Bílý dům se dosud debatě o bitcoinu a kryptoměnách v podstatě vyhýbal. To se ale změnilo v noci na dnešek středoevropského času. „Nejsem fanoušek bitcoinu ani jiných kryptoměn,“ svěřil se prezident Donald Trump na svém twitterovém účtu. „Nejsou to peníze, jejich hodnota vysoce kolísá a nejsou ničím podloženy.“ Navíc podle něj podněcují nezákonné jednání, jako je například obchod s drogami.
S cenou bitcoinu Trumpovy poznámky prakticky nepohnuly. Už dnes se nejrozšířenější kryptoměna prodává za zhruba stejnou cenu, kolem 11 700 za kus, jako včera odpoledne středoevropského času.
Trump by se o bitcoinu zřejmě ani nezmiňoval, ale kritiky se dopustil v rámci širšího výpadu proti virtuálním měnám, jak o nich hovoří, zejména pak proti měně libra. Její spuštění v příštím roce iniciuje Facebook v rámci konsorcia dalších partnerů, jako je Visa, MasterCard nebo Uber.
Jestliže se chce Facebook stát bankou, musí podle Trumpa požádat o standardní bankovní licenci a následně tedy podléhat všem příslušným regulacím, jako ostatní banky. Jedinou skutečnou měnou je dle něj ve Spojených státech dolar. Dolar prý s přehledem dominuje mezi měnami všude ve světě a navždy tomu tak i zůstane.
Prakticky nulová odezva ceny bitcoinu na Trumpova slova signalizuje, že trh z nich nevyvozuje žádný dalekosáhlý závěr. Ze dvou důvodů.
Část bitcoinové komunity – často jde o dlouhodobé investory do kryptoměny – by se s Trumpem neshodla v tom, že bitcoin není ničím podložen. Podle těchto lidí má bitcoin oporu v algoritmu, který garantuje, že nikdy nevznikne více bitcoinů, než algoritmus určuje. V tom se podle nich bitcoin liší od běžných měn, jako je dolar či euro, jejichž maximální početní stav vlastně není nijak omezen. Trump podle těchto lidí svým tweetem odhaluje, že bitcoinu nerozumí.
Další část komunity má k bitcoinu cyničtější postoj. Bere jej víceméně jen jako prostředek k možnému rychlému zbohatnutí, které potenciálně umožňují jeho prudké výkyvy. Horizont těchto spekulantů je ale krátkodobý a dobře vědí, že než se potenciální Trumpova slova přetaví ve skutky, třeba regulace, které by mohly cenu bitcoinu zásadně ovlivnit, uplyne ještě hodně vody. Navíc je zřejmé, že Trumpovi je trnem v oku zejména libra Facebooku, nikoli bitcoin samotný.
Palivové dřevo je kvůli suchu a kůrovci nejlevnější minimálně od roku 2011. Ještě výrazněji jeho láce vyniká v porovnání s jinými palivy a zdroji energie
Státní podnik Lesy České republiky v prvním pololetí zvýšil meziročně těžbu kůrovcového dřeva o 112 procent na 2,87 milionu metrů krychlových z předchozích 1,35 milionu metrů krychlových. Celková těžba v prvním pololetí stoupla o 17 procent na
5,59 milionu metru krychlových. Podniku patří téměř polovina lesů v zemi a jeho nynější hlavní snahou je zvládnutí kůrovcové kalamity. Tu fatálně umocnilo loňské nevídané sucho.
Z velké části vynucený růst těžby dřeva se kromě jiného promítá do zlevňování palivového dřeva. V době růstu cen energie, jako je elektřina nebo plyn, se tak dřevo coby palivo vydává přesně opačným směrem. Pro některé, náležitě vybavené domácnosti tak může být intenzivnější zapojení dřeva jakožto zdroje energie ekonomicky racionálním krokem, díky němuž ušetří.
V prvním letošním čtvrtletí vlastníci lesů prodávali palivové dřevo podle dat ČSÚ v průměru za 722 korun za metr krychlový. Srovnáme-li tuto cenu s ročním průměrem uplynulých let, zjišťujeme, že naposledy bylo palivové dřevo prodávané vlastníky levnější v roce 2011. Tehdy průměrná roční cena činila 682 korun za metr krychlový. Například v roce 2014 ale tato cena převyšovala úroveň jednoho tisíce korun.
Ještě markantnější propad letos nastává v případě prodeje dřeva nevlastníky. Průměrná cena palivového dřeva prodávaného nevlastníky letos v prvním čtvrtletí činila jen 490 korun za metr krychlový. To je suverénně nejnižší cena ve čtvrtletním sledování minimálně od zmíněného roku 2011. Průměrná roční cena se v letech 2011 až 2018 podle ČSÚ pohybovala v pásmu od 638 korun za metr krychlový v roce 2018 do 867 korun za metr krychlový v roce 2014.
Vzhledem k rozsahu napadení lesů kůrovcem lze očekávat, že cena palivového dřeva bude pod silným tlakem i v příštích čtvrtletích a letech a že palivové dřevo dále zlevní v absolutním vyjádření a tím pádem – a ještě výrazněji – relativně vůči jiným palivům a zdrojům energie, které momentálně vesměs spíše zdražují. (13.7.)
Brambory jsou rekordně drahé, zdražuje pivo i zájezdy kvůli odstaveným boeingům. Ceny v Česku nadále citelně rostou, více než ČNB čekala
Míra inflace v červnu v souladu s očekáváním trhu zpomalila na úroveň 2,7 procenta v meziročním vyjádření. Překonala tak ovšem očekávání České národní banky, která pro červen ve své aktuální prognóze předpokládá úroveň inflace 2,4 procenta. Meziměsíčně hladina spotřebitelských cen stoupla o 0,2 procenta.
V meziměsíčním, ale i meziročním pohledu se citelně projevil růst cen dovolených. Cenové tlaky v oblasti „last minute“ zájezdů jsou letos umocněny odstavením problémových boeingů typu 737 MAX.
Pokračoval také růst cen brambor, jejichž cena se vyhoupla na historické maximum 27 korun za kilogram. Nejdramatičtější fázi cenového růstu však už mají brambory i další zelenina typu cibule nebo zelí za sebou. Důvodem rekordního zdražování brambor je loňské sucho a třetí nejhorší úroda v historii sledování od roku 1920. Částečně kvůli loňskému suchu ale zdražuje také třeba pivo, jež se vyrábí i z chmele a ječmene, tedy plodin rovněž nepříznivě zasažených loňským prakticky celoevropským suchem.
Tempo meziroční inflace zvolňuje z důvodu vyšší základny meziročního srovnání a ze stejného důvodu pak bude toto tempo dále zvolňovat ve druhém pololetí. I ve zbytku roku však zůstane nad úrovní inflačního cíle České národní banky ve výši dvou procent. Míra inflace za celý letošní rok vykáže úroveň 2,5 procenta.
Zmírňovat by také v letošním druhém pololetí měly cenové tlaky v oblasti potravin. Příznivě působí prvotní odhad letošní sklizně obilovin v ČR, který je nejvyšší minimálně od roku 2010. To signalizuje, že sucho a povětrnostní extrémy by neměly mít letos a příští rok tak ničivý, a tedy tak inflační dopad v oblasti zemědělství a potravinářství jako uplynulých měsících.
Ke zmírnění tempa inflace v červnu přispěl pokles cen pohonných hmot, které předtím jak v březnu, tak v dubnu i květnu zdražovaly. Rostly však nadále ceny bydlení, energie i služeb. Nadále ovšem i v červnu působila na růst cen napříč sektory, od potravinářství po služby, klíčová složka jádrové inflace, tedy mzdy.
Z pohledu České národní banky je příznivé, že se míra inflace nadále drží v tolerančním pásmu jejího inflačního cílování. Ale pokud by nečekaně a přechodně vystřelila mimo pásmo, nad úroveň tří procent, což je málo pravděpodobné, centrální banku to samo o sobě nepřiměje k druhému letošnímu zvýšení základní úrokové sazby. Aby tuto sazbu zvýšila, muselo by nastat výrazné zlepšení mezinárodní ekonomické a obchodní situace, což je v tuto chvíli málo pravděpodobné. S největší pravděpodobností zůstane základní úroková sazba ČNB na stávající úrovni dvou procent i ve zbytku letošního roku
Benzín a nafta v ČR teď budou zdražovat, kvůli Íránu, snižování úroků v USA a slabší koruně
Ceny pohonných hmot v ČR brzdí ve svém poklesu. V uplynulých sedmi dnech zlevnil litr benzínu Natural 95 pouze o dva haléře na průměrnou cenu rovných 33 korun. Cena litru nafty se pak snížila o pět haléřů na 32,07 koruny. Pohonné hmoty jsou tak nejlevnější od přelomu letošního dubna a května. Prodejci pohonných hmot zatím příliš nevyužívají probíhající vrcholné motoristické sezóny k navyšování marží, brání jim v tom silná konkurence v sektoru.
Od konce května, resp. začátku června zlevnila nafta, resp. benzín o zhruba 70 haléřů na litr. V dalším výraznějším poklesu cen pohonných hmot však zabrání vývoj na světovém trhu s ropou. Cena ropy Brent se dnes ráno středoevropského času vyhoupla na nejvyšší úroveň od konce letošního května, barel se nyní prodává za více než 67 dolarů.
