniky a firmy napříč světem. Společnost Apple varovala, že její tržby za letošní první čtvrtletí budou kvůli koronaviru slabší, než se čekalo. V Číně jsou totiž kvůli nákaze zavřené mnohé závody a továrny, takže dodávky odtamtud se zastavily nebo zpomalily. Podobně jako Apple zřejmě budou muset snížit odhad svých tržeb také mnohé další západní firmy. Firmám škodí nejen to, že jsou zavřené továrny, nýbrž i to, že jsou „zavření“ Číňané – u sebe doma. V karanténě je nyní tolik Číňanů, kolik má Itálie obyvatel. Vycházky omezují i obyvatelé z oblastí mimo karanténu. Nechodí tolik na nákupy a do obchodů, takže odbyt západním firmám typu Apple klesá.
Kvůli koronaviru se nanovo zhoršuje nálada v německém průmyslu, což dnes opětovným propadem demonstroval tamní bedlivě sledovaný index ekonomických očekávání institutu ZEW. I Německo je vysoce závislé na dodávkách z Číny a na vývozu do ní.
K růstu korunové ceny zlata však kromě vzestupu jeho dolarové ceny přispívá i oslabení české měny právě vůči dolaru. Koruna dnes vůči americké měně znehodnotila na svoji nejslabší úroveň od Vánoc 2019, když se poprvé od té doby prodává při kursu opět nad 23 korunami za dolar. Koruna oslabuje ze stejných důvodů, ze kterých zdražuje zlato. V čase nejistoty dávají mnozí investoři přednost bezpečnějším aktivům, než je česká měna.
Největší arbitráž dějin: Rusko má v případu „ Jukos“ zaplatit 1150 miliard korun, tři procenta svého HDP
Haagský odvolací soud dnes odmítl požadavek Ruska na zvrácení rozhodnutí arbitrážního panelu, který v červenci 2014 v jeho neprospěch rozhodl ve sporu s bývalými vlastníky ropné společnosti Jukos. Součástí arbitrážního rozhodností je povinnost úhrady odškodnění více než 50 miliard dolarů, neboli 1150 miliard korun, ve prospěch bývalých většinových vlastníků Jukosu.
Není ovšem zřejmé, jak budou bývalí vlastníci Jukosu částku na Rusku vymáhat. Rusko se také plánuje dovolat k nizozemskému nejvyššímu soudu.
Někdejší šéf Jukosu, Michail Chodorkovskij, toho času nejbohatší člověk v Rusku, byl zatčen v roce 2003 na Sibiři, obviněn a nakonec odsouzen kvůli daňovým únikům. Majetek jeho ropné společnosti se následně stal součástí státem ovládané společnosti Rosněfť. Zmíněná arbitráž z roku 2014 uzavřela, že ruské soudy „šly na ruku“ úřadům v zemi, jimž nešlo o daňové inkaso Jukosu, ale o to, aby majetek Jukosu ukořistily.
V roce 2016 nizozemský soud nižší instance rozhodl, že Rusko nemusí uvedenou sumu padesáti miliard dolarů uhradit. Bývalí vlastníci Jukosu ale rozhodnutí označili za „bizarní“ a podali odvolání k haagskému soudu, který dnes vynesl výše uvedený rozsudek. Dějinně rekordní arbitrážní pokuta, celá tři procenta ruského hrubého domácího produktu, se tak vrací do hry.
Koronavirus letos připraví českou státní kasu nejspíše o pět miliard korun, její schodek může prohloubit na 60 miliard korun
Mezinárodní finanční instituce kvůli pokračujícímu šíření nákazy koronavirem zhoršují svůj odhad letošního růstu čínské ekonomiky, české zatím zůstávají v klidu.
Například podle ratingové agentury S&P Global Ratings poroste čínská ekonomika letos jen pětiprocentním tempem. Přitom ještě ve své minulé prognóze její letošní expanzi odhadovala na 5,7 procenta. To však bylo ještě před propuknutím nákazy koronavirem, jak ji nyní sledujeme v přímém přenosu.
S&P Global Ratings není rozhodně jediná. Svůj výhled zhoršují vskutku prakticky všechny globální instituce a banky. Třeba švýcarská banka UBS předpokládá, že Čína letos poroste tempem 5,4 procenta, místo dosavadního odhadu 5,9 procenta.
Českých institucí jakoby se ovšem koronavirus netýkal. Třeba ministerstvo financí i ve své aktuální prognóze vychází z předpokladu růstu čínské ekonomiky v letošním roce ve výši 5,8 procenta. Stejnou expanzi čínské ekonomiky přitom předpokládalo už v listopadové prognóze, tedy ještě v době před propuknutím koronavirové nákazy. Je pravda, že v období od listopadu 2019 došlo k podpisu dílčí obchodní úmluvy mezi USA a Čínou, což představuje příznivý impuls pro čínskou ekonomiku.
Česká národní banka zase svůj letošní odhad výkonu české ekonomiky staví na předpokladu růstu čínské ekonomiky v letošním roce dokonce o 5,9 procenta.
