Cena zlata se dostala na své maximum za posledních šest let. Překonala úroveň 1400 dolarů za trojskou unci. Naposledy se zlato za takovou cenu prodávalo začátkem září roku 2013.
V letošním roce zlato v korunovém vyjádření zhodnotilo o 9,2 procenta. Pro srovnání, další z drahých kovů, platina, zhodnotila od letošního Nového roku v korunách o 2,3 procenta. Cena stříbra se letos v korunách zatím propadá, a to o 0,8 procenta. „Šampionem“ v letošním zhodnocení je mezi drahými kovy ovšem palladium. To od 1. ledna 2019 v korunách zhodnotilo
o 18,3 procenta, tedy dvojnásobně oproti zlatu.
Zdražování zlata má tři klíčové důvody.
Prvním je ten, že americká centrální banka od tohoto týdne signalizuje snížení klíčové úrokové sazby. Trh je přitom přesvědčen, že k němu dojde už na červencovém zasedání banky. První takové snížení úroků na dolaru od roku 2008 povzbuzuje investice právě do zlata. To proto, že při snížení sazby centrální bankou lze očekávat tlak na pokles reálné úrokové míry do záporného pásma. Samozřejmě při předpokladu, že centrální banka udrží inflaci ukotvenou kolem úrovně dvou procent. Reálná úroková sazba je sazba, která platí, pokud se od úrovně sazby, jíž nastavuje centrální banka, odečte právě míra inflace. Americká centrální banka nyní cíluje svoji klíčovou sazbu do pásma 2,25 až 2,5 procenta. Trh ale předpokládá, že letos by mohla snížit sazbu i o půl procentního bodu, a cílovat tak pásmo 1,75 až dvě procenta. Míra spotřebitelské inflace přitom letos v USA v průměru činí 1,8 procenta. Je tedy zjevné, že reálná sazba na dolaru by se s očekávanou redukcí úroků ze strany americké centrální banky snížila opravdu do záporného pásma nebo k nule. Tím se zmírňuje efekt klíčové nevýhody zlata v porovnání s jinými možnostmi investování. Tou je fakt, že zlato nenese žádný úrok
ani dividendu. Pokud však je reálné úročení vycházející z opatření centrální banky záporné či blízké nule, atraktivita zlata se zvyšuje. To se právě nyní děje.
Přidává se obava části trhu, že dlouhodobě uvolněná měnová politika americké centrální banky znehodnotí dolar, takže hmotný majetek, třeba právě ten ve zlatě, bude na ceně získávat právě už jen kvůli procesu znehodnocování papírových peněz. Řada investorů je stále překvapena obratem, který americká centrální banka od začátku letošního roku učinila. Na přelomu roku její zvýšení sazeb způsobilo na burzách paniku a mohutné výprodeje. Uplynul půlrok a „jestřábí“ postoj banky
se změnil v postoj „holubičí“, aniž by se za tu dobu adekvátním způsobem změnil stav americké ekonomiky a její výhled. To v mnohých investorech vyvolává pocit, že centrální banka snižuje úrokové sazby, aniž by nutně musela. Že tedy „stahuje kalhoty, když brod je ještě daleko“. Obávají se tak právě i zbytečného znehodnocování dolaru a ve vyšší míře se uchylují ke zlatu.
Dalším důvodem zdražování zlata jsou geopolitické tenze. Bezprostředně je takovou tenzí napětí mezi Spojenými státy a Íránem. Americký prezident Donald Trump v uplynulých hodinách nařídil a zase odvolal vojenský úder na Írán. Pokud by Trump zásah neodvolal, napětí mezi oběma zeměmi by se dramaticky vyhrotilo, což by dále podpořilo růst ceny zlata. Zlato je totiž obecně vnímáno jako určitá pojistka do nejistých časů a případná válka mezi Spojenými státy a Íránem na takové nejisté časy zadělává, jelikož nelze dohlédnout jejích geopolitických důsledků. Blízkovýchodní region je ekonomicky důležitý pro celý svět i z důvodu těžby ropy a zemního plynu, která by také byla případným vojenským střetem USA a Íránu ohrožena. I to by pomohlo zlatu k dalšímu cenovému růstu.
Zlatu také částečně pomáhá to, že stále nemá plnohodnotnou konkurenci. Zmíněné další drahé kovy adekvátní konkurencí nejsou a údajné „zlato 21. století“, „digitální zlato“, neboli kryptoměna bitcoin se také zatím neukazuje jako adekvátní konkurent. Kolísavost jeho cena je přílišná, takže investoři v něm nespatřují zdaleka tak stabilní investiční variantu pro nejisté časy jako ve zlatě. I to je pochopitelně zlatu vodou na mlýn.
Lze předpokládat, že citelné tlaky na další růst ceny zlata budou pokračovat i v následujících měsících.
Nejrychlejší růst zahraničního dluhu ČR od konce 90. let se loni zastavil a dluh zůstává stabilizovaný i letos
Zahraniční dluh České republiky loni přestal dramaticky růst a relativně stabilizovaný je i letos. Vyplývá to z předběžných údajů za první letošní čtvrtletí, které dnes zveřejnila Česká národní banka.
Ke konci letošního března činil zahraniční dluh ČR 4,37 miliardy korun. Zatímco rok 2017 zakončilo Česko s bezkonkurenčně nejvyšším zahraničním zadlužením ve své historii, loni zahraniční dluh poklesl o takřka patnáct miliard korun. Letos v prvních třech měsících roku zahraniční dluh narostl o 11,5 miliardy, stále tedy zůstává pod úrovní konce roku 2017. Historicky nejvyšší úroveň dluh vykázal ve čtvrtletním sledování ke konci třetího kvartálu roku 2017, kdy činil 4,46 bilionu korun.
Zatímco v roce 2017 dosahoval zahraniční dluh úrovně odpovídající zhruba 86,5 procenta hrubého domácího produktu, loni už to bylo jen 81,8 procenta HDP.
Zastavil se tak nejrychlejší nárůst zahraniční dluhu od druhé poloviny 90. let. V meziročním pohledu totiž předloni zahraniční dluh narostl nejvýrazněji od roku 1997, a sice o 25 procent. Předloňský vývoj zahraniční zadluženosti byl výrazně poznamenán končícím intervenčním režimem České národní banky. Centrální banka totiž při obraně české měny nakupovala za nově vytvářené koruny od spekulantů eura. Šlo často o zahraniční subjekty, které získané koruny ukládaly tak či onak u českých bank. Tyto vklady cizinců v tuzemských bankách se zásadně promítly do enormního nárůstu zahraniční zadluženosti ČR. Ve čtvrtém kvartálu 2017 a během roku 2018 pak došlo k jejich částečnému splacení, což přispělo k loňskému mírnému snížení zahraniční zadluženosti ČR.
Objem vkladů cizinců v ČR klesal i letos od ledna do března. Zvýšil se ovšem pro změnu objem dluhopisů držených zahraničními investory. Ti v dluhu České republiky pro její makroekonomickou stabilitu a relativní fiskální udržitelnost spatřují poměrně bezpečné úložiště prostředků v čase nejistoty. Takový čas je realitou právě letos, kvůli obchodním válkám a hrozbě globálního ekonomického zpomalení. Úroveň zahraničního dluhu by měla zůstat poměrně stabilizovaná i v příštích čtvrtletích. (22.6.2019)
