Zlato v letošním roce zhodnotilo v korunách o více než 27 procent. Kladný výnos v období od letošního 1. ledna vykazuje také další drahý kov, palladium, jenž zhodnocuje o 17,5 procenta. Stříbro svým majitelům přináší za stejnou dobu bezmála osmiprocentní zhodnocení. Jediný drahým kovem, jehož cena je nyní v korunách nižší než na začátku roku, je platina.
Je třeba uvážit, že podstatná část zhodnocení drahých kovů plyne z letošního citelného oslabení koruny vůči dolaru, v němž se tyto kovy obchodují. Například zlato v dolarech letos zhodnocuje pouze o necelých patnáct procent a palladium o šest procent. Stříbro a platina stojí v dolarech méně než na začátku roku.
Klíčovým důvodem zhodnocování zlata je koronavirová krize. Koronavirus se začal z Číny šířit začátkem loňského prosince. Unce zlata tehdy v přepočtu do české měny vyšla na nějakých 33 tisíc, včera už poprvé v historii překonala úroveň 45 tisíc korun. To je zhodnocení o nějakých 36 procent, a to v době, kdy drtivá většina jiných investic dramaticky ztrácí na ceně. Pro českého investora je tedy zlato pojistkou hned dvojí: jak proti panice na trzích, tentokrát způsobené právě koronavirem, tak proti povážlivému slábnutí české měny, které paniku trhů či krizi často doprovází.
V době vrcholící paniky v druhé polovině letošního března zlato poprvé v historii dosáhlo cenové úrovně 40 tisíc korun za jednu troyskou unci. Bezprostředním důvodem bylo rozhodnutí americké centrální banky, že bude objemově neomezeně nakupovat dluhopisy, zejména pak americké vládní dluhopisy.
Investoři se uchylují do zlata nejen proto, že v něm spatřují pojistku v čase paniky či krize, nýbrž i proto, že je jim – třeba už v lepším čase – pojistkou proti inflaci a znehodnocování měny, zde konkrétně dolaru. Americká centrální banka totiž bude dluhopisy nakupovat právě za nově vytvářené dolary. To je potenciálně inflační, neboť to ředí kupní sílu dolaru.
Zlatu také bude dále nahrávat politika prakticky nulových úrokových sazeb, ba dokonce sazeb záporných, kterou americká centrální banka a další světově významné centrální banky uplatňují. Klíčovou nevýhodou zlata jako investice je to, že nenese úrok, dividendu či třeba výnos z pronájmu jako nemovitost. Když však úroky v ekonomice v souvislosti s extrémní měnovou politikou centrálních bank klesají k nule, či dokonce pod ní, tato nevýhoda zlata přestává být platná.
Přitom už v roce 2019 patřilo zlata mezi nejlépe vynášející investice. V korunách loni zhodnotilo o bezmála dvacet procent. Letos může zhodnotit obdobně.
V zemědělství chybí pracovníci, může dále zdražit ovoce i zelenina, přitom stát platí mzdu lidem, kteří zůstávají doma. Nouzové navýšení podpory v nezaměstnanosti není žádoucí
V českém zemědělství se znatelně nedostává pracovní síly. Hrozí tak další zdražování zeleniny i ovoce. Paradoxně se tak děje v situaci, kdy stát platí firmám za to, aby udržovaly pracovní místa. Řada z nich však po skončení programů typu kurzarbeit, k němuž dojde pravděpodobně letos koncem srpna, zřejmě tak jako tak zanikne. Jenže v té době už zároveň pomalu bude po hlavní zemědělské sezóně.
Znamená to jediné. Daňový poplatník nyní bude platit pracovní místa, která za několik měsíců stejně zaniknou. Současně tak zemědělství přichází o pracovní sílu, protože potenciální pracovníci zůstávají doma – a platí je daňový poplatník. Nedostatek pracovní síly může vést ke zdražení zemědělské produkce. Vy výsledku tak daňový poplatník zaplatí hned dvakrát za zbytečnost. Zaprvé za udržování pracovních míst, o která už trh nestojí, a zadruhé za zbytečně dražší ovoce a zeleninu.
Podle dnešního vyjádření ministra zemědělství Miroslava Tomana chybí nyní v zemědělství až 3,5 tisíce lidí. Mnohem více pracovníků ale bude potřeba v době sklizně. „Například v ovocnářství by mohlo v červnu chybět tisíc sezonních pracovníků, později to může být až pět tisíc. Zelinářům teď chybí asi 1500 lidí, ale od června do října jich může scházet přibližně pět tisíc,“ uvedl dnes Toman pro Hospodářské noviny.
Nejde o kritiku programů typu kurzarbeit. Mají svůj smysl. Podstatná část zaměstnanců si díky kurzarbeitu nakonec práci udrží. Spíše jde o to, aby nad rámec současných programů nevznikaly další, které už by mohly být kontraproduktivní. Současná atmosféra k tomu svádí. Takže se občas objevují úvahy třeba o navyšování podpory v nezaměstnanosti, byť jen dočasném, které by bylo podmíněno případným prudkým nárůstem míry nezaměstnanosti.
Míra nezaměstnanosti činí dle aktuálních informací ministerstva práce a sociálních věcí 3,6 procenta. To je stále nejnižší číslo v EU. Během prázdnin je však už třeba počítat s mírou nezaměstnanosti kolem až šesti procent. Případné navyšování dávek v nezaměstnanosti v takovém případě bude podstatnou část lidí demotivovat právě třeba od práce v zemědělství. Budeme tedy složitě „dovážet“ sezónní pracovníky ze zahraničí v době, kdy je třeba co nejvíce podpořit zotavení české ekonomiky z českých zdrojů – tedy českou prací a spotřebou vydělaných peněz v ČR, nikoli na Ukrajině či v Rumunsku.
Samozřejmě, nelze čekat, že člověk, který nyní pracuje v kanceláři a pobírá třeba nadprůměrnou mzdu, začne hned po propuštění sklízet na poli brambory. Státu by však mělo jít především o efektivní a rozpočtově udržitelnou podporu nejzranitelnějších pracovníků, tedy těch s nízkou kvalifikací a podprůměrnou mzdou. Pro takové může přicházet práce v zemědělství jako náhražka stávajícího zaměstnání snadno v úvahu. Pomohou tím produkci tuzemského zemědělství, tedy celé české ekonomice, uleví tím veřejným financím od dalšího zadlužení a přispěji k levnější ceně ovoce či zeleniny, která už takto může ještě citelně vzrůst kvůli koronaviru a očekávanému suchu. (19.5.2020)