Aktuální nárůst cen ropy je bezprostředně způsoben zejména situací v Mexickém zálivu. Pracovníci byli z tamních ropných plošin odvoláni na pevninu z důvodu hrozícího hurikánu, což způsobuje výpadek třetiny produkce v celé oblasti. Na růst cen ropy ale působí i vlivy, které nejsou jen přechodného rázu. Jedná se o rychlejší než očekávané snižování amerických ropných zásob, které pokračuje už čtvrtým týdnem. Zásoby se aktuálně ocitly na nejnižší úrovni za poslední takřka tři měsíce. K růstu cen ropy ale zásadně přispívá také rétorika americké centrální banky, která zřetelně signalizuje snížení základní úrokové sazby už na svém zasedání koncem července. Jednalo by se o první snížení sazeb od roku 2008 a na trhy by vehnalo alespoň na nějakou dobu vlnu optimismu, což by podnítilo i poptávku po ropě.
Zdražování ropy navíc nahrává napětí kolem Íránu. Americký prezident Donald Trump hrozí Teheránu dalšími sankcemi, což by mohlo způsobit dodatečné výpadky dodávek ropy.
V příštím týdnu tak lze čekat stagnaci, či dokonce mírný vzestup cen pohonných hmot v ČR. K ukončení několikatýdenního poklesu cen pohonných hmot v ČR přispívá také současné opětovné oslabování koruny vůči dolaru, které započalo s příchodem července, kdy skončil poměrně citelný červnový vzestup koruny vůči americké měně.
Kde v celé EU dávají nejochotněji práci přistěhovalcům? Na Moravě
Region Střední Moravy vykazuje v celé Evropské unie nejvyšší regionální zaměstnanost přistěhovalců, tedy občanů ze zemí mimo EU. V loňském roce tam podle čerstvých údajů Eurostatu mělo zaměstnání každých takřka devět z deseti přistěhovalců, přesněji 88 procent. Žádný jiný region Evropské unie (členění regionů NUTS 2) nevykazuje tak vysokou míru zaměstnanosti imigrantů ze zemí mimo EU jako právě region Střední Moravy.
Úrovně zaměstnanosti přesahující 85 procent dosáhly loni kromě Střední Moravy už jen jihoanglický region Dorset a Somerset a Vilniuský kraj ve východní Litvě.
Vedoucí umístění Střední Moravy v rámci EU v zaměstnávání přistěhovalců pramení ze dvou klíčových příčin. Zaprvé, situace na tuzemském trhu práce je obecně nejpříznivější v celé EU. Daří se tedy zaměstnávat právě i přistěhovalce ze zemí mimo EU. Zadruhé, tuzemská legislativa týkající se imigrace do země a pracovních povolení pro zahraniční státní příslušníky je poměrně striktní. Což na jedné straně snižuje pružnost systému v době vysoké poptávky po pracovní síle, na straně druhé to do značné míry zaručuje právě to, že přistěhovalci budou v Česku opravdu zaměstnáni.
Nejslabší zaměstnanost přistěhovalců v EU naopak vykazují četné regiony Francie, Německa (zejména jeho východní části), dále Belgie, Nizozemska a Švédska. V těchto regionech zaměstnanost imigrantů loni nedosahovala ani 50 procent. Přitom cílovou hodnotou zaměstnanosti imigrantů, artikulovanou v rámci strategie Evropa 2020 (jejíž naplnění má Evropské unii zajistit uspokojivý ekonomický růst), je úroveň 75 procent. Česká republika jako jedna z mála zemí tuto cílovou hodnotu v souhrnu s přehledem splňuje. Uvedené pětici zemí se ovšem nedaří uspokojivě začleňovat přistěhovalce na svůj pracovní trh, což má neblahé sociální důsledky.
České nemovitosti letos zdražují skoro nejrychleji v celé EU. Mohou za to politici a Česká národní banka
Nemovitosti v prvních třech měsících roku zdražovaly v Česku skoro nejvýrazněji v rámci všech zemí Evropské unie. Meziročně jejich cena vzrostla podle dnešních čísel Eurostatu o 9,4 procenta. Rychleji nemovitosti zdražovaly v celé EU pouze v jediné zemi, a sice v Maďarsku.
Průměr cenového růstu za celou EU činil v prvním letošním čtvrtletí rovná čtyři procenta, a byl tedy ani ne poloviční v porovnání s procentuálním cenovým růstem v Česku.
Rychle rostoucí ceny nemovitostí v ČR představují stále tíživější nejen ekonomický, ale i sociální problém. Například pro mladé rodiny s dětmi přestává být bydlení dostupné, což se může projevit třeba i trvaleji nižší mírou porodnosti, a tedy i rychlejším postupem procesu populačního stárnutí s nepříznivým dopadem do systému veřejné zdravotní péče a systému důchodového.
Hlavním důvodem rychlého růstu cen nemovitostí v ČR je nepružná legislativa, zejména dlouhá povolovací řízení ve stavebnictví, která brání nabídkové straně, například developerům, pružně reagovat na zvýšenou poptávku. Ta je nyní v ČR zvýšená z důvodu silného růstu reálných mezd a vysoce příznivé situace na trhu práce a obecně díky prosperitě české ekonomiky.
Zahraniční poptávku po nemovitostech ale umocňuje také relativně slabá koruna. Ta je stále výrazně slabší, než by byla nebýt intervenčního režimu České národní banky z let 2013 až 2017. Tento režim dlouhodobě oslabuje českou měnu daleko za rámec svého časového trvání. Lze předpokládat, že bez něj by se nyní euro prodávalo za zhruba 24 korun, což by zahraniční poptávku po tuzemských nemovitostech výrazně utlumilo a tím oslabilo jejich aktuálně pozorovaný cenový růst.
Přidávání na důchodech, o kterém právě jedná sněmovna, má podle dnešní zprávy Evropské komise příznivý efekt na českou ekonomiku
Evropská komise je ve své pravidelné letní prognóze ohledně letošního výkonu české ekonomiky poměrně optimistická. Prognózuje jí růst ve výši 2,6 procenta. Trh však ve svém konsensu očekává růst pouze ve výši 2,4 procenta. Navíc existují značná rizika ještě nižšího růstu než toho ve výši 2,4 procenta, která plynou z poměrně nepříznivé a nejisté situace na zahraničních trzích.
V rámci své zmíněné prognózy Evropské komise vyzdvihuje výrazné investice v ČR v oblasti automatizace výroby, zejména v českém zpracovatelském průmyslu. Tyto investice však zatím netlumí významný nárůst reálných jednotkových pracovních nákladů, jehož si Evropská komise všímá rovněž. Reálné jednotkové pracovní náklady zachycují růst nákladovosti pracovní síly při zohlednění růstu produktivity práce.
Zvýšené investice do automatizace by měly vést právě k růstu produktivity a tím tlak v oblasti jednotkových pracovních nákladů snížit.
Klíčovým zdrojem růstu jednotkových pracovních nákladů je růstu mezd, tedy také přidávání na platech ve veřejné sféře a vzestup minimální, a tedy zaručených mezd. Evropská komise podotýká, že pokud se nepodaří i přes zmiňované investice
do automatizace navýšit tuzemskou produktivitu práce, je výhledově ohrožena konkurenceschopnost českého vývozu. Bilance zahraničního obchodu se přitom podle Evropské komise bude v nadcházející době tak jako tak zhoršovat. Růst české ekonomiky se tedy bude nadále muset silně opírat o spotřebu tuzemských domácností, kterou podporuje zmíněný růst mezd
a platů a také růst důchodů, o jejichž dalším navýšení dnes jednají čeští poslanci.
Dnešní přidání na důchodech dá vzniknout prvnímu okresu ČR s průměrnou penzí přes 17 tisíc korun. Rozdíly mezi muži a ženami ale prohloubí
Důchodci si od příštího roku opět polepší. V průměru dostanou o 900 korun vyšší starobní důchod, než jaký mají letos. Ovšem důchod by se jim musel tak jako tak zvýšit, kvůli ze zákona povinné takzvané valorizaci. Nad rámec této valorizace vláda přidá jen necelé dvě stovky korun. Je to tedy stále pouze „přihazování po drobcích“. Navíc zřejmě bude jeho význam marketingově zveličován, jelikož penzisté představují silnou a loajální voličskou skupinu. K výraznějšímu zlepšení ekonomické situace penzistů je zapotřebí pořádné důchodové reformy, k té však politici dlouhodobě nemají odvahu.
Dnes schválené přidání ovšem dá od příštího roku vzniknout prvnímu okresu ČR, kde průměrný důchod převýší 17 tisíc korun. Tím okresem je Karviná a průměrný údaj se bude týkat pouze tamních mužů. Už letos právě muži z Karvinska pobírají celorepublikově nejvyšší průměrný starobní důchod (viz tabulka níže). V žádném jiném z okresů totiž nepřesahuje průměrná výše důchodu úroveň 16 tisíc korun. Situaci na Karvinsku vychyluje poměrně vysoký podíl bývalých havířů mezi důchodci. Havíři již od minulého režimu měli kvůli náročnosti svého povolání, během socialismu důležitého i z ideologického hlediska, zvláštní, lepší podmínky odměňování. Z podobného důvodu jsou vysoké důchody také mezi ostravskými muži.