V důsledku nejnovějšího vývoje kolem koronavirové nákazy lze považovat ponechání odhadu růstu čínské ekonomiky ve výši 5,8, resp. 5,9 procenta za až příliš pozitivní předpoklad.
Z modelu České národní banky přitom plyne, že pokles růstu čínské ekonomiky o procentní bod vyvolává pokles růstu české ekonomiky o 0,25 až 0,3 procentního bodu. Pokud by například čínská ekonomika rostla kvůli koronaviru místo tempa 5,8 procenta letos tempem 5,4 procenta, ministerstvo financí by mělo předpokládat růst české ekonomiky pod úrovní dvou procent (místo nynějšího odhadu tempa růstu ve výši rovných dvou procent). Pokud bude růst ještě nižší, třeba pětiprocentní, jak předpokládá S&P Global Ratings, zdá se být odhad letošního růstu české ekonomiky, jak jej odhaduje ČNB, tedy na úrovni 2,3 procenta, naprostým sci-fi. A to prosím při použití předpokladů a modelů z dílny samotné ČNB.
Na první pohled se zdá, že nejde o nic velkého, jenom o hru s čísílky za desetinnou čárkou.
Pokud ale Čína kvůli koronaviru poroste letos tempem pěti procent místo tempa 5,85 procenta (které v průměru předpokládají MFČR a ČNB), pak letošní růst české ekonomiky nebude 2,15 procenta, ale jen 1,9 procenta. Česká ekonomika tak přijde o zhruba čtrnáct miliard korun a státní kasa o pět miliard korun. Vzhledem k tomu, že už nyní se předpokládá hlubší schodek než ten plánovaný při sestavování rozpočtu (40 miliard korun), je třeba počítat s tím, že deficit za rok 2020 by dosáhl 55 až 60 miliard korun.
Tento výpočet ale stojí na předpokladu, že ekonomické zpomalení zasáhne vlastně jen Čínu samotnou. To je však poměrně optimistický předpoklad. Protože pokud bude pokračovat výpadek produkce v Číně, v rostoucí míře budou české firmy zasaženy skrze německou ekonomiku nebo přímo (budou muset hledat nové dodavatele namísto čínských apod., což znamená ztráty a prodražení). Zpomalení české ekonomiky by pak bylo ještě mnohem výraznější, vždyť jen obrat českého obchodu s Čínou činí přes 600 miliard korun ročně. Obrat zahrnuje jak vývoz, tak dovoz, přičemž jak vývoz, tak dovoz budou v případě delšího výpadku čínské výroby citelně poškozeny. Ztráty pro českou ekonomiku by pak mohly být i řád výše než uvedená suma čtrnáct miliard korun. V takovém případě by narostl deficit státní kasy, a to o další desítky miliard nad uvedenou úroveň, v krajním případě až k úrovni 100 miliard korun.
Pokud by se navíc nákaza rozšířila do Evropy a ochromila třeba i německou nebo přímo naši ekonomiku, budou ztráty ještě vyšší. Pak už by byl schodek vyšší než sto miliard korun. To je ale opravdu černočerný scénář, který má nyní stále naštěstí jen velmi nízkou pravděpodobnost. Něco podobného se ale přihodilo v roce 2009, kdy na Česko udeřila světová finanční krize.
Maláčová chce na důchody tahat z kapes živnostníků. Některé z nich tím může zlikvidovat
Komise pro spravedlivé důchody, kterou dala dohromady ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, míní, že živnostníci (OSVČ) platí příliš nízké důchodové pojistné. Proto v dokumentu „Architektura nového systému“ navrhuje zvýšení odvodů OSVČ.
Výpočtový základ by už nečinil polovinu rozdílu mezi příjmy a výdaji, ale hned 75 procent. Minimální vyměřovací základ by se u hlavní činnosti zvýšil z 25 procent průměrné mzdy na 40 procent.
Ve výsledku tak například OSVČ, která utrží měsíčně průměrně 30 tisíc korun a uplatňuje šedesátiprocentní výdajový paušál, zaplatí na měsíčním odvodu skokově o 60 procent více. Místo 2544 korun hned 4069 korun. Takové navýšení může být pro některé z živnostníků likvidační.
Takováto úprava by navíc totiž dopadla nejtíživěji na ty nejmenší z živnostníků. Lépe vydělávající živnostníci by totiž nečelili tak výraznému procentuálnímu navýšení odvodů, i když i pro ně by úprava znamenala výrazné ztížení podmínek pro podnikání.
Znovu se potvrzuje, že Komisi pro spravedlivé reformy činí značné obtíže přijít s nějakým návrhem úpravy důchodového systému (o reformě opravdu nemluvme), který by nebral z kapsy těch skutečně produktivních lidí. Ochromením živnostenského stavu ovšem Komise nedosáhne ničeho jiného než ochromení motoru celé tuzemské ekonomiky, což se následně promítne i v prohloubení rozpočtového schodku a v růstu zadlužení. Jinými slovy, „z bláta do louže“. (18.2.2020)