Mezi severomoravské okresy se vklínila pouze Praha, kde tamní muži pobírají druhý nejvyšší průměrný starobní důchod v republice. Praha těží ze své dlouhodobě silné ekonomické výkonnosti a vysoké úrovni průměrných mezd, z nichž se pak počítají právě i starobní důchody.
Naopak nejnižší důchod mají ženy z Karvinska, Znojemska a Jesenicka. Karviná je tedy „okresem extrémů“, neboť důchodce tam pobírá průměrně skoro o pět tisíc korun vyšší penzi než důchodkyně. Poměrně nízký důchod žen ve zmíněných moravských okresech plyne ze slabší ekonomické výkonnosti daných okresů i dlouhodobě vyšších měr nezaměstnanosti.
Poměrně vysoké rozdíly v důchodech mužů a žen dnešní přidání na důchodech ještě prohloubí. Zmíněných 900 korun totiž toto navýšení činí právě jen v průměru. V okresech typu Karviné bude pro ženy toto navýšení citelně, o několik desítek korun nižší, než je ona úroveň 900 korun, pro karvinské muže-penzisty zase o několik desítek korun vyšší.
Nejvyšší průměrný měsíční starobní důchod v ČR (od 1. 1. 2019)
1. Karviná (muži) 16 109 Kč
2. Praha (muži) 15 390 Kč
3. Ostrava-město (muži) 15 365 Kč
Nejnižší průměrný měsíční starobní důchod v ČR (od 1. 1. 2019)
1. Karviná (ženy) 11 196 Kč
2. Znojmo (ženy) 11 284 Kč
3. Jeseník (ženy) 11 405 Kč (12.7.)
Alkohol z vína je jako alkohol z kořalky, nebo ne? Přitom už teď konzument lihoviny odvádí z jednotky vypitého alkoholu do rozpočtu 14krát více než pijan vína
Tuzemská ekonomika zpomaluje a vláda hledá způsoby, jak záplatovat očekávané rozpočtové schodky. Navrhuje zvýšit „daň z neřestí“, čili spotřební daň z tabáku, lihu a hazardu. Kdo by ostatně mohl být proti?
Jenže už nyní je tvrdý alkohol v ČR zdaněn v kontextu EU poměrně přísně. Alespoň tedy, co se týče srovnání se zdaněním vína či piva. Léčba vysokého krevního tlaku způsobeného alkoholem vyjde ročně tuzemskou veřejnou kasu na 1,4 miliardy korun. Hypertonikem se člověk může stát zrovna tak nadměrnou konzumací kořalky jako vína či piva. Zvyšováním daně na jeden druh alkoholu přitom politici vysílají signál, že „měkký alkohol“ je méně škodlivý, což pochopitelně není pravda. Alkohol je jednom jeden. Jestliže se navíc vláda s opozicí předhánějí v tom, kdo navrhne jaké snížení daně z piva, třeba toho točeného, nezbývá nic jiného než nad nekonzistencí v jednání našich politiků nechápavě zakroutit hlavou. Uvažme navíc, že spotřeba tvrdého alkoholu od 90. let soustavně klesá, zatímco třeba u vína je tomu naopak. A že z tvrdého alkoholu získává státní kasa už nyní vyšší jednotky miliard, zatímco z vína – ovšem pouze šumivého – jen nižší stovky milionů.
Je třeba také porovnat vyšší spotřebu čistého lihu v daném druhu alkoholického nápoje s inkasem, které zdanění toho samého druhu alkoholického nápoje veřejným rozpočtům zajišťuje. Takovéto srovnání následuje.
Roční inkaso spotřební daně z lihu se v letech 1997 až 2016 pohybovalo v pásmu od 4,7 do 7,2 miliardy korun. Roční inkaso spotřební daně z vína a meziproduktů se v tomtéž období pohybovalo od 0,2 do 0,5 miliardy korun. Průměrné roční inkaso veřejných rozpočtů z daně z lihu činilo v uvedených dvaceti letech 6,2 miliardy korun. Průměrné roční inkaso veřejných rozpočtů daně z vína a meziproduktů pak v daném období představovalo 0,3 miliardy korun. Na dani z lihu se v uplynulých dvaceti letech v průměru vybíralo ročně bezmála 21krát vyšší inkaso než na spotřební dani z vína a meziproduktů.
Vyjděme dále z předpokladu, že konzumace čistého lihu zatěžuje lidské zdraví, a přeneseně systém veřejné zdravotní péče, stejně závažně, bez ohledu na to, zda je čistý líh konzumován v podobě lihoviny nebo vína.
V letech 1997 až 2016 činila průměrná roční spotřeba čistého lihu v konzumovaných lihovinách 3,1 litru na osobu. V případě vína to byly 2,1 litru. Zatímco tedy spotřeba čistého lihu v lihovinách na osobu byla v daném období průměrně zhruba 1,5krát vyšší než spotřeba čistého lihu ve víně, inkaso daně z lihovin bylo 21krát vyšší než inkaso daně z vína. To znamená, že ve dvacetiletém období let 1997 až 2016 byl každý zkonzumovaný litr čistého lihu v podobě lihoviny v ČR „pokryt“ 14krát vyšším inkasem veřejných rozpočtů než každý zkonzumovaný litr čistého lihu v podobě vína. Jinými slovy, konzumenti tvrdého alkoholu zajišťují svojí spotřebou čistého alkoholu veřejným rozpočtům 14krát vyšší inkaso než konzumenti čistého alkoholu ve vinné podobě. V důsledku tak na uhrazení veřejných výloh souvisejících s konzumací alkoholu, například výloh systému veřejné zdravotní péče, vlastně konzumenti lihovin poskytují v přepočtu na jednotku zkonzumovaného alkoholu 14krát vyšší objem finančních prostředků než konzumenti vína.
Poté, co případně vstoupí v platnost dnes v poslanecké sněmovně projednávaný sazbový balíček, se už takto doširoka rozevřené nůžky ještě dále rozevřou. Svým způsobem na to lze hledět tak, že konzumenti čistého alkoholu v podobě lihoviny odvádějí na veřejnou zdravotní péči ze své „neřesti“ 14krát vyšší sumu než konzumenti čistého alkoholu v podobě vinné, ačkoli se jedná a jeden a týž čistý alkohol. Přitom konzument lihoviny a konzument vína získají stejnou zdravotní péči, jestliže jim jejich „neřest“ způsobí zdravotní problémy. I z toho je patrné, jak je tuzemský daňový systém už nyní, za stávajícího stavu výrazně velkorysejší při zdanění vína než lihoviny.
Zkrátka a dobře, nelze se zbavit dojmu, že vláda se zhoršení ekonomických podmínek a očekávanému výpadku příjmu snaží čelit narychlo spíchnutým řešením, o jehož dlouhodobé celospolečenské optimálnosti lze pochybovat. Snad se jednou dočkáme vlády, která se na zpomalení ekonomiky bude připravovat dříve, než samotné zpomalení nastane.
Míra nezaměstnanosti v červnu setrvala na dně. Líp už ale nebude, průmyslníci chystají propouštění
Míra nezaměstnanosti v červnu setrvala na své květnové úrovni 2,6 procenta. Jedná se o potvrzení rekordu tohoto milénia. Je to totiž nejnižší míra nezaměstnanosti od druhé poloviny 90. let. V červnu vrcholí příprava na letní sezónu, což podporuje vytváření pracovních míst v turistickém ruchu či lázeňství, ale také pochopitelně v zemědělství, stavebnictví či lesnictví. V turistickém ruchu panuje už nyní nebývale kritický nedostatek pracovní síly, což se týká například kempů či horských bud v oblastech Krkonoš.
S nedostatkem vhodné pracovní síly se ale potýká celá ekonomika, která momentálně vykazuje počet volných pracovních míst, který jen o procento zaostává za svým absolutním rekordem, když přesahuje 340 tisíc pozic. Nedostatek pracovní síly pohání růst mezd, který výrazně přispívá k inflačním tlakům v ekonomice a současně ke snížení ziskovosti tuzemské podnikové sféry na nejnižší úroveň od přelomu milénia.
Míra nezaměstnanosti se však ocitá se na svém pomyslném dně. Další výraznější pokles už čekat nelze, maximálně o jednu či dvě desetinky procentního bodu, a to ještě letos. Avšak v příštím roce už míra nezaměstnanosti mírně poroste, zejména kvůli ochabování průmyslové produkce, které škodí nepříznivá mezinárodní ekonomická situace, obchodní války či hrozba tvrdého brexitu.
Při pokračující ztrátě dynamiky tuzemského průmyslu lze právě už od příštího roku očekávat růst míry nezaměstnanosti, byť nejprve jen velmi pozvolný. Míra nezaměstnanosti je totiž zpožděný makroekonomický ukazatel, který se vyvíjí se zpožděním za většinou dalších makroekonomických indikátorů.
V letošním roce vykáže míra nezaměstnanosti celkovou úroveň 2,9 procenta, v příštím pak 3,3 procenta.
Přichází teď už opravdu krize? Češi v květnu v obchodech utráceli mnohem méně, než se čekalo
Maloobchodní tržby v ČR v květnu zklamaly. Češi v obchodech utráceli mnohem méně, než se čekalo. Maloobchod bez motoristického segmentu rostl meziročně tempem pouze 2,7 procenta, zatímco trh ve střední hodnotě analytických odhadů počítal s expanzí ve výši 5,1 procenta. Některé analytické odhady dokonce předpovídaly v porovnání se skutečností více než dvojnásobný procentuální nárůst. Tržby se zahrnutím motoristického segmentu rostly v květnu meziročně tempem 2,3 procenta. Trh ovšem předpokládal opět výrazně vyšší růst, čítající rovná čtyři procenta.
Slabší dynamika tržeb byla v květnu patrná napříč jednotlivými položkovými skupinami maloobchodu, od potravin přes pohonné hmoty po ubytování.
V nečekaně slabé dynamice tržeb se zrcadlí nasycenost trhu v některých segmentech, zejména v motoristickém, a pak také stoupající inflace a stupňující se obavy spotřebitelů z ekonomické budoucnosti a jejich vlastní finanční situace.
Míra inflace se letos pohybuje v blízkosti horní meze tolerančního pásma inflačního cílování České národní banky. Zdražují položky, na které jsou řadoví spotřebitelé obzvláště citliví, jako je bydlení, energie v čele s elektřinou nebo mnohé druhy potravin, včetně brambor a zeleniny.
Lidé jsou navíc dennodenně „masírování“ mediálními zvěstmi o blížící se krizi a nutnosti šetřit na vládní úrovni, případně dokonce propouštět zaměstnance placené z veřejných peněz. Vnímají také napjatou mezinárodní situaci, neustálou hrozbu eskalace obchodních válek a celních přestřelek, což jim potvrzuje domněnku o blížící se krizi.
Nepříznivý květnový výsledek maloobchodu však dost dobře stále může být jen přechodným „zavrávoráním“. Nelze zatím usuzovat na trvalejší zhoršení trendu. Naopak, mzdy Čechům letos porostou reálně o více než čtyři procenta a v příštím roce o více než tři procenta, takže jejich kupní síla by měla nadále solidně růst. Spotřebitelská důvěra v ekonomiku také zůstává na poměrně vysoké úrovni.
Za celý letošní rok vykážou maloobchodní tržby bez motoristického segmentu tempo meziročního růstu 3,4 procenta. (10.7.)
Řecko je investičním ternem letošního roku. Včerejší volby to jen potvrdí
Kdo začátkem letošního roku zariskoval a nakoupil řecké dluhopisy nebo akcie, rozhodně neprohloupil. Řecké dluhopisy letos svým majitelům zatím vynesly více než dvacet procent, zdaleka nejvíce v celé eurozóně. Athénská akciová burza si pak letos připisuje nejvyšší, takřka 46procentní, zhodnocení ze všech srovnatelných světových trhů, resp. jejich klíčových burzovních ukazatelů. Zkrátka a dobře, na žádné jiné burze světa nebyla taková šance letos dosáhnout velice solidního výnosu jako právě na té athénské.
Mezi investory do řeckých aktiv už zdaleka nejsou jen ti hráči, kteří se specializují na problémová aktiva, ať už dluhopisy či akcie. Do řeckých aktiv investují běžní hráči, kteří se snaží zachytit růstový potenciál celé ekonomiky. Ta si prošla vleklou krizí a mnozí soudí, že v zásadě už nemá kam padat. Může jenom růst. A to závratně. Což se letos potvrzuje.
Novým pozitivním impulsem je trhům včerejší volební vítězství středopravé strany Nová demokracie. Ta je vnímána jako tržním principům mnohem více nakloněná strana než hnutí Syriza končícího premiéra Alexise Tsiprase. Řecko i díky jejímu vítězství poroste letos i příští rok tempem kolem dvou procent.
Zahraniční obchod ČR dvojnásobně překonal očekávání. Daří se vývozcům aut, pomáhá zlevňující ropa a slabá koruna, škodí brexit či turecký ekonomický propad
Český zahraniční obchod v květnu podobně jako dubnu překonal očekávání trhu. A to více než dvojnásobně. Trh ve střední hodnotě analytických odhadů počítal s přebytkem bilance zahraničního obchodu ve výši 11,3 miliardy korun. Skutečný výsledek je však mnohem příznivější, jelikož činí 24,4 miliardy korun. Celkový letošní prozatímní přebytek ze zahraničního obchodu tak činí 94,1 miliardy korun a je tak o 18,7 procenta vyšší než přebytek za loňské období od ledna do května. To je tváří v tvář zhoršujícím se podmínkám v mezinárodním obchodě nečekaně příznivý výsledek.
V květnu se dařilo zejména zahraničnímu obchodu s automobily. Zmírnil také deficit v obchodu s ropnými produkty. Cena ropy typu Brent se během května na světových trzích propadla o více než jedenáct procent. Takový vývoj českému zahraničnímu obchodu svědčí, neboť ČR je čistým dovozcem ropy a ropných produktů. Výsledek zahraničního obchodu také v květnu vylepšovala slabá koruna. Vůči dolaru česká měna koncem května znehodnotila na nejslabší úroveň od poloviny roku 2017, takže vývozci inkasovali meziročně více právě už jen z titulu slabší koruny a byli na zahraničních trzích konkurenceschopnější. Česká měna oslabovala v průběhu května také vůči euru.
Z klíčových českých vývozních destinací za období letošního ledna až května klesá – byť mírněji než v dubnu – meziročně export do Británie, a to o 1,1 procenta. To je dáno nejistotou spjatou s brexitem. V dalších měsících roku našemu vývozu do Británie nepomůže ta skutečnost, že riziko takzvaného tvrdého brexitu opět stoupá. Za zmínku stojí také markantní meziroční propad tuzemského vývozu do Turecka, který za období letošních prvních pěti měsíců roku dosahuje takřka 28 procent. Souvisí s tureckou měnovou krizí loňského roku a slábnoucí lirou.
Výkon tuzemského zahraničního obchodu bude v dalších měsících roku spíše slábnout ruku v ruce se zhoršujícím se mezinárodním obchodním klimatem.
Stavebnictví v květnu zklamalo, zejména to pozemní. O krizi ale nejde
Tuzemské stavebnictví v květnu podalo letos de facto svůj nejslabší výkon. Meziroční růst ve výši 0,2 procenta je sice na první pohled lepší než lednový propad 12,6 procenta. Jenže lednový výsledek byl poznamenán extrémně vysokou základnou meziročního srovnání loňského ledna, kdy se stavebnictví dařilo z důvodu nadprůměrně teplého počasí.
V květnu se nedařilo zejména pozemnímu stavitelství, které se meziročně propadlo o 1,6 procenta. Růstová dynamika zvolnila ovšem i v oblasti inženýrského stavitelství. Inženýrské stavitelství rostlo meziročně o 5,5 procenta, tedy zhruba jen třetinovým tempem v porovnání s dubnem a zejména březnem.
Stavební produkce by mohla růst i výrazněji, neboť poptávka je silná. Umocňuje ji čerpání peněz z fondů EU, které z důvodu blížícího se konce programového období pro léta 2014 až 2020 zesiluje. Evropské peníze zhusta míří právě na stavební projekty, zejména infrastrukturního rázu. Silná poptávka po stavební výrobě však naráží na omezení nabídkové strany, daná nedostatkem kapacit typu vhodné pracovní síly či materiálního vybavení. Právě kapacitní omezení způsobí, že letošní růst stavebnictví zaostane za růstem loňským. Letos stavebnictví jako celek přidá 5,5 procenta. Loni to bylo takřka deset procent.
Českému průmyslu se nad očekávání daří, navzdory obchodní válkám a dalším hrozbám
Tuzemský průmysl navázal v květnu na svůj poměrně solidní dubnový výkon, který byl nejlepší od loňského listopadu. Meziročním růstem ve výši 3,2 procenta poměrně výrazně, takřka trojnásobně překonal očekávání trhu, který ve střední hodnotě analytických odhadů počítal s růstem 1,1 procenta. V trendovém pohledu je však zřetelně patrná ztráta dynamiky tuzemského průmyslu, k níž dochází již od první poloviny loňska. Důvodem jsou obchodní války, hrozba tvrdého brexitu a zpomalení čínské a německé a potažmo globální ekonomiky.
Letos v květnu se celkem dařilo zpracovatelskému průmyslu, a to stejně jako v dubnu včetně automobilového segmentu, a průmyslu energetickému. Tuzemský průmysl jako celek tak i ve druhém čtvrtletí podle dosud známých dat zůstal celkem odolný vůči nepříznivému globálnímu vývoji.
Nové zakázky našemu průmyslu ze zahraničí rostly i v květnu, avšak již ne tak citelně jako v dubnu. Dubnové takřka desetinové tempo jejich růstu, nejvýraznější od loňského října, ovšem nebylo udržitelné.
V dalších měsících roku se však budou do objemu průmyslové produkce v rostoucí míře promítat nepříznivé mezinárodní faktory, jako je pokračující vyhrocené probíhající či hrozící obchodní válčení na více „frontách“ či rostoucí riziko takzvaného tvrdého brexitu. Svědčí o tom vysoce nepříznivý vývoj předstihových ukazatelů, jako je index nákupních manažerů ve zpracovatelském průmyslu. Průmysl tak za celý letošní rok přidá pouze 1,7 procenta.
Čeští absolventi se na trhu práce uplatňují nejlépe ze všech zemí EU. I proto ovšem chybí brigádníci
Najít v České republice absolventa vysoké školy nebo vyšší odborné školy, který by byl bez práce, je takřka nemožné. Zaměstnanost čerstvých absolventů, tedy lidí ve věku od dvaceti do 34 let, kteří vysokou či vyšší školu úspěšně dostudovali před třemi a méně lety, činila loni 97,5 procenta. Jde o nejvyšší takový údaj za celou Evropskou unii. Průměr za EU činil loni 87,2 procenta, vyplývá z nových údajů Eurostatu.
Poněkud horší je zaměstnanost čerstvých absolventek. Jejich zaměstnanost v ČR loni činila 87 procent. To je ale také v rámci EU nadprůměrně příznivý údaj, jelikož průměr loni činil 84 procent.
Celková zaměstnanost čerstvých absolventů, mužů i žen, je v ČR blízko svého historického maxima, když dosahuje 91,5 procenta. Důvodem je výjimečně dobrá situace na trhu práce. Česká republika již déle vykazuje nejnižší míru nezaměstnanosti v EU. Mladým lidem, zejména právě absolventům vysokých a vyšších škol, hraje do karet také skutečnost, že se v současnosti na trh práce dostávají velice slabé populační ročníky. Zaměstnavatelé se o mladé absolventy musí mnohdy doslova přetahovat.
Patrné je to i nyní v letní sezóně, kdy kvůli výjimečně dobré zaměstnanosti chybí brigádníci nebo sezónní pracovníci třeba pro oblast turistického ruchu. Ti se tradičně rekrutovali z řad právě mladých lidí. Když však mladí dnes řádnou práci prakticky všichni mají, je mnohem obtížnější než v minulosti brigádníka nebo sezónního pracovníka najít. Své o tom vědí mnozí, od provozovatelů kempů po vedoucí horských bud. (8.7.)
České kempy praskají ve švech, čeká se rekord. Češi ale rádi kempují také v Chorvatsku či Itálii, byť jsou tam ceny za noc násobně vyšší
Kempování se v Česku vrátilo do módy. Provozovatelé kempů (a karavanových stání) letos mohou vyhlížet rekordní rok. V loňském roce strávili Češi v tuzemských kempech dle nových údajů Eurostatu celkem 2,86 milionu nocí. Pro srovnání, v roce 2011 to bylo jen 1,67 milionu nocí, tedy o milion a něco nocí méně. Pokud bude o prázdninách počasí přát, nelze vyloučit, že letos padne rekord za celé tisíciletí. Češi by totiž mohli v tuzemských kempech strávit více než tři miliony nocí. Tolik nocí naposledy strávili v kempech v letech 1997 a 1998, která jsou v tomto ohledu rekordní v celé historii ČR od roku 1993. V letech 1997 a 1998 Češi v kempech strávili shodně 3,1 milionu nocí.
Od roku 2012 zájem Čechů o kempování setrvale sílí. Ještě výrazněji sílí jejich zájem o kempování v zahraničí. V zahraničních kempech zemí Evropské unie strávili loni 2,06 milionu nocí, v roce 2012 to bylo 1,79 milionu nocí. To představuje 15procentní nárůst.
Nejvyhledávanější zahraniční kempovací destinací je Čechům Chorvatsko. Loni tam strávili 846 tisíc nocí. Další v pořadí je Itálie, v jejíchž kempech loni Češi pobyli zhruba 497 tisíc nocí. Oproti roku 2012 strávili Češi loni v chorvatských kempech o 5,2 procenta nocí více, v těch italských pak o 5,7 procenta nocí. Naproti tomu v Česku strávili loni hned o šest procent nocí více než v roce 2012. Dalšími vyhledávanými kempovacími destinacemi jsou Čechům ještě Rakousko, Slovensko a Maďarsko, kde loni strávili 156 tisíc, resp. 143 tisíc, resp. 123 tisíc nocí. K markantnímu, bezmála dvojnásobnému nárůstu počtu strávených nocí došlo z těchto zemí v letech 2012 až 2018 v Maďarsku.
Itálie a Chorvatsko mají v evropském kontextu kempy spíše dražší, jak plyne z dat německého autoklubu ADAC. V Itálii Čech za noc zaplatí v přepočtu průměrně zhruba 1200 korun, v Chorvatsku o necelé dvě stovky méně. V českém kempu vyjde naproti tomu noc v průměru na nějakých 380 korun, byť záleží na charakteru ubytování a třeba kempy v Jihomoravském kraji a v Praze jsou dražší. Navíc kempy v ČR v příštích dvou letech citelněji zdraží, kvůli novele zákona o místních poplatcích, kterou poslanci schválili letos v červnu.
V loňském roce narostl počet kempů v ČR na 566, meziročně tedy o 51 zařízení. Jednalo se o nejvyšší meziroční nárůst minimálně od roku 2012, jak vyplývá z údajů Českého statistického úřadu. Rovněž samotný počet kempů – onen údaj 566 zařízení – byl loni nejvyšší minimálně od roku 2012. V letošním roce lze v kempech čekat podobně nabitou – a možná i nabitější – sezónu, ačkoli květnové počasí jejich provozovatelům zdaleka nepřálo tolik jako loni.
Loni se v kempech v ČR ubytovalo 1,36 milionu lidí, meziročně o 13,5 procenta více. Jedná se o rekordní údaj. Počet ubytovaných cizinců činil loni více než 165 tisíc, což představuje třináctiprocentní meziroční nárůst.
Návratu kempování do módy pomáhá období ekonomické prosperity, ale také fakt, že kempy zkvalitňují své služby. Předchozí vlna zájmu o kempy kulminovala v roce 2004, kdy je navštívilo 1,3 milionu lidí. Pak následovala léta slabší a slábnoucí návštěvnosti, po roce 2011 se však trend začal obracet.
V letošním prvním čtvrtletí klesl počet kempujících meziročně o 12,3 procenta. Pokles způsobilo zejména horší počasí, které se promítne do meziročního zhoršení návštěvnosti i ve druhém čtvrtletí, kvůli meziročně chladnějšímu květnu.
Nicméně pro provozovatele kempů hlavní a rozhodující část sezóny se rozbíhá právě nyní. Zájem o ubytování v kempech je přitom také letos na řadě míst České republiky enormní. Řada kempů už má kapacity s pevnými lůžky dlouho vyprodané. Získat v exponovaném letním termínu místo v chatce, apartmánu či bungalovu byl v rámci řady kempů v ČR nesplnitelný úkol už v červnu. Provozovatele kempů tak trápí nedostatek vhodné sezónní pracovní síly a brigádníků.
Kempování je vyhledávanou letní dovolenou nejen v ČR, ale celoevropsky. Na území EU bylo podle čerstvých údajů Eurostatu v roce 2017 celkem 28 400 kempů. Zhruba dvě třetiny z tohoto počtu kempů se nacházejí na území pouze čtyř zemí EU: Francie (28 procent), Británie (17), Německa (10) a Nizozemska (10). Nejoblíbenější je ale kempování v Dánsku. V roce 2017 tam turisté strávili v kempu hned třetinu ze všech nocí strávených v některém z hromadných ubytovacích zařízení. V Česku to v témže roce nebylo ani šest procent.
Zlato zdražuje již sedm týdnů v kuse, nejdéle od roku 2011. Důvodem jsou i data z amerického trhu práce, jež budou zveřejněna dnes
Zlato pokračuje ve vytrvalém cenovém růstu. Dnes pravděpodobně dokončí sedmý obchodní týden v řadě, kdy dále získalo na ceně. Vyšší počet po sobě následujících růstových týdnů vykázalo naposledy v roce 2011. Aktuálně jeho růst pohání napětí ohledně dat amerického trhu práce, která budou zveřejněna dnes (7.7.). Měla by potvrdit meziročně slábnoucí dynamiku tvorby pracovních míst v USA, což zvýší pravděpodobnost, že americká centrální banka už koncem tohoto měsíce sníží klíčovou úrokovou sazbu.
Cena zlata se stále pohybuje v blízkosti maxim posledních šesti let. Překonala úroveň 1400 dolarů za trojskou unci. Naposledy se zlato za takovou cenu prodávalo začátkem září roku 2013.
V letošním roce zlato v korunovém vyjádření zhodnotilo o 11,2 procenta. Pro srovnání, další z drahých kovů, platina, zhodnotila od letošního Nového roku v korunách o 5,3 procenta. Cena stříbra se letos v korunách zatím propadá, a to o 0,9 procenta. „Šampionem“ v letošním zhodnocení je mezi drahými kovy ovšem palladium. To od 1. ledna 2019 v korunách zhodnotilo o 25,2 procenta, tedy dvojnásobně oproti zlatu.
Zdražování zlata má tři klíčové důvody.
Prvním je ten již zmíněný, a sice že americká centrální banka signalizuje snížení klíčové úrokové sazby. Trh je přitom přesvědčen, že k němu dojde už na červencovém zasedání banky. První takové snížení úroků na dolaru od roku 2008 povzbuzuje investice právě do zlata. To proto, že při snížení sazby centrální bankou lze očekávat tlak na pokles reálné úrokové míry do záporného pásma. Samozřejmě při předpokladu, že centrální banka udrží inflaci ukotvenou kolem úrovně dvou procent. Reálná úroková sazba je sazba, která platí, pokud se od úrovně sazby, kterou nastavuje centrální banka, odečte právě míra inflace. Americká centrální banka nyní cíluje svoji klíčovou sazbu do pásma 2,25 až 2,5 procenta. Trh ale předpokládá, že letos by mohla snížit sazbu i o půl procentního bodu, a cílovat tak pásmo 1,75 až dvě procenta. Míra spotřebitelské inflace přitom letos v USA v průměru činí 1,8 procenta. Je tedy zjevné, že reálná sazba na dolaru by se s očekávanou redukcí úroků ze strany americké centrální banky snížila opravdu do záporného pásma nebo k nule. Tím se zmírňuje efekt klíčové nevýhody zlata v porovnání s jinými možnostmi investování. Tou je fakt, že zlato nenese žádný úrok ani dividendu. Pokud však je reálné úročení vycházející z opatření centrální banky záporné či blízké nule, atraktivita zlata se zvyšuje. To se právě nyní děje.
Přidává se obava části trhu, že dlouhodobě uvolněná měnová politika americké centrální banky znehodnotí dolar, takže hmotný majetek, třeba právě ten ve zlatě, bude na ceně získávat právě už jen kvůli procesu znehodnocování papírových peněz. Řada investorů je stále překvapena obratem, který americká centrální banka od začátku letošního roku učinila. Na přelomu roku její zvýšení sazeb způsobilo na burzách paniku a mohutné výprodeje. Uplynul půlrok a „jestřábí“ postoj banky se změnil v postoj „holubičí“, aniž by se za tu dobu adekvátním způsobem změnil stav americké ekonomiky a její výhled. To v mnohých investorech vyvolává pocit, že centrální banka snižuje úrokové sazby, aniž by nutně musela. Že tedy „stahuje kalhoty, když brod je ještě daleko“. Obávají se tak právě i zbytečného znehodnocování dolaru a ve vyšší míře se uchylují ke zlatu.
Dalším důvodem zdražování zlata jsou geopolitické tenze. Zlato je totiž obecně vnímáno jako určitá pojistka do nejistých časů a například případná válka mezi Spojenými státy a Íránem na takové nejisté časy zadělává, jelikož nelze dohlédnout jejích geopolitických důsledků. Blízkovýchodní region je ekonomicky důležitý pro celý svět i z důvodu těžby ropy a zemního plynu, která by také byla případným vojenským střetem USA a Íránu ohrožena. I to by pomohlo zlatu k dalšímu cenovému růstu.
Zlatu také částečně pomáhá to, že stále nemá plnohodnotnou konkurenci. Zmíněné další drahé kovy adekvátní konkurencí nejsou a údajné „zlato 21. století“, „digitální zlato“, neboli kryptoměna bitcoin se také zatím neukazuje jako adekvátní konkurent. Kolísavost jeho cena je přílišná, takže investoři v něm nespatřují zdaleka tak stabilní investiční variantu pro nejisté časy jako ve zlatě. I to je pochopitelně zlatu vodou na mlýn.
Lze předpokládat, že citelné tlaky na další růst ceny zlata budou pokračovat i v následujících měsících.
Inflace - červen
Míra inflace v červnu podle našeho předpokladu zpomalila na úroveň 2,7 procenta v meziročním vyjádření. Meziměsíčně pak hladina spotřebitelských cen stoupla o 0,1 procenta. Tempo inflace zvolňuje z důvodu vyšší základny meziročního srovnání a ze stejného důvodu pak bude toto tempo dále zvolňovat ve druhém pololetí. I ve zbytku roku však zůstane nad úrovní inflačního cíle České národní banky ve výši dvou procent. Zmírňovat by také v letošním druhém pololetí měly cenové tlaky v oblasti potravin. Příznivě působí prvotní odhad letošní sklizně obilovin v ČR, který je nejvyšší minimálně od roku 2010. To signalizuje, že sucho a povětrnostní extrémy by neměly mít letos tak ničivý, a tedy inflační dopad v oblasti zemědělství a potravinářství jako letos. Ke zmírnění tempa inflace v červnu přispěl pokles cen pohonných hmot, které předtím jak v březnu, tak v dubnu i květnu zdražovaly. Nadále ovšem i v červnu působila na růst cen klíčová složka jádrové inflace, tedy mzdy. Z pohledu České národní banky je příznivé, že se míra inflace nadále drží v tolerančním pásmu jejího inflačního cílování. Ale pokud by nečekaně a přechodně vystřelila mimo pásmo, nad úroveň tří procent, což je málo pravděpodobné, centrální banku to samo o sobě nepřiměje k druhému letošnímu zvýšení základní úrokové sazby. Aby tuto sazbu zvýšila, muselo by nastat výrazné zlepšení mezinárodní ekonomické a obchodní situace, což je v tuto chvíli málo pravděpodobné. S největší pravděpodobností zůstane základní úroková sazba ČNB na stávající úrovni dvou procent i ve zbytku letošního roku.
Zemědělci se radují, letos sucho obiloviny decimovat nebude. Vyplývá to z prvních odhadů sklizní
Zemědělce letos čeká dobrý rok. Dost možná dokonce výjimečně dobrý rok. Naznačují to první, červnové odhady sklizní. Další budou následovat v červenci a září. Poprvé minimálně od roku 2010 by se podle červnového odhadu mělo letos sklidit přes sedm milionů tun základních obilovin. Žádný z červnových odhadů sklizní v letech 2010 až 2018 nepřevyšoval hodnotu právě sedmi milionů tun. Zpravidla přitom dochází k tomu, že konečná sklizeň v daném roce je vyšší, než na kolik zní prvotní, červnový odhad.
Podobný vývoj lze očekávat i letos, pokud pochopitelně nebudou přes prázdniny trvaleji panovat extrémní povětrnostní podmínky. Na takový extrém jako loni to letos nevypadá, byť sucho zejména v západní části země bude opět problémem.
Pokud by letošní sklizeň byla jako v uplynulých letech vyšší, než předpokládá červnový odhad, zařadil by se letošní rok po bok let 2014 až 2016, kdy zemědělci zaznamenali výjimečně dobrou úrodu základních obilovin.
Už podle červnového odhadu by celková letošní sklizeň základních obilovin měla převýšit průměr posledních deseti let. Výsledek bude ale pravděpodobně ještě lepší, jak je již uvedeno. Příznivé je také to, že vyšší letošní sklizeň by letos měla pramenit především z vyššího hektarového výnosu, efekt rozšíření osevní plochy je se značným odstupem až druhotným důvodem.
Dobrá úroda základních obilovin je protiinflačním činitelem, neboť díky ní například polevuje tlak na růst cen pekárenských výrobků. Ty letos zdražují právě i kvůli loňské slabé úrodě obilovin.
Je však třeba vzít v potaz, že sklizeň řepky by měla být letos podle červnového dohadu o více než deset procent slabší než loni. Osevní plocha řepky totiž meziročně klesla o necelých osm procent a došlo také k poklesu hektarového výnosu. Produkce řepky by ale i tak měla letos přinejhorším zhruba odpovídat desetiletému průměru.
O prázdninách budou pohonné hmoty v ČR i v okolních zemích dále zlevňovat. Stále nová a nová cla totiž zatemňují výhled světové ekonomiky
Pohonné hmoty zlevňovaly v ČR i s nástupem prázdnin. Litr benzínu zlevnil v uplynulém týdnu o 12 haléřů na 33,02 koruny, zatímco cena téhož objemu nafty se snížila o devět haléřů na 33,12 koruny. Pokles cen pohonných hmot bude pokračovat i v příštím týdnu. Důvodem je stále poměrně nízká cena ropy na světových trzích a také zhruba tříprocentní červnové oslabení dolaru vůči koruně, které snižuje korunovou cenu barelu ropy.
Cenám ropy přitom poměrně překvapivě nepomohla ani dohoda kartelu OPEC a dalších klíčových ropných producentů v čele s Ruskem. Ti budou omezovat těžbu ropy i v druhé polovině roku a v prvním čtvrtletí roku 2020. Stávající limity těžby ropy prodloužili na vídeňském summitu počátkem týdne o dalších devět měsíců.
Tradiční těžařské mocnosti se omezováním produkce ropy snaží podpořit její cenovou úroveň. Země jako Saúdská Arábie nebo Rusko potřebují ke svému udržitelnému hospodaření určitou úroveň ceny ropy na světovém trhu. Pokud je příliš nízká, jejich rozpočtové schodky se prohlubují. Limity produkce ropy, které si poprvé stanovili jako přechodné řešení v roce 2016, sice tlačí cenu ropy nahoru, avšak tradiční těžaře zbavují tržního podílu na světovém trhu se strategickou surovinou. Její vyšší cena totiž zároveň pobízí k rozšiřování produkčních kapacit americké břidličné těžaře. Podíl kartelu OPEC na světové produkci ropy tak aktuálně klesl na minimum od roku 1991, když představuje jen necelou třetinu celkové těžby. Právě kvůli ztrátě tržního podílu lze ve zmíněných dalších devíti měsících omezování těžby očekávat v tomto postupu menší míru jednoty, než tomu bylo v prvním letošním pololetí. Lze očekávat, že například Rusko nebude mít nejsilnější motivaci udržovat jednotný postup.
Čeští motoristé se ale zatím nemusí obávat, že by prodloužení platnosti limitů na těžbu ropy vedlo ke znatelnějšímu prázdninovému růstu cen pohonných hmot v ČR. Mnohem spíše budou benzín i nafta dále zlevňovat. A to nejen v ČR, ale i ve vyhledávaných dovolenkových destinacích, jako je Rakousko, Itálie, Chorvatsko nebo Bulharsko. Navzdory rozhodnutí kartelu je cena ropy Brent stále o zhruba patnáct procent níže než v dubnu, kdy vystoupala na svá letošní maxima.
Cenu ropy totiž tlačí dolů obava z globálního ekonomického zpomalení a z pokračování napětí v obchodních vztazích jednotlivých klíčových ekonomických celků. Ta vede nejen ke zhoršení vyhlídek v oblasti poptávky po ropě, ale růst intenzity této obavy také zvyšuje pravděpodobnost, že americká centrální banka již koncem července sníží poprvé od roku 2008 základní úrokovou sazbu. Takové očekávání oslabuje dolar, a to i vůči koruně, což dále tlačí cenu pohonných hmot v ČR níže. Benzín i nafta tak nyní zlevňují jak z důvodu nižších cen ropy v porovnání s dubnovými maximy, tak z důvodu slabšího dolaru.
Počátkem týdne obavu z napětí v mezinárodních obchodních vztazích posílily Spojené státy, které rozšířily seznam zboží z Evropské unie, které hodlají zatížit cly v rámci sporu ohledně evropských subvencí výrobci letadel Airbus. Cla v objemu čtyř miliard dolarů ročního dovozu do USA hodlá Washington uvalit například na třešně, maso, sýr, olivy či těstoviny vyprodukované v EU. V dubnu přitom Spojené státy zveřejnily úvodní seznam položek za 21 miliard dolarů. Američanům vadí, že Airbus má získávat výhodu v konkurenčním boji díky miliardám dolarů státních subvencí. Hrozbou nových cel chtějí EU přimět k tomu, aby praxi subvencování Airbusu opustila. (7.7.)
Češi patří k nejvíce neřestným národům Evropské unie. Za prostituci, drogy, alkohol a tabák utrácejí jako málokdo jiný
Češi patří podle čerstvých údajů Eurostatu k národům Evropské unie, které vůbec nejvíce utrácejí za „neřesti“. Tedy za prostituci, drogy, alkohol a tabák. Podle nejnovějších mezinárodně srovnatelných údajů, které zveřejnili statistici Evropské unie, Češi, resp. české domácnosti v roce 2017 utratili za výše uvedené položky 8,2 procenta svých celkových spotřebitelských výdajů. „Trumfli“ je pouze Lucemburčané, kteří za neřesti utratili devět procent své celkové spotřeby, a také Maďaři s 8,3 procenta. Všechny ostatní národy EU utrácí za neřesti méně než Češi.
Nejméně neřestní jsou ve skladbě své spotřeby Nizozemci, Němci (v obou případech 3,2 procenta neřestných spotřebitelských výdajů) a Rakušané (3,3 procenta).
Údaje je třeba brát s jistou rezervou, neboť se v nich zrcadlí třeba i odlišná cenová, a tedy i daňová hladina konkrétních položek spotřeby v jednotlivých zemích EU či stupeň celkové ekonomické rozvinutosti. Obecně za neřesti utrácí více takzvané nové země EU, které ovšem i za běžné potraviny a nápoje utrácí větší podíl svých celkových výdajů než staré země EU. Například Slováci ale utrácí za neřesti výrazně méně než Češi, pouze 5,1 procenta svých celkových spotřebitelských výdajů. V tom se zřejmě odráží i relativně vyšší podíl věřících ve slovenské populaci.
V pořadí podle výdajů za jednotlivé neřesti vévodí Evropské unii v oblasti útrat za prostituci Maďaři, kteří za ni dají 0,9 procenta svých spotřebitelských výdajů. Pro srovnání, Češi pouze 0,2 procenta. Nejvyšší výdaje za drogy pak vykazují Italové (1,5 procenta) a Irové (jedno procento). Češi dají za drogy 0,4 procenta svých celkových spotřebitelských výdajů. Za tabák ovšem Češi utrácí 4,3 procenta svých celkových spotřebitelských výdajů. V tom je v EU předčí pouze Lucemburčané s 5,6 procenta. Za alkohol utrácí nejvíce Estonci (5,2 procenta), následují Lotyši (4,9), Litevci (4,0) a Poláci (3,5). Češi jsou s podílem výdajů za alkohol „až“ pátí s 3,3procentním podílem. Zde ovšem roli hraje pověstně levné české pivo, jehož láce je ještě zřetelnější ve vztahu ke kupní síle Čechů. (3.7.)
Je to fiasko. O půjčky na bydlení pro mladé letos není zájem, kdeže loňské fronty jsou
O půjčky na bydlení pro mladé není příliš zájem. Je na místě hovořit o fiasku celého programu Státního fondu rozvoje bydlení. Ze sumy čítající takřka miliardu korun, která byla na podporu bydlení mladých do 36 let z veřejných peněz vyčleněna, fond v letošním prvním pololetí zatím vyhověl žádostem ve čtvrtinovém objemu, konkrétně v objemu 241 milionů korun.
Důvodem jsou poměrně svazující podmínky pro čerpání přidělených prostředků a také ta skutečnost, že úrokové sazby hypoték v rozporu s předpokladem z přelomu roku klesají. Banky se navíc snaží oslovit obzvláště právě mladou klientelu.
Některé banky například umožnily letos načerpat až takzvanou 90procentní hypotéku, a to zejména na takzvané „prvobydlení“, což jsou často startovací byty mladých, včetně mladých rodin s dětmi. Banky tak činí navzdory tomu, že Česká národní banka nedoporučuje poskytovat více než takzvané 80procentní hypotéky. Poskytují tedy hypotéky až do devadesáti procent hodnoty nemovitosti. Navíc ministerstvo financí společně právě s ČNB připravilo legislativní úpravu, která by měla učinit hypotéku pro mladé ještě dostupnější.
To vše vede k tomu, že o program Státního fondu rozvoje bydlení není takový zájem, jak se mohlo zdát loni v srpnu, kdy startoval a před pobočkami fondu v Praze a Olomouci se tvořily fronty zájemců.
Na druhou stranu, z makroekonomického pohledu není fiasko programu nijak zlou zprávou. Nejde totiž o koncepční řešení situace na trhu s bydlením pro mladé. Tím je naopak vzít celou věc z opačného konce, prosadit legislativu usnadňující výstavbu, a tak zajistit, že nabídka bydlení bude moci pružněji reagovat na růst poptávky, což vyvolá kýžený přirozený tlak na pokles cen bydlení a učiní jej pro mladé dostupnějším.
Státní rozpočet vykázal nejhorší pololetní výsledek od krizového roku 2013
Státní rozpočet skončil v červnu ve schodku bezmála 21 miliard korun. Jedná se o nejvýraznější červnový schodek od krizového roku 2013. Loni schodek za první pololetí činil takřka šest miliard korun.
Do hospodaření státního rozpočtu výrazně promlouvají prostředky z fondů EU. Loni v prvním pololetí přišlo z rozpočtu EU ještě posledních více než dvacet miliard korun vztahujících se k programovému období let 2007 až 2013. Tyto peníze letos chybí. Česká republika naopak zrychluje čerpání evropských peněz, aby před koncem běžícího programového období v příštím roce stihla vyčerpat uspokojivou část sumy přidělené pro programové období let 2014 až 2020. S rychlejším čerpáním se pojí nutnost navyšování výdajů na spolufinancování, přičemž meziročně toto navýšení představuje bezmála 14 miliard korun. Po očištění o vliv evropských peněz je letošní červnový schodek jen o 5,6 miliardy korun nižší než podobně očištěný schodek za první pololetí loňského roku.
Meziročně stát na daních a odvodech vybírá o bezmála sedm procent více než loni. Je ovšem patrný tlak citelného loňského plošného přidávání státním zaměstnancům a také tlak navyšování důchodů. Navýšení rozpočtových výdajů je za první pololetí vyšší než desetinové, zatímco vláda za celý rok počítá s navýšením jen o zhruba osm procent. Navíc zatím za plánem zaostává inkaso DPH. Vláda počítá, že za letošek vybere na DPH o bezmála sedm procent více peněz než loni, avšak za první pololetí vybrala na této dani meziročně pouze o tři procenta více. Důvodem je zčásti horší makroekonomický výkon, než s jakým vláda počítala.
V druhé polovině je roku je třeba „tradičně“ počítat se zhoršením výsledků jednotlivých měsíčních plnění rozpočtu. Výsledné saldo by se mělo pohybovat ve schodku 35 miliard korun, a tedy „se vejde“ do rozpočtovaného schodku 40 miliard.
Češi budou ode dneška opět nemocnější. Po letech končí karenční doba
Češi budou od 1. července 2019 opět nemocnější. Zrušení karenční doby znamená, že zaměstnancům budou jako před rokem 2008 propláceny i první tři dny nemoci. To povede k nárůstu takzvané fiktivní nemocnosti. Zaměstnanci tedy budou poukaz na svoji nemoc využívat jako snadnou omluvu ze zaměstnání.
Firmám přitom už nyní podle dat úřadů práce chybějí statisíce lidí. Zrušení karenční doby a předpokládaný nárůst fiktivní nemocnosti na úroveň roku 2007 značí v souhrnu výpadek dalších desetitisíců lidí z celkové pracovní síly.
Pozitivním efektem zrušení karenční doby je to, že zaměstnanci budou v menší míře svá onemocnění, například různé virózy, takzvaně přecházet. Tím by se měla snížit míra šíření infekčních onemocnění v pracovních kolektivech. To se může projevit i v lepších hospodářských výsledcích daného zaměstnavatele.
Ovšem tento „nepřímý“ efekt není s to kompenzovat negativní „přímý“ efekt spjatý s růstem nákladů zaměstnavatele vzniklých zrušením karenční doby. Připomeňme, že karenční dobu uplatňuje více než polovina zemí Evropské unie. Náklady zaměstnavatelů na pracovní sílu přitom už nyní patří v ČR k nejvyšším v rámci EU a jejich další růst pochopitelně sníží celkovou konkurenceschopnost tuzemských firem a podniků.
Zrušení karenční doby v souhrnu zvýhodňuje postavení zaměstnanců před podnikateli a živnostníky (OSVČ). To proto, že sebezaměstnané osoby, jichž se karenční doba pochopitelně netýká, a zaměstnavatelé jsou zrušením poškozeni. Zato zaměstnanci si relativně polepší. Budou mít snazší život i případnou nemoc. Ale i tu fiktivní.
Za první tři měsíce letošního roku narostl veřejný dluh ČR o více než sto miliard korun
Na celorepublikové úrovni vláda hospodaří s veřejnými penězi schodkově, na nižších úrovních krajů a obcí se naopak hospodaří v souhrnu přebytkové. Tak lze shrnout čísla k hospodaření veřejných rozpočtů za první letošní čtvrtletí. Hospodaření vlády na celorepublikové úrovni vykázalo za období od letošního ledna do konce března schodek ve výši 26,1 miliardy korun. Tento schodek je takřka o deset miliard hlubší než deficit za stejné období roku loňského. Naopak obcím a krajům se podařilo svůj loňský přebytek o šest miliard navýšit na 20,4 miliardy korun. Pokud přičteme přebytkové hospodaření fondů sociálního zabezpečení, nezměněné oproti prvnímu loňskému čtvrtletí, ve výši 3,4 miliard korun, končí veřejné rozpočty v celkem zanedbatelném schodku 2,3 miliardy korun (20,4 + 3,4 – 26,1 = -2,3). Je třeba ovšem připomenout, že loni za období od ledna do března končily veřejné rozpočty celkově ještě v přebytku, čítajícím 1,3 miliardy korun. Do záporného pásma tak letos hospodaření veřejných rozpočtů stahuje vláda na celorepublikové úrovni, jejíž rostoucí schodek nejsou navýšené přebytky krajů a obcí s to plně kompenzovat.
Schodkové celkové hospodaření veřejných rozpočtů plyne z toho, že jejich rostoucí příjmy, zejména ve formě přijatých daní a sociálních odvodů, nejsou s to plně pokrýt taktéž rostoucí výdaje. Meziročně nejvíce narůstají výdaje ve formě odvodů České republiky do rozpočtu Evropské unie a také výdaje investiční, související částečně se spolufinancováním projektů hrazených právě z rozpočtu EU. Následují výdaje na platy zaměstnanců veřejné sféry a na vyplácené sociální dávky.
Příznivé je, že navzdory zápornému saldu veřejných rozpočtů se daří snižovat celkový veřejný dluh v poměru k hrubému domácímu produktu. Veřejný dluh sice meziročně narostl, ale hrubý domácí produkt ještě výrazněji, takže výsledkem je pokles ukazatele veřejného dluhu v poměru k HDP z úrovně 35,79 procenta, platné v loňském prvním čtvrtletí, na úroveň nynější, 33,99 procenta. Pokles veřejného dluhu v poměru k HDP je dán výhradně vyšším výkonem ekonomiky, tedy vyšším HDP, zatímco rostoucí dluh sám sobě naopak zvyšuje uvedený procentní podíl. Česká republika nadále patří k zemím s nejnižší úrovní dluhu v poměru k HDP v EU. Výrazněji ji předčí pouze Estonsko, Lucembursko a Bulharsko. Více než stomiliardový nárůst veřejného dluhu v období od letošního ledna do letošního března je však varovný. Zvláště s přihlédnutím k tomu, že tuzemská ekonomika zpomaluje. (2.7.)
Mladí Češi jsou na sociálních sítích nejvíce v celé EU
Najít mladého Čecha, který by nebyl na sociálních sítích, je dnes takřka nemožné. Hned 97 procent obyvatel ČR ve věku 16 až 24 let je aktivní na Facebooku, Twitteru, Instagramu či jiné sociální síti. Vyplývá to z údajů, které zveřejnil Eurostat u příležitosti Světového dne sociálních médií, který připadá právě na dnes (30. 6.).
Aktivitou na sociální síti se přitom rozumí zejména vytvoření uživatelského profilu a umísťování zpráv, fotografií, apod.
S mladými Čechy se v jejich oblibě sociálních sítí mohou v EU srovnávat pouze Dánové a Chorvati. Poměrně málo jsou mezi mladými sociální sítě v EU rozšířeny ve Francii a Itálii. V těchto zemích je na sociálních sítích aktivní jen 77, resp. 79 procent mladé populace ve věku 16 až 24 let. Průměr za celou EU je pak v příslušném ukazateli 88 procent.
Nepřekvapí naopak, že starší lidé v EU využívají sociální sítě o poznání méně. Jen necelá pětina, přesněji 19 procent, populace EU je na sociálních sítích aktivní. Třeba v Bulharsku je to jenom osm procent. Najít Bulhara důchodového věku, který by byl na sociální sítí, je tak podobně obtížné jako najít mladého Čecha, který na ní není.
Napříč generacemi, ve věkové skupině od 16 do 74 let, v EU využívalo v roce 2018 sociální sítě 56 procent populace. To je markantní nárůst oproti 38procentnímu podílu v roce 2011, kdy se se sběrem příslušných data začalo. Celkově, tedy opět napříč generacemi, jsou sociální sítě využívány v rámci EU nejvíce v Dánsku a Belgii, nejméně pak v již zmíněných Francii a Itálii.
Míra aktivity na sociálních sítích je dána více faktory. Roli hraje přístup k internetu nebo chytrým mobilním telefonům, který je například v Itálii v rámci EU poměrně nízký. Do výsledků ale promlouvají také kulturně-historické faktory, které se promítají třeba do obav ze ztráty soukromí či anonymity. Důležitá je i gramotnost ve využívání moderních informačních a komunikačních technologií, která je obecně vyšší u mladších lidí.
Politici ustoupili bankám. Ty dají do rozvojového fondu zlomek peněz, které by odváděly na sektorové dani
Česká spořitelna, ČSOB, Komerční banka a UniCredit bank potvrdily, že jsou připraveny investovat do Národního rozvojového fondu až sedm miliard korun. Fond bude mít potenciál připravit ve prospěch investičních projektů minimálně pětinásobek svého kapitálu, tedy zhruba 35 miliard korun. Dnes o tom informuje ČTK.
Pro zmíněné banky je příspěvek do fondu stále mnohem výhodnější, než pokud by podléhaly sektorové dani. Zmíněná čtveřice bank by na sektorové dani, tak jak ji navrhuje ČSSD, třeba za rok 2018 odvedla v souhrnu kolem 13,5 miliardy korun. Tedy takřka dvojnásobek jejich příspěvku do fondu. ČSSD navrhovala pro banky s aktivy, jejichž výše přesahuje 300 miliard korun, což splňuje každá z výše uvedených bank, roční sektorovou daň ve výši 0,3 procenta objemu aktiv.
Fond navíc počítá s návratností, byť dlouhodobou, financovaných projektů. V případě sektorové daně by banky mohly na návratnost samozřejmě rovnou zapomenout. Financování fondu bude podmíněno rentabilitou a smysluplností investičních projektů.
Už nyní – díky zkušenosti s evropskými fondy – víme, že často nejsou primárním problémem peníze, v jejichž čerpání Česko v rámci EU vykazuje spíše podprůměrný výsledek. Primárním problémem jsou nedostatečně připravené investiční projekty. Otázka je, zda na tomto Národní rozvojový fond cosi zásadního může v dohledné době změnit. Čím méně projektů bude připraveno k profinancování, tím slabší budou nároky na banky na případné další financování fondu, které je na dobrovolné bázi. Banky tak do fondu vloží už například během prvních tří let jeho existence mnohonásobně méně, než by za stejnou dobu odváděly státu ve formě bankovní daně.
Pro banky je tedy vznik fondu v porovnání s alternativou, tedy s hypotetickým případem zavedení bankovní daně, „výhrou“. Mohou navíc své příspěvky do fondu marketingově veřejnosti prodávat tak, že se iniciativně a dobrovolně, nad rámec svých daňových povinností, zapojují do celkového, celospolečensky prospěšného rozvoje České republiky. (2.7.)